Galerie Magnus Art pokračuje v mapování soukromých českých sbírek. Po expozici Žít s Gočárem, kde svou sbírku kubistického nábytku představil Zdeněk Ungrád, se do výstavní galerie J&T Banky vrací obrazy a sochy. Dvougenerační výstava Bejšovec & syn nabídne průřez rovnou dvěma sbírkami. Otce Jana a syna Johana.
Jan Bejšovec patří k nejvýznamnějším sběratelům a popularizátorům umění u nás. V jeho sbírce najdeme klasiky, jakými jsou Kamil Lhoták nebo Karel Černý, ale i zástupce generace Jaroslava Róny, Jiřího Černického nebo Petra Nikla. A vedle toho tu najdeme také unikátní grafiky velikánů světového umění Davida Hockneyho či Luciana Freuda. Na ty je Jan Bejšovec obzvláště pyšný, protože sehnat je bylo opravdu složité.
„Mým prvotním cílem je touha být obklopen kvalitními věcmi. Samozřejmě kvalitními z mého pohledu, jsem si vědom, že to je velmi subjektivní. Věcmi, které se mi líbí, které mě fascinují. Věřte mi, že já i po třeba patnácti dvaceti letech si umím sednout a na ty obrazy koukat. Těší mě, že je můžu vzít do ruky, že jsou moje. Samozřejmě bojuji s místem asi jako většina sběratelů. Takže teď už to vrstvím nad sebe. Proto, jak vidíte, jsou pro mě optimální menší a střední formáty. Ale jinak nemyslím si, že bych se sbírkou měl nějaký hlubší záměr nebo smysl,“ vysvětluje Bejšovec svůj přístup k budování sbírky.
A to potvrzuje také kurátorka aktuální expozice Valérie Horváth, podle níž je i pro zkušeného kunsthistorika složité vystopovat jednotící linku.
„Vaše oko těká od uhrančivého surrealistického plátna Josefa Mertlíka k roztomilé sošce pejska z koňských žíní od Františka Skály, zahlédne líbezné Zrzavého loďky a přitáhne si ho svérázná Kinterova ‚kresba‘,“ říká.
Johanova sbírka
Aktuální výstava však nabízí pohled hned na dvě sbírky. Tu druhou totiž otec Jan buduje pro svého syna Johana. A zde již nějaký smysl či přesněji cíl sledovat lze.
„Sbírkou, kterou dělám pro Johana, v něm chci podpořit vztah k umění. Johanovi je dneska jedenáct, mně je padesát devět. Kdybych mu sbírku zcela náhle předal třeba za patnáct let, aniž by do té doby o umění cokoli věděl, dopadlo by to stejně, jako když chce někdo předat firmu potomkovi, který k ní do té doby neměl žádný vztah. To nemůže fungovat. Jedním z důvodů pro založení sbírky tak bylo to, že když bude obklopen svým uměním, bude je považovat za přirozené a normální, včetně toho, že mu nad postelí visí originál Kamila Lhotáka. Bude pak mít k umění lehčí přístup a mou sbírku bude probírat zkušenějším okem. Samozřejmě to tak nemusí dopadnout, ale ta šance je vyšší,“ vysvětluje Jan Bejšovec důvod, proč začal kupovat umění pro svého syna.
Tím druhým může být třeba i to, že je lepší originál Ondřeje Sekory pověsit do dětského pokojíčku než je zařadit mezi Hockneyho, Picassa či Rónu.
A co v Johanově sbírce najdeme? Například Jaromíra 99, Siegfrieda Herze, Zdeňka Buriana nebo Františka Skálu.
Od Warhola k Lhotákovi
Základ sbírky Jana Bejšovce se začal rodit už v jeho dětství. Sám o sobě prohlašuje, že je bytostný sběratel a jeho první vážnou sbírkou byl pokus mít všechna česká vydání Julese Vernea.
Po emigraci do Švédska začal obcházet aukce a z dnešního pohledu za směšné ceny kupoval grafiky a grafické listy od Salvadora Dalího, Pabla Picassa či Andyho Warhola. „Tam mě sbírání umění začalo bavit,“ říká Bejšovec.
A kdy se dostal k českému umění, které dnes tvoří většinu jeho sbírky? „Bylo to po návratu do vlasti, v roce 1993 či 1994. První stěžejní nákup, za který jsem tenkrát zaplatil opravdu hodně peněz na tu dobu, byl obraz Volání dálek od Kamila Lhotáka. Dodnes mi visí na krásném místě,“ říká sběratel.
Jaká další díla Bejšovec otec a Bejšovec syn mají? To zjistíte v galerii Magnus Art v sídle J&T Banky od poloviny března.