První zahraniční účastnicí rezidenčního projektu Magnus Art v Karlových Varech se stala Néphéli Barbas. Ta však není na české scéně žádnou novickou, její tvorbu představila již řada místních galerií. „Podobné pobyty jsou pro mě vždy zásadní. Často si po návratu z cesty začnu všímat detailů a zvláštností místa, v němž žiji,“ říká francouzská umělkyně Néphéli Barbas.
Pocházíte z Francie. Jak se vám líbil pobyt na rezidenci v západočeských Karlových Varech?
Můj pobyt v Karlových Varech byl skvělý. Mohla jsem se naplno věnovat své práci, protože můj pokoj byl jen pár metrů od ateliéru. A zároveň jsem mohla chodit na výlety do lesa. A pak tu byla ještě jedna zajímavá výhoda. Ačkoli byl prostor, v němž jsme bydleli, zcela baby-friendly, což je upřímně řečeno dost vzácné, vůbec poprvé se mi povedlo odloučit se od svého miminka na několik dní a znovu se věnovat tvorbě.
V prostorách paláce Sparkasse jste působila společně s Jakubem Tytykalem. Ovlivnil vás nějak?
Práce v blízkosti Jakuba byla úžasnou zkušeností a velmi příjemným znovuobjevením, protože jsem již oba rezidenty Studia Pram, ačkoli tam působíme každý v jiném studiu. Myslím, že naše rozhovory nenápadně vnesly do naší práce nový náboj.
Ve vaší tvorbě se městské motivy objevují velmi často. Byly Karlovy Vary inspirativní? A co se vám na nich vlastně líbilo?
Karlovy Vary nabízejí zhuštěné soužití různých žánrů a epoch, což je pro mou práci často výchozím bodem. Fascinovala mě přítomnost architektonických gest, jako jsou Vřídelní kolonáda a hotel Thermal, vedle architektury z konce 19. století, která je pro lázeňské město typická. Obě architektury, ačkoli jsou naprosto protikladné, se dobře hodí k procházkám, společenskému setkávání a trávení volného času, což je pro pobyt v lázeňském městě typické. Pro mě to byl úplně nový zážitek z města. Toulky městem jsou důležitým východiskem mé práce, ale v metropoli se ztrácejí ve shonu a nepřeberném množství aktivit. Tady mě nečekaně přitahoval les. Ale v tom smyslu, že nabízí nový úhel pohledu na město, obklopuje ho a přesahuje, jako by byl v potemnělém kulisovém prostoru, který se táhne kolem celého jeviště.
Co jste v průběhu Magnus Art Residency vytvořila? A jak se v díle prosadily právě karlovarské motivy?
Během rezidenčního pobytu jsem pracovala na keramických dílech, která rovněž kombinují různé žánry. Fascinovaly mě skleněné plastiky Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové, z nichž tryskala termální voda. Každý den jsem se vracela ke stejné soše a stejnému pramenu, abych se napila trochu vody a pak ji při procházce kolem ní usrkávala.
Nikdy předtím jsem sochařské gesto nespojovala s představou každodenní rutiny. Jsou to sochy stvořené k tomu, aby je pohled překračoval a aby je překračoval čas. Za nimi se objevuje barokní kostel svaté Máří Magdalény a tyto odlišné architektonické žánry lze nalézt v dílech, která jsem vytvořila v Karlových Varech. Zejména se zde mísí přitažlivost brutalistní architektury s myšlenkou rytmického opakování, typickou pro kolonádu. Vytvořila jsem proto drobné keramické plastiky, které lze vnímat jako objekty na půli cesty mezi zmenšenými modely architektury a malými poličkami, do nichž lze ukládat útržky vzpomínek, jakési momentky města.
A jak probíhala spolupráce s Jakubem nad samotnými díly?
Můj počáteční výzkum na místě vycházel z osobních zkušeností a pozorování a zároveň navazoval na Jakuba. On tu vytvářel jakási magmatická ramena vystupující z hlubin země, v nichž bylo možné odhalit antropomorfní nebo alespoň zoomorfní atributy. Napadlo mě, že prozkoumám stejnou vizuální dynamiku, tedy myšlenku tryskajícího magmatu, ale pokusím se ji převést do architektonického jazyka, a to pomocí materiálu, který ve své praxi často používám, totiž hliníkových pásů, které mohu ohýbat podle svých představ a skládat z nich nové tvary a sdělení.
Všem účastníkům dáváme na závěr podobnou otázku a ptáme se jich, jak důležité podle nich jsou podobné rezidenční pobyty pro umělce.
Rezidenční pobyty, kterých jsem se zúčastnila, pro mě byly vždy zásadní. Práce v novém kontextu vám najednou umožní udělat krok zpět, oprostit se od starostí každodenního života a prozkoumat nové prostředí. Přestože většina rezidencí, kterých jsem se zúčastnila, byly rezidence produkční, myslím, že měly dlouhodobý vliv na můj výzkum a práci, protože v mém případě často existuje latentní období mezi zážitkem, pozorováním učiněným při zkoumání nového místa a způsobem, jakým je lze zpracovat v práci. Často si po návratu z cesty začnu všímat detailů a zvláštností místa, v němž žiji, které mi pomáhají pochopit, proč se můj pohled v cizím prostředí zastavil spíše na určitých detailech než na jiných.