ČEZ je slon hledající svou pozici v malém mraveništi

Michal Šnobr je dlouhodobým aktivním investorem se zaměřením na energetiku, kterou bedlivě sleduje. I když je menšinovým akcionářem ČEZ, nebojí se strategii tohoto státního podniku kritizovat a označit ji za nedůvěryhodnou. Jak společnost hodnotí a kde vidí její budoucnost, nám prozradil v exkluzivním rozhovoru.

 

Vy jste menšinový akcionář ČEZ. Vyplatí se v současné době investovat do energetiky?
V tomto okamžiku energetika rozhodně nepatří mezi obory, kde se dá očekávat velká vlna investic. Velké tradiční energetické společnosti ztratily za posledních pět let dvě třetiny své hodnoty a skutečně nemají zájem investovat. Naopak svá aktiva odprodávají. Příležitost tak dostávají energetičtí a finanční dravci, kteří někdy nakupují za částky blízké nule. Podmínkou pro takové nákupy je ochota riskovat. A to nejen kvůli pádu cen komodit a regulaci, ale také kvůli nejasné politice Evropské komise.

 

V čem je politika EK nejasná?
Ještě před pěti lety platilo, že cílem je jednotný trh s elektřinou a zvýhodnění ekologičtějších elektráren oproti uhelným za pomoci emisních povolenek. To vše vzalo za své. Ti, kdo před pěti lety investovali do nízkoemisních technologií bez dotací, na tom prodělali obrovské peníze. Trh s emisními povolenkami totiž nefunguje. A vinou rozdílných zájmů členských zemí spěje trh místo k integraci k naprosté dezintegraci. Ukazuje se, že národní priority velkých států hrají prim a malé státy se jim budou muset přizpůsobit.

 

Jak byste srovnal strategie státního ČEZu a soukromé skupiny EPH?
EPH se mi nyní jeví spíše jako finanční štika dobře zorientovaná v evropské energetice než jako klasická energetika. Nakupují vývojem v EU a zmatkem na energetickém trhu „vystresovaná“ aktiva od velkých energetik, která už nikdo jiný nechce, za poměrně nízké ceny. Příkladem mohou být nákupy starých uhelných elektráren v Británii, plynových elektráren v Itálii nebo podílu ve Slovenských elektrárnách. EPH při tom podstupuje relativně velké riziko, na druhou stranu v případě správného odhadu může tato odvážná strategie přinést EPH a jejím akcionářům velmi slušný finanční výdělek a k tomu i silné ukotvení v evropské energetice. Rychlý růst ke smělým cílům bez rizika nefunguje. Teprve budoucnost ale rozhodne, jak dobrým byl Daniel Křetínský vizionářem.

Na rozdíl od EPH ČEZu jako státem ovládané společnost očekávám úplně jiný přístup. Podstatně defenzivnější. ČEZ by dle mého měl řešit úplně jiné výzvy, než dnes řeší. Pokusy ovládnout Slovenské elektrárny, aktiva Vattenfall nebo polská aktiva EdF mi nedávají smysl. Dodnes ČEZ nevyřešil problematickou akviziční vlnu v jihovýchodní Evropě, tak trochu vázne v Turecku. Vzorem pro ČEZ může být německý E.ON. Ten reaguje na vývoj v Evropě správně, řeší vlastní efektivní budoucnost. Rozdělení původní společnosti na perspektivní a neperspektivní část je geniálním nápadem. Jsem přesvědčen, že ČEZ se tomu nakonec stejně nevyhne, jen opět promešká správnou dobu.

Konkrétně by dle mého rozdělení mělo vypadalo tak, že na jedné straně by vznikla společnost, která udrží „ošklivé“ uhelné elektrárny co možná nejdéle v provozu a zajistí tak stabilitu dodávek elektřiny zákazníkům v ČR. Vedle toho by měla nezávisle působit rostoucí společnost zaměřená na správu a rozvoj distribuce, decentralizaci, lokální a obnovitelné zdroje. Jde o nutné, funkční rozdělení, žádná akce bez cíle. Dvě soupeřící strategie, které jsou těžko slučitelné v jedné společnosti s jedním managementem. Třetí společnost by se měla zaměřit na jadernou energetiku včetně budoucí výstavby nových bloků. Říkám to s plnou odpovědností – pokud má někdy v Česku vzniknout nová jaderná elektrárna, měl by ji stoprocentně vlastnit a řídit český stát. Jádro do budoucna nemá šanci bez vysokých dotací, ať už hrazených spotřebiteli elektřiny, nebo ze státního rozpočtu.

 

Myslíte, že má tento návrh šanci na úspěch?
Problém je v tom, že budoucnost energetiky politiky nezajímá nebo zatím jen okrajově a že dozorčí rada neplní svou úlohu. Dlouhé roky fungovalo vše jinak. Management ČEZ neměl žádné omezení, politici žádné zábrany zpět do ČEZ.

Výsledkem je, že vláda nemá v energetice strategii, fakticky ani není schopna řídit ČEZ. Ministerstvo průmyslu řeší vždy jen koncepci, ale už neřeší návaznosti z pohledu strategického vlastnictví ČEZ apod. Je to už strašně dlouhá agónie a česká energetika na ni nakonec doplatí. Evropský vývoj stejně jako vývoj nových technologií nakonec vedení ČEZ i vládu donutí ke změnám. Bude to ale za cenu zbytečných ztrát a obětí. ČEZ sice nedávno vytvořil jakési nové vnitřní struktury, ale tím situaci spíše znepřehlednil, než zpřehlednil. Management kupí chybu za chybou a obávám se, že uvnitř ČEZ dochází i k určité demotivovanosti.

 

Vy jako menšinový akcionář se takového rozdělení neobáváte?
Já bych z toho obavy neměl. Menšinoví akcionáři by získali podíl ve všech nástupnických společnostech, případně by je stát z jaderné části vyplatil. Příkladem může být to, co provedla skupina PPF s mobilním operátorem O2. Rozdělení této společnosti na obchodní a infrastrukturní část přineslo akcionářům dodatečnou hodnotu. Ani na rozdělení skupiny E.ON akcionáři neprodělají. Obdobných příkladů je hodně.

 

Kam podle vás ČEZ v tuto chvíli směřuje?
Mediálně silná je nyní snaha o prezentaci ČEZ v souvislosti s tzv. novou energetikou zaměřenou na decentralizaci, OZE atd. Je to nyní moderní a sexy, ale z pohledu ČEZ, struktury jeho aktiv, plánů stavby jaderných elektráren je to úplně nevýznamné. Troufám si dokonce říci, že mimořádně nedůvěryhodné. ČEZ v dnešní podobě je se svými velkými uhelnými a jadernými elektrárnami slonem, který hledá svou pozici v rostoucím, ale stále malém mraveništi.

Po několika strategiích, které selhaly, teď má ČEZ jen jakousi pseudostrategii – klesá nám EBITDA, tak si ji na trhu dokoupíme. Jenže se ukazuje, že to není tak jednoduché. ČEZ se několik let upínal k akvizici Slovenských elektráren a nakonec to sám vzdal. Teď dělá stejnou chybu v případě zájmu o německá aktiva Vattenfallu. Aby se to vše zakrylo, omílají nyní téma decentralizace, větrných elektráren v Německu a podobně.

 

Proč jste tak skeptický?
Šanci ČEZu koupit tato aktiva považuji za velmi nízkou. Nemyslím si, že v Německu čekají na českého investora, který by těžil uhlí a provozoval uhelné elektrárny. O vítězi podle mého přesvědčení rozhodne dohoda mezi německou a švédskou vládou, která vlastní Vattenfall, a přednost dostane německý uchazeč. Hraje se na německém hřišti, na tribunách jsou němečtí diváci, utkání pískají němečtí rozhodčí a výsledkem má být řešení následující německou energetickou strategii. Vše uvnitř vyostřené čistě německé politické, ideologické diskuze o budoucnosti energetiky. Neříká to dost?

Ale chápu přístup EPH, které chce záměrně se svolením akcionářů a věřitelů dělat rizikové akvizice. Navíc má EPH tu výhodu, že už několik let v Německu vlastní těžební firmu MIBRAG, kterou ČEZ naopak z důvodu rizika nedávno opustil.

 

Můžete být ohledně domácích výzev trochu konkrétnější?
Česká vláda nedokázala dodnes definitivně vyřešit otázku těžebních limitů na dole ČSA, pouze finální řešení odsunula o pět let. Letos bude muset řešit faktický bankrot společností NWR a OKD a s tím související sociální problémy na Ostravsku. Proto nechápu, jak vláda může připustit, že si státem ovládaná strategická společnost chce koupit podobné problémy v Německu. ČEZ se pouští do hry, ve které, pokud se změní situace proti plánům, se nebude jako státem ovládaná schopen adekvátně bránit. Že je energetika nyní mimořádně riziková a nestabilní, je vidět každý den a na každém kroku. Vláda ani dozorčí rada se k zahraniční expanzi vůbec nevyjadřují. Zřejmě tomu nechávají volný průběh. Ale i příprava nevydařené nebo nereálné akviziční činnosti stojí akcionáře nemalé peníze.

 

Kromě Vattenfallu projevil ČEZ nedávno také zájem o odkup větrných elektráren v Německu. Jak toto zapadá do jeho strategie?
ČEZ se chce dostat do povědomí i v Německu, a má proto velký zájem něco koupit. Ale o tamní větrné elektrárny dnes usiluje mnoho investorů, a nebude tudíž jednoduché uspět. Navíc jak řekl nedávno německý ministr Gabriel, „honeymoon“ obnovitelných zdrojů z minulých let musí skončit. Vidím za tím spíše snahu utratit volné peníze než příležitost dosáhnout atraktivní míry výnosnosti.

 

Nehrozí ČEZu v zahraničí další miliardové ztráty, které utrpěl již dříve kvůli distribuci v Albánii, bulharské elektrárně Varna či větrným parkům v Rumunsku?
Snad v každé evropské zemi v energetice platí, že stačí jedno politické rozhodnutí a z očekávaných miliardových zisků jsou miliardové ztráty. ČEZ o tom díky Albánii, Bulharsku i Rumunsku, ale i Polsku ví své. Pokud ČEZ něco umí, tak „umí“ ovlivňovat domácí prostředí. Tedy energetickou politiku i rozhodování ministrů a poslanců v naší zemi. Ale neumí ovlivnit rozhodování politiků v Německu, Polsku, v Bruselu ani na Balkáně. Jeho aktuální záměry v Německu jsou tak hodně diskutabilní a v dnešní době zbytečně rizikové.

 

Kdo je Michal Šnobr

Od roku 1998 působí jako externí poradce finanční skupiny J&T v oblasti energetiky, které se intenzivně věnuje posledních deset let. Je aktivním investorem, minoritním akcionářem ČEZ a dlouhodobě se podílí na významných obchodech skupiny J&T právě v oblasti energetiky.

Michal Šnobr má více než 20 let zkušeností na kapitálovém trhu, na kterém působí od druhé vlny kuponové privatizace. Byl spoluzakladatelem úspěšné makléřské společnosti AKRO Capital. Dnes se kromě energetiky věnuje podnikání. V oblasti cestovního ruchu rozvíjí vlastní značku Amenity, která momentálně označuje hned tři rekreační resorty na území České republiky. V roce 2015 vstoupil také do oblasti maloobchodu, když se stal majitelem společnosti JRC zaměřující se na prodej počítačových her a herních konzolí. Michal Šnobr je vášnivým sběratelem a fanouškem stavebnice LEGO. Ve spolupráci s fanoušky této stavebnice pořádá každoročně jednu z největších výstav modelů a soch v České republice pod názvem Kostkománie. Mimo to působí v oblasti zemědělství, správy nemovitostí a také výrobě montovaných a kontejnerových staveb. Je spoluzakladatelem a významným donátorem Nadace člověk člověku, která podporuje projekty v oblasti výchovy, vzdělávání, sportu, zdravotní péče a využití volného času dětí a mládeže, zároveň posk tuje pomoc i handicapovaným a sociálně znevýhodněným lidem.