Japonské monetární zoufalství

Japonská centrální banka byla posledních 15 let pionýr, když jako první prováděla řadu experimentů, do té doby neuvěřitelných.

Výsledky jsou stále žalostné, finanční systém dokonce začíná odmítavě reagovat na podpůrné injekce, a tak se nabízí otázka, co přijde dál.

Nulové sazby mají v Japonsku od roku 1999, v březnu 2001 bylo poprvé spuštěno kvantitativní uvolňování (QE), tedy 10 let před podobnými kroky v USA a Evropě. Od podzimu 2012 centrální banka v Tokiu zvýšila tempo QE na téměř kosmickou rychlost, navíc začala tlačit na oslabování japonského jenu. Ovšem ekonomický růst je nejen mdlý, dokonce znova balancuje na hraně recese. Na nule je i spotřebitelská inflace.

Proto letos v lednu přišel další experiment v podobě záporných sazeb, ale neplánované výsledky. Japonský jen paradoxně posílil o 10 % na 1,5leté maximum, akcie v Tokiu od začátku roku propadly téměř o pětinu. Místo úlevy přišly nové problémy. V létě zemi čekají volby, což jednak vytváří tlak reagovat na zmíněný vývoj, ale současně omezuje prostor pro strukturální reformy, a tak zas zbývá monetární „anestetikum“. Horký kandidát na nový hokus pokus je rozdávání peněz přímo domácnostem, s nadsázkou označované jako „rozhazování peněz z vrtulníku“.

Jen šílenci čekají, že opakování stejného postupu povede k rozdílným výsledkům.