Navigace

Milionáři nejsou jen soukromá letadla a Ferrari

Následující roky budou pro české a slovenské milionáře znamenat velkou výzvu. Očekávají ochlazení trhu, v čemž však vidí příležitost. Zároveň se často připravují na konec své podnikatelské kariéry. „V nejbližších letech nás čeká generační předávání majetku. Uvidíme, jak jej naši milionáři zvládnou a kolik bohatých rodin se podaří zformovat,“ říká Alena Tkáčová, Provozní a obchodní ředitelka J&T BANKY, se kterou jsme si povídali o hlavních závěrech letošního průzkumu českých a slovenských dolarových milionářů J&T BANKA WEALTH REPORT.

Co vás vede k tomu dělat průzkumy mezi bohatými Čechy a Slováky?

Jsme česko‑slovenská privátní banka, dlouhodobě působíme ve světě bohatých, kdo jiný by měl takový průzkum dělat? Dovolím si tvrdit, že je dobře známe, jsme jejich partnery a stáli jsme u zrodu mnoha českých i slovenských firem. Mediální obraz, který bohaté lidi u nás prezentuje jen jako ty, kteří létají soukromými letadly, jezdí ve Ferrari a chodí v drahých šatech, nám nepřišel správný. Bavíme se o společenské, ekonomické a podnikatelské elitě. O lidech, kteří jsou velkými patrioty a v mnoha ohledech pozitivně ovlivňují životní a společenskou úroveň. Kdo o nich ví, že i přes velké pracovní tempo a fakt, že zaměstnávají stovky lidí, ve svém volném čase vedou nejrůznější dětské skupiny či sportovní kluby, pomáhají rozvíjet a zvelebovat místa, ve kterých žijí nebo jsou aktivní na poli charity? Proto jsme před devíti lety přišli s nápadem průzkumu, který by odhalil, jací opravdu jsou, jak přemýšlí a jak se chovají. Průzkum se tak zaměřuje nejen na investiční otázky, ale řeší i společenská témata.

Jaké bylo letošní celospolečenské téma?

Letos to je s ohledem na patnáctileté výročí našeho vstupu do EU její přínos, nebo otázka mediální či finanční gramotnosti. Z výsledků je jasné, že bohatí zastávají na mnoho věcí podobný názor a postoj jako většinová populace. Jsou jen o něco větší eurooptimisti a nadšenci, prostě mají neuvěřitelný drajv.

V čem se liší jednání s takto bohatými klienty?

Náš přístup je velmi osobní, s klienty jsme partneři. Jsou to špičkoví profesionálové, nároční sami na sebe i okolí a to musíme být i my. Často známe celou rodinu, jsme zvaní na soukromé akce, jsme v podstatě více přáteli. Čím víc totiž klienta známe, tím více mu dokážeme být dobrým partnerem a rádcem. Od počátku platí, že o zisky se s klienty dělíme. Pokud tedy rosteme my, rostou i oni a naopak.

Nejsou už ale mobilní aplikace přece jen nutností?

Náš generální ředitel kdysi prohlásil, že nejlepší mobilní aplikace je mobilní číslo na privátního bankéře. To myslím, že v naší branži stále platí. Moderní technologie nenahradí člověka, mohou mu však v mnohém pomoci a usnadnit práci, ušetřit čas. Tedy v našem pojetí se bavíme o automatizaci interních procesů, o usnadnění a zjednodušení obsluhy klientů – tedy jejich snadný přístup k informacím, jednoduché zadávání opakovaných pokynů či investic. Poradenství bych ale od technologií nečekala. To myslím nečeká ani nastupující generace. Ta si je nejen v technologiích mnohem jistější, ale i v oblasti finanční gramotnosti jsou značně dál. Snadné ovládání banky a financí u těch běžných činností je pak pro ně zcela samozřejmé. U komplikovanějších věcí ale i oni očekávají radu od bankéře a individuální službu.

Dá se nějak srovnat český, slovenský a světový milionář?

Mezi českými a slovenskými jsou názorově minimální odlišnosti, snad díky společné historii a podobným příležitostem. Obecně je ale mezi Čechy a Slováky rozdíl v okázalosti. To je pak vidět i na milionářích. Slováci dávají mnohem častěji své bohatství najevo, Češi jsou v těchto projevech střídmější. Nechtějí budit pozornost, poukazovat na to, že mají velký majetek. Dost často k nám přijedou v džínách metrem nebo přijdou pěšky.

Dolaroví milionáři ve světě mají delší historii, jde již o několikátou generaci bohatých. U nás se teprve formuje první vlna, tedy stále se majetek shromažďuje. V nejbližších letech nás to generační předávání čeká. Uvidíme, jak jej naši milionáři zvládnou a kolik bohatých rodin se podaří zformovat. Dost často totiž vidíme, že podnikatelé své firmy prodávají.

S tím souvisí i další rozdíl, tedy počet bohatých žen, který je ve světě vyšší. Je to dáno právě tím, že se u nás teprve formuje ona první vlna, kdy majetek shromažďují převážně muži. Ženy měly v 90. letech menší možnosti podnikat. Dnes už se to dá mnohem víc skloubit s rodinou a vidíme stále více podnikatelek. Navíc spousta milionářů má dcery, kterým předá majetek, takže se tento poměr bude přibližovat světovému standardu.

Co se týká investičního chování, naši bohatí jsou mnohem více konzervativní. I zde je možné vidět rozdílnost kumulační fáze majetku a následného obhospodařování budoucími generacemi. Když totiž zdědíte běžící nadnárodní společnost, už nemáte takové šance kumulovat majetek na té firmě. Musíte mnohem víc investovat jinde, kupujete akcie, snažíte se peníze rozmnožit někde jinde.

Oproti světu jsou také podle průzkumu čeští milionáři mnohem častěji přímo podnikatelé.

Přesně tak, jak jsem již říkala, je to ta první generace. I proto svůj majetek vnímají mnohem víc jako osobní než jako investiční. Protože bohatství vybudovali a budují vlastními silami, pojí je s tím celý ten proces, kdy se třeba zadlužili, vzali si první úvěry. V zahraničí, kde je majetek předáván už na několikátou generaci se k tomu staví více s odstupem.

Mění se to? Říkáte, že například firmy častěji prodávají, takže se od nich asi pomalu odpoutávají.

Prodej je pouze jedním ze způsobů, kterým podnikatelé řeší svůj odchod z aktivního podnikatelského života. Možná nevidí následníky, nebo ti o ten byznys nemají zájem. Možná mají neodolatelnou nabídku ze zahraničí a je pro ně snazší byznys prodat a rozdělit potomkům finance než firmu. Těch pohledů je hodně. Je před námi velký krok, uvidíme, jak se ho zakladatelé i nástupci zhostí.

Z průzkumu vyplývá, že se milionáři nejčastěji v investičních otázkách obrací pro radu na své bankéře. Jak na tuto pozici své pracovníky připravujete?

Není na to univerzální pravidlo. Každý klient je jiný, takže se snažíme být taky hodně různorodí. Ale základ je, aby bankéři měli disciplínu. Musí mít zaměření na cíl a být organizovaní. Musí to být přední odborníci na trhu. Zároveň ale musí mít i pokoru a empatii, aby chápali potřeby klienta. A nejen ty finanční. Nejsou to dovednosti, které vás naučí škola, ten člověk to musí mít v sobě a musí chtít růst s klientem.

Milionáři vidí největší růstový potenciál v IT byznysu. Souhlasíte s tím?

Ano, vede u nich IT sektor a energetika, to jsou takové jasné stálice. Myslím, že si nikdo z nás zcela nedokáže představit všechny možnosti IT, tedy můžeme se bavit o vývoji, o jeho užití v běžném životě či jeho propojení na další sektory jakými jsou třeba zdravotnictví. Tam jsou ještě velké příležitosti. Souhlasíme ale i s dalšími obory, které z hlediska budoucnosti mají potenciál, tedy odpadové hospodářství a péče o seniory. Oboje souvisí s narůstající populací a zvyšujícím se věkem. Obě tyto oblasti jsou také velkým tématem v zahraničí. V případě péče o seniory myslím, že je to i více osobní zkušenost. Přeci jen naši bohatí jsou v průměrném věku 53 let, jejich rodiče tak jsou často klienty zdravotnických zařízení či recipienty právě sociálních služeb. Jejich nedostatek na trhu tak osobně pociťují a vzhledem k tomu, že jsou podnikateli do morku kostí, vidí v tom i investiční potenciál. Věk lidí bude díky zkvalitnění péče stále narůstat, mít kvalitní služby a dobrý pocit, že je o mé rodiče postaráno, budou chtít nejen bohatí.

Mezi perspektivními obory se umístily biotechnologie a nanotechnologie. Milionáři ale přiznávají, že do těchto oblastí zatím moc neinvestovali.

Tyto obory jsou médii neustále prezentovány, ale kde na nanotechnologie a biotechnologie běžně narazíte? Do technologicky náročných oborů a výzkumů jdou velké peníze, ale spíše v podobě grantů a vládních financí. Investičních příležitostí pro fyzické investory moc není. Návratnost investic je nejistá a proces je velmi zdlouhavý. Například v Americe byla biomedicína už před 20 lety jednou z oblastí, kam šlo nejvíc peněz. Ale vedle státu tam proudily finance nadnárodních zdravotnických společností, které v případě úspěchu investici mnohonásobně znásobily. Pro drobné investory, kterými z pohledu globálního měřítka dolaroví milionáři jsou, příležitosti v těchto segmentech nejsou.

V čem jsou dolaroví milionáři deset let od krize jiní?

Mnozí z nich se v roce 2008 spálili, a tvrdí, že jsou poučeni a v případě další krize nebudou panikařit. Jen čas ukáže, zda tomu tak bude. Za mých více než deset let působení v J&T však vidím velký posun ve znalosti investičního prostředí i nástrojů.

Většina milionářů podle průzkumu očekává v následujících dvou až třech letech krizi. Cítíte to také jako stále větší téma v rozhovorech s klienty?

Ono to není jen v rozhovorech, vidíte to všude kolem v médiích. Vidíte, že růst zpomaluje nejen tady, ale i v zahraničí. Zdrojem nejistoty jsou i obchodní války, zpomalení průmyslu v Německu. To je to, co lidé sledují. Nemyslím si ale, že by to přímo cítili na svém podnikání. Nevnímá to zatím ani populace, která stále vidí, že je nízká nezaměstnanost a mzdy rostou. Ten horizont dvou, tří let je pořád poměrně dlouhý, takže to rozhodně není tak, že by bohatí byli v depresi. Ale samozřejmě situaci sledují.

Zároveň si podle průzkumu často připravují pro případ krize finanční polštář. Radíte jim tento přístup?

Bavíme se o tom s nimi. Tím jak známe klienta, víme, co čeká, na co je připravený, na jak dlouho potřebuje peníze investovat. A podle toho jim nabízíme řešení. Je ale pravda, že krize je i příležitost. Klienti dnes vidí, že trhy jsou našponované. Jestli přijde nějaká korekce a ceny spadnou dolů, tak to možná půjde využít pro nákup v oborech, u kterých víte, že se dřív nebo později dostanou nahoru, protože jsou nepostradatelné, jako například energetika. Spousta klientů čeká, že do toho pak budou moci naskočit.

Bez ohledu na to, jaké obory podnikání podle nich porostou, investoři pořád vidí největší zhodnocení v nemovitostech a pozemcích. Čím jsou tak atraktivní?

V nemovitosti klienti vidí určitou jistotu. Je to něco, co máte na dosah, s čím můžete pracovat. Navíc, jak říkáme, dobrých adres je málo. A to se nezmění. Ceny nemovitostí stále rostou a myslím, že ještě porostou. Nejen v Praze, ale i v jiných částech republiky. Stejně tak u pozemků. Tam se navíc zdražují stavební práce, materiály, nové stavby provází velká byrokracie, to vše cenu navyšuje.

V roce 2016 byla na prvním místě z hlediska zhodnocení investice zemědělská půda. Teď se propadla na půlku. Proč už není tak zajímavá?

Zemědělské půdy je omezené množství a je už hodně rozprodaná. Takže myslím, že není moc příležitostí. Možnost na půdě vydělat už také není taková jako dřív – ceny jsou vyšší a na zemědělské půdě jste schopni dlouhodobě vydělávat, jen pokud ji budete obdělávat a něco na ní dělat. To ale půjde těžko, když budete mít po celé republice deset malých políček.

Největší boom je za námi a spousta klientů se vrací ke kořenům ve stylu, že si koupí pole a pak na něm hospodaří třeba i ve spolupráci s místním zemědělcem. Není to už tolik o investičním propojování do velkých celků a pronajímání velkým zemědělským družstvům. Koupit tisíce hektarů už je dnes strašně obtížné.

Na druhé straně roste zájem o české akcie. V čem jsou dnes tuzemské firmy lákavé?

Je to něco, co ti lidé znají a mají k tomu blízko. Většinou jde o velké subjekty jako je ČEZ nebo bankovní domy. Lidé rádi rozumí tomu, do čeho peníze dávají. Americká burza je navíc dnes s cenami hodně nahoře. Navíc české akcie jsou korunová investice, což je ochrana před kurzovými výkyvy také v souvislosti s nejistotou v mezinárodním obchodu.