Jak jde dohromady introvertní chlapík tak trochu obávající se světa kolem sebe s geniálním investorem schopným dlouhodobě překonávat Wall Street? Životní cesta Guye Spiera nebyla jednoduchá a už vůbec nebyla jednoznačná. Musel zlomit své staré já a přesně v duchu myšlenky konference SHIFTS obrátit sám sebe k růstu. Jak to provedl?
Guy Spier se nenarodil jako hvězda. Narodil se jako průměrný člověk, který se dlouho míjel se svým osudem. Neznal správný směr a nevěděl kudy kam. A proto ve svém prvním zaměstnání neustále lamentoval. Práce ho nebavila, necítil se sám sebou a necítil se ani úspěšný. Jím v dětství vysněný Spier měl před reálným Guyem pořád obrovský náskok a v každém okamžiku byl o dva rohy dál, než by si Guy přál. Kdekdo by mu přitom mohl v prvním poločase jeho profesního života závidět. Byl totiž vlkem z Wall Street.
Kdyby Martin Scorsese nenatočil stejnojmenný film podle Jordana Belforta, mohl ho natočit klidně podle Spiera. Pofiderní dluhopisy babičkám, akcie s fundamenty na vodě pro ctihodné pány věřící burzovním bílým límečkům. Telefonát tu a onde a obstojné provize na hezké auto a dojem na slečny mohly být vrcholem jeho kariéry. Spierovi však ze sebe bylo zle. Věděl, že někde existuje Spierova výhybka. Sám k ní nedošel. Musel ho k ní dotáhnout známý a investor v jedné osobě. Nebylo to lehké a nebylo to ani levné. Ale zrodilo se tak první pravidlo Spierova přerodu k růstu, kterého si skutečně cenil. A sice: Neboj se investovat do naděje!
Buffett a přehození výhybky
Představte si, že v roce 2008 byl za 650 tisíc dolarů k mání oběd s legendárním investorem Warrenem Buffettem. Ve světle faktu, že o čtrnáct let později jste s Warrenem poobědvali za devatenáct milionů dolarů, působí tehdejší částka jako drobné. S myšlenkou dát si burger s Buffettem přišel za Guyem indicko-americký obchodník, pozdější investor a filantrop Mohnish Pabrai. A tam se to stalo. Spier u jednoho stolu s Buffettem dostihl svůj pravzor, země se otřásla, nad talířem se zablesklo a výhybka se přehodila.
Warren Buffett svým géniem baleným ve vizuálu prosťáčka bezděky nasadil Spiera jako šachovou figuru na to správné místo. Po tomto životním resetu zapitém dietní kolou už naštěstí Guy další tahy dokázal sám. Založil fond Aquamarine, který v současnosti spravuje sumu bezmála půl bilionu dolarů. A zároveň tehdy přišla na svět další zásada Spierova obrození: Přestaň dělat věci, které nemáš rád!
„V univerzitním světě se nehodí, aby člověk vzal něčí myšlenku a okopíroval ji. Zato na burze to platí absolutně,“ nechal se slyšet Guy Spier na říjnové konferenci e15 s názvem SHIFTS a odkryl tak další cestu ke svému novému já. Totiž nebát se kompletně následovat svůj objekt obdivu. A tím se od onoho oběda, jehož hlavním chodem byly v případě všech stolovníků mimo jiné obyčejné steaky, které jsou prý v Buffettově rodné Omaze nejlepší na světě, stal právě Warren přezdívaný Věštec z Omahy.
Nemusíš nutně zvítězit
Zároveň si tradičně sebekritický Guy musel přiznat, že dohonit Buffetta nebude tak lehké jako dohnat svou adolescentní vizi budoucího já. Jak jinak, vyústilo to v další pravidlo Spierova „udržitelného vzestupu“, a to: Nepokoušejte se nutně nade všemi zvítězit! Podle Spiera vás to nejen může zbytečně rozhodit, ale ztratíte tím zbytečně mnoho energie, kterou byste mohli směrovat jinam. Konkrétním, každodenním palčivým soupeřem byl pro Guye dlouhou dobu aktivistický investor Bill Ackman. Obsedantní potřeba nad Ackmanem zvítězit nakonec vyústila v to, že Spier pro svůj klid raději opustil New York a odešel do Švýcarska. „Našel jsem tam klid a sílu pro práci,“ dodává investor.
Spier, který na Oxfordu vystudoval ekonomii, filozofii a politiku, se přitom nebál ani dotýkat knih, jež by jeho souputníci ze studií považovali za nevhodné i na podpal. A tak tajně přečetl například knihu s názvem: Jak přátelsky ovlivňovat své okolí. „Vysmáli by se mi,“ přiznal se na konferenci Spier. Dotknout se ale investičně nebojí ani zásadnějších a podstatně kontroverznějších témat, kterým je třeba v dnešním světě uhlí.
Ačkoli je Spier přesvědčeným fandou dekarbonizace, vrozená povinnost vydělat svým investorům maximum mu velí se o tuto část trhu zajímat. „Dekarbonizaci hraji jako kontrarián,“ říká o sobě Spier. Popisuje, v jak velkých problémech jsou v euroamerickém světě firmy nějak se dotýkající uhelného průmyslu. Primárně jde o dražší, či dokonce vůbec žádný přístup k úvěru, problémy s drahými pojistkami nebo nejrůznějšími regulatorními razítky. „Noví konkurenti do tohoto byznysu kvůli politickému postoji k uhlí už nevstoupí, ti současní slabší musejí z odvětví odejít, a tak zůstanou jen ti nejsilnější, kteří inkasují pohádkové zisky,“ napovídá své sázky Spier. Vsaď na to, co ostatní zatracují, zní další z jeho premis.
Rebelství vůči mainstreamu
Ostatně kontrariánství je Spierovi vlastní napříč celou osobností. Snad je to jeho vzděláním, jeho manifestovanou introverzí nebo díky častému střídání domova, když se s rodiči několikrát stěhovali nejen do nového prostředí, ale i kultur, jednoduše nenávidí pokrytecký mainstream a neváhá jej usvědčit a jít hlasitě proti němu.
Populární koncept odpovědného investování podle tria kouzelných písmenek ESG tak částečně připodobňuje ke světu v Solženicynově Souostroví Gulag. „Způsobili jsme si to sami, protože jsme akceptovali malé lži,“ cituje Spier z legendárního díla. Podle něho euroamerický svět dospěl do stadia, kdy je nepřípustné odchýlit se od hlavního proudu tvrdého bojovníka za klima, aby naopak okamžitě nepropadl na dno jako jeho popírač. Společnost tak podle Spiera v důsledku smýšlí dichotomně: v soukromí jedná jinak, než veřejně proklamuje. „A to je nezdravý svět,“ vzkazuje investor.
Spierovo rebelství se však zdaleka netýká jen uhlí. Na rozdíl od většiny investorského světa, která v poslední době opomíjela Čínu, ať už kvůli politickému riziku, či hrozbě protekcionistických opatření vůči čínským dovozům, Spier zemi za velkou zdí vůbec nezatracuje. „Číňané už nyní prodávají v Evropě a USA tolik aut, že to zlomí snahy o politikaření nebo hájení bezpečnostních zájmů,“ soudí Spier a svým investorským chováním naznačuje svou cestu k investorskému úspěchu: Nekopíruj slepě mainstream a měj svůj vlastní kritický názor.
Elixírem investorské dlouhověkosti je podle něho dostatečně dlouhá sázka na firmy, které mají šanci přežít i ty byznysově nejčernější situace, Spierovými slovy i „jadernou zimu“. Často jsou přitom tyto firmy součástí základní infrastruktury nebo třeba patří k elementárním lidským potřebám. Symbolem je pro něho například Coca-Cola. „Zajímavá je také finanční infrastruktura, ratingové agentury po celém světě nebo sítě kreditních karet jako Visa,“ říká Spier. Úkolem investora, který chce být úspěšný, je nakoupit tyto investice za dobrou cenu. Ve své strategii se tak prakticky potkává se svým buffettovským vzorem. „Pokud budu moci zůstat ve správných společnostech velmi dlouho, vydělám obrovské množství peněz,“ zdůrazňuje Guy. V důsledku tak oba investory, Spiera i Buffetta, dramaticky rozděluje jen jediné. A to názor na kvalitu kávy v americké Omaze. „Je nechutná a nedá se pít,“ vzkazuje Spier.
Autorem textu je Jaroslav Bukovský.