I když je to teprve pár let, co dosáhl Jack Maltus, budoucí dědic proslulého vinařství JCP Maltus, plnoletosti, už se připravuje na jeho převzetí. Zatím nabírá hlavně odborné zkušenosti, ale zajímá se i o to, jakou podobu může předávání rodinné firmy mít a jak zachovat její vizi.
Vinařství JCP Maltus založil Angličan Jonathan Maltus, který vyrůstal v Nigérii. Do vyhlášené francouzské vinařské oblasti Saint-Émilion přišel v devadesátých letech minulého století, v době „garážových vinařů“ a rozruchu kolem porušování klasických bordeauxských pravidel pro výrobu vína. Rychle si získal pověst člověka, který dokáže úspěšně vyrábět řadu výjimečných vín, jež se vyznačují zároveň svou jedinečností a nejvyšší kvalitou.
Dnes stojí v čele dynamických týmů, které působí v Bordeaux i Napa Valley, a má ještě větší ambice a vášeň pro změnu než kdykoli předtím. S prodejem už mu dnes pomáhá jeho jednadvacetiletý syn Jack.
Jak dlouhá je ve vaší rodině historie podnikání ve vínu?
Rodinný podnik jsme založili v roce 1994, předtím se můj otec Jonathan Maltus pohyboval v ropném a plynárenském průmyslu. Pocházel z expatriantské rodiny, která žila v Nigérii, protože můj dědeček pracoval ve Standard Chartered Bank. Nikdy jsem neměl možnost se s ním setkat, ale on byl první, kdo povznesl naši rodinu nahoru. Hlavní myšlenkou, kterou můj dědeček Jonathanovi podsouval, bylo, že „vždy musí být lepší než jeho otec“. Můj otec pak vybudoval firmu expandující do sedmi zemí, a později dokonce zaměstnal dědečka jako konzultanta.
Na začátku devadesátých let se můj otec rozhodl prodat svou společnost, omezit podnikání a trochu cestovat. Na jednom večírku potkal anglického vinaře z francouzské oblasti Cahors. O vinařství sice nic nevěděl, ale měl velmi dobré zázemí pro prodej. Proto se dohodli, že Jonathan bude pro vinaře prodávat jeho víno zdarma a výměnou za to ho vinař naučí vyrábět víno. Později se díky tomuto kontaktu dostal i do oblasti Saint-Émilion, kde rodina doposud působí.
Jak jste se dostal k vínu vy?
Poprvé jsem komentoval rodinné podnikání během mých jarních závěrečných zkoušek na francouzské škole. Věděl jsem, že se mi moc nepovedly a že můj otec dostane výsledky e-mailem dřív, než ho uvidím. Seděli jsme pak u jídelního stolu a otec mi trochu znepokojeně řekl: „Viděl jsem tvé výsledky a nejsou moc dobré.“ Na to jsem mu odpověděl: „No, viděl jsem tvoje výsledky v žebříčku vinařství Suckling a taky jsem nebyl příliš ohromen.“ Oba jsme se na sebe podívali a začali jsme se smát. Ten večer odstartovalo téma mého zapojení do rodinné firmy.
Hned po škole, v roce 2020, jsme naplánovali, že začnu v Château Teyssier a pak pojedu do Kalifornie a následně do Chile. První dvě cesty proběhly v pohodě, protože jsem se v té době mohl při práci spoléhat na svého otce. Když jsem se ale vrátil z Kalifornie, stále jsem neměl nic rozjednáno v Chile, neboť jsem si myslel, že to za mě zařídí můj otec. Jenže ten byl v té době dost zaneprázdněný a já si uvědomil, že to budu muset zvládnout sám. Přesně si pamatuji na jedno ráno, kdy přijel poprvé od covidu obchodní partner Patrik, já jsem byl zrovna v kanceláři a otec mi řekl: „Budeš se s tím muset vypořádat sám.“
Během poledne už jsem byl v kontaktu s jihoafrickým vinařem jménem Louis Strydom, který mi nabídl stáž ve vinařství Ernie Els ve městě Stellenbosch. Později toho dne jsem to otci řekl a on se usmál. Tím, že jsem měl možnost pobývat tři měsíce v Jižní Africe, jsem se toho naučil hodně o světě vína, ale trochu jiného stylu, než jaký se dělá v Bordeaux. Poprvé jsem našel svůj cíl, a když si pro mě přijel můj otec, dostavil se velký pocit hrdosti. Od té doby se Louis a můj otec pustili do společné spolupráce, která vyústila ve vznik privátní značky IKOYI.
Jaká je dnes vaše role v rodinné firmě?
Nově jsem se začlenil do prodejního týmu a myslím si, že právě tady mi bude nejlépe. Během svého prvního „en primeur“, tedy nabízení vína ještě před nalahvováním, jsem potkal Kanaďana a ten mě požádal, zda by se mohl příští pondělí vrátit na další ochutnávku. Po celou dobu jsem byl dost nervózní, protože to bylo poprvé, co jsem se nemohl spolehnout na pomoc našeho obchodního ředitele. Naštěstí ten, kdo přišel ochutnávat, pro to měl pochopení a hlavně si zamiloval naše vína. Jak jsme ale zjistili, Kanada má různá omezení, která mu neumožňují nakupovat a dále prodávat určité druhy našich vín, a tak se zrodil nápad, že bychom společně vytvořili privátní značku vín. Byl jsem jediný, kdo to za 30 let ve firmě kromě mého otce udělal.
Byl jste na svou roli v rodinné firmě nějak připravován?
Ano, do určité míry jsem se musel začít připravovat, nejdůležitější bylo poznávat vinařství. Je mi teprve 21 let a stále mě čeká spousta příprav, abych se mohl své role v příštích letech ujmout. V současnosti je tou nejlepší osobou, od které se učím, náš obchodní ředitel Mathieu, který také začal prodávat víno ve svých 20 letech, oba jsme dokonce začínali se stejnými regiony.
Jaký je váš cíl z hlediska byznysu – chcete podnikání rozšířit, nebo se na něco více zaměřit?
Jak již bylo zmíněno, v naší rodině držíme koncept, že byste měli být vždy lepší než váš otec. Myslím, že časem a se správným týmem by bylo mým cílem rozšířit podnikání, možná směrem na jižní polokouli.
Jak vidíte budoucnost svého podnikání?
Nejdůležitější je, aby firma zůstala rodinným podnikem. Řada lidí, kteří zde pracovali, tu byla s mým otcem od začátku, zejména „Maitre de Chai“, Cyril. Když se potkali, byl Cyril mladý kluk, který neměl žádnou kvalifikaci a přišel natírat okenice. Otec se zeptal, zda by mu nepomohl ve vinařství, a od té doby je s námi na pozici, kterou by reálně nezískal, kdyby bylo vinařství řízeno francouzským managementem. To bych chtěl zachovat.
Jedním z lidí, kteří měli velký vliv na tento byznys, byl novinář jménem Robert Parker, který jednou řekl: „Je mi jedno, jestli je tvůj otec hrabě, nebo zda je majetek v rukou po mnoho generací. Jestli se mi líbí vaše víno, ochutnám ho.“ Bordeaux vám díky svému charakteru poskytne určitý základ pro předávání, ale k úspěšnému provedení je nutná příprava. Právě jsem se vydal na tuto cestu a doufám, že jednoho dne i já připravím cestu pro předání budoucí generaci.
Jack Maltus
Aktuálně pracuje v rodinné firmě jako Area Export Manager. Věnovat se oboru vinařství začal hned po svých studiích ve Francii, díky nimž hovoří plynně francouzsky. V roce 2022 vyrazil na zkušenou do vinařství Ernie Els v Jižní Africe, kde se zapojil do každodenní práce. Třídil tu hrozny, učil se naočkovávat kvasinky, měřil teplotu a hustotu, ale také se podílel na čištění a sterilizaci vinařského vybavení. V témže roce rovněž absolvoval u speciální kurz týkající se předávání majetku, jehož prostřednictvím rodiny formulují svůj účel, svou vizi a své hodnoty.
O J&T Family Office
J&T Family Office se primárně zaměřuje na multigenerační správu majetku, jeho zachování a distribuci, zohledňuje vztahy mezi rodinnými příslušníky a proniká až do úplných drobností každodenního fungování rodiny. Zahrnuje jak investice, ochranu majetku a jeho strukturování či lifestyle management, tak třeba facility a property management.