Každý fond je unikát

Opravdu je každý fond kvalifikovaných investorů jiný?

Většinou se významně odlišují v investičních strategiích, protože mají úplnou volnost ohledně volby aktiv a cest k dosahování investičních cílů. Tomu bývá uzpůsoben i průběh očekávaných výnosů, míra diverzifikace portfolia a vstupní i výstupní podmínky pro investory. Přidáme-li poplatkovou politiku nebo třeba možnost částečného využití dluhového financování, vzniká unikátní mix. Úplně jiný bude fond investující do startupů a jiný do výnosových nemovitostí.

Jak se má tedy potenciální investor mezi různými fondy zorientovat?

V první řadě je potřeba získat potřebné informace. Řada fondů se prezentuje pomocí propagačních materiálů, které mohou mít formu webových stránek, brožury nebo letáku. Většinou obsahují představení investiční strategie fondu, jeho investičních cílů, seznámení se zakladateli, historický a očekávaný výnos a tak dále.

Základním zdrojem ucelených informací o každém fondu je především statut, kde investor nalezne důležité údaje o uspořádání a fungování fondu. Ale pozor, struktura statutu těchto fondů pro zkušené investory není nijak závazně předepsána, takže nalézt konkrétní informaci může chvíli trvat. Fondy, které se nabízejí investorům, povinně vydávají také takzvané sdělení klíčových informací, což je dokument, jehož cílem mělo být snadné porovnání různých fondů mezi sebou. To může fungovat u standardizovaných fondů pro veřejnost, ale u fondů kvalifikovaných investorů je to většinou nesplnitelné očekávání. Důležitější mi přijde ptát se na detaily k investiční strategii a s ní spojenými riziky a zkoumat, kdo za fondem stojí.

Myslíte zakladatele?

Tím to vše začíná. V České republice je více než 350 fondů kvalifikovaných investorů a značná část z nich vznikla z iniciativy individuálních zakladatelů, tedy konkrétní osoby nebo skupiny osob, které rozhodly o zřízení fondu, definovaly investiční strategii a často také propůjčily fondům své jméno nebo obchodní značku. Druhou skupinou zakladatelů jsou regulované finanční instituce, které většinou současně fond i spravují. V obou případech se zakladatelé označují také jako promotéři fondu a kromě výše uvedeného také rozhodují o tom, kdo se o fond bude starat nebo bude jeho depozitářem.

Je tedy na místě klást si otázku, jestli mě jako investora takový zakladatel – promotér oslovuje, jestli důvěřuji jeho schopnostem, jaká je jeho historie a kvalifikace fond v ideové rovině vést, jestli se na něj mohu spolehnout. V podstatě se ptám sám sebe, jestli s tímto promotérem chci investovat a věřím mu, že na své investici vydělám. Ne nadarmo za většinou úspěšných fondů stojí významní investoři, příp. instituce, kteří prokázali schopnost úspěšně realizovat investiční záměry a nezklamat důvěru svých obchodních partnerů, věřitelů a klientů. V každém případě by investor měl mít jasno jak v osobě zakladatele, chcete-li rodiče fondu, tak v obsazení dalších rolí při jeho správě.

Tím se dostáváme k roli obhospodařovatele a administrátora.

Ano, obhospodařovatel je investiční společnost s povolením k činnosti od České národní banky, která provádí investiční strategii, tedy realizuje příslušné investiční transakce a odpovídá za celkové řízení fondu. V případě promotérů – finančních skupin bývá obhospodařovatel a promotér stejná entita. Naopak ostatní zakladatelé si obhospodařování objednají u některé z investičních společností, nebo, pokud chtějí fond řídit sami, musí požádat Českou národní banku o povolení k provozu takzvaného samosprávného fondu.

Pro potenciálního investora je důležité vnímat, kdo tímto obhospodařovatelem je, a hledat odpovědi na podobné otázky, jako jsme popsali u zakladatele. Jestliže úlohou promotéra je fond „vymyslet“ a sestavit všechny díly dohromady, pak odpovědností obhospodařovatele je řídit jeho investice ve prospěch investorů. Musí přitom sledovat ekonomickou rovinu, tedy vyhodnocovat vhodné příležitosti, sledovat potenciál daných aktiv, zhodnotit vložené prostředky a realizovat výhodné obchody, současně má za úkol řídit příslušná rizika trhu nebo obchodních protistran, dbát na likviditu fondu a respektovat nastavené investiční limity. Své kroky pak musí být schopen obhájit v rámci dohledu České národní banky.

A co přesně je úlohou administrátora?

Role administrátora je zajišťovat administrativní agendu spojenou se životem fondu. Jedná se o rozsáhlou oblast činností od účetnictví a oceňování přes vydávání cenných papírů, stanovení jejich hodnoty a vedení majetkových účtů po reporting a informační servis investorům. Připravuje také výroční zprávu a spolupracuje s auditorem při kontrole hospodaření fondu.

Cílem administrátora ve vztahu k investorům je, aby všichni měli řádně vydané cenné papíry, včas a správně stanovenou jejich hodnotu, aby disponovali předepsanými dokumenty a informacemi a aby se měli kam obrátit v případě, když chtějí své cenné papíry fondem odkoupit zpět nebo převést na jinou osobu.

Činnost administrátora také vyžaduje povolení České národní banky a může být vykonávána stejnou společností jako obhospodařování. Může se však jednat i o odlišné subjekty, a proto je dobré rozlišovat jejich úlohy a odpovědnosti. Také stojí za to dodat, že u finančních skupin není zvykem, že by se obhospodařovatel nebo administrátor změnil; v ostatních případech se s tím investor může setkat.

Ještě nějaký subjekt je z pohledu správy fondu důležitý?

Nemůžeme zapomenout na depozitáře, který zjednodušeně kontroluje obhospodařovatele i administrátora v tom, že provádí svoji práci správně a nedochází k poškození zájmů investorů. Je to taková prodloužená ruka České národní banky. Rovněž je jeho úkolem uschovávat určitá aktiva fondu, třeba listinné cenné papíry, případně aktiva hlídá jiným způsobem.

Každý fond podléhá povinnému auditu. Auditor se věnuje nejen přezkoumání účetních dokumentů s cílem zhodnotit spolehlivost a platnost dat, ale rovněž ověřuje vhodnost použitých oceňovacích mechanismů.

Informaci o všech těchto subjektech pak investor nalezne v již zmiňovaném statutu fondu.

Na co dále by se měl investor ve statutu zaměřit?

Pokud pomineme již zmiňovanou investiční strategii fondu a s tím spojené vymezení investičních aktiv, limitů a rizik, která by měl investor chápat a akceptovat, je důležité se dobře seznámit s parametry potenciální investice. Tedy s tím, jaký druh investičního cenného papíru svojí investicí získá, jak je distribuován dosažený výnos a jaká práva a omezení jsou s investicí spojena.

Větší část fondů kvalifikovaných investorů o dosažené zhodnocení investorům zvyšuje hodnotu jejich cenných papírů a prostředky ve fondu reinvestuje. V jiných případech zakladatelé volí cestu dividendové distribuce výnosu, tedy jeho průběžného vyplácení. A konečně lze najít investiční produkty, kde si investor sám může zvolit, a to tím, kterou třídu cenných papírů nakoupí. Nemusí to být jen záležitost distribuce výnosu, často jsou k dispozici odlišné třídy podle měny či minimální výše investované částky nebo výstupních podmínek. Investice do otevřených fondů je totiž doprovázena právem na zpětný odkup, pokud si přeji investici ukončit.

U fondů zaměřených na likvidní aktiva mohu očekávat vypořádání v řádu týdnů nebo měsíců, u nelikvidních aktiv je limit stanoven až na jeden rok. V případě investic, které vyžadují delší dobu před schopností přinést výnos, pak může být výstup před uplynutím investičního horizontu omezen nebo spojen s dodatečnými poplatky. Současně je dobré si zjistit, v jakých periodách vyhlašuje administrátor hodnotu investičních cenných papírů odrážející případný dosažený výnos.

A jak je to s výší výnosu?

Je potřeba důsledně odlišovat investici do cenných papírů investičního fondu od investice s pevným výnosem, typicky do dluhopisu. Hodnota investice do fondu se mění podle toho, jak se fondu daří, a může být vyšší i nižší než očekávaná. Výnos z investice do fondu tedy dopředu není znám a uvádí se jeho předpokládaná výše odvozená od odhadu vývoje hodnoty aktiv, na které se fond zaměřuje. Správně nastavené fondy motivují zakladatele i obhospodařovatele k dosahování co nejlepších výnosů pro investory.

Ondřej Horák

V oblasti investic a správy fondů kvalifikovaných investorů působí od roku 2007, v oblasti managementu a obchodu má dvacetiletou praxi. V pozici výkonného ředitele má na starosti komplexní řízení společnosti. V minulosti řídil v AMISTA IS obchodní aktivity, přípravu produktů a péči o klienty.