Korporátní dluhopisy jdou na dračku. Nabízí srovnatelné zisky jako akcie.

Nejvíce na oblibě mezi dolarovými milionáři v letošním roce získaly korporátní dluhopisy. „Aktuálně jsme vydali několik dluhopisů, které nesly ještě osm i ví procent ročně, a zájem byl velký. Bohatí Češi si uvědomují, že šlo o jednu z posledních možností, jak si tak vysoký výnos zafixovat,“ říká Vratislav Svoboda, ředitel privátního bankovnictví J&T Banky

Svoboda si navíc myslím, že velký zájem bude v následujících měsících také o emise s výnosem kolem sedmi procent. „My si děláme každý měsíc analýzu a vidíme, že řada korporátních dluhopisů je cenově stále ještě stlačená a má potenciál generovat 6,5 až devět procent ročně v následujících třeba dvou až třech letech,“ dodává Svoboda.

Takové výnosy se přitom vyrovnají i akciovému trhu. Podle výsledků výzkumu Wealth Report 2023, který už 13. Rokem zveřejňuje J&T Banka, jsou bohatí Češi stále ochotnější při svých investicích riskovat. Svoboda v rozhovoru říká, proč a do čeho bohatí Češi investují, nebo co je třeba trápí v souvislosti s evropskou ekonomikou.

Loni byli bohatí Češi poměrně pesimističtí, co se týče jejich důvěry v ekonomiku. Letos se jejich nálada podle průzkumu Wealth Report o něco zlepšila. Nicméně data byla sbírána během srpna a září, platí pořád, že jsou většími optimisty?

Důvodem většího optimismu je nenaplnění některých pesimistických scénářů, kterých se ještě loni obávali. Evropa bez ruského plynu nezmrzla, inflace také odeznívá a na válku si zvykli. Určitě jsou tedy optimističtější, nicméně nedá se říct, že by šlo o nějakou euforii. Pořád je nálada na relativně nízkých úrovních roku 2013, kdy v zemi byla recese.

Co přesně z vaší zkušenosti určuje, jak moc bohatí lidé věří ekonomice? Odvíjí se to od toho, jak se jim daří byznys, od vývoje finančních trhů nebo stavu ekonomiky?

Určitě mají vliv všechny tři faktory. Myslím, že klíčové je, že více než běžná populace vnímají, co se kolem nich děje, a mají přístup k lepším informacím. Typicky třeba netrpí pocitem, že vláda nic nedělá, a pokud ano, tak je to špatně. Také podle mě mnohem méně reagují na zprávy v médiích a uvědomují si, že jsou v nich sdělení leckdy zkratkovitá.

Řekl byste, že umí lépe vyhodnotit, která informace je relevantní?

Informační náskok mají hlavně díky zkušenostem a stylu života. Setkávají se s dalšími lidmi napříč byznysem například na konferencích a předávají si informace. Hodně také cestují, takže si snáz všimnou, že jsou třeba letadla plná i lidí, kteří zrovna nepřekypují bohatstvím, a ekonomika na tom asi nemůže být tak špatně, jak si třeba myslí běžný český občan.

Je něco, s čím za vámi jako privátním bankéřem chodí nyní klienti nejčastěji?

Primárně jim jde o zhodnocení nebo zachování majetku. A motivací je být díky majetku svobodný a co nejvíce nezávislý.

Z výzkumu vyplynulo, že dolaroví milionáři navyšují v portfoliích růstovou složku. Je to spíš tím, že se mění jejich cíle, nebo se obecně méně bojí rizika?

Podle mě jde o přirozený vývoj. Už nějakou dobu sledujeme, že pro řadu dolarových milionářů mají investice stejný, nebo dokonce i vyšší podíl na vydělávaném kapitálu než jejich podnikání. Tudíž starat se o investice je pro ně stále důležitější. A jak plyne čas, tak se přesouvají přirozeně od konzervativních investic jako dluhopisy nebo byty. Dnes už jsou zkušenější a akcií se nebojí. Například i kvůli válce na Ukrajině více myslí na diverzifikaci, že není dobré sázet všechno na jeden region, a nástrojem mohou být právě zahraniční akcie. Nakonec bych řekl, že vliv mají i ekonomická média, kde se hodně o investicích do akcií začalo psát, a zájem o ně narostl díky tomu i mezi bohatými Čechy.

Z dat je také patrné, že klíčovou roli mnohdy hraje u dolarových milionářů jejich věk. Jak se liší uvažování mladších a starších ročníků o investicích?

Starší generace má pořád v paměti, jak se popálila během privatizace, a tak obecně třeba méně důvěřují akciím. Mladí už to tak nemají a navíc požadují vysoké výnosy, tudíž jsou pro ně akcie jasná volba. Nicméně je potřeba říct, že oblíbenost akcií roste napříč generacemi. Od pandemie pozorujeme sblížení mladších i starších ročníků. Starší mají větší pochopení pro technologické novinky, mladší si zase naopak uvědomili, že není od věci mít v portfoliích třeba nějaké byty. Ve výsledku se tak jejich portfolia spíše přiblížila.

Jak se mimochodem staví k novému trendu v podobě umělé inteligence?

Mluví o tom, zajímají se. Když ale investují do firmy, není pro ně rozhodujícím faktorem, zda se zabývá umělou inteligencí. Řekl bych, že jsou opatrní.

Pro letošek očekávali movití Češi nejvyšší výnosy od zahraničních akcií, což se zřejmě skutečně vyplní, na příští rok jsou také pozitivní. Jste stejného názoru?

Pořád u nás v bance vidíme na akciových trzích potenciál. Navzdory letošnímu růstu se dále může zlepšit kondice ekonomik, inflace poklesnout rychleji, a to akciovým trhům pomůže. Mohly by se tím stabilizovat rozvíjející se trhy a nabídnout slušný výnos.

Pro mě překvapivě označili bohatí Češi jako investičně nejperspektivnější region po Spojených státech Indii. Jak přišli zrovna na Indii?

Osobně bych řekl, že to bude propojené s rozčarováním, které přinesla Čína. Velké investiční domy loni predikovaly, jak se bude Číně dařit, a nakonec k tomu nedošlo. Investoři se spálili a poznali mimo jiné, co je to politické riziko. A Indie je pak taková příhodná alternativa velké rostoucí kapitalistické ekonomiky s nižším politickým rizikem.

Zajímavé také je, že vidí Čínu podobně jako západní Evropu – tedy nedá se říct, že by pro ně byl evropský region investičně lákavý. Jak si to vysvětlujete?

Roli hraje skladba tamního průmyslu, kdy Evropa nemá velké technologické firmy a potenciál růstu je tím menší. Potom si myslím, že hraje negativní roli také stav automobilového průmyslu, který byl pro Evropu vždy klíčový. A nakonec nejsou šťastní ze zelené politiky, kde jim přijde, že někdy chybí zdravý rozum. Že Evropa začíná být příliš sešněrovaná a bere jí to konkurenceschopnost. Rozhodně to ale neznamená, že by na Evropu zanevřeli, spíš ta data ukazují, že si jsou vědomi, že ji čeká nelehká cesta. Bohatí lidé jsou k Evropské unii kritičtí, ale je to hlavně kvůli byrokracii a postupující politizaci původně ekonomického projektu. Jsou ale třeba pro přijetí eura.

Loni milionáře trápilo dění na pražské burze, kdy negativně vnímali vládní zásahy a tím způsobenou nejistotu. Jsou nyní optimističtější?

Rozčarování bylo především dané tím, že se zásahů dopustila pravicová vláda, od které naopak očekávali, že by měla mít přirozeně tendenci trh kultivovat. Letos se českým akciím poměrně dařilo, takže pesimismus do jisté míry opadl. Jen bych řekl, že pro movité Čechy není český akciový trh až tolik důležitý. Těžko na něm postavíte stomilionové portfolio.

Wealth Report také ukázal, že milionáři si myslí, že následující dekáda bude investičně co do výnosů horší než předchozí. Proč si to myslí?

Jde podle mě o reflexi dekády nízkých úrokových sazeb a doby, kdy firmy raketově rostly, protože bylo levné si půjčit. Takže jejich očekávání spíše reflektuje, že si nemyslí, že by se sazby vrátily na tak extrémně nízké úrovně, a tedy růst bude pomalejší. Přesto ale očekávají, že příští rok zbohatnou o 2 až 9 procent, kdy bohatství přinesou hlavně investice.

V akciích vidí bohatí Češi sice největší příležitost, ale největším skokanem v atraktivitě jsou korporátní dluhopisy. Proč je začal dluh tolik lákat?

Všude čtou, že s poklesem sazeb rostou ceny dluhopisů. A je to samozřejmě pravda. My si děláme každý měsíc analýzu a vidíme, že řada korporátních dluhopisů je cenově stále ještě stlačená a má potenciál generovat 6,5 až 9 procent ročně v následujících třeba dvou až třech letech. A to se vyrovná i akciovému trhu. Nakonec svět už takové období zažil v 90. letech, kdy byly dluhopisy díky klesajícím sazbám skvělá investice.

Co si mám představit pod korporátním dluhopisem, který má v portfoliu dolarový milionář?

Naši klienti investují do dluhopisů obchodovaných na burze, to znamená typicky do českých, šířeji do evropských nebo amerických obligací.

O jaký typ dluhopisů mají největší zájem, co třeba do splatnosti nebo typu úroku?

Určitě chtějí fixní úrok. Aktuálně jsme vydali několik dluhopisů, které nesly ještě 8 i víc procent ročně a zájem byl velký. Oni si uvědomují, že šlo o jednu z posledních možností, jak si tak vysoký výnos zafixovat. Vzhledem k tomu, jak inflace klesá, tak vědí, že na tom nemůžou prodělat. A v příštích dvou až třech měsících si myslím, že půjdou na dračku i dluhopisy, co ponesou sedm procent. Jinak nakupují nejvíce ty se splatnostmi tři až pět let.

Naopak ale státní dluhopisy už movití Češi za moc atraktivní nepovažují. Je podle vás už pozdě nakoupit státní dluh?

Obecně bych neřekl, že státní dluhopisy by měly v portfoliích nějaké větší zastoupení. Není úplně lehké je nakoupit, a když už si je koupíte, tak je zase není snadné rychle prodat. Tudíž pokud chtějí státní dluhopisy, obrací se spíše na fondy, které ale logicky nabízejí nižší potenciální výnos než ty zaměřené na korporátní dluhopisy. Nicméně pořád můžete čekat, že vám takový fond bude schopen generovat ročně výnos třeba mezi čtyřmi až pěti procenty, což také není pro řadu lidí málo. Takže nejlepší čas na koupi už asi byl, ale pozdě není.

Jak to mají vaši klienti s etikou při investování? Změnila válka jejich ochotu investovat více do energetiky nebo zbrojařského průmyslu?

Je pravda, že jsou ochotnější investovat třeba do zbrojního průmyslu. Co se týče energetiky, tak se snaží být realističtí a vadí jim politizace zeleného přechodu. Chápou, že je nutné bojovat za zachování planety, ale nejde to dělat tak, že si zničíme ekonomiku.

Jak jsou na tom s investicemi v rámci ESG. Vyžadují je?

Ještě za mnou žádný klient nepřišel s tím, že chce investovat jenom do ESG produktů.

Rozporuplně se pak milionáři dívají na investiční atraktivitu nemovitostí, kdy jejich oblíbenost podle výzkumu v jejich očích klesá. Co je příčinou?

U mladších lidí je menší zájem, protože jednak nelpí tolik na materiálním vlastnictví a jednak si uvědomují, že se s nemovitostmi pojí nemalé náklady na provoz a samozřejmě jsou fixované na určitém místě. Starší na nemovitostech v posledních letech vydělaly obrovsky a je pochopitelné, že tak raketový růst jako v minulosti už neočekávají. Rozhodně ale tvoří nadále nemalou část jejich celkového portfolia.

Rozhovor byl otištěn v Hospodářských novinách.

Vratislav Svoboda Jako ředitel Privátního bankovnictví J&T Banky má na starosti nejen péči o klienty, ale také rozvoj a nabídku služeb a investičních příležitostí. V oblasti financí se pohybuje od roku 1990. Na počátku devadesátých let pracoval na projektech Světové banky, později jako konzultant pro KPMG Česká republika a rovněž pro Credit Suisse First Boston v Praze jako investiční bankéř. Je zakládajícím členem Asociace pro kapitálový trh. V letech 1999 až 2009 byl členem představenstva a později předsedou představenstva a generálním ředitelem ABN AMRO Asset Management (Czech), později ATLANTIK Asset Management, která byla v roce 2010 převzata J&T Bankou.