Evropa jako skanzen a Česko jako montovna. To jsou často opakované negativní metafory, které vznikají zejména při porovnání s USA a dravou Asií. Jak to změnit? Jednou z cest je jednoznačně podpora vědy a výzkumu. Právě na toto téma uspořádala J&T Banka další setkání, na němž své myšlenky představili zástupci akademické sféry a byznysu.
Ekonom Filip Matějka z CERGE-EI se dlouhodobě zabývá potenciálem české ekonomiky a snaží se odhalovat klíčové problémy, které Česku brání zbavit se nálepky montovny světového automobilového průmyslu a přetavit se v malou dravou ekonomiku, kde se bude dařit inovativním firmám s vysokou přidanou hodnotou.
Mladé společnosti podle něj představují hlavní motor dlouhodobého růstu, zatímco tradiční politika zaměřená na ochranu velkých podniků přináší pouze krátkodobou stabilitu. „Čím více v zemi firem vzniká a zaniká, tím jich většinou více také roste,“ uvedl Matějka. Přirozenou součástí přitom jsou bankroty, které mají v české mentalitě úplně jiný zvuk než třeba v americké. „Na bankrotu není nic špatného. Bankrot znamená, že si řekneme: tohle už nemá cenu tomu věnovat čas, pojďme někam jinam. Není to selhání systému, ale jeho nezbytná součást,“ popsal.
Inspirace Spojenými státy tak velmi často vychází z mylně interpretovaných skutečností, americká ekonomika je totiž z velké části poháněna nově vznikajícími společnostmi. „Když se podíváte na index S&P 500, většina jeho hodnoty je tvořena firmami, které před třiceti lety neexistovaly,“ uvádí. Právě schopnost rychle vytvářet nové společnosti podle něj vysvětluje mimořádnou pružnost americké ekonomiky. „Když přijde krize, Amerika se z ní většinou rychle odrazí, protože přijde nějaká firma, která dokáže zareagovat na novou situaci,“ dodal.
Ekonom z CERGE-EI Filip Matějka během konference
Evropa přitom netrpí nedostatkem talentu ani nápadů. Hlavním problémem je roztříštěnost trhu. Americký a evropský trh jsou svou velikostí srovnatelné, avšak zatímco v USA může úspěšná firma prakticky okamžitě expandovat po celé zemi, v Evropě stále naráží na rozdílné právní režimy, regulatorní prostředí i kapitálové trhy.
Matějka proto podpořil vznik jednotnějších evropských pravidel pro zakládání a financování firem, která by startupům usnadnila růst za hranice domovské země. Jen pak dokáže česká ekonomika, ale i obecně česká a evropská společnost využít talentů, které vychovává a jež jsou často nuceny vyrazit právě do jiných částí světa, aby svůj potenciál naplnily.
Musíme budovat kulturu excelence
Na výchovu talentů se mimo jiné zaměřil i rektor ČVUT Michal Pěchouček, který zároveň patří k předním tuzemským odborníkům na umělou inteligenci. Podle Pěchoučka v současnosti roste role univerzit, pro něž rektor vytknul (staro)nový cíl v podobě „budování kultury excelence“.
„Výzkumné univerzity mají sloužit společnosti nejen tím, že vzdělávají nové generace odborníků, ale také tím že systematicky posouvají hranici lidského poznání. V době, kdy technologie dokážou stále více rutinních činností automatizovat, roste význam lidí schopných přicházet s originálními myšlenkami a objevovat nové směry vývoje,“ popsal Pěchouček.
Narážel tím na vliv, který bude mít zavádění umělé inteligence do ekonomiky. „Nejvíc AI ohrozí lidstvo tím, že transformuje trh práce způsobem, kterému nerozumíme,“ uvedl. Podle něj nejsou společnosti, vzdělávací systémy ani politické instituce připraveny na rychlost změn, které umělá inteligence přináší. Zatímco technologický vývoj postupuje exponenciálně, schopnost institucí přizpůsobit se je mnohem pomalejší.
To se již nyní ukazuje ve vývoji softwaru a dnes tvůrci kódů programují systémy, které je samotné za dva roky nahradí „Zatímco v minulých dekádách vznikaly tisíce softwarových firem založených na relativně jednoduchých digitálních produktech, nástup generativní umělé inteligence mění pravidla hry. Software se stává stále levnějším a dostupnějším, a tím klesá jeho konkurenční výhoda,“ tvrdil Pěchouček. I proto podle něj budoucnost bude v takzvaných deep-techových projektech, které dokážou využít zcela nové poznatky vědy a výzkumu.
Jak v takovém prostředí může Česko uspět? Jednou z podstatných konkurenčních výhod je podle Pěchoučka vysoký počet českých talentů, kteří se navrací ze světa domů. Ostatně i on sám se po studiu v Británii vrátil do Česka.
Rektor ČVUT Michal Pěchouček
Jak proměnit výzkum v miliardové tržby
Po ekonomickém pohledu Filipa Matějky a technologické perspektivě Michala Pěchoučka přineslo společné vystoupení podnikatelky a investorky Alexandry Kaly a kvantového vědce Miloše Nesládka velmi konkrétní odpověď na otázku, která se během celého večera opakovala: „Proč se České republice navzdory kvalitnímu výzkumu stále nedaří vytvářet více technologických firem světového významu?“
Podle Alexandry Kaly není problém v nedostatku vědeckých kapacit. Naopak. Česká republika disponuje kvalitními univerzitami, špičkovými laboratořemi i talentovanými výzkumníky. Slabým místem je podle ní schopnost převést vědecký objev do komerčně úspěšného produktu.
„Máme tady špičkovou vědu, máme tady špičková pracoviště, špičkové vědce, ale nemáme tady kulturu podnikání, komercializace a spolupráce mezi akademickou sférou a investory. To je nejslabší článek českého inovačního ekosystému,“ uvedla Kala, která je mimo jiné spoluzakladatelkou fondu Spinoffy.
Vědec, který přijde s průlomovým objevem, se totiž často ocitá v prostředí, na které ho nikdo nepřipravil. Musí jednat s univerzitou o podmínkách využití duševního vlastnictví, hledat investory, ověřovat obchodní potenciál svého řešení a současně vytvářet podnikatelský plán. „Když použijeme manažerské termíny, v našem prostředí nemá, jak ten nápad ‚zprocesovat‘,“ popsala Kala situaci, kterou podle ní zažívá řada výzkumníků.
Právě proto považuje za důležitější než klasické startupy vznik takzvaných spin-offů, tedy firem, které vyrůstají přímo z univerzitního prostředí a kde univerzita zůstává partnerem i spolutvůrcem úspěchu. „Takový model umožňuje, aby se část hodnoty vytvořené veřejně financovaným výzkumem vracela zpět do akademického prostředí a pomáhala financovat další inovace,“ uvedla podnikatelka.
Podnikatelka a spoluzakladatelka fondu Spinoffy Alexandra Kala společně s kvantovým vědcem a zakladatelem startupu DiagnostiQS Milošem Nesládkem
Praktickou zkušenost pak nabídl Miloš Nesládek, kvantový vědec působící dlouhodobě v Belgii a současně spoluzakladatel startupu DiagnostiQS. Potvrdil, že největší překážkou mezi světem vědy a světem investic často není samotná technologie, ale komunikace.
„Vědci a investoři často sledují stejný cíl, používají však odlišný slovník a odlišné způsoby uvažování. Úspěch proto často závisí na schopnosti převést složité vědecké koncepty do srozumitelného obchodního příběhu,“ vysvětlil Nesládek.
Právě tato schopnost je podle obou řečníků klíčová zejména v oblasti již zmíněného deep-techu, tedy technologických projektů založených na dlouhodobém výzkumu a unikátním know-how. Zatímco běžné digitální produkty lze relativně snadno kopírovat, deep-tech vytváří mnohem silnější a dlouhodobější konkurenční výhodu. Proto se na něj zaměřuje i fond Spinoffy, který podpořil i společnost DiagnostiQS. Startup vznikl na základě dlouholetého výzkumu kvantových technologií a zaměřuje se na oblast takzvaného quantum sensingu neboli kvantové detekce (technologie, která využívá zákonů kvantové mechaniky k provádění extrémně přesných měření, pozn. red.). Cílem projektu je převést složité laboratorní přístroje, které dnes zabírají celé místnosti a stojí miliony eur, do podoby miniaturních čipů využitelných v průmyslu, chemii nebo zdravotnictví.
Spolupráce s univerzitami má smysl
Pokročilou fázi propojení výzkumu a byznysu pak nabídl Ladislav Semetkovský, zakladatel a většinový vlastník společnosti Primoco UAV, která vyvíjí a staví drony. Právě Primoco UAV je totiž firmou, která si prošla celou cestou od nápadu přes výzkum, vývoj a následnou výrobu produktu až po mezinárodní byznys a vstup na burzu. Její příběh současně ukázal, že úspěšné technologické firmy nevznikají bez dlouhodobých investic do vlastního výzkumu a vývoje a že spolupráce s akademickou sférou nekončí okamžikem, kdy firma vstoupí na trh.
Semetkovský přitom hned na začátku uvedl důležité rozlišení dvou důležitých pojmů. „My v Primoco neděláme vědu. My děláme vývoj. Je zásadní chápat rozdíl. Zatímco věda posouvá hranice poznání, úkolem firem je převést poznatky do konkrétních produktů, které lze vyrábět, certifikovat a prodávat zákazníkům,“ uvedl Semetkovský.
V případě Primoca jde o bezpilotní letouny schopné operovat až patnáct hodin ve vzduchu a plnit složité civilní i vojenské úkoly. Projekt přitom vznikl z osobního zájmu o létání a z rozhodnutí změnit profesní dráhu po letech strávených v jiném oboru. Jaké je jeho hlavní poučení z budování úspěšné firmy?
„Bez vlastního vývoje to nejde,“ zdůraznil během debaty hned několikrát. Firma podle něj postupně dospěla k závěru, že nemůže být závislá na externích dodavatelích klíčových technologií. Výsledkem je situace, kdy většina komponent bezpilotního letounu vzniká přímo pod kontrolou Primoca. Díky tomu dokáže společnost nejen rychle inovovat, ale také plnit mimořádně náročné certifikační požadavky leteckého průmyslu. Bez hluboké znalosti vlastních systémů by totiž nebylo možné garantovat bezpečnost ani získat potřebná povolení pro provoz.
Právě zde Semetkovský vidí roli akademické sféry. Zatímco v počátcích projektu narážel na určitou nedůvěru univerzitního prostředí, s rostoucí technologickou náročností firmy se spolupráce s akademickými institucemi stala nezbytností. Nejviditelněji se to projevilo během náročného procesu certifikace bezpilotního letounu podle standardů NATO. Na projektu pracovaly desítky odborníků a významná část z nich pocházela právě z ČVUT a dalších akademických pracovišť.
Majitel společnosti Primoco UAV SE Ladislav Semetkovský
„To je model spolupráce, který může být inspirací i pro další technologické firmy. Univerzity nepůsobí pouze jako zdroj absolventů nebo základního výzkumu, ale také jako nezávislý partner schopný ověřovat, testovat a validovat technologická řešení,“ uvedl Semetkovský. Akademické prostředí tak pomáhá transformovat inovativní nápady do podoby produktů, které obstojí v mezinárodní konkurenci.
Vedle technologií však Semetkovský opakovaně zdůrazňoval ještě jeden faktor, který podle něj rozhoduje o úspěchu firem. Nejde o kapitál ani o inteligenci, ale o lidské nadšení. Když hovořil o náboru nových zaměstnanců, uvedl, že si všímá především toho, zda kandidát při pohledu na letadlo projeví skutečný zájem a zaujetí. „Když nevidím jiskry v očích, tak vím, že ten člověk není ten, kterého hledáme,“ poznamenal. V technologických oborech totiž nestačí pouze odborné znalosti. Úspěšné projekty vznikají tam, kde se práce stává osobním posláním.