V Česku se oficiální číslo meziroční inflace za září 2021 pohybovalo na hodnotě 4,9 %. Pokud mají lidé uložené peníze „pod slamníkem“, právě o tolik každý rok reálně přicházejí – vzrostly ceny a za svůj stále stejný obnos si koupí méně zboží a služeb.
Pokud cítíte, že na vás oficiální číslo nesedí, dost možná máte pravdu a klidně se o několik procent můžete lišit. Nějaké číslo však použít musíme, proto se v následujícím textu budeme držet oficiální metodiky CPI (consumer price index) a čtenář si dosadí své číslo inflace, pokud to uzná za vhodné.
Státní dluhopisy ne! …ale počkejte chvilku
Když přijde na ochranu před inflací, někteří analytici hodili dluhopisy (jinak také bondy) rovnou do odpadkového koše. V případě klasických státních dluhopisů lze souhlasit. Český investor má ale k dispozici dluhopisy vydávané českým Ministerstvem financí – protiinflační Dluhopisy Republiky. Jedná se o dluhopisy se splatností šesti let, kterým se stanovuje úroková sazba každých šest měsíců. Tato sazba činí průměrnou meziroční inflaci za uplynulého půl roku.Navíc se ministerstvo zavázalo pravidelně tyto dluhopisy odkupovat zpět (před datem splatnosti). V současném inflačním prostředí je to vítaná výpomoc. Dlouhodobě však nečekáme, že inflace (CPI) bude stále činit cca 5% meziročně. Postupně bude tedy nejspíše atraktivita protiinflačních dluhopisů klesat.
Firemní high yield: zajímavé dříve i nyní
Ratingové agentury pomáhají dluhopisy rozčlenit na „investiční“ a „spekulativní“ (jinak také „high yield“) pásmo. Do druhého pásmaale spadá i mnoho těch největších českých firem, kde by jednoho nenapadlo označit jejich dluhopisy za „spekulativní“. Není to zrovna reprezentativní název, přesto na něm z investičního hlediska nic špatného neshledáváme. Místní index, který zahrnuje všechny emise pražské burzy (převážně právě high yield) a který sestavuje J&T Banka, se pohybuje na výnosu do splatnosti dlouhodobě mezi 4 až 5 % p. a. Při expozici na jednotlivé emise či komplexní podílové fondy jste tedy schopni s vyšší inflací bojovat i prostřednictvím dluhopisové investice.
Bonita, měna a nominální hodnota
Dluhopisy ale nejsou bez rizik. Zásadní kritérium je solventnost firmy, která dluhopisy emituje. Zde by měl být schopen investor rozumět finanční rozvaze firmy stejně jako výkazu zisku a ztrát. Bez toho by měl práci na někoho delegovat a nepokoušet se o husarské kousky. Investiční společnosti disponují týmem profesionálů, jejichž hlavní pracovní náplní je dělat za klienta právě toto. Výsledkem jejich práce jsou dluhopisové podílové fondy, prostřednictvím nichž lze investice do bondů realizovat. Přirozenou výhodou takového portfolia je diverzifikace. Historická výkonnost těchto fondů bývá zpravidla veřejná, o výsledcích si tak lze udělat rychle obrázek.
Měna je bohužel další často opomíjená charakteristika investice. Přesto má potenciál výnos eliminovat a pro českého investora může být nezajištění eurová investice finanční chybou. Při pohybu měnového páru EUR/CZK z hodnoty 25,5 na 24,5 (což hodnotíme jako realistický scénář) přijde investor o 4 % zhodnocení jen kvůli měně – za jedno euro nově nedostane zpět 25,5 české koruny, ale pouze 24,5. Roční výnos investice je tímto pohybem anulován a o ochraně před inflací nemůže být tedy řeč. Proto je lepší eurové dluhopisové investice buď úplně vynechat, či jejich správu přenechat profesionálům, kteří jsou schopni dohlédnout na měnové operace. Měnové zajištění v současnosti nic nestojí, ale podle našeho názoru je třeba jej udělat.
Posledním úskalím dluhopisů pro retailového investora je nominální hodnota. Není to nic jiného než minimální investovaná částka. Některé dluhopisy jsou přístupné už od 10 tisíc Kč, jiné až od 3 milionů Kč. Pokud na takový objem prostředků investor nedosáhne, není to ale investicím konec. V rámci podílových fondů si lze koupit podíl na takovém portfoliu. Fondy mívají stamilionové, spíše miliardové objemy a nemají problém alokovat investice i do instrumentů s vysokou nominální hodnotou.
Cena dluhopisů se mění?
Česká národní banka nedávno započala proces zvyšování sazeb, který s sebou nese pro aktiva zásadní implikace. Dražší financování firem je pro dluhopisového investora nyní negativní. „Staré“ dluhopisy, resp. dříve vydané, nabízejí výnosy z předchozího prostředí nízkých úroků. Tato aktiva nemohou konkurovat nově nabízeným a vyšším úrokovým sazbám. Obecně tedy dochází k poklesu cen dluhopisů. Bondy však mají tu výhodu oproti akciím, že mají datum splatnosti. Při poklesu cen lze jednoduše počkat, a pokud zůstane firma solventní, ke svému výnosu se investor dostane při splacení.
Akcie přinášejí vyšší výnosy
Pokud má investor ambice zhodnocovat prostředky výrazněji nad inflaci, akcie bývají přirozenou volbou. Posouváme se zde výše na škále očekávaného výnosu, ale také volatility. Investiční horizont pěti let je zde minimem a více je určitě lépe. Jako akcionář se stáváte spolumajitelem firmy. Zjednodušeně je pozice akcionáře následující: když se firmě daří, zisky firmy rostou a hodnota podílu (akcií) také. Nevýhodou ve srovnání s dluhopisy je, že výnosy se nevyvíjí po vzestupné přímce. Každé čtvrtletí není pro firmu hvězdné, každý rok nezažívá ekonomika boom. Proto by měl investor zvážit osvojení si následujících základních principů vedle již zmíněného delšího investičního horizontu.
Investovat průběžně
Jedno z největších úskalí investic do akcií je kolísání ceny – volatilita. Osobně jsem názoru, že investor si prokáže největší službu, když se s jistou kolísavostí prostě smíří. Přesto lze tyto výkyvy zmírnit průběžným investováním. Alokací části příjmu do akciových investic každý měsíc snižujete riziko, že jste jeden velký nákup provedli za vysoké ceny. Investicí stejné částky nakoupíte méně akcií, když jsou ceny vysoko, a více akcií, když jsou nízko. To je princip mnohokrát popsaného dollar-cost averaging. Pokud již máte k dispozici větší obnos k zainvestování, je i zde na místě zvážit rozdělení takové investice do několika menších.
Investovat široce
Další způsob, jak omezit kolísavost investice, je sestavit portfolio z více firem. Špatné výsledky jedné z nich potom výkonnost nezruinuje. I dlouhodobí profesionálové nemají v portfoliu dvě nebo tři firmy, spíše dvacet až třicet. Investor nemusí rozumět všemu. Na druhou stranu by měl rozumět alespoň z investičního hlediska všemu, co má v portfoliu. Bývá to tedy časově náročná činnost a není od věci zvážit svěření prostředků investiční společnosti, která nemá na starosti nic jiného, než vaše investice sledovat. Alternativou k fondům bývají indexy (ETF), které umí s nízkými poplatky naplňovat investiční strategie. Nemusí to být nutně celosvětový index, stejně tak index těžebního průmyslu v určité zemi je zřejmě příliš koncentrovaný. Selský rozum zde bývá úspěšný rádce.
Investovat s reálným očekáváním
Dvacet let považujeme za adekvátní horizont pro investora, který zhodnocuje v průběhu života svůj finanční majetek a nemá akcie jako nástroj k rychlému zbohatnutí. Pokud přičteme dividendy očištěné o daně, činí zhodnocení S&P 500 za toto období (kdy jste nastoupili těsně po splasknutí „dotcom“ bubliny) 9,1 % p. a. U indexu světových akcií činí zhodnocení 7,7 % p. a. a u evropských akcií pouze tristní 3,8 % p. a. Tím nechceme snižovat laťku, pouze poukázat na to, že investování nerovná se americké akciové investování a při sestavování očekávaného výnosu je třeba odpovědět si na otázku – kde budu investovat, do čeho a na jak dlouho. Čekat přes 10 % p. a. asi není dlouhodobá cesta.
Toto mentální cvičení je důležité, protože téměř určitě přijdou investičně slabší období. Pokud si investor namaloval vzdušné zámky, je pravděpodobné, že ještě před koncem investičního horizontu nad svou investicí zlomí hůl, provede nějakou zbrklost a přesune prostředky do něčeho, co zrovna v tu dobu „frčí“. Investování je běh na dlouhou trať.
Jaký instrument tedy proti inflaci?
Krátká odpověď zní: hlavně nějaký. Portfolia firemních dluhopisů nám stále dávají smysl. V současném prostředí je potenciál firemních dluhopisů spíše v „zakonzervování“ kupní síly, což však není málo. Nicméně při dlouhodobém investování je alokace části portfolia do akcií, podle našeho názoru, volbou, kterou by měl člověk, zodpovědný ke svým úsporám, rozhodně zvážit.