Podařilo se vyřešit problémy energetického sektoru, který vloni zasáhla krize v důsledku ruské invaze na Ukrajinu? A jak se osvědčila sázka na obnovitelné zdroje energií? O tom všem a o dalších fenoménech spojených s energiemi je další epizoda ze série online diskuzí J&T Banka Talks, jehož hosty byly tentokrát šéf Pražské plynárenské Martin Pacovský a hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Energetická krize, která vrcholila loni v létě, je za námi. Alespoň to platí pro nejhorší nárůsty cen elektřiny a plynu. Shodli se na tom šéf Pražské plynárenské Martin Pacovský a hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář, kteří o situaci v oblasti energetiky a ekonomiky debatovali v online diskuzi J&T Banka Talks.
Podle Pacovského, který je šéfem jednoho z největších dodavatelů plynu u nás, se Evropě podařilo poměrně rychle zareagovat na dramaticky se měnící podmínky v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.
„Evropa ukázala, že umí velmi pružně reagovat, třeba i tím, že změní svá vlastní pravidla. Díky tomu se podařilo velmi rychle zbudovat terminály na LNG,“ popsal klíčový moment evropské reakce na ruskou agresi Pacovský.
Za hlavního vítěze aktuální situace tak zcela jistě nepovažuje Rusko, ale Spojené státy americké, které jednak mají levnější zdroje energie, jednak jich mají dostatek a mohou je dodávat Evropě. Jako druhého vítěze pak Pacovský označil Norsko, které z nastalé situace také těží.
Sklenář: Problémy přetrvají dekádu
Norsko má výhodu i tím, že je relativně mladou zemí, pokud jde o cenné energetické suroviny. Petr Sklenář v online diskuzi J&T Banka Talks připomněl, že Norsko zahájilo těžbu plynu a ropy až v důsledku ropné krize v sedmdesátých letech.
„Tehdejší ropná krize přinesla celou řadu reakcí. Jednou byla například obměna vozového parku, kdy se začalo přemýšlet nad spotřebou aut a do popředí zájmu se dostala menší auta. Hledala se ale také nová těžiště energetických surovin, k nimž patří právě Norsko,“ uvedl hlavní ekonom J&T Banky.
Podle Sklenáře trvalo dekádu, než Západ našel cestu z ropné krize. Na druhé straně právě díky strukturálním změnám vynuceným tímto šokem západní státy získaly klíčovou ekonomickou výhodu proti socialistickému bloku, který se v osmdesátých letech zhroutil. Sklenář se pak domnívá, že Evropě může plné překonání dopadů aktuální energetické krize také trvat celou dekádu.
Pacovský: Ceny postupně klesnou
Šéf Pražské plynárenské Martin Pacovský je v tomto ohledu optimističtější. „Je sice pravda, že USA jsou vítězi aktuální krize a jejich ceny elektřiny a plynu jsou zhruba čtvrtinové proti cenám v Evropě, což může přilákat celou řadu firem vyrábět právě tam. Vidíme ale, že se ty ceny začnou vyrovnávat někdy v roce 2026 až 2027,“ předpokládá Pacovský.
Navíc Evropa je nyní motivovaná výrazněji inovovat právě v energetickém sektoru. Ostatně rok 2022 byl rokem, kdy vůbec největší podíl elektrické energie byl vyroben z obnovitelným zdrojům. Paradoxně však šlo i o rok, kdy došlo k nejvyšším emisím CO2.
„Myslím, že jsme nyní na vrcholu určitého cyklu. Asie i další země postupně přecházejí na OZE a věřím, že se to brzy zlomí,“ dodal Pacovský.
Jaká je budoucnost jádra v Evropě? Co nahradilo dovoz ruského plynu? Má energie z vodíku potenciál? Způsobil otřes z minulého roku zásadní změny?
Poslechněte si kompletní díl ze série online diskuzí J&T Banka Talks o ekonomických a energetických paradoxech: Spotify, Apple podcasts, Google podcasts, link na stažení mp3, záznam na Twitteru/Xku.