Čeští dolaroví milionáři se mění z podnikatelů na investory a mnohem více se tak přibližují západnímu standardu. Sází víc na růst svých portfolií a zisky z podnikání jsou pro ně spíše stabilním zdrojem peněz. Podle Vratislava Svobody, ředitele privátního bankovnictví v J&T Bance, ale bohatí stále za hlavní cíl správy svého majetku považují uchování jeho hodnoty. Teprve na druhém místě je výnos.
Dá se říct, že se privátní bankovnictví poslední dobou proměňuje?
Privátní bankovnictví je v podstatě relativně poklidný obor. Staráme se o peníze bohatých lidí a máme společný zdravý cíl, a tím je v první řadě uchování hodnoty nabytého majetku. Následně i o jeho další zhodnocování, další výnos. Je ale pravdou, že právě růst hodnoty majetku se nyní více přiblížil západnímu modelu, třeba jako je to ve Švýcarsku či Rakousku. Ještě před 10–15 lety většina podnikatelů vracela vydělané peníze zpět do byznysu.
V posledních asi pěti letech ale vidíme nový fenomén. Nedávno jsem byl na kávě s jedním významným představitelem soukromé poradenské společnosti a ten mi přiznal, že vloni vydělal více peněz investováním než podnikáním. Ne, že by mu podnikání nešlo, ale naakumuloval kapitál, tak hodně investovat. A tento trend se začíná projevovat stále více. Roste povědomí o investicích, bohatí sdílejí mezi sebou zkušenosti a čím více toho klienti o investování vědí, tím méně podléhají strachu. Jsou otevřenější i k rizikovějším a tedy růstovějším investicím. Pamatuji se, že jsem hrál golf ve Skotsku s jedním poměrně starým chlapíkem, Američanem tak 89 let, který, jak se ukázalo, byl z oboru.
Ptal se mě, jak investují naši bohatí. A když jsem řekl, že více do dluhopisů a akcií, odpověděl: „Tak to se divím, já dělám hlavně venture fondy. To ti vydělá, to ti zajistí budoucnost.“ A naše pravidelné průzkumy tento trend potvrzují. Ukazují, že jsou dnes klienti otevřenější nástrojům kapitálového trhu, které se dají propojit s podnikáním. A nejen akciím či dluhopisům, ale vzrůstá obliba private equity investic či investic do startupů. Nahrává tomu samozřejmě i dobré a stabilní ekonomické prostředí v naší zemi.
Takže nejen mladí, ale i ti starší se už dnes nebojí riskovat?
Je pravda, že velká část českých dolarových milionářů jsou spíše starší lidé, tedy 53 plus, kteří majetek vydělali postupně svým podnikáním, začínali někdy v devadesátkách a ještě pamatují kupónovou privatizaci. Řada z nich se při investicích spálila, a i proto měla k riziku velmi konzervativní vztah. A tento postoj se změnil až v poslední dekádě.
Mladí naopak tuhle špatnou zkušenost nemají, už od školy získávají mnohem lepší vzdělání v oblasti financí a investic a jdou do toho tedy více čelem. Liší se ale i způsobem, jakým peníze, kapitál, získávají. Ten základ mají například od svých otců, podílejí se třeba na chodu firmy. Nebo ho získali například prodejem firmy, kterou rychle vybudovali, nějakým startupem. Krom toho jsou ochotní jít na zkušenou do zahraničí. Mají už jiný, otevřenější přístup k nástrojům, ke kterým ta starší generace tak vstřícná není, jako ke kryptu, různým derivátům a podobně.
Další rozdíl je ve spokojenosti s dosahovaným výnosem. Těm starším stačí roční výnos 7–10 procent. Nad tím ale ti mladí často ohrnují nos a to je také mnohdy žene do vyššího rizika. Nicméně, jak jsem již říkal, i někteří starší jsou dnes díky zkušenostem a znalostem ochotní jít do většího rizika. Pěkným příkladem nebo poučením pro obě strany, pro „otce i syny“, a to nemyslím příbuzensky, ale věkově, byl covid a období po něm. Covid mladým, kteří měli vše v kryptu, NFT atd. ukázal, když vše popadalo, že není dobré mít portfolio takto vychýlené do všeho rizikového. A oni začali následně poptávat stabilnější nástroje, jako dluhopisy a podobně. A naopak těm starším, kteří měli vše v konzervativních nástrojích, v nemovitostech či dluhopisech, ukázal, jak se akciové trhy dokážou rychle vzpamatovat a jak se, když se nepropadá panice, vrátí k růstu a otevřou se nové příležitosti. Po covidu tyto dvě rozdílné generace uzavřely tak trochu příměří, obě se poučily.
A je rozdíl v přístupu ke správě majetku mladých bohatých a starší generace?
Ti starší se musí vyrovnávat s objektivním faktem, že i jejich čas se naplňuje, že už nejsou často tak draví podnikatelé jako dříve, na druhou stranu si neumí představit, že by odešli do důchodového „nicnedělání“. Že by ztratili společenské postavení, kontakty. Je známo, že 60 procent sociálních kontaktů a vztahů je z profesního života, z oblasti zaměstnání. A tito dosud aktivní lidé jsou třeba i nadále v představenstvech firem a podobně, ale neřeší již tu dennodenní agendu. Za svůj život postupně získali kapitál a mají přebytky, které jim umožní další život bez existenčních starostí. Ta správa peněz, to investování jim poskytuje další příležitost k potkávání se s lidmi z byznysu, s profesionály, možnost být v akci. Často také velmi ocení možnost osobního setkávání s námi. Již několikrát se mi stalo, že se klient zastavil nečekaně, že šel kolem, že ho něco napadlo a chtěl to zkonzultovat, a ocenil, že jsem si na něho našel čas. To v mnoha jiných bankách není.
Mladší generace, pokud zůstává v byznysu s těmi otci nebo ho přebírá, tak trochu přejímá tendenci se o majetek aktivně starat, zachovat hodnotu a růst a taky to pochopení pro spolupráci s bankou.
Trochu jiný je postoj nejmladší generace, generace X. Ta je naopak často k bankám, resp. institucím obecně, velmi nedůvěřivá. Nechce se příliš vázat, nechce hypotéku ani byt, někdy se nechtějí vázat ani v partnerských vztazích, chtějí být volní. Mladá generace, která zatím kumuluje majetek, je často mnohem méně opatrná a podléhá vlivům třeba sociálních sítí a stádovitému chování. Ačkoli mají větší možnosti pro finanční vzdělávání, než měla ta starší generace, nechtějí často nic číst a analyzovat a jednoduše naskakují na nějakou vlnu a ta je spláchne. To ale nejsou klienti privátního bankovnictví.
Role bankéře a privátní banky přichází v momentu, kdy má klient větší množství peněz a není si jist, jak se o ně starat. Ta zlomová hranice je desítky milionů korun. A když mluvíme třeba s mladými startupisty, kteří takové peníze vydělali, zjišťujeme, že se nad tím zamýšlejí, nechtějí o ty peníze přijít, nechtějí začínat znovu. Ano, mají různé nástroje, apky, na kterých si hrají se stovkami tisíc nebo drobnými miliony, a podobně, ale jakmile dojde na vyšší částky stovek milionů, začnou se na finančním trhu orientovat a hledat parťáka, který by byl jejich bohatství schopen spravovat dle jejich přání. A hledají ho obvykle dle doporučení. Často si pak zakládají svoje investiční fondy pro správu majetku. Mají investice na podnikání, třeba na rozjezd dalšího byznysu, často mají realitní fondy a peněžní fondy, kde mají svého správce. A to je hlavní rozdíl mezi starší generací, která majetek kumulovala postupně a učila se i s naší pomocí, jak s ním nakládat, a mladou generací, která ho získala rychle a neví, jak se o něj starat.
Je rozdíl i v komunikaci s mladou generací?
Ano, vnímám rozdíl v kontaktu s privátním bankéřem. Jak jsem říkal, starší generace stojí o osobní přístup a osobní setkávání. Ti mladší přijdou na akci, kterou pořádáme, která se jim zdá zajímavá, ale tendence k přímému osobnímu poradenství je menší. Spíše upřednostňují digitální komunikaci a myslím, že je to i trend do budoucna. Přesto role privátního bankéře ohrožena není. Asi se bude měnit forma komunikace, ale potřeba správce, konzultanta zatím určitě nezmizí. I ti mladí si uvědomují, že při tom množství peněz, které potřebují spravovat, se tomu nemohou sami věnovat v takové míře a na takové úrovni, jak je třeba. Nebo se tomu budou sami plně věnovat, ale pak nebudou mít čas na svůj byznys, na to, co je baví a živí. Myslím, že se do budoucna bude muset také zohlednit a přizpůsobit věk privátních bankéřů k věku klientů. Upřímně řečeno, není nikde napsáno, že člověk, kterému je 25 let a zdědil byznys po otci, bude chtít totéž, co jeho otec, který byl u nás velmi spokojený. Že bude ochoten jednat s někým, komu je 60 let, i když má spoustu znalostí a zkušeností. Spíš bude chtít jednat s někým blíže svému věku, se střihounem, který má dobré vzdělání, mluví jeho jazykem, půjde s ním večer do baru, ale přitom to bude špičkový odborník.
Jaké jsou preference a oblíbené investice vašich klientů?
Obecně jsou to zahraniční akcie. České si nevedou špatně, ale není příliš co kupovat. Ani Evropa na tom není úplně nejlépe. Z našich reportů vyplývá, že klienti chtějí vydělávat v Americe a Asii. Na druhou stranu ale dodávají, že žít by tam nechtěli. Mají rádi Evropu, ač je sešněrovaná řadou regulací, které kritizují. Evropa se jeví jako méně konkurenceschopná, ale bezpečná pro život. A je zde bohatý kulturní život.
Stále jsou oblíbené nemovitosti, respektive pozemky. Také dluhopisy, dnes s výnosem kolem sedmi procent. Z těch rizikovějších jsou to private equity a investice ve fondech. A také je to stále umění. Sice to možná není tolik vidět, protože se klienti moc nechlubí, že koupili drahý obraz. Obecně vnímáme prohlubující se zájem o alternativní investice. Naše vernisáže jsou nyní plně obsazeny a nechodí na ně jen lidé, kteří umění sbírají. A registrujeme v tomto směru velký zájem i ze strany těch mladších. Ti se více v oblasti umění pohybují, věnují se designu a také za umění mnohem více utrácí a obklopují se jím.
Kromě toho z našich průzkumů vyplynulo, že se mladá generace hodně zajímá o bitcoin a další kryptoměny a ta starší spíše o využití technologie blockchainu. A obě vidí velký potenciál ve využití umělé inteligence a cítí v ní velké investiční příležitosti. Také ve zpracování odpadu, energetice a investicích do sociálních služeb z důvodu stárnutí populace. To je oblast, ve které vidí řada investorů velkou příležitost a možnost zhodnocení svého majetku kvůli dlouhodobému nedostatku pečovatelských služeb a domovů pro seniory. Na trhu je v tomto směru velká mezera a existuje poptávka po investicích do této oblasti.
Tím se dostáváme k trendům. Jaké aktuálně vidíte?
Stále je základem třída aktiv jako dluhopisy, akcie a nemovitosti. Objevuje se větší příklon k umění a ve sledovacím módu k potenciálu umělé inteligence. A největším trendem je to, co jsme říkali na počátku. Tedy že se z podnikatelů stávají investoři. Více se investicím otevírají, ale stále si zachovávají podnikatelský apetit. V jejich portfoliích hrají velkou roli akcie, sázka na podnikatelský plán, na akcie z jim blízkého oboru, ve kterém podnikají a kterému rozumí. Často jsou to také investice do private equiity nebo startupů, tedy venture kapitálu.
A vidíte i nějaké hrozby? Je něco, co mění chování klientů?
Obavy byly pochopitelně z inflace. Nikdo dlouho nepamatoval inflaci vyšší než dvě a půl procenta a najednou tu byl šok vysoké inflace, která vznikla kombinací energetické krize a války na Ukrajině a dosáhla 18 procent v roce 2023. Tady ale sehrála naše banka a jistě i další banky a také média svou roli, kdy jsme klienty uklidňovali, že inflace nebude trvat dlouho, pokud se k tomu centrální banky postaví rozumně, a tak se taky stalo. A pokud měli klienti vybalancované portfolio, ne pouze akciové, pokud investovali do dluhopisů, tak v posledních pěti letech vydělali nad inflaci. I když ne v tom klíčovém roce, ale v tom rozmezí pěti let ji překonali.
Stále je tu ale aktuální hrozba eskalace války. Zpočátku to byl velký šok, obavy že jsme blízko konfliktu vyvolaly u některých klientů snahu a úsilí koupit nemovitosti v zahraničí, kdyby se museli přesunout do Španělska nebo na Kanárské ostrovy. Ale nebyl to masový posun v klientském chování. Nevidím hromadný přesun bohatství do zahraničí. Klienti, se kterými i toto téma pochopitelně diskutuji, se obávají, že konflikt nebude mít krátký průběh, ale mají víru v Evropu, v NATO a její obranný systém a podporují i různé iniciativy v tomto směru.
Spíše tyto situace a například i události jako tragická smrt Petra Kellnera přivádí klienty k myšlenkám na vlastní smrtelnost a nutí je řešit včas nástupnictví a předávání majetku nebo alespoň nastavení nějakých pravidel.
Hrozbu naopak nevidím ve volbách v USA. Sazby jsou tam přes pět procent a FED je asi sníží, což pomůže akciovému trhu. A také se dlouhodobě potvrzuje, že první rok po volbách si akciový trh vede dobře, a tam tedy spíše převládá optimismus.