Tento rok si do Evropy kopl každý, kdo mohl. I uznávaný investor Ray Dalio si proti ní vsadil. Zatím to ale vypadá, že Evropa je schopná čelit velkým výzvám a zvládat je.
Na první pohled se může zdát, že se Evropě podařilo něco, co se ještě donedávna zdálo jako nemožné. Snížila svoji závislost na ruském plynu na pouhých 10 %, obrovský pokles oproti předválečným 45 %. Evropa úspěšně nahrazuje ruský plyn, a to zejména díky LNG, jehož dovoz se mezi březnem a zářím meziročně zvedl o neuvěřitelných 68 % (zdroj:Entsoe.eu); na regasifikaci takového množství zkapalněného plynu Evropa ještě loni ani neměla infrastrukturu. To pomohlo naplnit evropské zásobníky téměř ze 100 %. A díky významným úsporám, kdy Evropané oproti průměru předchozích tří let spotřebovali za říjen o celou čtvrtinu méně plynu, to vypadá, že Evropa tuto zimu zvládne.
Zopakovat letošní scénář i příští rok však nebude možné. K největšímu omezení dovozu ruského plynu totiž došlo až v průběhu léta, na konci něhož už byly zásobníky naplněny nad hladinu 80% cíle, který si Evropa stanovila. Naplnit je i bez něj tedy bude mnohem větší oříšek. Už letos se v Německu, Itálii, Polsku, Nizozemsku a Finsku rozšířila kapacita regasifikace LNG o 18 bcm ročně a v příštím roce se předpokládá dokončení projektů o celkové kapacitě dalších 50 bcm. Předválečným 150 bcm plynu z Ruska se to nevyrovná. Spolu s navýšením dodávek jinými plynovody, zejména z Norska, a s pokračujícími úsporami bude situace i příští zimu zvládnutelná, ale bude napínavější než letos.
Samozřejmě s takto dramatickým plněním zásobníků byly a budou spojeny vysoké náklady, v srpnu dosáhly ceny plynu až astronomických 350 EUR/MWh, což jsou násobky posledních let. S takto vysokými cenami se začaly objevovat teze, že Evropa se stane nekonkurenceschopná a mohlo by dojít až k deindustrializaci, zjednodušeně by se všechny velké průmyslové podniky odstěhovaly za levnějšími energiemi.
Za prvé si myslím, že Evropa bude silně motivovaná postavit infrastrukturu ze států mimo Rusko, jelikož plyn z trubek bude vždy levnější než LNG – proces zkapalnit plyn, naložit ho na loď a znovu ho zplynovat je daleko méně efektivní a dražší. Co se týče ceny LNG, tato situace by se měla napříč světem znormalizovat, tj. plyn v Evropě by neměl stát pětkrát více než v USA. Proč? LNG je globální komodita a větší poptávka bude znamenat vyšší ceny pro všechny na celém světě. Američtí producenti nebudou chtít prodávat plyn levně v USA, když bude možnost ho prodat do Evropy za pětinásobek. Ceny se zvednou i pro Asii, jež je na LNG závislá a bude si konkurovat s Evropou. Cenové rozdíly mezi kontinenty vždy budou, ale nemělo by platit, že Evropa bude platit násobky oproti zbytku světa.
Dalším argumentem, jenž zaznívá v neprospěch Evropy, je její závislost na dovozu komodit pro výrobu energií. Tato nevýhoda se ale celosvětově nepotvrzuje, mezi velmi úspěšné průmyslové země řadíme například Japonsko, Jižní Koreu nebo Tchaj-wan, což jsou země na zdroje chudé a musí většinu dovážet, ale zbohatly díky tomu, že se soustředily na činnosti s vysokou přidanou hodnotou a naučily se zdroje využívat efektivně.
Zároveň to vypadá, že například německé průmyslové podniky se velmi rychle naučily efektivně hospodařit s plynem a spotřebují ho nyní významně méně, aniž by dramaticky snížily produkci, 75 % německých podniků tvrdí, že snižují spotřebu plynu, aniž by musely snížit produkci, a 40 % z nich uvádí, že by dokázaly spotřebu plynu snížit ještě více. (zdroj: Ifo Institut) Samozřejmě to neplatí pro všechny podniky – firmy zabývající se výrobou chemie, ocelárny atd. významně trpí a s nimi bude následně trpět celá evropská ekonomika.
Opravdu si nemyslím, že je vše růžové. Situace v následujících letech nebude lehká, ale zároveň není katastrofická, jak může z médií vyplývat. Pokud Evropané napnou všechny své síly, může Evropa z aktuální situace vyjít efektivnější a konkurenceschopnější.