Šéf J&T Banky Štěpán Ašer se stal spolumajitelem skupiny a chce ji připravit na další dekády. J&T se soustředí na movitější klientelu a snaží se být partnerem spíše než bankou. Ašer vnímá banku jako křižovatku příležitostí pro lidi s penězi i zajímavými projekty.
„Přišli jste udělat vtipný rozhovor?“ žertuje v mohutné zasedačce a uvolněné náladě Štěpán Ašer. Jeden z nejklíčovějších lidí impéria J&T rozhovory příliš v lásce nemá. Na tento, jak sám říká, kývl v dobrém rozpoložení na dovolené. Nutno poznamenat, že jakkoli jsme za vtipným rozhovorem nepřišli, v nově vybudovaném sídle banky bohatých se pobývá parádně.
„Udělali jsme si to k obrazu svému,“ prohodí Ašer, za nímž se tyčí jeden z rozměrných obrazů, kterých je v domě na pražské Sokolovské ulici nepočítaně. Ale (domnělé) vtípky stranou. Štěpán Ašer je čerstvým spolumajitelem skupiny, což je ostatně jen odraz filozofie vesmíru, který stvořily rodiny Tkáčů a Jakabovičů.
J&T se na rozdíl od řady jiných bank soustředí primárně na movitější klientelu, pro niž se snaží být partnerem spíš než bankou. Co zní jako příšerné reklamní klišé, je ve světě J&T dlouhodobá strategie. Jedním z důkazů může být stvoření fondu Arch, do něhož Patrik Tkáč a spol. vložili také svůj podíl v EPH, čímž dali „běžným smrtelníkům“ možnost podílet se na růstu (nejen) veleúspěšného energetického holdingu.
„Vnímáme se tak, že jsme křižovatkou příležitostí. Na jedné straně k nám přicházejí lidé, kteří mají hodně peněz a hledají možnosti zhodnocení, a na druhé ti se zajímavými projekty, na jejichž realizaci hledají kapitál,“ říká Štěpán Ašer.
Vede nás přitom do Galerie Magnus Art, která je součástí velkorysého sídla a jejíž ambicí je podporovat nejen mladé, ale i zkušené sběratele a propojovat je s umělci. A asi nic nedokresluje barvitost světa J&T jako právě firemní galerie. Protože jak říká Štěpán Ašer – majetek má přinášet radost.
Jaká nálada teď panuje mezi vašimi klienty?
Nechci to hodnotit z pohledu optimismu a pesimismu, spíš s ohledem na uvědomění si některých hrozeb. Jsou, myslím, čtyři události posledních let, které dost zahýbaly s uvažováním našich klientů nad jejich majetkem. Inflace, válka na Ukrajině, covid a smrt Petra Kellnera. Inflace ohrozila hodnotu finančního majetku, válka na Ukrajině připomněla nestability a ohrožení, vyplývající z naší geografické polohy, covid otevřel téma hodnoty vlastního zdraví a nečekaný odchod Petra Kellnera připomněl, že jsme smrtelní, a mnohem víc se řeší nástupnictví a co bude, až…
Pokud jde o inflaci, máme za sebou éru nízké inflace a nízkých sazeb. Pokud jste nechali peníze v podstatě ležet ladem, pocitově téměř neztrácely na hodnotě. Sice nominálně nijak nerostly, ale jejich kupní síla byla stabilní. Dalo by se říct, že u řady lidí převládal pocit, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a investování je především o tom prostě vydělat. Inflace pár posledních let tak lidem připomněla, že se mají o svůj majetek starat a přemýšlet nad ním, protože jednoduché produkty inflaci neporážejí.
Začínáme si zpátky uvědomovat, že investice jsou nejen o zhodnocení, ale i o ochraně majetku. Zodpovědným přijímáním rizika můžeme snížit negativní dopad vývoje událostí světa kolem nás na náš majetek. Jde i o diverzifikaci napříč třídami aktiv, nestačí mít dluhopisy a vklady a držet se bezpečně fixně úročených vkladů. Jsem rád, že naši klienti to vnímají a hledají komplexnější řešení.
O jaké produkty teď roste zájem?
Já dost pozorně sleduju, jak se daří fondu Arch (fond kvalifikovaných investorů J&T Arch Investment, který J&T spustila v srpnu 2020, pozn. red.) získávat nové investory. A vidím, že ten zájem přetrvává, což je pro mě potvrzení trendu změny v investičním myšlení, hledání diverzifikace a alternativ k fixním instrumentům a realitám. Myslím, že jsme se spuštěním Arche měli štěstí na to, co se děje. Koneckonců náš hlavní ekonom Petr Sklenář není nadarmo vyhlášený ekonom, co se týká makroekonomických predikcí – před přicházející inflací varoval dost dopředu.
Spolu s ním a dalšími kolegy jsme objížděli klienty a vysvětlovali, že nás čeká výrazný růst inflace a že je potřeba opravdu začít diverzifikovat, snížit podíl fixně úročených instrumentů a rozložit riziko do aktiv, která jsou cenově pružná a majetek lépe chrání před inflací. Ukazovali jsme, jaká aktiva obstála v inflaci v sedmdesátých letech, a taky jsme představovali Arch jako jednu z možností. A vývoj nám dal za pravdu.
Nejen u našich klientů roste zájem o investování, akcie a majetkové účasti začínají hrát v portfoliu klientů stále významnější roli. Investování dostalo nálepku zodpovědného chování k majetku, aspoň mezi movitými klienty. Tím se postupně přibližujeme tomu, jak vypadá struktura investic movitých Čechů a Slováků ve srovnání se Západem.
Dá se tedy říct, že Češi jsou stále finančně gramotnější, schopnější?
Můj dojem je, že obecně je stále velký rozdíl v investiční gramotnosti mezi movitými lidmi a širokou veřejností. Střední třída do značné míry pořád tápe a je nejistá při uvažování nad majetkem a svou finanční budoucností, neznalost vytváří strach a strach vytváří bariéry. Ne každý má k ruce bankéře, ne každý má štěstí na poradce, který je důvěryhodný a zodpovědný. Vzdělávání je v tomhle směru prostě nutnost. Věřím, že se to postupně bude měnit s mladší generací, která je lačná po informacích – i těch investičních.
Věnujete se sami nějak aktivně edukaci mladší generace, tedy vašich potenciálních budoucích klientů
Dostáváme řadu dotazů ohledně možnosti vzdělávání na školách. Rozjíždíme spolupráci s platformou Nekrachni vedenou studenty a určenou studentům, která má odpovídat na jejich otázky ohledně financí a pomáhat jim. I jejich učitelům.
Teď tady máme na pár dnů kluky z Nového PORG, kteří se stali nejúspěšnějším evropských týmem v historii americké soutěže zaměřené na investiční strategie. Na škole je investiční klub o asi dvaceti lidech, snaží se vtáhnout ostatní, vymýšlejí nějakou obdobu soutěže, které se sami zúčastnili. Jsou fakt dobří, s jejich přístupem dělají z investování něco, co je „in“.
Jak vy osobně vidíte aktuální svět investic? Dlouho se strašilo velkým nárazem, ale zdá se, že nepřišel…
Nejsem odborník na akciový trh a jako bankéř jsem dost opatrný, co se financí týká, takže mám tendenci soustředit se víc na rizika a mám respekt k negativním scénářům, to je asi už deformace z povolání. Takže já nejsem úplně nejlepší rádce. Navíc investování není primárně o načasování trhu, o tom, co se kdy stane, ale o dlouhodobosti a konzistentnosti. Dívat se na akciový trh prizmatem příštích dvou tří let není dobrý start, investice do firem a akcií je běh na dlouhou trať. Věštit, kdy trhy padnou, a podle toho investovat, nefunguje, s výjimkou výrazných nerovnováh a iracionality v chování trhu.
Ani pak ale nemáte jistotu, jak dlouho ta nerovnováha dokáže přežít. Pokud mám dlouhodobé peníze, mám s nimi nakládat s nějakým dlouhodobým výhledem, nesnažit se naskakovat na vlnu, že něco roste a je třeba u toho být, nebo naopak nechat peníze ležet, protože „už to vyrostlo moc“. Jasně, timing je důležitý, pokud se na trhu pohybujete denně, ale otázka je, jestli jako privátní investor chcete být otrokem svého majetku a sledovat, zda ten který titul zrovna vyrostl nebo spadl, dívat se každých pět minut na vývoj trhu a zvažovat, jestli něco prodat, nebo ne.
Pokud je to váš koníček, budiž, ale svět a život může být mnohem bohatší, pokud některé věci řešíte s dlouhodobým rozmyslem. Když si dokážete pojmenovat, co od svého majetku dlouhodobě očekáváte, a podle toho si nastavíte jeho strukturu, pak vás krátkodobé výkyvy nemůžou rozhodit a váš život bude bohatší a radostnější.
Jak se J&T Bance letos daří?
Zažíváme dobré roky. Po letech nulových sazeb, což není stav pro bankovnictví dobrý, jsme se vrátili spíše k vyšším sazbám, které rozhýbaly ekonomiku banky. A myslím, že nás ještě dobré roky čekají. Letos očekáváme rekordní zisky.
Kde byste podle vás mohli a měli přidat? Kde máte rezervy?
Stále vidím, že pro klienty bychom mohli udělat víc, musíme dál posílit roli bankéře jako partnera, se kterým se klient radí a řeší s ním komplexně svůj majetek i životní situace. Obecně máme velký dluh v digitalizaci a redesignu interních procesů.
Tak vy jste spíše orientovaní na „potkání first“ než „digital first“…
My potřebujeme dohnat vnitřní dluh v digitalizaci i proto, aby na to potkání měl bankéř víc času v porovnání s časem, který stráví administrativou a přípravou.
Už jste dokončili svůj odchod z Ruska?
Je to stále v procesu. Máme zájemce, který dostal souhlas od Ruské centrální banky i od prezidentské kanceláře a zároveň je pro nás akceptovatelným kupujícím z hlediska transparence a sankčních seznamů. Teď se dotahuje komerční stránka věci.
Když zůstaneme u těžších věcí, jak se zpětně díváte na situaci kolem Mamutu (nedávný skandál s chybějícími iPhony, které „zmizely“ v dceřiné společnosti holdingu Unicorn, při němž J&T leasingová společnost a T-Mobile přišly o miliardy korun, pozn. red.)?
To, co se stalo, byl pro mě vnitřně velký down moment. Jak jsem říkal, já tu firmu beru jako svoji, a když někdo tu firmu okrade a zároveň vidíte, že v leasingové společnosti nebyla dodržena pravidla pro řízení rizik a dopady nemusely zdaleka být tak citelné, je ve vás velký pocit zmaru.
Muselo vás to zabolet i finančně.
Je tam ztráta kolem jedné a půl miliardy, to je velké číslo, zároveň máme mimořádně dobrý rok, takže ten dopad v celkových číslech vlastně není takový. Je to pro mě především věc principu.
Rameno leasingu J&T jste tedy zavřeli?
Leasingová společnost měla do skupiny přinést diverzifikaci rizika směrem k retailovějšímu typu expozic a přinést zajímavé marže. Po personálních změnách, které jsme v reakci na situaci udělali, jsme neměli člověka, který by leasingovku dál vedl, a ta událost nám vzala energii se tomu směru dál věnovat. Takže ano – postupně ho zavíráme.
Jak komunikujete s Unicornem?
Přístupu Unicornu byznysově nerozumím. Ta kauza je existenčně ohrožuje. My jsme na úvodních jednáních deklarovali připravenost hledat funkční řešení a připravenost pomoct jim všechno zvládnout. Přístupem, který, jak se zdá, zvolili, poškozují nejen sebe, ale ohrožují taky svoje zákazníky, kteří na jejich služby spoléhají. Distancování se od vlastních firem a lidí, kteří ve strukturách Unicornu fungovali, mi přijde komunikačně nešťastné. Myslím, že by mělo být v zájmu všech co nejdřív začít jednat o tom, jak celou věc vyřešit.
Ve Forbesu máme rubriku, které pracovně říkáme fuckup aneb jak jsme se poučili. V čem jste se poučili vy?
To není poučení, ale spíš připomenutí toho, co už víme. Výběr partnera, dodržování postupů a jejich kontrola je v našem podnikání stejně důležitá jako vyhodnocování kreditního rizika.
Jste v J&T dvacet let, jak se za tu dobu změnily projekty lidí, kteří k vám chodí pro peníze?
Velikostí a počtem nul. (smích) Nastoupil jsem tehdy do banky s šestimiliardovou bilancí, dnes je to výrazně přes 200 miliard… děláme objemově mnohem větší obchody. Ale bez ohledu na velikost bych řekl, že před těmi dvaceti lety bylo hodně projektů tady v Česku, na domácím trhu.
Dnes je velká řada financovaných projektů o expanzi česko-slovenského kapitálu na nové trhy. Apetit našich partnerů se hodně rozšiřuje do zahraničí, ať už je to o akvizicích firem, expanzi, nebo realitních projektech. Tahle složka před dvaceti lety v podstatě neexistovala a v tom spočívá asi největší proměna.
Chodí za vámi víc firem typu Rohlíku, tedy takových, které vyrostly na venture kapitálu? Technologické firmy?
Musím zmínit, že máme vlastní fond J&T Ventures a jsme od začátku u fondu Orbit Growth. Protože to je segment, který bude investory stále víc zajímat. Středoevropský region má spoustu talentů a my před tím nesmíme zavírat oči. Pokud jde o dluhové financování, tak je poměrně málo firem z e-commerce světa, které pracují s dluhem.
Je to dané charakterem samotného byznysu, ve fázi rozvoje není vidět dostatečné cash flow, na kterém by se dala stavět a modelovat jakákoli dluhová kapacita a samotné investice jsou přirozeně financové z equity. Takže Rohlík nebo dluhopisy, které jsme vydali pro Pale Fire Capital, jsou spíš výjimkou.
Jaký jste vy sám investor?
Mám Arch a ten mi dělá radost, poslední tři roky je to moje nejúspěšnější investice. (smích) Ale vážně, jsem kovářova kobyla, nemám úplně zodpovědně postavené portfolio. Mám portfolio našich fondů. K tomu nějaký objem peněz v akciích, ale upřímně říkám, že to je z nějaké části spíš na spekulace, než že bych to bral jako jádro našeho rodinného majetku.
Máme poměrně hodně peněz v nemovitostech, ať už pro využití naší rodinou, nebo k pronájmu, ale důvodem je tady ne tolik finanční výkonnost jako spíš vytváření nějakého zázemí a místa, kde se můžu potkat s blízkými. Spolu se ženou máme rádi umění, neřekl bych, že máme sbírku, ale nějaký majetek v těch dílech už dnes je.
Nicméně znovu, není to pro mě finanční investice, ovšem primárně radost, o které si říkám, že ji nespotřebovávám, ale jenom užívám, jednou to bude radost pro potomky. Ať už proto, že je to bude bavit, nebo proto, že jim to nic říkat nebude a rozprodají to… A pak mám samozřejmě největší koláč rodinného majetku v J&T Finance Group. (smích)
Podobně jako Patrik Tkáč jste milovníkem vína. Investujete do něj?
Víno neberu jako investici. Víno si opravdu kupuju pro radost, mám slušně zaplněnou vinotéku, ale že bych věděl, jakou má můj sklep hodnotu, to opravdu ne. Dost těch vín je mladých, tak se těším, až některou z lahví za deset let otevřu, udělá mi to radost. Máte pravdu, je to tedy vlastně investice do budoucnosti, ale neměřím ji penězi.
A když se kousek vrátím, to je vlastně to, co od svého majetku chci. Majetek mě nemá jen zajistit na stáří, zajistit moje blízké a postarat se o vzdělání mých dětí. Pro mě je i o tom, jak prožiju svůj život. O tom, zda můj život bude ve všech směrech bohatý.
Rozhovor vznikl pro magazín Forbes. Autor: Zuzana Krajíčková, Zdravko Krstanov.