Vzhledem k tomu, kde se nachází a ještě dlouho budou nacházet úrokové sazby, za které lze ukládat peníze u centrálních a následně i obchodních bank, se dosažitelné výnosy u konzervativních dluhopisů nacházejí v blízkosti nuly. Když říkáme konzervativní dluhopisy, většinou si představíme dluhopisy vydávané státy, popřípadě velkými, stabilními firmami s dlouhou historií a nízkým zadlužením jako Siemens, BMW nebo ČEZ. U extra bonitních emitentů jako je třeba německá vláda dnes dokonce věřitel platí dlužníkovi za privilegium si takový dluhopis koupit. U delších, konzervativních firemních dluhopisů se v současné době v nejlepším případě dostaneme k výnosu 1 % ročně. Takový výnos ani zdaleka nepokryje očekávanou budoucí inflaci.
Není proto divu, že se mnoho investorů dívá o stupínek dál směrem k méně bonitním, nicméně výnosnějším dluhopisům s nižším kreditním skóre (také se jim říká high yield dluhopisy). Nové peníze od investorů znamenají vyšší ceny. Od nejhlubšího „koronavirového“ pesimismu a paniky loni v březnu a dubnu ceny high yield dluhopisů výrazně vzrostly a další potenciál se tak snížil. Výnos takových dluhopisů nyní v průměru v Evropě dosahuje 2,5 – 3 % ročně. Lepší než inflace, ale už žádný zázrak. O něco lepší podmínky ještě stále panují na českém trhu podnikových dluhopisů. Pro všechny české podnikové emise (měřeno J&T Bond indexem) je nyní průměrný výnos 3,4 % ročně. J&T Banka Bond index, který zahrnuje výlučně emise administrované J&T Bankou, nabízí nyní kupónový výnos 4,3 %. Několik zajímavých emitentů v poslední době lákalo investory na úrokové sazby přesahující 5%. Developer Trigema upisoval dluhopisy za 5,1%, potravinový eshop Rohlík nabízel 5,5% a internetový srovnávač Heuréka investorům bude platit 5,25% ročně. Slušné výnosy tak lze najít i v této chudé době, nezapomeňme však nikdy na dostatečné rozložení rizik.