Rok 2020 byl pro trh s uměním velmi složitý, přesto na něm došlo k několika důležitým událostem. Tou klíčovou bezesporu je přesun aukcí umění na internet. I poměrně rigidní instituce, jako jsou velké aukční domy světové či tuzemské, dobrovolně přešly na prodej umění přes internet. A tato disruptivní událost dokonce přilákala k nákupu umění zcela novou část populace.
V posledních měsících se s nimi doslova roztrhl pytel. Internetové aukce se konají téměř nepřetržitě a lze si tu vybírat z děl velmi zvučných jmen – Františka Kupky, Toyen, Josefa Lady či pozdějších tvůrců, jako jsou Adriena Šimotová nebo Olbram Zoubek. A co je nejdůležitější: lidé o tom vědí a díla se prodávají za ceny srovnatelné s tradičními aukcemi.
„V principu se online aukce vlastně tolik neliší. Dražitelé mají před sebou online katalog podobný e-shopu, který je dostupný po předem určené období. Během něho mohou zájemci uskutečňovat své příhozy, a to až do okamžiku uzavření aukce. Jediný rozdíl je mezi ryze online aukcí a aukcí kombinovanou se sálovým završením, kdy příhozy uzavírá licitátor úderem kladívka. Zúčastnit se aukce je vlastně poměrně jednoduché – vždy je třeba se zaregistrovat, aby aukční dům dokázal určit nakupujícího a po aukci se s ním spojit. Pak už je to na taktice, někdo přihazuje postupně během celého aukčního období, někdo si počká a zabojuje až v posledních minutách,“ vysvětluje postup odbornice na aukční trh J&T Banky Valérie Dvořáková. Její kolegyně Anna Pulkertová pak doplňuje ještě možnost zvolit si na dané platformě nebo přímo v aukční síni pevný limit, do něhož pak systém přihazuje automaticky.
Foto: Emil Filla: Zátiší s mandolínou, 1946, olej na plátně, 97 × 130 cm, cena: 12 000 000 Kč
Mohlo by se zdát, že hlavní rozdíl bude v emocích. Kdo někdy zažil aukci, ví, že jde o doslova magický okamžik, zvláště když se nad některým z děl strhne bitva, během níž cena stoupá až absurdně vysoko. „V online prostředí se podobná situace sice tvoří špatně, ale není to zcela nemožné. Platformy pro online aukční příhozy mají často nastavenou časomíru, která člověka motivuje k tomu dlouho při přihazování neváhat, což simuluje rychlý sled událostí v rámci živé sálové aukce,“ popisuje Anna Pulkertová.
A nárůsty cen v posledních měsících jí dávají zapravdu. U velkých jmen nejsou výjimkou momenty, kdy konečná cena (i bez aukční přirážky) dosahuje dvacetinásobku nejnižšího podání. Například během lednové aukce Galerie Platýz vystoupala socha Olbrama Zoubka nazvaná Evička ze 14 tisíc na konečných 369 tisíc, tedy více než šestadvacetinásobek. „Nízko nasazené vyvolávací ceny fungují spíš jako motivace potenciálních kupců. Pokud pak cena díla řádově vystoupá, vzniká senzace, ačkoliv ve skutečnosti jen dražitelé svými příhozy dorovnali skutečnou hodnotu daného díla,“ připomíná Valérie Dvořáková.
Noví sběratelé
Obě odbornice J&T Banky se pak shodují, že za vysokými cenami během podzimních a zimních aukcí, většinou pořádaných právě i přes internet, stojí mimo jiné také nedobrovolné zrušení loňské jarní sezony. „Český aukční trh loni silně ovlivnilo hlavně jarní období, kdy ze dne na den přišla naprostá paralýza a nejasné vyhlídky na následující dny a týdny. Klesl celkový obrat, ale klesl hlavně počet prodaných děl. Tento paradox dokládají hlavně rekordní prodeje, které se povedly v podzimní sezoně,“ vysvětluje Dvořáková.
Foto: Toyen: Motýlí čas, Předjaří, kolem 1945, uhel a pastel na papíře, 41 x 58 cm, cena: 992 000 Kč
Ve světě to bylo obdobné. Veletrhy i aukční domy však dokázaly na nastalou situaci rychle zareagovat a přesunuly se do virtuálního prostoru. Pravidelní návštěvníci a sběratelé je nenechali na holičkách. To se potvrdilo například na tom, že nejdražší dílo, které se na letošním online Art Baselu prodalo, mělo hodnotu 8 milionů dolarů, což patří v oblasti online prodejů k rekordům.
Co je však asi vůbec nejdůležitější, internetové prostředí přilákalo zcela novou sortu sběratelů rekrutující se z řad takzvaných mileniálů. „Letos se právě tato generace sběratelů zasloužila o zajímavá čísla v prodejích tzv. collectibles a luxusních komodit, jako jsou šperky, kabelky, whisky či sportovní dresy a tenisky,“ vypočítává Anna Pulkertová jeden z důvodů, proč velké aukční domy neměly tak velké propady, jak se na počátku pandemie zdálo.
Sázky na jistotu
Jedním z důvodů, proč investice do umění neklesají tak dramaticky, jak se očekávalo, je také všeobecné očekávání vysoké inflace. „Kvalitní umění dlouhodobě inflaci poráží, jeho hodnota roste,“ uvedla před časem Alexandra Bízková z investičního fondu Pro Arte na konferenci Investiční výhledy 2021. A potvrzuje to také Valérie Dvořáková. Podle ní vedle „hladu“ způsobeného jarní odstávkou stojí za úspěchem online aukcí posledních měsíců také jasný „krizový rukopis“ při výběru děl. „Investoři celkem pochopitelně nakupují na jistotu a zaměřují se na díla klasické moderny, která jsou již trhem prověřená, podrží hotovost a zajistí zhodnocení v poměrně krátkém horizontu,“ uvádí Dvořáková.
Foto: Jan Bauch: Zahrada, 1931, olej na plátně, 80 x 100 cm, cena: 4 712 000 Kč
Není se tedy proč divit, že je zájem především o léty prověřená jména, jejichž díla mají na kontě rekordní zápisy i během standardních aukcí. Patří sem většina zástupců meziválečné moderny, ale také pováleční autoři.
Internetové aukce v Česku a na Slovensku ale zatím příliš nesvědčí současným umělcům. „U nás se současné umění prodává primárně z ateliérů nebo skrze zastupující galeristy, ať už privátně, nebo třeba na veletrhu,“ připomíná Valérie Dvořáková. Čestnou výjimkou byla prosincová aukce Umělci umělcům, kterou pořádal nový nadační fond Luc Art Fund a jejíž byla J&T Banka partnerem. „Mnoho umělců na ni přistoupilo právě z toho důvodu, že se jednalo o dobročinnou událost s přesahem. V České republice mnoho současných umělců se svým dílem nevstupuje na aukce, které mohou do jisté míry přílišným nárůstem ceny či naopak neprodáním deformovat trh,“ dodává Pulkertová.
Úvodní foto: František Kupka: Divertimento II, 1935 (1938), olej na plátně, 59 × 92 cm, cena: 90 240 000 Kč