Na mistrovství světa se amatéři nedostanou

Kdy bude hrát na ragbyovém mistrovství světa i česká reprezentace?

Věřím, že se toho můžeme dočkat. Ale ten vlak zemí, které nyní na mistrovství hrají, je hodně daleko před námi a jede vážně rychle. Takže i když budeme dělat všechno správně, ještě potrvá, než budeme moci zabojovat o postup na světový šampionát.

Za kolik let bychom se s nimi mohli o ten postup poprat?

Při dobrém vývoji mluvíme přibližně o patnácti letech, která naše ragby potřebuje k tomu, aby mohlo seriózně pomýšlet na získání pozice, v níž je dnes například Portugalsko.

Přitom právě s Portugalci hrála ještě před pěti lety naše reprezentace ve druhé evropské divizi. To by mohla být určitá inspirace…

Je to podobně velká země a také nepatří mezi původní kolébky tohoto sportu. A je vidět, že když to dělají dobře, jde to. Ve velkém, „patnáctkovém“ ragby jsou teď dost před námi, v olympijském, „sedmičkovém“ ragby je naše pozice konkurenceschopnější.

V čem se liší olympijské, tedy „sedmičkové“, ragby od toho klasického, „patnáctkového“, které vídáme na mistrovství světa?

Klasické ragby hraje patnáct hráčů a zápas trvá dva krát čtyřicet minut. Sedmičkové se hraje v sedmi lidech a zápas trvá dva krát sedm minut na prakticky stejném hřišti. Takže je atletičtější, více se v něm běhá v plné rychlosti a je v něm méně kontaktů. „Sedmičky“ hrají více zápasů za den, například olympijský turnaj se celý odehraje ve dvou dnech. Naproti tomu patnáctkové mistrovství trvá skoro dva měsíce, protože hráči potřebují po zápase zhruba týden na regeneraci.

Mělo by mít české ragby účast na mistrovství světa mužů jako svůj největší cíl?

Těch cílů je více a jsou postupné, ovšem mistrovství světa by mělo být tím hlavním. Naším aktuálním cílem by mělo být nakročení k výkonnostnímu ragby, protože právě to je cesta k tomu, abychom na světovém šampionátu mohli jednou být. Z amatérského pojetí je nemožné se na takovou úroveň dostat.

Mistrovství dovede přitáhnout širokou pozornost. Jak by měl váš sport šampionát nejlépe využít?

Vidíme, že veřejnost ragby baví. Ten sport je atraktivní, tvrdý, férový, liší se od ostatních. Řada rodičů si může říct, že nechají děti zkusit tenhle krásný sport, a kluby tak mohou získat nové členy. Pro hráče od malých kluků až po juniory to je inspirace k tomu, aby dali ragby ještě víc než dosud. Mohou chtít být jako Dan Biggar, Jonathan Sexton nebo Semi Radradra. A zároveň vidí, že na mistrovství hrají i Rumuni nebo Portugalci, takže to ani pro ně není úplně nereálné. Další inspiraci mohou najít trenéři a trenérky v nových herních metodách a prvcích.

Olympijský (nad)plán

Mistrovství světa je asi vzdálené, ale olympiáda může být blízko. Překvapilo vás, že je ženská reprezentace ve hře o účast v Paříži?

Už dva tři roky je výkonnostní vzestup ženské sedmičkové reprezentace zjevný. Plán byl dostat se na olympijské hry do Los Angeles v roce 2028. Takže je to teď příjemné překvapení, že jsme stále ve hře i o účast v Paříži 2024. Jenže ten tým je zároveň zranitelnější, než by měl být za čtyři roky.

Proč je zranitelnější?

Máme v něm špičkové individuality, ale potřebovali bychom ještě rozšířit to jádro, o které se budeme moci opřít, pokud se těm individualitám nebude dařit nebo budou třeba zraněné. Bojím se, aby holky třeba nebyly – vzhledem k úzkému kádru – z kvalifikace vyčerpané a na olympiádě samotné to pak neodnesly. Což by si opravdu nezasloužily.

České hráčky se, na rozdíl od drtivé většiny konkurentek, hraním ragby neživí, chodí do školy a do práce.

O to jsou jejich úspěchy cennější. Ale zároveň je to limituje. Proto máme nastavený program až do roku 2028, který počítá s rozšiřováním týmu a zlepšováním zázemí. Věřím, že na další olympiádu budeme nachystáni se vším všudy. Ale poprat o šanci se musíme už nyní a pracovat s očekáváním veřejnosti právě v tom, že se utkávají skvělé amatérky s plně profesionálními hráčkami.

Ragby získalo podporu od Národní sportovní agentury, protože podle ní patří mezi kolektivní sporty, kde má ženská reprezentace olympijský potenciál.

Díky tomu přicházejí peníze, které nám umožňují postupně stavět celý systém, jenž povede k výkonnostnímu růstu reprezentace. Počítá se s profesionálními reprezentačními trenéry u všech věkových kategorií žen a dívek. A také s celým profesionálním týmem u dospělé reprezentace. Ovšem tak daleko zatím ještě nejsme, a už vůbec nejsme u profesionálních hráček, což jiné sedmičkové reprezentace mají.

Mohou časem na olympijskou kvalifikaci pomýšlet i muži?

Musíme to mít jako cíl. V mužském ragby nejsme tak daleko jako v ženském, nicméně i tady se můžeme v sedmičkách během pár let posunout směrem k evropské špičce. Není to tak vzdálené jako v patnáctkách.

Ragby jako profese

Mluvil jste o nakročení k výkonnostnímu ragby. Co to znamená?

Výkonnostní ragby je takové, kde má alespoň část klubů potenciál k tomu, aby vychovávaly špičkové hráče pro reprezentaci. Podle mne k tomu musíme nakročit přes profesionalizaci organizační infrastruktury, posílení trenérského sboru a zlepšení finančního zázemí. 

Posílení infrastruktury znamená, aby i na klubové úrovni byli lidé, kteří to mají jako své zaměstnání?

Je rozdíl, když něco děláte jako hobby ve svém volném čase a když je to vaše práce. Čímž neříkám, že to všichni ti dobrovolníci a nadšenci, na kterých naše ragby celou dobu stojí, nedělají správně. Naopak, jsou většinou velmi dobří. Ale mají logicky limitované časové možnosti, které tomu mohou věnovat. Bylo by skvělé, kdyby těm lidem zůstalo nadšení a získali prostor pro to, aby mohli fungovat naplno. Pomohlo by i řízení ragby z celostátní úrovně.

Unie by mohla po profesionálním personálu – i když to budou zaměstnanci klubů – vyžadovat plnění určitých společných cílů?

Takoví lidé by byli sice zaměstnanci klubů, ale kluby jsou zároveň součástí národní ragbyové unie. Tím pádem by měla být zajištěna součinnost mezi kluby a unií. A pokud na obou stranách budou dobří lidé, kteří budou mít solidní zázemí, prospěje to klubům, unii a hlavně celému ragby.

Ukázaná platí

Jak je na tom české ragby, co se trenérů týče?

Trenéry s nejvyšší mezinárodní licencí bychom mohli spočítat na prstech, určitě by jich mělo přibývat. Potřebovali bychom vybudovat strukturu profesionálních trenérů pro všechny věkové reprezentační kategorie i u mužů, podobným stylem jako s tím počítá projekt na posílení ženské olympijské reprezentace. A potřebujeme, aby přibývalo profesionálních trenérů i na klubové úrovni.

Proč je důležité posílení a profesionalizace trenérského sboru v klubech?

Pokud nám roste členská základna mezi dětmi, je to klíčová podmínka k dalšímu rozvoji. Ale není dostačující. Aby se mládež mohla skutečně sportovně rozvíjet, musejí se o ně trenéři a trenérky správně postarat. Což se odehrává primárně v klubech, kde trenéři pracují s hráči a hráčkami nejčastěji. Zlepšení organizace a rostoucí kvalita trenérů se následně projeví v lepších výkonech a výsledcích. A to zase přinese větší přísun peněz od sponzorů.

Jsou pro sponzory potřeba úspěchy?

Jsem o tom přesvědčen. Sponzorovat ragby pro to, jaké má hodnoty, je určitě správné. Nicméně to většině sponzorů nestačí, k hodnotám je potřeba přidat i výsledky, a proto se potřebujeme posunout k již zmíněnému výkonnostnímu ragby.

Jaký je vlastně teď rozpočet ragbyové unie? A o kolik by bylo potřeba více, aby se ragby rozvíjelo tak, jak popisujete?

V letošním roce je celkový rozpočet přibližně čtyřicet milionů, to je součet prostředků od státu, od sponzorů a od Rugby Europe a světového ragby. Těch čtyřicet je včetně devíti milionů, které jsou určeny pro ženský olympijský projekt. Myslím, že kdyby byl ten celkový rozpočet o dvacet milionů vyšší, mohli bychom začít snižovat tu mezeru, kterou máme za svými konkurenty.

Kolik dnes tvoří příspěvky od sponzorů?

Je to asi sedm milionů ročně.

Těch dvacet milionů, které jsou třeba, byste rádi získali od státu, nebo od soukromníků?

Myslím, že nejefektivnější cesta by byla získat je na začátku na dotacích od státu a za dva tři roky, až ukážeme zlepšené výsledky, to překlopit na příspěvky od soukromých sponzorů. Věřím, že „ukázaná platí“, a pokud bychom s prvotní pomocí státu dokázali svůj progres, že by to u soukromých sponzorů zabralo.

Platí to i pro ty, kdo ragby sponzorují, protože ho třeba hrají jejich děti?

Právě z řad rodičů pochází podstatná část sponzorů v klubech. Ale i pro ně je důležité, aby viděli, že se celý sport posouvá kupředu. Pak třeba někteří svou podporu ještě zvětší.

Malí, velcí, silní, tencí…

Kolik je u nás dnes registrovaných ragbistů?

Zhruba 4 500, z toho více než 3 200 připadá na kategorie pod osmnáct let.

A kolik bychom jich potřebovali mít, abychom měli dostatečnou základnu pro co nejlepší reprezentaci?

Potřebujeme, abychom v každé věkové kategorii mohli na reprezentační srazy zvát nejméně padesát výborných hráčů. Samozřejmě by se ti skvělí lépe hledali, pokud bychom v každé kategorii měli tisíce hráčů namísto stovek, což se asi hned tak nestane. Nicméně za posledních deset let stoupl počet hráčů a hráček pod osmnáct let více než dvaapůlkrát. Kdyby dalších deset let rostla základna podobným tempem, bylo by to určitě hezké. Ovšem teď na to nejsou naše kluby rozhodně zařízené.

Takže je nejprve potřeba ta profesionalizace chodu a trenérů?

Jsem o tom hluboce přesvědčen. Když budeme mít násobný počet dětí, bude to super. Pokud pro ně ale zároveň nebudeme mít dobré trenéry a lidi, kteří zajistí chod klubů, nedokážeme ani z toho velkého počtu ve finále vychovat početnější a kvalitnější reprezentace.

Pomohlo by k vyšší kvalitě i to, kdyby mladí hráči a hráčky chodili načas na školu – ať střední, nebo vysokou – do ragbyově vyspělých zemí?

Záleží samozřejmě na konkrétní škole, kvalitě výuky i tamního ragbyového programu. Obecně se ale dá říct, že ano, protože se dostanou mezi řadu dobrých hráčů či hráček své generace. Ne každá rodina si to může dovolit, ale pokud to jde, hráče a hráčky to velmi posouvá kupředu.

Mistrovství světa se potkalo s dobou, kdy rodiče zapisují své děti na různé sporty. Čím může ragby zaujmout?

Ragby bych doporučil pro jeho všestrannost. Pokud má vaše dítě rádo kolektiv, má ho tam. Jestli si chce zaběhat, zaběhá si. Pokud má rádo míč, zahraje si parádně s míčem. Rádo o něco zápolí, kontakt tam je v rámci pravidel také. A ještě k tomu může vypadat, jak chce.

Myslíte tím, že je to pro velké i malé, silné i tenké?

Přesně tak, v ragby jsou pozice pro všechny typy postav. I silnější kluk, který by na fotbal nešel, protože by si připadal nepatřičně, se může v ragby skvěle uplatnit, protože dokáže přetlačit v roji protihráče. Takže má svůj sport a klidně v něm může být za hvězdu. U nás tím spíš, že my máme v Česku dlouhodobě spíš nedostatek urostlejších hráčů.

Z tatínka šéfem

Proč se vlastně rozhodla skupina J&T sponzorovat Českou rugbyovou unii? Předpokládám, že v tom máte osobně prsty.

To mám, ale museli jsme si to odpracovat. Přesvědčoval jsem kolegy v J&T, že je to ten správný sport, který k nám sedí svými hodnotami. Ale také v tomto případě platí, že musejí být vidět i výsledky. Pokud se to bude dařit, mělo by to být opravdu dlouhodobé partnerství.

Jak jste se dostal k ragby vy osobně?

Já sám jsem ragby nehrál, dostal jsem se k němu přes syna. Když mu bylo asi pět, přišel ze školky s tím, že kluci ze třídy vyhráli nějaký pohár v ragby a že by ho chtěl hrát taky. Takže jsem se stal nejprve nadšeným tatínkem, pak podporujícím tatínkem a jednoho dne dostal otázku, zda bych se nechtěl ucházet o vedení unie. Tehdy jsem odmítl a stal jsem se členem výkonného výboru. Za dva roky jsem se ale prezidentem unie stejně stal.

Jste v roli prezidenta od roku 2019. Co je dnes v ragby jiného než před těmi čtyřmi roky?

Když jsem přišel do ragby, měl jsem pocit, že je tam spousta chytrých a nadšených lidí, kteří tomu rozumějí, ale jsou trochu zapouzdření ve svých postupech. Myslím, že se mi podařilo je přesvědčit, aby se nebáli nových věcí a byli ochotni se i dál učit a posouvat.

V jakém stavu by podle vašich představ mělo být ragby za další čtyři roky?

Měli bychom mít kvalifikované holky na olympiádu. V kategoriích do 16, 18 a 20 let bychom měli vidět dostatek talentů, abychom si mohli říct, že o dalších pět sedm let později můžeme hrát tak, abychom začali vážně klepat na brány mistrovství světa.

text Robert Čásenský

Dušan Palcr Vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně (dnes Mendelova univerzita), pak nastoupil do bankovnictví, pracoval i v bankovním dohledu ČNB. Od roku 1998 působí ve finanční skupině J&T. Aktivně sportuje, hraje fotbal, boxuje a jezdí motoristické závody. Působil jako předseda dozorčí rady fotbalové Sparty, od roku 2016 je ve vedení České rugbyové unie (ČSRU), od roku 2019 je jejím prezidentem.