Letošní téma konference Lepší Česko vycházelo z premisy, že Česko má potenciál dělat velké věci, ale chybí mu sebevědomí. Hosté z řad byznysu, politiky, médií či sportu se proto společně zamýšleli, kde sebevědomí vzít nebo jaký sen by si mělo Česko troufnout mít, i když se k němu zatím neodvažuje. J&T Banka byla strategickým partnerem této akce.
Dvoudenní program v Karlových Varech tvořily nejen diskuze, ale i workshopy a řada dalších doprovodných akcí včetně aukce zaměřené na sběratelské a investiční předměty. Největší pozornost se však přece upírala na hlavní pódium, kde se po celý den střídali exkluzivní hosté. Nechyběli mezi nimi ani dva zástupci J&T – generální ředitel J&T Banky Štěpán Ašer a zástupce ředitelky J&T Family Office Ondřej Popelka.
Štěpán Ašer: Úkolem firmy je zisk. Bez něj se rozplyneme
„Český byznys je dnes v lepší kondici než kdy dřív,“ řekl Štěpán Ašer, který celou konferenci zahájil. Podle něj stojí za úspěchem českých firem především sebevědomí, odvaha a odpovědnost. „Z toho, že jsme byli dost dobří na Česko, je řada firem najednou dost dobrá na Evropu a svět,“ uvedl.
Jako příklady zmínil společnosti Rohlík, Allwyn, CSG nebo Avast. Ty podle Ašera spojuje schopnost vidět svět jako příležitost, ne hrozbu, a také převzetí odpovědnosti za vlastní úspěch. „Neproměníte příležitost tím, že budete čekat, až přijde dotace nebo až se změní regulace. Proměníte ji tím, že ji sami využijete,“ zdůraznil.
Zároveň však varoval před tím, že se rozplývá základní smysl podnikání. „Zapomínáme, že primární odpovědností firmy je vytvářet zisk a pracovní příležitosti. Jakmile ztratíme fokus, rozplyneme se. Bez zisku nelze dlouhodobě naplňovat ani další společenské cíle,“ řekl.
Štěpán Ašer kritizoval i rostoucí regulační zátěž, která podle něj odvádí podnikatele od inovací a rozvoje. „Místo abychom proměňovali příležitosti, trávíme čas hledáním, jak prokličkovat mezi novými pravidly. Stát nás svazuje, místo aby vytvářel podmínky pro úspěch,“ uvedl.
Štěpán Ašer během konference Lepší Česko. Foto: Martin Svoboda
Zásadní problém podle něj spočívá v tom, že Evropa přestává svět vnímat jako prostor pro příležitosti a odpovědnost, ale spíše jako hrozbu. „Když se začneme spoléhat na stát, že vyřeší naše problémy, skončíme ve slepé uličce,“ varoval Ašer a připomněl slova Ronalda Reagana: „Nejhorší věta, kterou můžete slyšet, zní: ‚Já jsem z vlády a přišel jsem vám pomoci.‘“
„Odpovědnost je to, co pomáhá budovat sebevědomí,“ uzavřel Ašer. „Úkolem státu není přidávat další regulace, ale vytvářet podmínky, ve kterých se firmy mohou prosadit vlastní silou.“
Lotrandové v rodinném byznysu
Předávání firem dětem je pro mnoho zakladatelů klíčovou, ale zároveň nejtěžší etapou jejich podnikatelského života. „Majitelé firem kolem padesátky začínají uvažovat, že je čas pustit do čela děti. Do šedesáti let pak přecházejí od plánování k činům,“ uvedl na konferenci Lepší Česko Ondřej Popelka, zástupce ředitelky J&T Family Office, který se věnuje správě rodinného majetku a podpoře při generační obměně.
Podle něj se způsob výchovy nástupce zásadně liší podnik od podniku. „Někdo nechá potomka projít firmou od píky – od brigád ve skladu až po vedení úseku. Jiný je pošle na zkušenou do zahraničí. A další jim dá prostor, aby dělali, co je baví, v čem cítí vášeň,“ popsal Popelka.
Jenže právě ono vyslání dětí do světa někdy dopadne úplně jinak, než si zakladatelé představují. Popelka tomu říká efekt Lotrando – podle známé pohádky o loupežnickém synkovi, který měl po otci převzít rodinné řemeslo, ale vydal se vlastní cestou. „Tenhle efekt se v českém byznysu objevuje často,“ upozornil. „Starý lapka chtěl, aby jeho syn pokračoval v řemesle, ale on uhnul z cesty, našel se jinde a nakonec byl úspěšný.“
Podle Popelky tak zakladatelé někdy překvapeně zjišťují, že jejich děti o převzetí firmy vůbec nestojí. „Jsou zaskočeni, že když syn studuje medicínu a dcera dělá balet, nemají chuť řídit rodinný podnik,“ dodal s úsměvem.
Jenže právě rodiče bývají těmi, kdo předání nejčastěji brzdí. „Často slyšíme příběhy, že už firmu formálně vedou děti, ale zakladatel tam pořád dochází do své malé kanceláře – kdyby byla potřeba rada. Jenže ta rada občas přichází nevyžádaně a majitel není připraven otěže opravdu předat,“ popisuje Popelka.
Důvodů, proč zakladatelé váhají, je podle něj několik. „Mají obavy ze ztráty kontroly nad majetkem, protože je to jejich dítě, které vypiplali. Ale také se bojí ztráty společenského postavení, které si za roky v regionu vybudovali. Uvědomují si, že i tuto roli musejí převzít jejich děti,“ vysvětluje.
Zástupce ředitelky J&T Family Office Ondřej Popelka během rozhovoru na konferenci Lepší Česko. Foto: Martin Svoboda
Nejčastější bariérou je podle něj věta „ještě je dost času“. „A to si klidně může říkat i sedmdesátník,“ dodává. S tím souvisí i neochota přijmout vlastní smrtelnost. „V takovém případě je důležité přistupovat k majiteli s pozitivním výhledem. Ukázat, že podnik si do hrobu nevezme, a proto je lepší vnímat předání přes hodnoty a smysl, který vybudoval.“
Statistiky jsou však neúprosné. Do rukou druhé generace se úspěšně přenese jen asi polovina firem. Třetí generace zvládne udržet podnik už jen ve zhruba dvanácti procentech případů.
Své zkušenosti s přebíráním rodinné firmy má i Martina Kornfeilová, nyní již spolumajitelka firmy Kornfeil, která vyrábí pece. „Moment předávání firmy byl velmi těžký a myslím si, že to je i jeden z důvodů, proč rodinné firmy končí. Protože ne všichni mají odvahu a chuť se s rodiči hádat,“ popisovala na konferenci předloňský rok, kdy dala výpověď v rodinné firmě, aby tátovi Karlovi ukázala, že rodina je pro ni důležitější než byznys. Společné řízení jim prostě nefungovalo. Martina Kornfeilová se do firmy vrátila až poté, co byly znovu nastaveny kompetenci. A společnosti se nyní výborně daří.
„Zisk EBITDA nám vyrostl pětkrát a loni přesáhl 45 milionů korun,“ mohla na Lepším Česku prohlásit. A co dělá Karel Kornfeil, který dcerám předloni předal většinový podíl ve firmě i vedení? I on si našel ve firmě svůj prostor. „Naplno se vrátil do vývoje, je z něj vynálezce,“ pochvaluje si Kornfeilová. Zakladatel firmy teď pracuje třeba na termoolejovém úložišti pro pekaře, které se ohřeje z fotovoltaiky a dokáže skladovat energii. „Už máme podaný patent, pro pekařský obor to může být gamechanger.“
Sebevědomí se dá vypěstovat
Zajímavé srovnání, čím je si podobná česká a britská povaha a jak se oba národy stavějí k sebevědomí, přinesl britský velvyslanec Matt Field, který si získal přízeň hláškou „Jsem Matt a jsem tu novej!“.
„Češi a Britové jsou na tom podobně, jsme často sebekritičtí, občas i trochu pesimističtí. Ale zároveň jsem si všiml, že Česká republika už dokáže převzít i více sebevědomou roli, především na mezinárodním poli. Ať už jde o vedení Evropy v otázce vyzbrojování Ukrajiny, nebo u investic,“ řekl Field.
Současně připomněl, že i do Velké Británie v současnosti směřuje velké množství sebevědomých a schopných českých investorů.
„Navíc je sebevědomí něco, co lze vypěstovat. Třeba tím, že budete mluvit právě o pozitivních aspektech,“ dodal. Podle Fielda je v Česku mnoho věcí, na které mohou být místní obyvatelé hrdí, přesto sami sebe ještě často podceňují. Jako příklad zmínil britský diplomat mladou generaci a začínající podnikatele.
Majetek se vrací do českých rukou
Podle Jana Hadravy, partnera poradenské společnosti PwC, zabývající se fúzemi a akvizicemi, už ale českému byznysu sebevědomí roste. A není to pocit, dokazují to i počty transakcí, které se tu za posledních dvacet let udály. Aktuálně se ročně v Česku uskuteční kolem stovky velkých transakcí, z nichž 61 procent připadá na zdejší investory.
„To je neuvěřitelné číslo. Ilustruje to odvahu i to, že český kapitál dospěl, už se toho nebojí,“ uvedl Hadrava. Často jde podle něj o strategické investory, ale týká se to i private equity, kdy investoři chtějí zefektivnit firmu a pak ji se ziskem prodat. Nejde vždy také jen o sumu, kterou mohou majiteli nabídnout.
Fondy, jako je například J&T Arch Investments, Genesis Capital nebo Jet Investment, si už podle odborníka na fúze a akvizice získaly důvěru prodávajících, kteří se jim tak nebojí své podniky prodat.
Roste však i počet transakcí, které české firmy udělají v zahraničí, nárůst je do desítek procent. Velké zahraniční obchody dělá například společnost EPH Daniela Křetínského, která letos získala dominantní podíl v britské poště Royal Mail.
„Trh logistiky je v rámci Česka a střední Evropy o deset let před západní Evropou. Nejenže je tak Royal Mail pěkná transakce, ale naplňuje také to, že zdejší know-how exportujeme na západní trhy,“ zmínil Hadrava nákup, který se mu osobně líbí.
Stále bojácní investoři
Podle Petra Šmída, partner Rockaway Ventures, by však Evropa mohla v inovacích růst mnohem rychleji, ale zoufale jí chybí venture kapitál, což brzdí zdejší startupy. „Pokud porovnáme Evropu s Amerikou, málo se ví, že Evropa generuje víc startupů než Amerika. Je to větší ekonomika, ale stejně má třikrát méně nainvestovaného venture kapitálu,“ uvedl.
Jedním z důvodů je podle něj přílišný strach, že investice nevyjde. „Jsou dva typy chyb, které můžete jako venture kapitalista udělat. Chyba typu A je investovat do něčeho, co nevyjde. Chyba typu B je neinvestovat do něčeho, z čeho se stane hodnotný startup. To je pro venture kapitálový fond ještě horší,“ řekl.
Konference Lepší Česko v Karlových Varech. Foto: Martin Svoboda
Státu chybí jasné pilíře, kam směřovat
O finále konference se postaral prezident Petr Pavel. Na dotaz šéfredaktora Forbesu Zdravka Krstanova, zda považuje Česko za sebevědomou zemi, odpověděl, že ještě ne. „Máme spoustu lidí, kteří mohou mít naprosto oprávněně sebevědomí a jít s ním klidně do světa. Na druhou stranu se stále v mnoha věcech podceňujeme. Často někdy záměrně zkreslujeme to, že jsme dobří,“ uvedl.
Přitom si podle něj Česká republika v posledních letech zdaleka nevedla špatně, ať už co se týká bezpečnosti, vypořádání se s různými krizemi, nebo s reakcí na válku na Ukrajině. „Přesto v sobě pořád máme negativismus. A buď si necháme namlouvat, nebo sami chceme podvědomě věřit, že se máme hůř než všude jinde. Že naše služby fungují hůř, služby ve zdravotnictví, v dopravě, v čemkoli. Jsme kritičtější, než bychom museli. Mnoho lidí si kontext nezjistí, případně se o něj nestará a pak snadno uvěří tomu, že jsme opravdu ve spoustě věcí horší,“ popsal svůj pocit ze společnosti. Přitom český byznys podle prezidenta nedostatkem sebedůvěry netrpí, protože si je vědom toho, kolik tu máme chytrých a šikovných lidí, kteří se dokážou prosadit.
Za velkou brzdu dalšího rozvoje země však považuje chybějící nastavení priorit. „Máme priorit tolik, že vlastně nemáme žádnou. Budeme-li mít třicet čtyřicet různých priorit a všechny se snažit nějakým způsobem obhospodařit, tak na to zkrátka nikdy nebudeme mít zdroje. Nikdy nebudeme mít tolik peněz, abychom mohli financovat priority každého resortu.“
Mít jasný cíl směřování poradil i jednomu z účastníků debaty, který vznesl dotaz, jak udělal z Česka lepší místo pro svou malou dceru. Když podle prezidenta cíl z úrovně státu rozdělíme následně až k jednotlivci, může každý z nás dělat ve svém oboru to nejlepší, abychom díky tomu všichni první ligu hráli.
„Znamená to prostě být dobrý v tom, co dělám. A je úplně jedno, jestli prodávám kafe, nebo vyrábím satelity. Být v tom dobrý, být příkladem pro ostatní. Být nejenom úspěšný, ale zároveň také rozumově, hodnotově ukotvený, protože, jak jsem říkal, úspěch za každou cenu není úplným úspěchem,“ dodal.
Po debatě se prezident přesunul na aukci sběratelských a investičních předmětů, do níž věnoval svou motorku, s níž objížděl svou předvolební kampaň. O tu byl mezi dražiteli nečekaný zájem. Původně předpokládaná cena pět set tisíc až jeden milion korun se nakonec vyšplhala na částku 2 300 000 korun, která poputuje do Nadačního fondu Evy Pavlové.
Finálový souboj o ni nakonec svedli dva úspěšní podnikatelé. Jan Jelínek, předseda představenstva rodinné firmy Komterm, a Jiří Pecina, zakladatel telemedicínské společnosti Meddi hub. Nakonec měl pevnější nervy Jan Jelínek, který vydraženou motorku věnuje k sedmdesátým narozeninám svému otci, zakladateli rodinné firmy.