Láska se nedělí. Láska se násobí

8-minutové čtení
J&T specialista
sdílení
Nadace J&T



Láska se nedělí. Láska se násobí
#Nadace J&T#Příběhy#Starosti

Pěstounská péče je velmi zodpovědnou a náročnou činností, která se netýká člověka samotného, ale celého jeho rodinného systému. „Je to však také neuvěřitelně krásná mise, která dá životu zase zcela jiný rozměr,“ říká Jana Klinecká, vedoucí oddělení rodiny a sociální práce na Magistrátu hlavního města Praha, která se právě pěstounské péči dlouhodobě věnuje.


Láska se nedělí. Láska se násobí.“ To je název kampaně na vyhledávání pěstounů, kterou jste v Praze rozjeli v říjnu loňského roku. Na čem je postavena a co vše v rámci kampaně tento rok plánujete?

Kampaň je postavena na skutečných příbězích lidí, kteří mají co do činění s pěstounskou péčí. Jedná se o rozmanité příběhy ať už pěstounů, nebo například paní, která sama pěstounskou péčí prošla. Příběhy jsou různorodé stejně tak, jako je život sám. Kampaň je trošku postavena na boření mýtů nebo předsudcích o tom, jak má „správný“ pěstoun vypadat. Dokazuje, že pěstounem může být každý, kdo chce poskytnout lásku, domov a náruč dítěti, které to potřebuje.


Kolik je dnes v Praze pěstounů a o kolik byste jich potřebovali?

Nerada říkám konkrétní čísla, protože „čísla“ jsou velmi nevypovídající a často zavádějící. K tomu, aby nám něco řekla, je potřeba je správně interpretovat. V Praze, ostatně stejně jako jinde v republice, máme nedostatek pěstounů. Tento nedostatek vnímám jako absolutně kritický a zoufalý a negativně se odráží na výkonu sociálně-právní ochraně dětí. Pro mě osobně je i velmi frustrující. Nedovedu odhadnout, kolik pěstounů bychom potřebovali, ale zcela určitě můžu říct, že dokud budou děti, které jsou odebírané z rodin, umisťované do nerodinného prostředí, znamená to, že pěstounů máme nedostatek.

 

V čem vidíte hlavní problémy, že je pěstounů nedostatek, a jak to můžete z vaší pozice změnit?

Obecně si myslím, že pěstounů je nedostatek, protože jsme téměř všichni přetížení. Žijeme ve stresu, v rychlé době. Nezbývá moc energie a prostoru pro radosti typu pěstounská péče. Pěstounská péče je navíc velmi zodpovědnou a náročnou činností, která se netýká člověka samotného, ale celého jeho rodinného systému.

Nedostatečná je i podpora ze strany státu, zejména dostupnost školek a škol a různých odlehčovacích služeb, tím myslím zjednodušeně například různé formy hlídání. Takovými dalšími skrytými komplikacemi pro pěstouny je nedostatek lékařů, například specialistů, protože právě děti v náhradní rodinné péči často potřebuji specializovanou lékařskou péči.

Pěstouny v Praze se snažíme hýčkat. Vážíme si jich, ceníme si jich. Snažíme se vždy o maximálně vstřícný přístup bez předsudků. Organizujeme pro pěstouny zajímavé akce. Snažíme se, aby už zájemce o náhradní rodinnou péči cítil, že je v Praze vítán – nemusel na nic čekat, např. na přípravné kurzy, aby se zkrátka pořád něco dělo. Chceme využít nadšení a zájmu lidí a zaujmout je dříve, než si to stihnou rozmyslet, nadneseně řečeno. V roce 2023 jsme navíc otevřeli Středisko pro podporu náhradních rodin na Výtoni.


V mnoha krajích se setkáváme s tím, že nejvíce chybí pěstouni pro sourozenecké skupiny či děti se zdravotním postižením, je to i zkušenost v Praze?

Ano, i v Praze máme bohužel takovou zkušenost. Na druhou stranu, spousta našich čekajících pěstounů si přeje přijmout výhradně sourozence k již přijatému dítěti. Je to velmi chvályhodné, podporujeme to. Je skvělé, pokud mohou být sourozenci spolu v jedné rodině, a v Praze pro to děláme maximum. Na druhou stranu nám to právě ta čísla zkresluje.


Co můžete nabídnout právě lidem, kteří se rozhodnou vzít si sourozence nebo dítě s handicapem?

Možnosti jsou různé. Můžeme jim pomoci provázat se na různé další subjekty, neziskové organizace nebo Sociálně nadační fond hlavního města Prahy. Můžeme pomoci řešit bytovou otázku. Spoustu věcí pomůže vyřešit i doprovázející organizace.

Ukazuje se, že velmi kvalitními pěstouny jsou lidé, kteří mají zkušenost buď s nějakým konkrétním handicapem, např. sami mají dítě s handicapem, nebo mají například profesní zkušenosti ze zdravotnictví nebo sociálních služeb. Je zbytečné se předem bát například slova handicap, které v nás strach zkrátka vyvolává. Je důležité říct, že pěstoun na péči nikdy nezůstane sám.


Kdo se může stát pěstounem podle zákona?

Pěstounem se může stát jednotlivec či pár, který je schopen respektovat individualitu dítěte, rozvíjet jeho potenciál a současně doloží potřebné doklady a projde odborným posouzením.

Zároveň to musí být dospělá osoba, která je určitou morální garancí.


A jaké vlastnosti by podle vás člověk, který se rozhodne stát se pěstounem, měl mít, aby tuto náročnou roli zvládnul?

Pěstoun by měl být především trpělivý. A zároveň musí být ochoten a schopen na sobě neustále pracovat. Nezbytná je samozřejmě i určitá dávka nadhledu a poznání, že náhradní rodinná péče se od vlastního biologického rodičovství zkrátka liší, má svoje specifika, která nelze opomíjet. Stěžejní je i ochota spolupráce s vlastní rodinou dítěte, respekt k ní a tím pádem i přijetí dítě jako takového.


Každý žadatel musí absolvovat tzv. odborné přípravy, můžete nám vysvětlit, jak probíhají?

V Praze si žadatel o náhradní rodinnou péči může vybrat, jaký styl přípravy mu sedí. Přípravy nám dělají hned tři kvalitní organizace – Dobrá rodina, Natama a Paprsek – a každá z těch příprav je jiná. Co ale mají společné, je, že to v žádném případě není „školení“ a není to nuda. Všechny přípravy probíhají interaktivně, pracuje se i se skupinovou dynamikou. Cílem je nejen seznámení s filozofií náhradní rodinné péče, jejími specifiky, ale i práce s osobností žadatelů, s jejich možnostmi, schopnostmi. V každém přípravném kurzu je i dostatečný prostor pro otázky.

Navíc není výjimkou, že díky přípravám žadatelé navazují nová přátelství, protože s ostatními žadateli mají mnoho společného a hlavně také společnou budoucnost ve smyslu přijetí nového dítěte do rodiny. V každém případě není třeba se příprav bát nebo k nim přistupovat jako k nutnému zlu, naopak je to skvělá příležitost, jak více proniknout do náhradní rodinné péče a být tak lepším pěstounem nebo náhradním rodičem.


Někdy se můžeme potkat s názorem, že si pěstoun dítě „vybírá“. Je to skutečně tak? Hledáte „vhodné“ dítě pro rodinu?

Určitě bych neřekla, že si pěstoun dítě vybírá. Pěstoun přichází s nabídkou. A na nás, jako na magistrátu, vlastně leží zodpovědnost, abychom správně vytipovali a zprostředkovali pěstounskou péči. Proto je pro naše rozhodování nesmírně důležité, abychom měli všechny informace o možnostech a omezeních, které pěstoun má. Může se jednat například i o omezení kvůli místu bydlení a dostupnosti služeb a mnoha dalších okolností. Je totiž důležité posoudit i to, co pěstoun zvládne a co by mohlo být nad jeho síly. Právě toto pečlivé zprostředkování eliminuje riziko, že pěstounská péče v daném případě nedopadne dobře. Rozhodně tedy nejde o to, že bychom vybírali dítě pro pěstouny podle jejich požadavků. Vždy je ale dodržován princip, že hledáme rodinu dítěti, a ne obráceně. Nikdy nehledáme dítě pěstounům. Pro nás je vždy nejdůležitější to dítě. Pro něj hledáme rodinu, kde mu bude nejlépe.


Jakou mají pěstouni podporu ve chvíli, kdy dostanou dítě do péče, a co musejí absolvovat?

Při převzetí dítěte do péče bývá situace mnohdy hektická. Pěstoun bohužel musí zařídit mnoho materiálně úředních věcí, do toho se s dítětem sžívá doslova celá rodina. Není to jednoduché období, ale přesto toto období hodnotí pěstouni jako krásné. Podporu mohou nalézt především u své doprovázející organizace, kde se samozřejmě také zatím vztahy a důvěra tvoří, včetně další povinné byrokracie, a pak samozřejmě také u pracovníků OSPOD, které pěstouni znají, protože jsou v úzkém kontaktu již během příprav a celého posuzování. Právě doprovázející organizace a OSPOD mohou tvořit velmi dobrý tandem pro kvalitní a bezpečnou cestu pěstounstvím.


Určitě se setkáváte s lidmi, kteří o této roli uvažují, ale bojí se a nevědí, jak vlastně do celého procesu vstoupit, a jestli je to vlastně vůbec dobrý nápad. Co jsou podle vás největší obavy, které lidem brání do procesu zapojit?

Největší obavy jsou často právě z neznámého. Určitě je dobré navštívit i OSPOD, získat si informace. Myslím, že je dobré žádost podávat až v případě, kdy tak nějak tuším, kterým směrem se chci ubírat, jakému dítěti jsem schopna pomoci atd., byť je zcela běžné, že se právě třeba moje představy o dítěti v průběhu příprav a dalšího posuzování zásadním způsobem změní.

Určitě je dobré se ptát, protože žádný dotaz není hloupý. To, co nám odborníkům někdy přijde samozřejmé a jasné, může být pro někoho, kdo je na začátku této cesty, nejasné a není problém si věci dovysvětlit.

Před čím bych varovala, jsou naopak sociální sítě. Informace jsou tam často zavádějící, „šokující“ nebo „strašící“. Realita bývá opravdu jiná. Navíc na sociálních se dnes kde kdo prezentuje jako odborník nebo jako „aktivista“, kterému jde o práva dítěte a přitom často svým jednáním na sítích naopak tato práva pošlapává.


Co byste těm, kteří o pěstounství uvažují, ale mají obavy, jestli to zvládnou, vzkázala?

Vzkázala bych jim asi to, že jim naprosto rozumím. Jsem jedna z nich. Uvědomuji si, jak je to zásadní a zodpovědné rozhodnutí, uvědomuji si i to, že to je v podstatě rozhodnutí, které ovlivní život celé rodiny. Pokud váháte, doporučuji navštívit různé akce, např. Dny pěstounství, navštívit některou neziskovou organizaci, která se věnuje doprovázení nebo přípravám, zkrátka zjistit si dostatek informací. Třeba na našem webu www.pestouni.praha.eu mohou najít lidé velké množství informací včetně zajímavých rozhovorů.

Také bych jim vzkázala, že pěstounská péče je náročná, ale neuvěřitelně krásná mise, která dá životu zase zcela jiný rozměr. Protože, a teď se vrátím na začátek našeho rozhovoru, láska se nedělí, láska se násobí.


Nadace J&T spolupracovala s Magistrátem hlavního města Praha v minulém roce v rámci Iniciativy 8000důvodů, součástí této spolupráce bylo zpracování Strategie systému péče o ohrožené děti hlavního města Prahy do roku 2030.


Láska se nedělí. Láska se násobí

Jana Klinecká

Zabývá se problematikou sociálně-právní ochrany dětí od rodu 2002 a od roku 2008 se přímo věnuje náhradní rodinné péči. Je považována za průkopnici pěstounské péče na přechodnou dobu. Má bohaté zkušenosti ve veřejné správě. Intenzivně lektoruje a pomáhá tak odbornému rozvoji pracovníků sociálně-právní ochrany.
Do roku 2006 byla členkou poradního sboru pro NRP při MPSV ČR. Nyní zastává post vedoucí oddělení rodiny a sociální práce na Magistrátu hlavního města Praha. Jejím životním mottem je: „I génius dělá chyby, ale jen blb je opakuje.“


Upozornění

Uvedené informace představují názor J&T Banka, a.s., který vychází z aktuálně dostupných informací v čase jeho zhotovení k výše uvedenému dni. Uvedené informace nepředstavují nabídku, investiční poradenství, investiční doporučení k nákupu či prodeji jakýchkoliv investičních nástrojů ani analýzu investičních příležitostí. Uvedené prognózy nejsou spolehlivým ukazatelem budoucí výkonnosti. J&T Banka, a.s., nenese žádnou odpovědnost, která by mohla vzniknout v důsledku použití informací uvedených v tomto materiálu. O případné vhodnosti investičních nástrojů se poraďte se svým bankéřem, investičním zprostředkovatelem nebo jeho vázaným zástupcem.