Hluboké ztráty si letos připisují akcie, dluhopisy a z komodit kovy. Dluhopisy mají dokonce nejhorší výkonnost v měřitelné historii, tj. za posledních 50 let. Naopak zlatým písmem svoji historii letos píše americký dolar.
K širokému koši světových měn americký dolar letos posílil o více než 8 %. Za posledních 50 let zaznamenal výrazně lepší vývoj jen v letech 1981–1983. Toto razantní posilování dolaru tehdy vedlo k uzavření mezinárodní dohody v newyorském hotelu Plazza s cílem srazit kurz dolaru. Nyní nám tato dohoda zatím nehrozí, především kvůli tomu, že chyba není na straně dolaru.
Euro, britská libra a švédská koruna k dolaru letos ztratily 13 %, 16 % a 17 %. Inflace se v západní Evropě vyhoupla sice na 9–10 %, ale centrální banky vše dlouho považovaly za přechodný výkyv a nyní se za úspěch bere, když se úrokové sazby dostaly nad 1 %. Americká centrální banka Fed je nejen v rétorice, ale i v reálném utahování měnové politiky výrazně dál. Dvacetiletá minima vybraných měn k dolaru pak nemůžou být překvapením. Ještě dále zašli v Japonsku, kde se centrální banka snaží co nejvíce natlakovat „inflační papiňák“ a o žádném zvyšování sazeb nechce ani slyšet. Letošní propad jenu k dolaru o 20 % na nejnižší úrovně za poslední čtvrtstoletí je logickým vyústěním. Kdo chce kam…
Ale není vše jednostranné. Ke švýcarskému franku sice dolar letos posílil asi o 5 %, ale trendově se posledních 10 let nic nemění a kurz kolísá těsně pod paritou. Navíc dolar neposiluje ke všem měnám světa. Mírně ztrácí k některým měnám Latinské Ameriky. Brazilský real letos k dolaru přidal více než 8 %. Inflace v Brazílii poslední měsíce zpomalila z 12 % na 9 %, ovšem centrální banka dál zvedala úrokové sazby až nad 13 %, kde je drží nyní.
Letošní jízda dolaru není až tak o dolaru, protože americká ekonomika má dlouhý seznam faktorů, které mluví proti silnému dolaru. Americká měna spíše jen plní funkci pomyslného zrcadla, jak kdo letos vede svůj boj s inflací.