Tomáš Čupr: Nyní je čas budování infrastruktury. Ta má skutečnou hodnotu

Co pro vás znamená úspěch?

Já jsem si to zjednodušil na to, být šťastný. Pro každého to znamená něco jiného a jsou i studie, jak úspěchu dosáhnout. Pro mě to je multidimenzionální věc, takže určitě se bavíme o zdraví mém a mých blízkých, o tom, jak se vyhnout existenčním problémům, mít dobré přátele a mít možnost trávit čas tak, jak ho člověk trávit chce. Jak stárnu, uvědomuji si, že úspěch velmi málo souvisí s penězi a s byznysovým úspěchem obecně.

Úspěšní často říkají, že za úspěch vděčí předchozím neúspěchům. Máte to také tak?

Do určité míry to tak asi je. Začalo to už v prostředí, ve kterém jsem vyrůstal a které ze mě udělalo takového toho věčně nespokojeného člověka, který se neustále žene za uznáním. V psychologických profilech se to nazývá „insecure overachiever“. V průběhu byznysové cesty to pak byly neúspěchy, ze kterých jsem se musel poučit. Ale pro byznysový úspěch je důležitá také zvídavost, takže jsem vždycky hodně četl, ačkoli nyní na to už nemám tolik času.

Umíte najít nějaký velký neúspěch, který vás katapultoval k velkému úspěchu?

Zmíním dvě věci. Když jsem žil ve Velké Británii, měl jsem e-shop s parfémy. Ten ale zbankrotoval, což je jeden z těch absolutních neúspěchů. Z čeho ale také hodně těžím, byl můj odchod ze Slevomatu, který vnímám jako můj neúspěch lídrovství.

Jak to myslíte?

Odcházel jsem v roce 2012, kdy byla firma velmi úspěšná. Jak jsem byl lídr samouk, nedělal jsem některé věci moc dobře. V jednu chvíli akcionáři naznali, že by bylo lepší, kdyby firmu vedl někdo jiný. Na druhou stranu můj nástupce pak skončil ze dne na den, takže všechno má svá pro a proti. Tato zkušenost mě nicméně přiměla přemýšlet nad tím, jak vedu lidi, jak postavit firmu, která bude mít nějakou dlouhodobou hodnotu a vliv. Jak se říká hezky česky, aby měla „legacy“. A tuto ambici pořád mám.

Rohlík slaví desáté výročí. Co tato značka znamená pro vás?

Je to moje třetí dítě. Nejstarší. S tou značkou jsem hodně spojen, prožili jsme si chvíle, kdy jsme nevěděli, jestli tady bude další den. Prožili jsme si dobu, kdy jsem na tom opravdu nebyl dobře, protože toho stresu bylo příliš. Ta velikost a komplexita Rohlíku je ve srovnání s běžným e-commerce podnikem třeba desetinásobná. Je to rychlá logistika, různé teploty pro různé zboží… Těch deset let bylo opravdu těžkých, ale neměnil bych a dělá mi to radost.

Nedávno jsme tu mluvili se startupisty a shodli se na tom, že je nesmírně těžké být dlouhodobě tím founderem, který vymýšlí, inovuje, procesuje, motivuje tým, shání financování… Vy jste mnohem zkušenější, přesto jste vlastně stále founder. Kde tedy berete tu energii, inspiraci?

Jak jsem ten „insecure overachiever“, takže ta energie vlastně přicházela sama. Hnala mě touha dělat nové věci, budovat, uspokojovat zákazníky. Považoval jsem tu energii za samozřejmou. Vůbec jsem nerozuměl lidem, kteří mluvili o vyhoření. Musím ale říct, že po narození druhého syna, kterému je nyní něco málo přes rok, už trochu narážím na dno té energie. Takže se těším, až třeba za dva roky bude trochu klidnější období. Ale obecně mi nebere energii nic, co se týká budování, protože to je moje základní nastavení, moje osobní i naše interní hodnota. Myslím, že obecně lidem ubírá energii to, co není v souladu s jejich hodnotami.

Co pro vás byly ty nejhezčí momenty v Rohlíku? Co jste třeba nečekali, že zvládnete, a zvládli jste to.

To jsou tisíce okamžiků. Opravdu tisíce momentů, které byly ve svém kontextu strašně důležité a bez nichž bychom tady dneska nebyli. Třeba stěhování do prvního skladu. Z dnešního pohledu banalita, ale pro nás to tenkrát bylo důležité, protože jsme šli z budovy, kde byla roztřískaná okna a teklo střechou. A z nedávných dob bych určitě zmínil partnerství s Amazonem, což je pro nás obří věc.

A nejhorší moment?

Jedním z nich byla určitě chvíle, kdy jsem v roce 2017 musel zastavit dům, aby mi jeden lokální miliardář proti tomu půjčil peníze na záchranu Rohlíku. Měli jsme tehdy šest měsíců na to, aby se Rohlík stal ziskovým. Tohle bylo v létě a od prosince téhož roku už v Česku vyděláváme. I na tom se ukazuje ten paradox dnešního byznysu. Tehdy šlo o nějaký milion eur, který zachránil Rohlík. Kdybychom to tehdy nezvládli, nebavíme se dneska o partnerství s Amazonem a miliardových valuacích.

Jaká je vlastně aktuálně hodnota Rohlíku?

Kvůli fondové emisi musíme dvakrát ročně nechat udělat nezávislou valuaci firmy. Ta poslední činila 1,86 miliardy eur, tedy zhruba dvě miliardy dolarů. Je to o něco víc než při posledním investičním kole letos v létě, kdy valuace činila něco přes 1,6 miliardy eur. Nicméně i ta poslední valuace byla dělána ještě před zprávami o partnerství s Amazonem. To partnerství nás ještě posune. Ale v určitý moment je valuace jen jakési imaginární číslo. To podstatné je schopnost firmy vydělávat peníze. V Česku jsme dneska na desítkách milionů ročního cash flow, v Maďarsku vyděláváme a veškeré tyto prostředky dáváme do budování infrastruktury v celém CEE regionu, hlavně v Německu.

Právě naše technologická infrastruktura je to, co má dlouhodobou hodnotu. Dneska se může najít někdo, kdo naprogramuje lepší webovky a aplikaci než Amazon, ale nebude mít už třeba schopnost doručovat na velkých trzích v den objednávky. Protože nemá robotické sklady a logistiku. Proto do toho investujeme. V Evropě dneska neumí nikdo doručovat v takové kvalitě a rychlosti jako my v Rohlíku.

Vy jste vydali již tři emise dluhopisů, zároveň jste založil investiční fond. Co vás k těmto nabídkám pro investory vede?

Mne se vlastně hodně lidí ptá na možnost investovat do Rohlíku. A já jako český patriot, který zároveň rozdal spoustu akcií zaměstnancům Rohlíku, si myslím, že vytvářet bohatství v naší zemi je prostě potřeba. Věřím, že úspěšní lidé se mají o ten úspěch částečně podělit, a to jak o výnos, tak také o riziko. My jsme se pokusili vytvořit produkty, které vedle výnosu nabídnou i možnost podílet se na růstu hodnoty Rohlíku (pozn. redakce: bližší informace k fondu viz. box níže). Řekněme, že to je určitý předstupeň k IPO.

Takže směřujete na burzu?

Nemyslím si, že by pro Rohlík byla v současnosti správná doba stát se veřejně obchodovanou společností. My potřebujeme ještě pořád hlavně stavět a musíme koukat na dlouhodobý horizont. Burza vás většinou škrtí do kvartálního rytmu. Na druhou stranu, až na burzu vstoupíme, bude už Rohlík drahý a nebude tu ta šance na vytvoření bohatství. Pro investory je ta chvíle spíš teď.

Už jste to částečně zmínil, ale jak na tom je Rohlík z pohledu ziskovosti?

Já na to mám vždycky příměr. Když se některá farmaceutická firma rozhodne vyvíjet lék, lije do vývoje hodně peněz. V tom odvětví tomu každý rozumí. My jsme e-shop a věříme, že musíme budovat infrastrukturu a spojovat ji s těmi skvělými službami. A až bude infrastruktura dostatečně robustní, zákazníci nám dají hodně vydělat. Nejde to hned. Ale v Česku jsme již v zisku od roku 2018, v Maďarsku také, v Rumunsku bychom se do zisku měli dostat příští rok.

Německo je zatím trošku jiný příběh. Logicky, protože infrastruktury pro takto velkou zemi je potřeba hodně a je drahá. Takže Německo jako celek se do plusu dostane za delší dobu. Nicméně v jednotlivých lokalitách, kde už jsme déle, například v Mnichově, tak tam už vyděláváme. Stejně tak Frankfurt a Berlín budou vydělávat již v příštím roce. V příštím roce bychom měli dospět do stadia, že už budeme vydělávat na celoskupinové úrovni, tedy zisky z ostatních trhů pokryjí expanzi v Německu.

To je vynikající zpráva a ukazuje výhodu toho, že nejsme ještě na burze. Můžeme si třeba říct, že chceme víc vydělávat, a proto budeme v Německu budovat pomaleji. Na druhou stranu – proč bychom zpomalovali? Velké firmy jako Amazon či Google taky rostly velmi rychle na úkor počáteční ziskovosti. Kdyby šly tradiční cestou, nebyly by z nich takové firmy, jakými nyní jsou. A to platí pro každou firmu, která má alespoň kontinentální ambice. V první fázi musíte zafinancovat ten růst.

Jak to tedy pak funguje?

Pamatuji si, jak všichni neustále poukazovali na Amazon, že dvacet let nevydělává, a zpochybňovali, že by vůbec někdy mohl přinést nějaký zisk. Jenomže to bylo dáno tím, že Amazon veškeré peníze dával do budování své infrastruktury. Pak jednou vyšly kvartální výsledky a Amazon reportoval 1,5 miliardy dolarů zisk. Najednou. Nikdo tomu nechtěl věřit. Jenomže to je právě ono, na té ohromné globální úrovni pak tohle jde docela snadno. Na druhou stranu nepříjemné je, že s tímto investičním rytmem neumí úplně dobře pracovat účetní standardy. My jsme v tuto chvíli zřejmě už jedničkou v Německu v dodávkách potravin. A to hodnotu má. Jenomže v účetnictví to pořád vypadá jako ohromné minus.

Do čeho chystáte investice v nejbližší době?

V roce 2025 postavíme Hamburk, druhý sklad v Budapešti, druhý sklad v Mnichově. To jsou věci pro nejbližší dobu. Rohlík už je tak velký, že kolem něj vzniká celá řada nových příležitostí, které ale pro Rohlík jako takový nedávají smysl. Typický příklad: pekárna. Samozřejmě by to bylo super pro byznys, ale nedává to smysl pro Rohlík jako technologickou firmu. To jsou příležitosti například pro fond Rohlíku, protože jde o relativně bezpečné investice a Rohlík bude umět zajistit odbyt.

A kam by mohl expandovat Rohlík?
Postupně mám v hledáčku celou Evropu, ale samozřejmě největší logiku by dávalo Polsko, které jde ekonomicky neskutečně kupředu. A pro službu, jakou jsme my, je tam dostatek místa. Také se koukám na místa, která nyní ve spolupráci s Amazonem půjdou snáze dobýt, než by tomu bylo třeba před rokem.