Debata o přijetí eura v současnosti nemá valnou cenu. Česko na společnou měnu není připraveno politicky, společensky a neplní ani většinu podmínek nutných pro vstup do eurozóny. „Minimálně do konce této dekády budeme dál platit korunou,“ míní hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Kdy je podle vás realistické, že by Česká republika vstoupila do eurozóny?
Přijetí eura je čistě politické rozhodnutí a otázka politických priorit. Současná vláda žádný termín přijetí eura nestanovila a přijetí eura je tak v tzv. politickém nekonečnu, což možná právě umožňuje o něm vést tak bouřlivé debaty.
A kdyby ta vůle alespoň trochu byla?
Když tu otázku otočím, tak se dá říct, že vzhledem k délce procedury přijímání eura, tedy zhruba čtyři roky, a nastavení politické situace, tedy že to není vládní priorita, je vysoce pravděpodobné, že minimálně do konce této dekády budeme dál platit korunou a eurem se v ČR nebude platit před rokem 2030. Jinými slovy, reálně přijetí eura není na pořadu dne a ani nebude v dohledné době.
Z pohledu ekonomiky: splňuje ČR v současnosti všechna kritéria nutná pro přijetí společné měny?
Původně Maastrichtská smlouva stanovila šest základních podmínek pro vstup do eurozóny – nízkou míru inflace, schodek rozpočtu do 3 % HDP, zadlužení do 60 % HDP, fixaci kurzu v systému ERM II alespoň dva roky, nízké úrokové sazby a kompatibilitu práva. Z těchto šesti podmínek v současnosti ČR plní asi dvě. V poslední době s přijímáním Chorvatska a Bulharska se stanovilo, že před zahájením přístupové procedury musí kandidátská země ještě vstoupit do bankovní unie. Což se může brát jako další podmínka navíc. Tedy ze sedmi podmínek plníme dvě.
Právě vstup do systému ERM II mělo několik stran dnešní vládní koalice v předvolebním programu. Obstála by koruna v tomto dvouletém testu, nebo by byla příliš volatilní?
ERM II předpokládá udržení kurzu kolem centrální úrovně v pásmu +/- 15 %. Historicky byla koruna vždy stabilní měnou a ani v době největších otřesů, což byla třeba globální finanční krize v roce 2008/09, nebo Covid-19 (březen-květen 2020), neměla nadměrnou volalitu a případné limity (+/- 15 %) by bez problému splnila. Současně má ČNB velké devizové rezervy, které předem dávají velké možnosti tlumit výkyvy kurzu koruny, pokud by hypoteticky nastaly.
Takže by to bylo bez problémů?
Může vzniknout problém z hlediska plnění cílů. Nyní ČNB nastavuje úrokové sazby s cílem držet nízkou inflaci. Pokud by měla ještě další kritérium kurz, tak by teoreticky hrozilo, že v některých situacích musí upřednostnit kurz před vyšší inflací. Obecně toto byla jedna z příčin domácí měnové krize v roce 1997, kdy ČNB hlídala inflaci a současně se snažila držet stabilní kurz koruny. Stejně tak byl tento konflikt zdrojem mnoha finančních a ekonomických problémů v dávné milosti, které postihly třeba Francii či Británii, kdy se její centrální banka Bank of England dostala v roce 1992 pod útok finančních trhů a spekulantů (George Soros) a musela systém ERM II nuceně opustit. Proto se později rozšířily limity v rámci systému ERM II a doporučuje se v tomto systému zůstat jen po nezbytnou dobou, tedy ne zbytečně víc než 2 roky před přijetím eura.
Jaká jsou v současnosti realistická ekonomická očekávání, která bychom mohli se vstupem do eurozóny spojovat?
Přijetí eura ČR nepřinese žádné výrazné finanční ani ekonomické přínosy. Můžou na mikro úrovni vzniknout výhody pro určité skupiny – třeba někteří exportéři mohou mít přínos z fixního kurzu a odstranění práce s více měnami, ale žádná plošná výhoda se neukazuje. Proto se pro přijetí eura v ČR používají spíše obecné, politické a emocionální argumenty – „sedět u stolu“, slíbili jsme to, strategická kotva apod.
Od roku 2021, kdy výrazně narostl úrokový diferenciál mezi korunou a eurem, narůstá velikost zadlužení tuzemských firem v eurech. Jak velký problém to může být?
V letech 2021 a 2022 si firmy kvůli nižšímu úroku braly více úvěrů v eurech než v korunách. Pravděpodobně šlo dominantně o exportéry, kteří mají příjmy v eurech, a tedy šlo vlastně o formu kurzového zajištění. Zdá se, že se tento potenciál z více důvodů vyčerpal a tento podíl dál nenarůstá.
Jak velká „euroizace“ české ekonomiky vlastně je? A jak ji podpoří možnost firem vést účetnictví a platit daně v eurech?
Překvapivě k žádné další euroizaci ekonomiky nedochází. Firmy si sice berou úvěry v eurech, ale eura nechtějí víc držet a dominantně dál drží koruny, 75 % vkladů firem jsou pořád koruny a tento poměr se nemění. Také domácností drží v drtivé většině na svých účtech koruny, a to až na úrovni 95 % a žádné úvěry v cizích měnách nemají. Firmy mohou vést účetnictví i v cizích měnách, nejen v koruně a jednou z nich může být i euro. Vzhledem k tomu, že firmy stále dominantně platí v korunách a drží koruny na účtech, tak bych očekával, že tuto možnost využije jen úzká skupina firem.
Na jaké úrovni kurzu by měla koruna být zafixována, kdybychom o vstup do ERM II uvažovali v roce 2025 a ekonomiky by se vyvíjely už bez nějakých radikálních problémů?
Obecně žádná objektivně neutrální úroveň kurzu není. Pří stanovení kurzu jde o politické preference. Nižší kurz je výhodný pro vybrané exportéry a nevýhodný pro domácnosti včetně důchodců. Naopak vyšší kurz koruny (např. 18 CZK/EUR) může být výhodný pro domácností a nevýhodný pro exportéry. Tento kurz se pak projeví v inflaci, nezaměstnanosti a ekonomickém růstu. Ale vždy je to volbou mezi různými variantami podle preferencí.