Sběratel Pavel Brož více než dvacet let vyhledává díla, která zneklidňují, provokují a nabízejí jiný úhel pohledu. Ke kulturní scéně měl vždycky blízko. Pochází z rodiny hudebníků – jeho bratrem je Vladimír Brož, umělec známý pod přezdívkou Vladimir 518. Zatímco Vladimír dnes tvoří, Pavel sbírá. Umění je pro ně jednou z hlavních věcí, která je propojuje.
„Když si vzpomenu na náš dětský pokoj doma v Hostivici, vidím tu fantastickou koláž složenou z věcí, které nás zajímaly. Na zdi visel plakát Kerryho Kinga ze Slayeru, vedle toho Max Cavalera ze Sepultury, kolem se povalovaly rozhovory, které jsme připravovali pro magazín o graffiti,“ vrací de do dětství o rok starší Pavel.
To Vladimír si vybavuje, že oba bratry uměním obklopoval i táta. Po bytě byly rozesety reprodukce, v knihovně byly knížky o umění. „Mohli jsme listovat knihou o grafikách od Švabinského. Přístup k umění jsme měli odjakživa. Myslím, že když tohle dítěti předložíte a ono na to reaguje, začne se to řetězit,“ konstatuje. Vliv ale na jejich další směřování měly i metalové plakáty, fotky z cest i knihovna, kterou plnily úlovky z antikvariátů.
Pavel Brož (1977) je vzděláním ekonom. Ve své profesi se věnuje návrhům systémů řízení. Zároveň je výrazným sběratelem výtvarného umění. Umělecká díla, mimo jiné, považuje za způsob, jak se dozvědět více o stavu současné společnosti – především o tom, co je na první pohled skryto. Zásadní jsou pro něj také vztahy s umělci. Vladimir 518 (1978) je multidisciplinární umělec, jehož aktivity se v minulosti pohybovaly od hudby, ilustrace a scénografie přes vydávání rozsáhlých knižních publikací až k volnému výtvarnému a audiovizuálnímu umění. Společným tématem všech jeho projektů je analýza pozice jednotlivce ve vztahu k současné urbánní společnosti. Pracuje ve svém ateliéru v MeetFactory. |
Virus graffiti se šíří Prahou
Klíčovým obdobím se však pro ně stala raná devadesátá léta. Hned po revoluci v prostorách pod bývalým Stalinovým pomníkem proběhla velká multidisciplinární výstava, na niž jako host přijel z Paříže Popay, který sem přinesl virus graffiti. „To on byl autorem prvních graffiti v Praze a inicioval vznik základní komunity. Všichni, kteří pro nás následně byli důležití, přiznávají, že iniciační moment pro ně byl on,“ zdůrazňuje Vladimír.
Graffiti však pro bratry neznamenalo jen adrenalin a dobrodružství, jak tento druh umění často reflektovala média, ale snahu dobře vytvářet obrazy a tvarovat písmo. Považovali ho tedy hlavně za výtvarnou disciplínu.
Jedním z jejich prvních veřejných výstupů byl magazín Terorist o pražské scéně, jehož křest proběhl 18. března 1998 Na Cibulce v rámci koncertu německého rappera MC Rene. „Ve všech evropských městech takové magazíny měli, tak jsme chtěli mít náš vlastní. Přesvědčit svět, že také tady se děje něco relevantního a že stojí za to se pražskou scénou zabývat. Proto od začátku vycházel dvojjazyčně. Mým cílem bylo, abych, když někam pojedu, nemusel vysvětlovat, odkud jsem. Moct jen říct, že jsem z města, odkud je tenhle časopis. Nakonec se to, myslím, podařilo. Poslední vydání mělo náklad pět tisíc kusů a časopis jsme distribuovali do celého světa, nejen do Německa, ale i do USA, Brazílie,“ popisuje Pavel. Magazín se jako reference osvědčila. Kamkoliv bratři přijeli, měli tam otevřené dveře.
Umění stále spojuje
A zatímco Vladimír u umění zůstal, Pavel se rozhodl jít úplně jiným směrem a podal si přihlášku na Vysokou školu ekonomickou v Praze. „Byl jsem si vědom, že nemám vlohy k hudbě, ke které máme doma blízko. Bohužel jsem zjistil, že nemám ani takový talent, abych se mohl prosadit ve výtvarném umění. Peter Drucker ale velmi dobře popsal, že nemá smysl snažit se rozvíjet oblasti, ve kterých je člověk podprůměrný či průměrný. Je výhodnější se zaměřit na oblasti, kde můžeš být excelentní. A já mám schopnost abstraktního přemýšlení. Systémovému inženýrství, kterému se věnuji dnes, jde o porozumění složitým jevům a o návrh struktur či architektury, která tu složitou skutečnost rozdělí do menších částí, které jsou už pro nás uchopitelné,“ vysvětluje své rozhodnutí.
Umění však v jeho životě hraje stále důležitou roli a je také jednou z hlavních věcí, která oba bratry spojuje. „V zásadě každý z nás k němu přistupuje z jiné strany, ale často dospíváme do podobných témat. Je to hodně dané tím, že známe podobné lidi a reagujeme na stejné věci,“ popisuje Pavel.
Sbírku spojuje téma tápání
Dnes se Vladimír uměním živí a Pavel ho sbírá. Soustředí se přitom na několik jmen. Hlavní osu sbírky nyní tvoří díla Daniela Pitína, Lubomíra Typlta, Josefa Bolfa, Adama Štecha a v Budapešti žijícího Alexandera Tineie. Současná malba ho zajímá zejména proto, že řeší témata, která jsou aktuální pro jeho generaci. Umění má všude doma i v kanceláři a obměňuje ho. Díla také často půjčuje na výstavy. „Není pro mě smyslem je nahromadit ani nemám ambici mít průřez současnou malbou,“ upřesňuje.
V pracích všech jmenovaných umělců pro Pavla Brože rezonuje rozměr jistého existencionálního „tápání“. „Tápání je v tom, jak se vypořádat se světem, ve kterém jsme se ocitli, a jaké to na nás zanechává stopy. Tyto autory sleduji a provázím dlouhodobě. Nové dílo si většinou pořizuju v okamžiku, kdy jsou na křižovatce, a cítím, že je potřeba v daném okamžiku jejich tvorby je z nějakého důvodu podpořit,“ dodává.
Výběr z jeho sbírky může veřejnost navštívit až do konce roku v galerii Magnus Art.