Psí asistenci uvítají nejen nevidomí

Slavíte 15 let existence, za tu dobu jste vychovali a klientům předali téměř 90 psů, další cvičíte. Proměnila se nějak vaše práce?

Rozhodně ano. V prosinci loňského roku jsme oslavili desáté výročí naší sociální služby sociální rehabilitace. Registrace této služby byla klíčovým krokem k dosažení našeho cíle, kterým je zlepšování kvality života lidí s postižením. Asistenční pes sám o sobě může člověku zpříjemnit život, ale naším hlavním záměrem vždy bylo, aby naši klienti byli díky psovi soběstačnější a samostatnější. Díky sociální službě jsme mohli prohloubit naši práci s klienty, lépe porozumět jejich životnímu stylu a komplexněji řešit jejich potřeby. Naše služby jsme postupně rozšířili o ergoterapii a nácvikovou místnost, kde klientům pomáháme nejen s výběrem vhodných kompenzačních pomůcek a technologií, ale také jim umožňujeme tyto pomůcky vyzkoušet v domácím prostředí, aby si ověřili, že zvolené řešení skutečně odpovídá jejich potřebám.

Používáte metodu takzvaného bezkotcového výcviku. V čem je výjimečný?

Naší vizí od samého počátku bylo upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Nechtěli jsme psy během výcviku zavírat do kotců a brát je ven jen na tréninky. Asistenční pes se stává novým členem rodiny, který je s klientem neustále v blízkém kontaktu. Proto je pro nás zásadní, aby si pes během výcviku osvojil nejen potřebné dovednosti, ale také se naučil žít v domácím prostředí, zvládat každodenní režim a sdílet s člověkem jeho radosti i starosti. Zvolili jsme proto bezkotcový model, kdy psi žijí přímo v našich domovech, což jim umožňuje rozvíjet se v přirozeném prostředí a připravit se na život s budoucím majitelem co nejkomplexněji.

Cvičíte psy pro děti i dospělé. Je výcvik psa pro dítě a dospělého v něčem jiný?

Výcvik psa pro děti a dospělé se liší především v přístupu k jednotlivým klientům a jejich specifickým potřebám. Děti vyžadují jiný druh komunikace a interakce než dospělí, což se odráží i v tréninkovém procesu psa. U dětí klademe důraz na hravost a jemnost, aby pes uměl reagovat na jejich nevyzpytatelné chování a byl trpělivý. Na druhé straně dospělí mají často konkrétní požadavky a očekávání, která pes musí splňovat, což znamená, že výcvik je více zaměřen na plnění přesně stanovených úkolů. Klíčové je, aby se pes dokázal přizpůsobit potřebám svého budoucího majitele bez ohledu na jeho věk.

Jak dochází k výběru psa a jeho budoucího pána? Podle čeho poznáte, že k sobě patří?

Výběr psa a jeho budoucího majitele je velmi důkladný proces, který zohledňuje osobnost psa i klienta. Na začátku se zaměřujeme na povahové vlastnosti psa, jeho schopnost zvládat specifické úkoly a jeho zdravotní stav. Poté přistupujeme k propojení psa s potenciálním majitelem, což je klíčový okamžik. Sledujeme, jak pes reaguje na klienta a jak se klient cítí v přítomnosti psa. Tento proces nazýváme „chemie“ mezi psem a klientem. Pokud tato vzájemná vazba vznikne, pokračujeme s výcvikem psa, který je pak přizpůsoben konkrétním potřebám daného klienta. To, že pes a klient k sobě patří, poznáme, když mezi nimi vznikne přirozený vztah a spolupráce.

Každý výcvik je asi odlišný, protože každý klient má jiné potřeby. Pro jaký typ postižení je nejtěžší psa vycvičit?

Naši psi jsou trénováni pro různé druhy postižení, včetně pohybových, zrakových, sluchových postižení a autismu. Základem je, aby pes zlepšil soběstačnost a samostatnost svého majitele a pomohl mu v každodenním životě. Nelze jednoznačně říci, že by výcvik pro nějaký typ postižení byl náročnější než pro jiný. Každý klient je jedinečný stejně jako každý pes. S některými psy se pracuje lépe a výcvik je rychlejší, zatímco s jinými může být cesta k cíli delší a složitější. Klíčové je, aby pes po složení zkoušky dokázal efektivně spolupracovat se svým majitelem.

Jak dlouho výcvik trvá a kdy začíná?

Výcvik asistenčního psa je dlouhodobý proces, který obvykle začíná, když je štěně odvezeno z chovné stanice a nastupuje do naší Pestré psí školky. Tam zůstává zhruba do věku jednoho a půl roku, během kterého se připravuje pod vedením našeho vychovatele, který je dobrovolníkem školky. Tento program se zaměřuje především na socializaci štěněte a jeho kontakt s lidmi, aniž by se učilo konkrétní povely. Chceme, aby pes zažil co nejvíce různých situací a zvykl si na život mezi lidmi. Poté přechází do rukou profesionálního trenéra, ale až poté, co úspěšně projde zdravotními a povahovými testy. Během druhé fáze výcviku se pes učí specifické povely a dovednosti, které jsou přizpůsobeny potřebám konkrétního klienta, s nímž se v této fázi také seznamuje. Tento profesionální výcvik trvá osm až devět měsíců.

V jaké fázi se do výcviku zapojuje i klient?

Klient se do procesu výcviku zapojuje již na začátku prostřednictvím naší sociální služby sociální rehabilitace. V rámci této služby konzultuje svou životní situaci s našimi sociálními pracovníky a pracovnicemi, abychom zjistili, jak by mu asistenční pes mohl pomoci zvýšit jeho soběstačnost a samostatnost. Na základě těchto konzultací se náš multidisciplinární tým snaží vybrat z aktuální nabídky psů toho nejvhodnějšího. Psa pak klientovi představíme a sledujeme, zda mezi nimi vznikne vzájemná „chemie“. Když se toto propojení podaří, začínáme psa připravovat na míru podle potřeb konkrétního klienta. Klient následně začíná docházet na pravidelné nácviky, při nichž se učí, jak se psem fungovat v týmu. Postupně se tak stávají parťáky, kteří jsou schopni spolu efektivně spolupracovat.

Vycvičením a předáním psa vaše práce končí?

Naopak, dalo by se říci, že ta nejtěžší práce teprve začíná. Po předání psa s klientem nadále úzce spolupracujeme a podporujeme ho v procesu adaptace na novou situaci. Klient k nám pravidelně jezdí na nácviky, absolvuje s námi týdenní nácvikový pobyt a zůstává s námi v pravidelném kontaktu, abychom zajistili, že spolu s asistenčním psem fungují tak, jak mají. Do rodiny přichází nový člen, a proto je nezbytné, aby si na sebe vzájemně zvykli. My jim v tom poskytujeme maximální podporu, aby se pes stal plnohodnotnou součástí jejich života.

Na vašich stránkách píšete o potřebnosti zákona o asistenčních psech. S jakými překážkami se potýkáte a jak by v tom zákon mohl pomoci?

Naše největší potíže pramení z diskriminace v oblasti přístupu s asistenčním psem a z chybějící státní podpory výcviku asistenčních psů pro osoby s jiným než zrakovým postižením. Přijetí zákona by zásadně zlepšilo kvalitu života lidí se zdravotním postižením nejen v České republice, ale i při cestování do zahraničí. Zákon by jasně definoval, kdo je asistenční pes, a zajistil by, aby osoby s postižením, které jsou doprovázeny asistenčním psem, měly zaručený přístup do veřejných prostor a veřejné dopravy, stejně jako cvičitelé těchto psů. Navíc by zákon stanovil jednotné hodnocení kvality výcviku a přezkoušení dovedností vycvičeného psa, což by odpovídalo mezinárodním standardům a připravovaným evropským CEN standardům v oblasti asistenčních psů. Důležité také je, že by zákon řešil otázku financování výcviku asistenčních psů pro osoby s jiným než zrakovým postižením, což by zajistilo rovné podmínky pro všechny držitele asistenčních psů.

Jak se vám daří hradit provoz organizace a výcvik psů, protože právě kvůli absenci zákona stát nehradí asistenčního psa a náklady spojené s ním, na rozdíl od vodicího psa pro lidi se zrakovým postižením?

Naše organizace stojí na pevných základech vícezdrojového financování, což znamená, že se nespoléháme na jeden jediný zdroj příjmů. I přes absenci systematické finanční podpory ze strany státu v případě asistenčních psů pro osoby s jiným než zrakovým postižením se nám zatím daří naše aktivity financovat díky podpoře individuálních a firemních dárců, nadačních fondů a dalších podporovatelů. Tato různorodost zdrojů nám umožňuje udržovat finanční stabilitu a nadále poskytovat naše služby těm, kteří je potřebují.

Jakou formou vám případní zájemci o spolupráci či podporu můžou pomoci?

Protože stát nepřispívá na výcvik asistenčních psů, musíme tyto náklady financovat z darů jednotlivců, firem a nadací či nadačních fondů. Nesnažíme se však jen čekat s nataženou rukou, ale sami aktivně vyvíjíme různé činnosti, abychom získali prostředky na financování. Příkladem je naše kampaň Ponožkový Pestrouš, ve které nám lidé šijí pejsky z ponožek, které pak prodáváme. Zde hledáme i partnery pro prodej, kteří by nám pomohli s distribucí těchto originálních dárků, například pro firemní klienty.

Dále provozujeme cestovní agenturu Pestrá cestovka, kde každý nákup zájezdu podpoří výcvik asistenčních psů, aniž by klient platil cokoli navíc – provize, kterou získáváme od pořádající cestovní kanceláře, je určena na financování výcviku asistenčních psů. Lidé se také mohou zapojit jako dobrovolníci a vychovatelé v naší Pestré psí školce, kde přímo pomáhají při výchově budoucích asistenčních psů.