Proces deglobalizace začal sice již před nástupem Covidu, nicméně právě světová pandemie jej výrazně urychlila. Další vývoj přechází do fáze fragmentace, která přinese nové výzvy a příležitosti, a tím pádem i nové vítěze a poražené. Skončila doba, kdy jednotícím pojítkem byla podpora globální prosperity. Do popředí se dere čas ideologií, podle kterých je možné ekonomický blahobyt obětovat. Současná světová vlna inflace je symptomem hlubších změn a zvyšování sazeb v USA jen jedním z faktorů celkového napětí na finančních trzích.
Ekonomická prosperita a jiné priority
Globální ekonomika zhruba od začátku tisíciletí těžila z postupující globalizace (viz graf níže), kdy docházelo k růstu celkové efektivity výroby, mimo jiné díky stále výraznějšímu zapojení levnější pracovní síly v Číně a později v celé Asii. Ve zkratce lze říci, že tento proces umožnil enormní nárůst produktivity propojením cenově dostupnější práce z východu a pokročilé technologie západu. Vyspělé ekonomiky si tak užívaly levný dovoz zboží, za který platily vývozem svých technologií a služeb, velmi ceněných v rozvojových ekonomikách. S vidinou jednotného cíle v podobě usilování o globální ekonomickou prosperitu lze přimhouřit oči nad krádeží intelektuálního vlastnictví a přesunem pracovních pozic na východ, k němuž docházelo i v některých strategických segmentech.
S postupným obratem Číny směrem ke kořenům komunistické ideologie a s tím spojeným aktivním odmítáním západních hodnot se tato oboustranně výhodná situace stala neudržitelnou. Nelegální agrese Ruska vůči Ukrajině plynule přešla ve vleklou válku, přičemž zároveň představuje zástupný konflikt mezi demokratickým západem a autoritářským režimem.Jsme tak svědky války velmocí s globálním přesahem, která obvykle zvyšuje pravděpodobnost dalších obdobných konfliktů. Zároveň je zcela zřejmá důležitost technologické a informační převahy, která rozhoduje nejen na bojišti 21. století. Nastává tak situace vyžadující významnou redukci spolupráce alespoň ve strategických segmentech.
Vlastníci technologií a majitelé surovin
Jakmile se vytratí společný cíl, vystoupí do popředí ideologické rozdíly. Pokud se jednotlivé frakce rozhodnou, že globální ekonomický blahobyt není hlavní prioritou, kvůli níž stojí za to upozadit rozdíly a mírnit spory, bude toto směřování všechny něco stát. Někoho méně a někoho více a samozřejmě v rozdílných metrikách. Inflace v USA a EU je nejvyšší za několik dekád, export Číny do rozvinutých zemí v tomto roce výrazně zaostává za konkurencí (viz graf níže). Ztráta vůle k ekonomické spolupráci představuje pro všechny zúčastněné další negativní nabídkový šok, ovšem s neznámou amplitudou a dobou trvání.
V nacházejících letech bude pro ekonomickou výkonnost jednotlivých regionů opět zásadní dělení na vlastníky technologií a majitele surovin. Rusko, jako zástupce autoritativního přístupu, upírá Evropě energetické zdroje a další nerostné suroviny. Na druhé straně USA, jakožto zástupce demokratického tábora, omezuje vývoz nejmodernějších technologií v oblasti mikročipů do Číny. Evropa tak přichází o svůj energeticky náročný těžký a chemický průmysl. Čína nebude moci efektivně pokračovat ve výzkumu na poli umělé inteligence, který vehementně podporuje extrémně nízkou mírou regulace. Kdo bude tahat za delší konec provazu se ukáže během následující dekády. Ještě více se projeví, zda je na prvním místě ekonomická prosperita nebo jiné ideologické cíle.
Počet rizikových front stoupá, USA může z fragmentace těžit
Z této perspektivy je současná globální vlna inflace alespoň z části podložena i něčím jiným než negativním nabídkovým šokem z covidové pandemie, který již z velké části odezněl. Rovněž za nervozitou finančních trhů stojí pravděpodobně jen z části zvyšovaní úrokových sazeb v USA. Razantní měnově-politická reakce Fedu dostává americkou inflaci dost možná pod kontrolu. Jsou to právě budoucí náklady ideologického soupeření, které je ochotné leccos obětovat a vede tím k nebývalému nárůstu nejistoty při pohledu do budoucnosti.
Ekonomika USA je připravena z nacházejících změn těžit, a to jak z hlediska technologického náskoku, tak nastavení měnové politiky, ale i volné soutěže příležitostí. Inflace v USA začala zpomalovat, napětí v dodavatelských řetězcích se snižuje, a dokonce dochází k redukci negativní exportní bilance (viz graf níže). Navíc se zdá, že Amerika bude pravděpodobně schopná stáhnout zpět strategickou technologickou produkci. Hlavním rizikem tak bude ještě více napjatý trh práce.
Ještě donedávna obecně platilo, že z globálního ekonomického růstu nějakým způsobem těží všichni zúčastnění a zároveň je to tak v pořádku. Tato premisa však přestává platit a bude se opět mnohem intenzivněji hrát na vítěze a poražené, ať již na multipolární nebo bipolární bázi. V důsledku nadcházející fragmentace tak ekonomické i investiční rozhodování opět nabírá na komplexitě a počet rizikových řezů poroste. Opět se bude více zkoumat ochota k ekonomickému výkonu, kredibilita a připravenost měnové politiky, solidnost a akceschopnost institucí, nebo garance vlády zákona.