„Až tady nebudu, dělejte si s tím, co chcete.“ Tento přístup sice držiteli majetku zajistí klid za života, přidělá ale hodně problémů dědicům. Často se rodina rozhádá tak, že už spolu odmítne zasednout ke svátečnímu stolu, nenávratně poškozena je i případná rodinná firma. Než se vyřídí z dědictví, nic z ní nezbude.
Řešit dědictví ještě za života je zodpovědné vůči rodině, zaměstnancům i dodavatelům. „Našim klientům rozhodně doporučujeme řešit předávání majetku za života. To platí jak v případě využití komplexních nástrojů předání majetku v podobě právních entit a obdobných struktur, jako jsou například svěřenské fondy nebo trusty, tak v případě tradičních instrumentů dědického práva,“ říká Ondřej Popelka, zástupce ředitele J&T Family Office.
S dědickými instituty v podobě závěti, odkazu nebo i dědické smlouvy, má zůstavitel (jak se ten, po kom se má v budoucnu dědit, nazývá) podstatně větší vliv na to, co se s majetkem po jeho smrti stane. „Pokud tyto nástroje a jejich podobu navíc diskutuje s výhledovými dědici, je pravděpodobné, že převzetí majetku pak většinou proběhne bez zásadnějších konfliktů,“ dodává Ondřej Popelka. Zůstavitel může také zabránit složitému rozdělení vlastnictví, ke kterému zákonné dědictví vede především v případě rozvětvené rodiny a jež může v extrémních situacích také často fakticky znemožnit efektivní nakládání s majetkem.
NOZ přinesl nové možnosti
V roce 2014 vstoupil v účinnost nový občanský zákoník (NOZ), který přinesl některé změny v dědickém právu. Zůstavitel může daleko výrazněji rozhodovat o tom, jak svůj majetek rozdělit.
Závěť třeba i s podmínkami
Nejtradičnějším aktivním instrumentem dědického práva je závěť. Obsahem závěti mohou být také vedlejší ustanovení ve formě podmínky či příkazu pro dědice. Takovou podmínkou může být, že potomek dostuduje vysokou školu. Pokud tak neučiní, ztrácí právo na dědictví. Příkazy však nemohou příliš obtěžovat dědice nebo být v rozporu s veřejným pořádkem, nesmí také dědici přikazovat uzavřít nebo ukončit manželství.
Zůstavitel si rovněž může v rámci tzv. dědické substituce určit náhradníka dědici, který pro určitou okolnost dědictví nenabude (například nevystuduje VŠ). Určit může také vykonavatele své závěti, který bude sledovat dodržování poslední vůle zůstavitele a před soudem hájit platnost závěti.
Bez ohledu na to, jak kvalitně je závěť sepsána, je vždy možné ji napadnout u soudu. Nicméně čím kvalitněji je připravena, tím menší šanci na úspěch bude případný napadající mít. „Přestože platnou závěť může sepsat sám zůstavitel běžným, neprávnickým jazykem, důrazně doporučujeme k jejímu sepsání využít právníka, nebo ještě lépe notáře. Notář má totiž ze své praxe největší zkušenosti a přehled o dědickém právu a úskalích dědických instrumentů včetně závěti,“ zdůrazňuje zástupce ředitele.
Problematické je například již zmiňované stanovení podmínek dědění majetku ze strany zůstavitele. Velmi často jsou totiž podmínky sepsány vágně a jejich splnění nemá kdo zkontrolovat, či dokonce vymáhat. V takovém případě příliš nepomůže ani stanovený vykonavatel závěti. „V právní řeči se výše popsané podmínky berou za nenapsané, tzn. nepřihlíží se k nim, ale nemají vliv na celkovou platnost závěti. Navíc je třeba se zamyslet nad tím, co se stane s majetkem, který by dědic nezdědil v případě nesplnění dané podmínky,“ upozorňuje.
Závěť je však odvolatelná. Zůstavitel ji může za svého života odvolat, popřípadě pořídit závěť novou.
Dědická smlouva dává oběma stranám jistotu
Dalším titulem, podle něhož je možné dle NOZ dědit, je dědická smlouva. Tu zůstavitel uzavírá s dědicem logicky ještě za života. Smlouva pak obsahuje dohodu na tom, jaký konkrétní majetek dědici připadne a za jakých podmínek. Tato smlouva má stejně jako závěť přednost před zákonnými dědickými posloupnostmi, ale na rozdíl od závěti ji zůstavitel nemůže jednostranně zrušit. Smlouvu však nelze uzavřít na celou pozůstalost, ale maximálně na tři čtvrtiny. Zároveň je potřeba myslet na podíly tzv. nepominutelných dědiců, které nemohou být kráceny pod zákonné minimum, a to při použití všech instrumentů dědického práva, tedy i závěti.
„Výhodou dědické smlouvy je, že se jedná o dvoustranný právní vztah mezi zůstavitelem a dědicem, obě strany s ní musí tedy souhlasit a být informovány o každé její změně. Je zde právní jistota, že to, na čem se domluví dědicové se zůstavitelem, budenaplněno. Dědic tak může například v rodinné firmě intenzivně pracovat, protože dědická smlouva stanovuje, že rodinnou firmu v budoucnu zdědí,“ uvádí výhody Ondřej Popelka.
Dědická smlouva musí být vždy v listinné formě a musí být sepsána u notáře, tedy mít formu notářského zápisu. Při uzavírání smlouvy musí býtvšechny strany fyzicky přítomny, nelze ji uzavřít elektronicky, v zastoupení, ani korespondenčně.
Obraz dostane kamarád
NOZ rovněž upravuje institut odkazu. Principem je, že zůstavitel se může rozhodnout vyčlenit určitou věc z dědictví, kterou musí dědic odevzdat jiné osobě neboli odkazníkovi. Například dědic musí odevzdat obraz nebo knihovnu kamarádovi zůstavitele.
Když je ve hře firma
Myslet na uspořádání majetkových vztahů je obzvlášť důležité, pokud je ve hře rodinná firma, zajišťující rodině obživu. Velmi často firma stojí na zakladateli a budoucí dědicové ne vždy bývají zasvěceni do jejího chodu. Při nečekaném odchodu zakladatele pak není nikdo, kdo dokáže rodinnou firmu strategicky vést a rozdrobené vlastnictví nebo spory mezi dědici znemožní i každodenní vedení společnosti.
„Dědické řízení může trvat mnoho měsíců, což může být pro rodinnou firmu i fatální. Jestliže hrozí obdobná situace, mohou dědicové nechat jmenovat prozatímního vlastníka či správce dědictví, který společnost povede do skončení dědického řízení. Ovšem i tato osoba je omezená činit jen nezbytné kroky pro zachování rodinné firmy. Nelze vůbec mluvit o vývoji společnosti, udržování kroku s konkurencí apod. Jiné možnosti dědicové prakticky nemají,“ upozorňuje na možné problémy Ondřej Popelka. V tomto kontextu je nejlepší určit správce pozůstalosti již za života a uvést ho do závěti, předejde se tak soudním přím a tahanicím, které mohou trvat dlouhou dobu a společnost výrazně poškodit.
Nástupnictví ošetří svěřenský fond
Stále častěji využívaným nástrojem je svěřenský fond, který jsme představili v předchozím díle seriálu. Využít ho lze pro všechny typy majetku. Na rozdíl od závěti umožňuje nastavit pravidla správy majetku na dlouhou dobu dopředu (závětí majetek přejde „jen“ na dědice jako nového majitele a ten s ním nakládá podle své vůle). Další výhodou převodu majetku do svěřenského fondu je snaha nedělit vlastnictví, což může být praktické třeba při nástupnictví v rodinné firmě.
Zatímco závět lze jednostranně zrušit a na změně dědické smlouvy se musí obě strany dohodnout, svěřenský fond nemůže zakladatel jednostranně zrušit. Zákon ale upravuje případy zániku fondu například splněním účelu nebo uplynutím času, na který byl založen. „Zároveň, pokud zakladatel ve statutu toto právo udělí, mohou beneficienti fondu společně rozhodnout o jeho zrušení. Majetek v něm vložený se potom rozdělí způsobem, který popisuje statut fondu,“ upozorňuje na další rozdíly Ondřej Popelka.
Otázka dědictví a předávání majetku je velmi komplikovaná. Proto lze výrazně doporučit celou tematiku a instrumentárium konzultovat s odborníkem, ať už jde o poradenskou společnost specializující se na předávání majetku, nebo právníky či notáře. Především je ale potřeba promýšlet vše v předstihu a věnovat tomu dostatek času.
| J&T Family Office se primárně zaměřuje na multigenerační správu majetku, jeho zachování a distribuci, zohledňuje vztahy mezi rodinnými příslušníky a proniká až do úplných drobností každodenního fungování rodiny. Zahrnuje jak investice, ochranu majetku a jeho strukturování či lifestyle management, tak třeba facility a property management. |