Rodiny nezvládají pokrýt své základní potřeby. Nadace J&T jim podává pomocnou ruku

Nadace J&T loni oslavila osmnáct let od svého vzniku, za tu dobu rozjela mnoho různých projektů, mezi to zásadní ale stále patří přímá finanční podpora lidem, kteří se ocitnou v náročném životním období. Komu a v jakých oblastech může v rámci přímé podpory nadace pomoci? 

Mirka: Od počátku fungování nadace jsou v centru naší pozornosti rodiny s dětmi v nouzi, rodiny s dětmi pečující o své nemocné členy a náhradní, resp. pěstounské, rodiny. Pomáháme jim ve složitých životních situacích, které ve svém důsledku ohrožují zajištění péče o děti. Můžeme přispět například na nájem a služby spojené s bydlením, na kauce, na základní vybavení domácnosti, obědy či školní vybavení dětem.

Pokud má některý ze členů rodiny zdravotní znevýhodnění, můžeme mu přispět na některé zdravotní či kompenzační pomůcky. Na řadu z nich totiž zdravotní pojišťovny ani úřady práce vůbec nepřispívají, případně i přes jejich příspěvek musí rodina uhradit vysoký doplatek. U těchto rodin můžeme přispět například také na bezbariérové úpravy bydlení nebo výcvik asistenčního psa. Náhradním rodinám pak také přispíváme na psychoterapii, která dětem pomáhá zpracovat traumata z původní rodiny nebo ústavní péče a dospělým zvládnout náročnou péči pěstouna.

Tereza: Důležitou oblastí je i podpora organizací, které se ohroženým rodinám věnují, jako jsou sociálně aktivizační služby, rané péče, doprovázející organizace pro pěstouny atd. Tyto organizace vykonávají nesmírně důležitou práci, ale bohužel jsou stále podfinancované. To je podpora, která se skrývá pod názvem pomoc právnickým osobám.

Dokážete říct, kdo se na vás nejčastěji obrací s žádostí o podporu?

Mirka: To se trochu liší podle oblasti, ve které pomáháme. V té první zaměřené na pomoc ohroženým rodinám s dětmi jsou to samozřejmě nízkopříjmové rodiny všeobecně, nejčastěji jsou to rodiny samoživitelek a samoživitelů. Typickým žadatelem je matka samoživitelka s jedním či více dětmi, často ještě na rodičovské dovolené, která odešla od partnera z důvodu domácího násilí či alkoholismu nebo kterou partner opustil. Zůstala na vše sama a vzhledem k péči o děti nemá možnost pracovního uplatnění nebo jen velmi omezenou. Je tak odkázána na dávky státní sociální podpory, případně na dávky hmotné nouze nebo nízký příjem z brigád. Jakýkoli výpadek příjmu nebo opožděná výplata dávek pro ni může znamenat přímé ohrožení ztrátou bydlení.

S žádostmi v oblasti lidé nemocní a s hendikepem se na nás obracejí rodiny s dětmi, které se potýkají se zdravotním znevýhodněním nebo hendikepem, a zde nerozlišujeme, zda pomoc potřebuje dítě, nebo rodič. Ačkoli rodina pobírá veškeré nárokovatelné dávky, nemůže si často ke všem běžným nákladům dovolit zaplatit mnohatisícový doplatek například za svislou zdvihací plošinu, speciální sluchadla či asistenčního psa. U sociálně slabých rodin s dětmi s postižením je pak problém i doplatek v řádu stokorun. V rámci poslední oblasti, kterou je náhradní rodinná péče, dostáváme nejčastěji žádosti o příspěvek na psychoterapii nebo příspěvek na rovnátka.

Kolik žádostí od fyzických osob ročně vyřídíte? 

Tereza: Ročně přijmeme více než tisíc žádostí, z toho kolem osmi set je od fyzických osob a zbytek je od organizací, které rodinám pomáhají. Každou z nich se pečlivě zabýváme. Podpoříme přibližně polovinu až dvě třetiny.  Ne všichni, kteří se na nás obrátí, totiž splňují podmínky pro poskytnutí podpory.

Podle čeho se rozhoduje, jestli konkrétní člověk příspěvek z nadace dostane? 

Mirka: Prvním a základním kritériem pro nás je, že jde o rodinu s nezaopatřeným dítětem či dětmi. K žádosti je třeba připojit všechny potřebné dokumenty, které slouží jak k dokreslení situace rodiny, tak k ověření pravdivosti informací uvedených v žádosti. Můžeme si tak udělat jasnější představu o tom, jak a z čeho rodina žije a jaké má potřeby. Způsob podání žádosti vyžaduje ze strany žadatele větší aktivitu a součinnost, což je pro nás také důležité kritérium. Kromě toho přiložení dokumentů rovnou k žádosti zrychlí proces rozhodnutí, protože jsme si vědomi, že rodiny zpravidla potřebují rychlou pomoc a nemohou čekat na rozhodnutí měsíce.

K doplnění údajů se se žadateli spojíme osobně, nejčastěji telefonicky. Zajímá nás historie rodiny, jak se do situace dostala, jakou pomoc už dříve vyhledala a jak s ní naložila. Ptáme se i na dluhovou situaci rodin. Ochota sdílet všechny tyto informace je další významné kritérium. Velká část rodin, které se na nás obracejí, dluhy má a často jsou to právě dluhy a následné exekuce či splácení insolvence, které je v neutěšené situaci konzervují. Pro nás je při rozhodování důležité, jak se ke svým dluhům staví, že se k nim neobrací zády a snaží se je podle svých možností hradit.

Ideální je, pokud rodina spolupracuje s nějakou sociálně aktivizační službou, krizovým centrem, azylem nebo oddělením sociálně-právní ochrany dětí. Podmínkou to ale není. Podstatné pro rozhodnutí pak je, zda nadační pomoc krizovou situaci pomůže vyřešit nebo rodinu alespoň stabilizuje natolik, aby mohla zůstat pohromadě či si udržela bydlení a mohla dále fungovat z hlediska péče o děti.

Současná situace není snadná, zvýšily se náklady na život, pozorujete to na zvýšeném počtu žádostí nebo se nějak mění to, co lidé potřebují?

Veronika: Počet žádostí samozřejmě roste, a bohužel ne málo. Vše se zdražuje, ceny nájemního bydlení skokově narostly, taktéž služby spojené s bydlením a potraviny. Do svízelné finanční situace už se dostávají i rodiny, které běžně své závazky dokázaly hradit. Nemalá část našich žadatelů přišla už v době covidové pandemie o práci, obzvláště pak ti, kteří pracovali na dohody či zkrácené úvazky. To jsou velmi často právě rodiče samoživitelé, kteří musí sami zajistit péči o děti i finance na chod domácnosti. Tyto rodiny vyčerpaly své rezervy a nestačily nabrat dech. I rodiny, které pravidelný příjem mají, z něj nyní nezvládají pokrýt základní potřeby.

Většina našich žadatelů skutečně řeší, zda uhradí nájem, či koupí jídlo. Pokud do toho rodina musí nečekaně uhradit kauci na nové bydlení, pořídit brýle či rovnátka, nemá je z čeho zaplatit. Pociťuje to každý z nás a sociálně slabší rodiny to bez pomoci nejsou schopny zvládnout i přesto, že výše sociálních dávek se nepatrně zvedla. Už ani pomoc od širší rodiny není tak běžná, protože se zhoršení situace dotýká všech. Nelze také opomenout žadatele, kteří oporu ve své rodině neměli nikdy.

Vzpomenete si na nějaký konkrétní příběh, který vás v loňském roce opravdu zaujal?

Tereza: Vloni mě opravdu oslovil příběh mladého muže, říkejme mu třeba David, který se i s přítelkyní rozhodl postarat o své dva nevlastní bratry, kterým hrozilo umístění do dětského domova. David sám část dětství v dětském domově strávil a nechtěl, aby to kluci zažili taky. Požádal nás o příspěvek na kauci, protože se z 1+1 museli přestěhovat do většího bydlení, které hledali v blízkosti bývalého bydliště obou kluků, aby nemuseli měnit školu. David, kterému je sotva 22 let, má z bouřlivého mládí dluhy, které splácí v rámci insolvence, takže opravdu obdivuji jeho odvahu vzít si na starost ještě mladší bratry, kterým je 13 a 14 let. Rodině náš příspěvek opravdu pomohl, mohli se přestěhovat a zatím si vedou velmi dobře.

Veronika: Nedávno jsme řešili maminku na rodičovské dovolené se dvěma dětmi. Maminka neměla možnost si přivydělat, protože nemá nikoho, kdo by jí dítě, se kterým je na rodičovské dovolené, pohlídal. Rodiče už nemá a od nikoho jiného se jí pomoci nedostalo. Příjem rodiny tvořil jen rodičovský příspěvek, přídavky na děti, příspěvek na bydlení a výživné od otce. Příspěvek na bydlení, který je důležitou částí jejího příjmu, přitom již dva měsíce nedostala. Nebyla kvůli tomu schopna pokrýt veškeré náklady, které měla, hradila jen to, co mohla. Žadatelka potřebovala velmi rychle pomoci s úhradou nájmu, jinak hrozilo, že o bydlení přijde. Bez pomoci nadace by se žadatelka mohla dostat do kolotoče problémů, které by mohly vést až k odebrání dětí, a to je velmi smutné, protože na podporu nárok měla, všechny podmínky splňovala, ale úřad prostě dávku nevyplácel a nekomunikoval. A naše malá pomoc pomohla mamince situaci vyřešit.

Když příspěvek pošlete, končí tím vaše práce, nebo jste s těmi, které jste podpořili, nadále v kontaktu?

Veronika: Poskytnutím pomoci to nekončí, podpořené rodiny znovu kontaktujeme po čtyřech měsících od ukončení naší podpory, tedy v době, když už by rodina měla fungovat bez naší pomoci.  Probereme s nimi jejich aktuální situaci a změny od doby, kdy žádali o pomoc. Ukazuje se, že u více než 90 procent podpořených rodin padla pomoc na úrodnou půdu a jejich situace se stabilizovala, nebo dokonce vyřešila. Někdy se nám po čase ozývají i sami žadatelé, s žádostí o radu nebo nám jen dodatečně děkují za podporu. Naše pomoc je pro lidi důležitá i po psychické stránce, vidí, že v tom nejsou sami a že někomu stojí za to, aby jim pomohl. 

Stává se někdy, že se na vás obrátí někdo, kdo pomoc nepotřebuje? Dá se to vlastně vůbec nějak poznat?

Mirka: To se nestává, ačkoli vnímání toho, co znamená potřebnost, je obecně velmi subjektivní. Snažíme se ale být maximálně otevření v tom, jakou pomoc a za jakých podmínek můžeme lidem poskytnout. Žadatelé musí k žádosti doložit celou řadu dokumentů a zjišťujeme i další informace, které jejich situaci dokreslují. To vše se snažíme také z několika stran ověřovat. Máme daná kritéria, která musí žadatel splňovat, a to nám pomáhá být transparentní a srozumitelní. Spíše se tedy může stát, že lidé z důvodu neaktivního přístupu k řešení své situace, včetně té dluhové, nesplní naše podmínky pro poskytnutí pomoci, i když ji potřebují. Nicméně i takovým lidem je nadace ochotna pomoci, pokud svůj přístup změní.  

Již několik let běží projekt Kouzelné Vánoce. O co se jedná a proč vznikl?

Mirka: Projekt Kouzelných Vánoc provází Nadaci J&T už téměř od jejího začátku. Opakuje se každoročně již 17 let a za ta léta neztratil na oblibě, naopak máme pocit, že zájem o něj stále roste. Rodiny, které pro projekt oslovujeme, byly nadačně podpořeny v daném nebo předchozím roce a dobře je známe. Známe jejich příběh, měli jsme možnost do něj vstoupit a ovlivnit ho. Kouzelnými Vánocemi nabízíme všem lidem dobré vůle možnost se na jejich příběhu také podílet a dětem v těchto rodinách přispět na smysluplný dárek pod stromeček.

Denně asi přečtěte mnoho smutných příběhů, jak se to promítá do vašeho života? Změnila práce v nadaci nějak váš pohled na život?

Mirka: Příběhy těch rodin jsou často velmi smutné, někdy až kruté. Říkám si, jak bych to sama zvládla. A pak s těmi lidmi mluvím a vidím, jak silní jsou, jakou mají vůli to zvládnout, a to pak znamená i naději na změnu k lepšímu. Díky práci v Nadaci J&T mám pocit, že se na té naději mohu nějak podílet.

Veronika: Až s dětmi jsem pochopila, jak důležité je zdraví, a díky práci v nadaci si daleko víc vážím toho, co mám. Práce to není lehká, ale díky týmu bezva lidí, který v nadaci je, je pro mě osobně lehčí se s těmi každodenními nelehkými příběhy vyrovnat, a hlavně díky práci v nadaci mám možnost být součástí pomoci, a to mě těší a naplňuje. 

Tereza: Příběhy, se kterými se setkáváme, jsou často komplikované a náročné. Velkou výhodou naší práce však je, že rodinám můžeme pomoci rychle a efektivně. Dobrý pocit z toho, že jsme někomu pomohli získat stabilní bydlení nebo umožnili psychoterapeutickou péči, díky níž dokáže překonat trauma z raného dětství, pro mě znamená radost a dává mi velký smysl.

Tým, který v nadaci vyřizuje žádosti: Veronika Houdková, Mirka Klapalová, Tereza Hubáčková