Málo se ve veřejném prostoru hovoří o mimořádné expanzi do zahraničí, kterou podnikají české firmy v posledních letech.
Dozvídáme se sice o jednotlivých případech – jedním čerstvým je probíhající koupě amerických výrobců munice Remington, Federal a dalších českým zbrojařem Czechoslovak Group za téměř dvě miliardy dolarů. Jde o historicky největší českou investici v USA a společnost se po ní stane číslem jedna mezi výrobci tohoto typu munice na světě. Avšak méně se hovoří o fenoménu české expanze jako takovém.
Před patnácti lety tento jev téměř neexistoval. Výjimkou byla skupina PPF, ale pro většinu podnikové sféry platilo, že české firmy byly spíše kupovány ze zahraničí, než že by samy podnikaly expanzi za hranice republiky. Na začátku minulé dekády však eurozóna prošla dluhovou krizí, při níž se utlumilo úvěrování a mnoho firem v Evropě bylo na prodej za dobrou cenu. Naopak český bankovní sektor byl v dobré kondici a připraven poskytnout kapitál úspěšným domácím skupinám. Tyto firmy, založené většinou v 90. letech, v tu dobu také dorůstaly do velikosti nutné na expanzi. Během několika let se spustila série, která stále pokračuje. Do Evropy expandovala v loteriích skupina KKCG, v realitách CPI a Accolade, v potravinářství Kofola, v chemickém průmyslu Agrofert, v energetice EPH, Energo-Pro či SEVEn Energy. Posledně jmenovaná koupila doly v USA a Austrálii. V posledních letech vycítili příležitost zbrojaři, když Česká zbrojovka získala americký Colt a Czechoslovak Group italskou Fiocchi a nyní zmíněné americké výrobce munice.
Odvaha českých firem expandovat do zahraničí vyčnívá nejen v čase, ale i geograficky ve srovnání se „souputníky“ Polskem a Maďarskem. Jejich významné podniky jsou více orientované dovnitř ekonomiky, což může být spojeno s větším vlivem vlády na jejich fungování a s absencí razantní privatizace, kterou kdysi prošlo Česko. Důslednější oddělení české podnikové sféry od státu může být faktorem, který umožnil rozvoj kvalitních managementů a tím i rychlejší reakce firem na zahraniční příležitosti. Navzdory současným strukturálním potížím naší ekonomiky je úspěch českých firem v zahraničí markantní a naznačuje kvalitu domácí podnikatelské sféry. Ukazuje také, že normou do budoucna nemusí být jen odliv dividend zahraničním vlastníkům od nás, ale i příliv dividend českým majitelům k nám.