Českou republiku nejspíš již brzy čeká důchodová reforma. Pokud by k ní nedošlo, dostane se stát v budoucnu do prekérní situace: buďto bude vyplácet výrazně nižší důchody, nebo ještě více zdaní práci. I proto by se měl každý na důchod připravit i vlastními silami. „Je dobré začít hned po nástupu do první práce a investovat pravidelně,“ radí ředitel privátního bankovnictví J&T Banky Vratislav Svoboda.
Připravit se na stáří je jedním z klíčových finančních úkolů moderního člověka. Stávající důchodový systém totiž do budoucna bohužel dostatečný příjem nezajistí. Nepříznivý demografický vývoj zatěžuje systém stále více. Čím větší příjem v současné době máte, tím větší propast mezi současností a budoucností vás čeká. S průměrnou mzdou se s nástupem do důchodu příjem sníží o polovinu. Pro toho, kdo vydělává trojnásobek průměrné mzdy, tomu klesne příjem až o 70 %.
Již v průběhu profesního života je tak nejlepší pracovat na tom, aby byl reálný propad životní úrovně po vstupu do důchodu co nejnižší. Hlavním nástrojem, jak toho dosáhnout, tak jsou investice.
„Ideální je začít co nejdříve, hned po zahájení pracovního procesu. Klíčové je investovat pravidelně, tím lze předejít i zásadním propadům na trzích,“ vysvětluje ředitel privátního bankovnictví J&T Banky Vratislav Svoboda. Podle něj by lidé měli sázet zejména na akciové fondy, případně veřejně obchodované fondy, neboli ETF. „Konkrétní strategie však závisí na tom, kdy chcete začít investovat a kolik času do důchodu tedy budete mít. Se zkracujícím se časem do důchodu by mělo portfolio být více a více konzervativní,“ dodal Svoboda.
Žádná síla neporazí složený úrok
Při zhodnocování majetku pomáhá takzvané složené úročení. Základní princip složeného úročení je, že jestli se výnosy připočítávají k původně investovaného majetku, zhodnocovaná suma se stále navyšuje. Se stejnou výší procentuálního výnosu tedy vyděláváte stále víc a víc.
Čím delší čas necháte peníze pracovat a čím odvážnější investiční portfolio zvolíte, tím bude tento efekt větší. Složené úročení přeje dlouhodobému a odvážnému investování, protože s narůstajícím investičním horizontem a narůstajícím výnosem je jeho multiplikační efekt čím dál výraznější. Ostatně složené úročení obdivoval již Albert Einstein, který ho označil za jeden z divů světa.
Dlouhodobost se vyplácí
Podstatnou otázkou je, kolik korun měsíčně by měl každý člověk na dlouhodobé investice na stáří dávat. Podle odborníků to však není správně položená otázka. Záleží totiž na tom, kolik let vám v daný okamžik je a jak dlouhý investiční horizont tím pádem máte. Dvacátníkovi tak mohou stačit stokoruny měsíčně, třicátníkovi nižší tisíce a částky s věkem startu investování přirozeně rostou.
Platí však poučka, že by na investice měla jít velká část toho, co z měsíčního příjmu člověk může neproměnit do aktuální spotřeby.
Samozřejmě investice vždy s sebou nesou riziko. Přesto dlouhodobá data ukazují, že v dlouhodobém horizontu investoři končí v plusu.
Data naznačují, že průměrný roční výnos portfolia složeného z amerických akcií za posledních 30 let dosáhl zhodnocení 7,5 procenta. Znovu je třeba připomenout, že jde o průměrně roční zhodnocení. A to i při započtení jednoho roku, kdy takové portfolio propadlo o téměř 40 procent. Při snížení rizika tím, že 40 procent portfolia představovaly dluhopisy, roční výnos stále představoval 6,6 procenta. Připomeňme, že dlouhodobá inflace v rozvinutém světě je kolem 2 procent. I reálný výnos tak zůstává výrazně v plusu.