Marek Janečka: Ropa za 200 dolarů? Dnešní krize funguje úplně jinak

・10-minutové čtení・
J&T specialista
j&t logo
sdílení
J&T Redakce



Marek Janečka: Ropa za 200 dolarů? Dnešní krize funguje úplně jinak
Ekonomika

Ceny ropy opět hýbou globální ekonomikou. Portfolio manažer J&T Investiční společnosti Marek Janečka v rozhovoru rozkrývá, proč dnešní energetické turbulence nevedou k automatické recesi, v čem se současný trh liší od minulosti a jak v době nejistoty uvažují profesionální investoři.


Od února výrazně narušil světový obchod s ropou konflikt kolem Íránu. Hormuzský průliv je obtížně průjezdný, přibylo odstavení saúdského ropovodu East–West a nejistota v Rudém moři. Proč se cena ropy ani při takovém narušení dodávek nedostala na 200 dolarů za barel, když americké strategické rezervy jsou nejnižší od roku 1982?

Americké strategické ropné rezervy skutečně výrazně klesly. Z přibližně 400 milionů barelů ubylo asi 100 milionů. To jsou ale státní rezervy; vedle nich existují značné komerční zásoby. Celosvětové zásoby se odhadují na stovky milionů barelů, jejichž velká část leží v Číně, kde navíc nejsou všechny statistiky veřejné. Důležité je především tempo jejich čerpání. U státních rezerv je poměrně rychlé, ale podle analýz Goldman Sachs čerpání komerčních zásob v zemích OECD zatím tak dramatické není. Tempo čerpání strategických rezerv v USA se navíc v posledních týdnech zpomalilo. Proto se výpadky dodávek dosud daří do určité míry kompenzovat.


Na začátku krize se objevovaly prognózy cen 200, 250 nebo dokonce 300 dolarů za barel. Ceny ropy se letos zastavily pod 120 dolary. V čem se dnešní situace liší od ropných šoků sedmdesátých let?

Zásadní rozdíl spočívá v relativním rozsahu zdražení. Na začátku 70. let stála ropa přibližně dva dolary za barel, po prvním ropném šoku kolem dvanácti až čtrnácti dolarů a na konci dekády téměř čtyřicet. To byl dvacetinásobek původní ceny. První šok přišel v reakci na arabské embargo na export ropy, druhý následoval
po íránské revoluci. Důsledky byly tehdy mimořádně vážné: silná stagflace, dvouciferný
růst cen i pokles ekonomiky.

Dnes se bavíme o podstatně menším inflačním šoku. Ve vyspělých ekonomikách se inflace drží v jednotkách procent. Vyšší ceny energií sice zdražují zboží, služby i peníze a ovlivňují rozhodování centrálních bank, z toho ale automaticky nevyplývá, že musí nastat recese.


Co se od sedmdesátých let změnilo ve využívání ropy a která odvětví se bez ní stále neobejdou?

Jednou ze zásadních změn byla jiná struktura spotřeby ropy na straně poptávky. V 70. letech připadalo na výrobu elektřiny přibližně 20 až 25 procent spotřeby ropy, dnes jsou to méně než tři procenta a dieselové či benzinové agregáty slouží spíše jako záložní zdroje. Zde ropu nahradil plyn, jádro a částečně obnovitelné zdroje. V dopravě sice poklesl podíl spotřeby osobních automobilů, naopak ale narostla doprava letecká, kde se ropné produkty nahrazují velmi obtížně.

Dalším zásadním odvětvím je petrochemie – výroba plastů, stavebních izolací, ale i materiálů pro zdravotnictví a farmacii. Tam je hledání náhrad použitých materiálů složité už kvůli dlouhým schvalovacím procesům. Nelze
očekávat, že by se tyto technologie změnily během několika málo let.


V osobní dopravě představuje alternativu elektromobilita. Jaký je její reálný dopad na globální spotřebu ropy?

Její dosavadní vliv na celosvětovou spotřebu ropy je ale stále omezený. Podle odhadů elektromobily za posledních pět až deset let do roku 2025 snížily celkovou spotřebu ropy zhruba o 1,5 až 2 procenta. Ve výhledu dalších pěti až deseti let se změna ve spotřebě ropy odhaduje přibližně na dalších pět procent. Elektromobilita tedy nabývá na významu, sama o sobě ale zatím neznamená zásadní zlom ve světové poptávce po ropě, protože pokles v jedné oblasti byl doposud kompenzován nárůstem jinde.


Čína zároveň masivně investuje do elektromobility i ropných zásob. Nakolik ji současná krize ohrožuje?

Čína se možná navenek neprojevuje jako země, která by nejvíce tlačila na vyřešení konfliktu, přesto se jí situace výrazně dotýká. Po červencovém poklesu cen kolem 75 dolarů začaly ceny znovu růst a zároveň jsme zaznamenali zvýšenou aktivitu Číny při dovozu ropy. Podle statistik zásob v čínských přístavech tam jejich objem výrazně poklesl. Jedním z vysvětlení, proč Čína i při vyšších cenách znovu nakupuje, může být to, že se blíží ke kritické provozní úrovni svých zásob. I země, která dlouhodobě buduje rezervy, tak může být citlivá na dlouhotrvající omezení dodávek.


V čem je dnes postavení Spojených států jiné než při ropných krizích sedmdesátých let?

Tehdy byla americká ekonomika závislá na dovozu ropy. Dnes se nachází v úplně jiné situaci. Díky tzv. břidlicové revoluci, horizontálním vrtům a hydraulickému štěpení se Spojené státy staly největším světovým producentem. Těží téměř čtrnáct milionů barelů denně, což je přibližně třikrát více než před dvaceti lety. USA dokázaly letos výrazně navýšit také export. Pokud k ropě připočítáme ropné produkty a LNG, jsou USA jedním z hlavních hráčů na energetickém trhu.

Saúdská Arábie naproti tomu produkci omezuje v návaznosti na politiku OPEC. Právě tato proměna postavení USA a OPEC je dalším důvodem, proč dnešní ropný šok vzniklý na Blízkém východě nefunguje stejně jako ten před padesáti lety.


Marek Janečka

V J&T působí od roku 2011, na pozici portfolio manažera se zaměřuje na komoditní trhy. Na kapitálových trzích se pohybuje od roku 1996 – zkušenosti sbíral v ATLANTIK Portfolio Management a ABN AMRO Asset Management, kde spravoval majetek privátních i institucionálních klientů a penzijních fondů.

Absolvoval ekonomickou fakultu Mendelovy univerzitu v Brně a program Yale University & CEU. Je držitelem makléřské licence a certifikace CFA. V roce 2026 dokončil postgraduální studium se zaměřením na Oceňování majetku při VŠE.


Evropa naopak v posledních desetiletích část rafinérských kapacit uzavřela. Jaké to má následky?

Za nízkými investicemi do rafinérských kapacit v posledních letech, například ve Velké Británii a Německu, stojí několik důvodů. Je to především růst podílu segmentu elektromobilů, slabší poptávka, dražší emisní povolenky, vyšší náklady na budování rafinérských zařízení a jejich nízká rentabilita. Část rafinérských kapacit se přesunula do Asie a Evropa je závislejší na dovozu hotových produktů – benzinu, nafty i leteckého paliva. V situaci omezené globální nabídky rostou nejen ceny samotné suroviny, ale především marže u zpracování paliv, jako je benzin a nafta.


Jaké vyhlídky má těžba v Norsku a v čem se jeho přístup liší od zemí Perského zálivu?

Norsko disponuje mnohem nižšími rezervami než země Blízkého východu a jejich vyčerpání se odhaduje už jen na zhruba 10 let, zatímco u většiny zemí v Perském zálivu je to více než 50 let.

Podstatné ovšem je, že Norové na příjmech z ropy nestavějí celou budoucnost své ekonomiky. Spravují obří státní investiční fond, jehož prostřednictvím výnosy investují mimo ropný sektor a ekonomiku diverzifikují do dalších odvětví. Tím se výrazně liší například od Saúdské Arábie, kde rozpočty ve značné míře spoléhají na ropný export.

U Saúdské Arábie vidíme paradox: má jedny z nejnižších nákladů na těžbu pod deset dolarů za barel, a přesto může mít rozpočtový deficit i při cenách ropy kolem 60 až 70 dolarů. Důvodem jsou vysoké výdaje státního rozpočtu směřující na nákladnou sociální politiku a megalomanské projekty, například futuristická města nebo fotbalové stadiony. To vysvětluje pojem fiskální break-even, tedy cena ropy potřebná k vyrovnanému rozpočtu. U Saúdské Arábie se tato hranice pohybuje kolem 85–95 dolarů. Země s vyšší hranicí fiskálního break-evenu tak preferují nižší objemy produkce s udržením vysokých cen.


Má kartel OPEC stále stejnou sílu při určování světových cen ropy jako v minulosti?

V 70. letech kontroloval OPEC podstatně větší podíl na těžbě i volné produkční kapacitě a mohl výrazněji ovlivňovat trhy. Zatímco před 50 lety OPEC kontroloval asi polovinu globální produkce, v současnosti je to necelých 30 procent. Dnes je trh diverzifikovanější a velká část produkce vzniká mimo členské země v různých
regionech prakticky všech kontinentů.

Ranou pro OPEC byl nedávný exit Spojených arabských emirátů. Organizaci již dříve opustil například Katar, který se orientoval na zemní plyn, nebo Indonésie. Oslabování OPEC vedlo před deseti lety ke vzniku širší platformy OPEC+, kam přistoupily země jako Rusko či Kazachstán. Rozdílné rozpočtové potřeby a těžební možnosti jednotlivých členů však uvnitř skupiny vytvářejí napětí a komplikují spolehlivou dohodu na kvótách.


Proč může nafta zdražovat více než benzin a proč si zvýšené ceny udržuje déle?

Jedním z faktorů je náročnost zpracování a omezená dostupnost rafinérských kapacit v Evropě. Čína patří dnes ke světovým lídrům v rafinaci. K výpadkům rafinérských kapacit došlo v samotném Perském zálivu. Za běžné situace se část asijských produktů vyváží do Evropy a USA.

Pokud ale Čína potřebuje pokrýt vlastní spotřebu a má problém s dodávkami surové ropy, na světovém trhu nastává nedostatek. Následně roste riziková přirážka na hotová paliva. Tato přirážka může zůstat zvýšená déle než cena samotné surové ropy. Zatímco cena suroviny dokáže po zprávách o uklidnění situace klesnout, u paliv se vysoké ceny drží déle.


Kdo z ropného řetězce na současném zdražování profituje nejvíce – těžaři, rafinérie, nebo prodejci?

Jednoduché srovnání nabízejí akciové odvětvové indexy na americkém trhu. V době našeho rozhovoru byly na čele právě rafinérské společnosti. Jejich subindex v rámci S&P 500 od začátku roku posiloval o více než sto procent. To je výrazně více než u samotných těžařů nebo integrovaných ropných společností. Rafinérie profitují
z prudkého růstu marží na hotových palivech, což bylo vidět i na jejich hospodářských výsledcích za druhé čtvrtletí, které ve většině případů předčily odhady analytiků.


Co by pro globální ekonomiku znamenalo, kdyby vysoké ceny ropy přetrvávaly delší dobu?

Pokračovalo by přelévání vyšších cen energetických komodit do cen zboží a služeb, což by vytvářelo dodatečný inflační tlak. Centrální banky obvykle krátkodobé zdražení vnímají jako jednorázový nabídkový šok, na který v krátkém horizontu obvykle nereagují prudce. Pokud ale konflikt trvá déle a dále se vyostřuje, inflační očekávání roste a centrální banky musí svůj přístup přehodnotit.


Jaký je z pohledu investorů rozdíl mezi spotovou cenou fyzické ropy a termínovými kontrakty?

Spotová cena fyzické ropy je zásadní především pro těžaře, rafinérie a státní rezervy. Pro finanční investory jsou důležitější deriváty a zejména pak krátkodobé kontrakty, kde probíhá více než 90 procent obchodů.

Na termínové křivce americké ropy WTI byl patrný výrazný rozdíl: zatímco nejbližší kontrakt se pohyboval kolem 90 dolarů za barel, u vzdálenějších kontraktů na roky 2027 a 2028 byla cena znatelně nižší (70–75 dolarů). Křivka
je tedy prudce klesající. To mimo jiné ukazuje, že trh vnímá geopolitickou prémii jako dočasnou a v delším horizontu očekává postupnou normalizaci situace.


K čemu slouží futures kontrakty a jaké strategie u nich profesionálové využívají?

Těžaři a zpracovatelé využívají futures k zajištění budoucích cen. Velká část obchodování se však přesunula k hedgeovým a komoditním fondům. Ty využívají například kvantitativní strategie sledující momentum neboli sílu cenového trendu či kalendářní spready. Investor může koupit nejbližší kontrakt na WTI a současně prodat dvanáctiměsíční kontrakt, čímž omezuje vliv samotné komodity a vydělává na změně cenového rozdílu mezi kontrakty. Podobné strategie sledují dnes i některé UCITS nebo ETF fondy, které ovšem mohou jednoduše
investovat do dlouhých pozic ropných derivátů a jsou dostupné i drobným investorům.


Jaký výhled pro ceny ropy v nejbližším období naznačují tržní prognózy?

Většina aktérů konfliktu nemá zájem na jeho dlouhém trvání. Během roku 2027 se dá reálně očekávat normalizace situace. Konsenzus analytiků počítá pro následující rok s cenou Brentu kolem 75–85 dolarů za barel. Medián odhadů se pohybuje dokonce pod úrovní forwardové křivky, což ukazuje na očekávání postupné stabilizace. Jde samozřejmě o tržní předpoklad. Pokud by konflikt opět eskaloval, krátkodobě by se mohly vrátit vysoké ceny ropy a střednědobý výhled by se zřejmě rovněž přehodnotil.


Rozhovor vychází z podcastu Insider věnovanému energetickým komoditám.


Upozornění

Uvedené informace představují názor J&T Banka, a.s., který vychází z aktuálně dostupných informací v čase jeho zhotovení k výše uvedenému dni. Uvedené informace nepředstavují nabídku, investiční poradenství, investiční doporučení k nákupu či prodeji jakýchkoliv investičních nástrojů ani analýzu investičních příležitostí. Uvedené prognózy nejsou spolehlivým ukazatelem budoucí výkonnosti. J&T Banka, a.s., nenese žádnou odpovědnost, která by mohla vzniknout v důsledku použití informací uvedených v tomto materiálu. O případné vhodnosti investičních nástrojů se poraďte se svým bankéřem, investičním zprostředkovatelem nebo jeho vázaným zástupcem.