Čipy jsou průmyslem budoucnosti. Evropa v něm tahá za kratší konec a nedokáže čelit konkurenci z Asie a USA. Podle analytika J&T Banky Williama George Kubika tomu tak bude i nadále navzdory takzvanému aktu o čipech. Díky němu však již v Evropě dochází k velkým investicím do budování továren na čipy. Zároveň ale roste nová konkurence, zejména na rychle rostoucím japonském trhu.
Po čipové krizi v letech 2021 a 2022 se situace zdánlivě uklidnila. Je to skutečně tak, nebo nedostatek čipů v průmyslu nadále existuje?
Čipová krize byla zapříčiněna rapidním růstem globální poptávky, kterou výrobci čipů nemohli pokrýt. Rok 2022 již přinesl uklidnění a rok 2023 přinesl zvrat s tím, jak se snížila globální produkce a poptávka spotřebitelů. Tím se naplnily inventáře výrobců a v mnohých odvětvích došlo k brutálnímu snížení cen.
Takže rok 2024 by už neměl přinést výraznější problémy?
Rok 2024 by měl přinést postupné uzdravení, kdy se domnívám, že dna cyklu u polovodičů bylo dosaženo pravděpodobně kolem poloviny minulého roku. Uzdravení v odvětví však nebude rovnoměrné. Zatímco poptávka po výkonných čipech (servery, cloud a AI trend) významně převyšuje nabídku a mohli bychom to označit za již rozběhnutý cyklus, čipy do telefonů (to zahrnuje logické, paměťové i čipy na připojení) se nachází spíše před ranou fází cyklu, kdy jsou inventáře ještě plné a poptávka je slabá. Oproti tomu čipy v průmyslu včetně automobilů jsou stále ve fázi dna. Ale ano, nemyslím si, že je nyní v průmyslu nedostatek čipů, který by vyvolal další krizi, avšak poptávka bude v brzké době znovu růst, což může opět místy převýšit nabídku, a to se promítne i do prodejních cen.
Evropa si při krizi uvědomila, že v tomto průmyslu budoucnosti hraje minimální roli. Proč tomu tak je?
Evropa je v rámci odvětví čipů velmi zaostalá. Jediným významným světovým hráčem je nizozemský ASML, který vyrábí přístroje na výrobu těch nejvyspělejších (i méně vyspělých) čipů a návrhář Arm Holdings. Dále bych ještě mohl jmenovat NXP Semiconductors, Infineon a STMicroelectronics. Všechny tři společnosti jsou však na trhu méně významné. Světovým hráčům chybí motivace, která by je přiměla do Evropy více investovat.
I v důsledku krize Evropská komise schválila takzvaný akt o čipech. Jaké jsou hlavní myšlenky a cíle tohoto ujednání?
Hlavní myšlenkou aktu je zvýšení tržní pozice EU do roku 2030 ze současných 10 % na 20 %. Dosažení má být skrze investice v hodnotě 43 miliard eur ve formě přímých dotací a daňových úlev a akt cílí především na velké společnosti. Aktu již využil například Intel, který dostavil svou továrnu v Irsku a plánuje další v Itálii a Německu. Největší výrobce čipů Taiwan Semiconductor (zkráceně TSMC) toho taktéž využil a bude stavět továrnu u Drážďan. Z evropských hráčů to byl například Infineon, který plánuje dvě nové továrny v Německu.
Může Evropa dohnat konkurenci zejména z Asie, ale i USA?
Na to odpovím velice jednoduše: nemůže. Přílišná regulace a legislativa to prostě neumožní. Navíc současná výše podpor není dostatečná na to, kolik jedna velká továrna na vyspělé čipy stojí. Zde se pohybujeme v rozmezí pěti až třinácti miliard eur. Navíc za dobu, kolik času bude trvat společnostem legislativně vše vyjednat a splnit všechny regulace, TSMC postaví dvě až tři továrny na Tchaj-wanu a Samsung stejný počet v Jižní Koreji. Tito giganti v EU staví, protože mají určitou možnost a podporu, obří čipová centra však v Evropě nečekejme.
Čipy jsou v centru hned několika ekonomicko-geopolitických svárů. Čína vs. USA, Evropa vs. další ekonomické velmoci. To má vliv na významná rozhodnutí ze stran států, které chtějí investovat do rozvoje výrob čipů „doma“. Rozdělí se čipový svět na tři až čtyři centra?
Čipy jsou dnes v centru dění, jsou ve všem, co využíváme, od mobilů až po chytré zásuvky. Ne nadarmo se čipům přezdívá „nová ropa“. Samozřejmě každý stát chce mít svou čipovou bezpečnost zajištěnou. V posledních letech můžeme pozorovat snahy USA a EU omezit postup ve vývoji čipů Číně. Jak velkou sílu má nyní Asie ve výrobě čipů? Téměř absolutní. Okolo 90 % všech světových čipů se vyrábí v Asii.
Takže ty snahy asi moc úspěšné nebudou…
Se snahami omezit Čínu se svět rozděluje na dvě až tři hlavní centra. Myslím si, že jedním bude USA spolu s EU, dalším Jihovýchodní Asie a nakonec Čína. Čína si je svého nevýhodného postavení vědoma a před účinností nových restrikcí ze strany USA a EU se snaží masivně investovat do výroby a vývoje. Jsou vidět pokroky, kdy například čínská společnost SMEE dokázala poskočit s výrobou čipů z 96nm na 28nm během rekordně krátké doby. Kvalita čipu samozřejmě nebude taková, ale jde spíše o to, ukázat schopnost domácí výroby i vývoje.
A Amerika?
V USA se proti tomu snaží nalákat výrobce svou verzí aktu o čipech, který má podobnou podporu, jakou nabízí EU, tedy přímé dotace a daňové úlevy. Domácí hráči se toho chytli a objem výdajů na investice se značně zvýšil. Ze zahraničních společností v USA staví TSMC a Samsung. Pro USA je především důležitá fyzická výroba, kterou nemají. Ve vývoji naopak mají přední pozici.
Hrozí tedy protekcionismus?
Určitá forma protekcionismu samozřejmě bude. Čína si bude bránit a preferovat svou výrobu a stejně tak tomu bude v USA. Nicméně ve finále budou všechny země nuceny spolupracovat, neboť nebudou schopny nikdy plně uspokojit svou potřebu z vlastních zdrojů.
Objevují se i nová centra výroby?
Za zmínku stojí Japonsko, které se dle mého názoru stává ještě významnějším čipovým centrem. Během posledních dvou let Japonsko aktualizovalo svou politiku podpory čipařů. Například TSMC již v Japonsku jednu továrnu mělo, díky novým dotacím, které již čerpá v objemu téměř deset miliard amerických dolarů, staví druhou a uvažuje o třetí, která by vyráběla čipy mezi 7–3nm. Mluvíme zde o nejvyspělejším zařízení. Další dotaci získala japonská firma Rapidus. Canon zvyšuje své výrobní kapacity a Samsung chce v Japonsku postavit zařízení na balení čipů. Americká Nvidia chce s místními firmami vytvořit vývojové a školící centrum. Nová politika Japonska je úderná, efektivní a přináší plody.
Jaké příležitosti takové prostředí nabídne soukromým investorům?
Možné rozdělení světa na několik center nebude znamenat nemožnost investovat. Investoři však budou muset vážit geopolitické riziko a více diverzifikovat. Příležitosti se však najednou naskytnou ve více zemích, přičemž hlavní nadále zůstane USA. Díky větší snaze jednotlivých států prosadit své favority budou moci investoři využít více příležitostí globálně.
Do jakých čipových firem má nyní smysl investovat?
Spíše než na firmy je lepší se zaměřit na odvětví. Myslím si, že odvětví výkonných čipů (procesory a grafické karty) poroste dále, což dokládá i pokračující nárůst poptávky po cloudových službách a AI trend. Velké technologické společnosti zjišťují, že i přes významné investice zůstává poptávka neuspokojena, což si vyžádá další zvýšení kapacit. Následně by odvětví paměťových čipů mohlo být pro investory zajímavou příležitostí, kdy se po sérii poklesů začíná poptávka uzdravovat a ocitáme se před novou fází cyklu. Paměťové čipy jsou důležité pro servery a spotřební elektroniku, s vyšší poptávkou bude potřeba větší pamětí. Analogy budou taky zajímavé, ale tam si myslím, že je ještě chvíli čas. Nakonec samotné odvětví smluvních výrobců (tzv. foundries) představuje podle mě zajímavou příležitost, neboť všechny navržené čipy musí někdo vyrobit a kapacity smluvních výrobců zatím nestíhají vše pokrýt.
Gamechangerem je ještě AI, z čehož mezi čipovými producenty zatím profituje zejména Nvidia. Bude i nadále jednička, nebo se postupně připojí i další firmy?
Ano, Nvidia bude dle mého názoru nadále jedničkou ve svém odvětví (především v AI) díky jejím vysoce výkonným čipům H100. AMD má však nyní příležitost ukousnout si trochu z jejího tržního podílu díky novým AI čipům MI300 a akcelerátorům MI300X. Brzy se může připojit i Intel, avšak zatím nepředstavil žádného významného konkurenta zmíněným firmám, u kterého bych si řekl: „Jo! To je ono!“