Role ženy při správě a předávání rodinného majetku

Většinu lidí majetných natolik, aby museli řešit mezigenerační předávání majetku systematicky, tvoří stále muži. „A to není specifikum Česka, majetnost mužů platí celosvětově,“ říká Helena Svárovská, ředitelka J&T Family Office.

Většina žen z majetných domácností přináší do rozpočtu rodiny výrazně méně než partner. Pokud je tomu naopak, a majetnou je tedy žena, častěji než u mužů není zdrojem jejího jmění podnikání, ale dědictví, restituce nebo rozvod. Na rozdíl od mužů totiž ženy řeší dilema, zda se orientovat na rodinný život, nebo na kariéru. Jak je to v našich zeměpisných šířkách zvykem, od ženy se totiž péče o domácnost a výchova dětí stále tak nějak očekává.

„Odpovědí na to, jakou životní strategii žena nakonec zvolí, se zdá být počet dětí. Bezdětné ženy nebo ženy s jedním dítětem častěji kombinují domácnost s kariérou. Oproti tomu ženy s třemi či více dětmi se obvykle starají o rodinu a svých kariérních plánů se vzdají,“ popisuje výsledky průzkumu Helena Svárovská.

Neznamená to však, že by ženy své vlastní plány a ambice neměly nebo se jich musely vzdát úplně. Často se věnují svým podnikatelským záměrům, které sice nejsou pro domácnost hlavním zdrojem příjmu, ale žena v něm vedle výdělku získává také zajímavou náplň času. Povětšinou se tak podnikání pojí s jejich hobby a zájmy. Není výjimkou, že jim v začátcích jejich podnikání byli partneři oporou a pomohli jim například s financováním rozjezdu byznysu. „Ženy se také rády aktivně a plnohodnotně zapojují do rodinného byznysu, případně se zaměřují na to, jak rodinný úspěch společnosti vracet,“ dodává Svárovská.

Nedoceněná, nebo přeceněná

Ženám přiznávají partneři kredit zejména v aktivitách, které se týkají rodiny a chodu domácnosti. Oceňují je za to, že drží rodinu pohromadě, dbají na tradice a společná setkávání. Přiznávají také, že mnohem více rozumí světu jejich dětí. V tomto pohledu se muži skoro přesně shodují s pohledem partnerek na sebe samy.

Kde se názory partnerů na ženu rozchází, je byznys a chuť partnerky zapojit se do podnikání. „Muži tuto chuť zapojit se do podnikání ženám nepřiznávají. Toto jisté přehlížení ambicí partnerek cítí i samotné ženy, když jich polovina deklaruje, že jejich aktivní zapojení se do byznysu není ze strany partnera vítáno, a o svou roli si tak musely říct,“ vysvětluje Svárovská.

Mnohem více žen si také připadá zapojených do rodinného byznysu, či dokonce pracujících pro firmu. Tento rozpor může být způsoben vnímáním práce a její důležitosti pro chod firmy. Ženy obecně ve firmách častěji zastávají administrativní či podpůrné role, vedle účetnictví, reportingu a chodu kanceláře se věnují také oblasti personalistiky či marketingu, což může z pohledu hlavního byznysu a rozhodování být vnímáno méně významně, až automaticky. Toto vysvětlení pak podporuje také fakt, že mnohem více žen se domnívá, že o důležitých rozhodnutích v podnikání se s partnerem baví a společně vymýšlí, jak postupovat.

Ženy si naopak mnohem méně připouštějí svou finanční nezávislost na partnerovi a svým mužům přiznávají větší kredit s pomocí rozjezdu jejich vlastního podnikání.

„Shodu názoru pak nalezneme v několika jiných oblastech, např. v tématu navracení části rodinného úspěchu zpět společnosti, či v konstatování, že se žena v rámci rodinného byznysu věnuje více těm projektům, kde jde vedle zisku také o radost z toho, co děláme. Partnerské souznění vídíme i v otázce inspirace společenskými trendy a novým životním stylem, kde mívají ženy obecně větší přehled,“ uvádí Helena Svárovská.

Každá je jiná

Jaké jsou ženy našich úspěšných? Převážně jde o první životní partnerky (58 % respondentů), tedy ženy, které stály mužům po boku rozvoje jich samotných i jejich byznysu. Partnerky, které uzavíraly sňatek z  lásky. To, že je i nyní společný vztah o lásce, a ne o byznysu nakonec deklarují i samotní muži (92 % muži vs. 65 % ženy). Nicméně právě otevřenost vztahů, partnerství a láska je důležitá i pro předávání majetku. Právě u těch párů, které rozhodněji vyjadřují, že je jejich vztah pouze o lásce, nejsou bariérou vztahy, špatná komunikace v rodině či nevyřčené problémy. Překonat tak stačí „pouze“ byrokracii a smlouvy, které si však zrovna s romantickou láskou nespojují.

Ženy lze při pohledu na lásku, podnikání, rodinu a vztah rozdělit do čtyř základních skupin:

Pečující

V rodinách s pečující ženou platí poměrně přísná dělba rolí v domácnosti. Ženy v této kategorii jsou tak jasnými hospodyňkami, které se výrazně zaměřují na udržování domácnosti v chodu a výchovu dětí. Velmi často jsou v této kategorii ženy zralejší či ženy starších mužů, v drtivé většině pak první životní partnerky. S ohledem na dlouholetost vztahu a přísné rozdělení rolí nebývá vztah hospodyněk a jejich manželů primárně o romantice, spíše jde o jakousi vzájemnou potřebnost. I když muži deklarují, že jsou díky současné partnerce tam, kde jsou, jde o soužití prakticky nesamostatného podnikajícího muže a finančně závislé ženy. Pečující typ partnerky tedy nemá ambici zapojovat se do hlavního byznysu, ale zaměřuje se na to, jak rodinný úspěch společnosti vracet. Partneři v tomto vztahu spolu netráví příliš času, kvůli pandemii však měli možnost se opětovně více poznat.

Nezávislé

Jak již název této kategorie napovídá, hlavním odlišujícím prvkem je nezávislost, a to nejen ta finanční, ale i partnerská. Ve vztazích s nezávislými ženami existuje poměrně nízká dělba práce. Jde v podstatě o dvojkariérní partnerství, ve kterém může docházet i k jistému napětí, až soupeření o to, čí kariéra bude mít přednost. Ženy v této kategorii jsou povětšinou partnerkami mladších mužů a nejméně často jsou provdané. Jejich nezávislost do vztahu přináší zcela jinou dynamiku. Rozhodně se nespokojí s rolí v domácnosti a upřednostňují své vlastní ambice a záměry, ať už je to vlastní byznys, filantropické aktivity, či podnikatelské projekty pro radost. Tento přístup k partnerství pak umožňuje také fakt, že nezávislé partnerky mívají méně dětí, a tedy i více prostoru pro vlastní kariéru.

Radící

Nejvíce na svá bedra si nakládají ženy radící. Model tohoto partnerství od ženy vyžaduje nejen veliké nasazení, ale i jistou oběť. Ženy radící se tak precizně starají nejen o domácnost, ale také o kariéru partnera. Právě v této kategorii muži nejvíce přiznávají, že za svůj úspěch vděčí právě svým ženám. Nejde jen o hladké fungování rodiny, které má žena plně ve svých rukách, ale také jejich aktivní role v podobě rádce, vrby či zdroje inspirace. Tento dokonalý mix pak muži umožňuje plně se soustředit na svou kariéru a úspěch. Ústup od své vlastní kariéry a svých snů je pak ženám kompenzován otevřeností v komunikaci a rovnocenném postavení partnerů. Radící ženy jsou pak nejčastěji partnerem i v debatách o předávání majetku.

Sličné

Ve zkratce by se ženy této kategorie daly popsat tak, že se neupínají ani na domácnost, ani na kariéru. Sličné partnerky bývají výrazně mladší než jejich partner a málokdy jsou první zákonnou manželkou. S partnerem je pojí především romantický vztah se vším, co k tomu patří. Oproti ostatním partnerským vztahům tráví sličné ženy se svými protějšky mnohem více volného času. Kredit jim pak partneři více než v zájmu o domácnost či podnikání připisují zejména v inspiraci v trendech životního stylu či v lepším porozumění světu jejich dětí, což může být způsobeno tím, že k dětem partnera mají tyto partnerky věkově podstatně blíže než on sám.

Předávání se dotýká všech

Proces předávání není jen o rozhodnutí muže. Obecně je předávání majetku partnerská věc, a tak to vidí také respondenti, když hlavním, s kým o předávání diskutují, je právě jejich partnerka (62 %). Vedle partnerky jsou pak zejména u tří- a vícedětných rodin důležitým partnerem pro diskusi i potomci samotní.

„Je zcela běžné, že mezi předávající generací a jejich nástupci jsou velké rozdíly. Nastupující mají odlišné hodnoty, deklarují ústup od důrazu na luxus a přepych a více se kloní k hodnotám jako autenticita, zážitek, udržitelný rozvoj i etický pohled na podnikání a investice. Nejen rozdílný pohled na základní hodnoty je pak předmětem mezigeneračních sporů,“ upozorňuje Helena Svárovská.

Průzkum J&T Family Office realizovaný v roce 2020 navíc ukázal, že vlastní cesta, kterou se potomci našich úspěšných vydali, se často neslučuje s vidinou předání rodinného byznysu. Pouze pětina dětí se na podnikání rodičů nějak podílí, nejčastěji v roli manažera. Navíc téměř tři čtvrtiny respondentů deklarují, že nejstarší dítě nejde v jejich stopách. Řada dětí o podnikání rodičů nestojí. A ty, které by o podnikání možná i stály, toho pak nejsou schopny v důsledku výchovy (64 % dětí se v rodinné firmě neujalo). Pouze dvě procenta potomků se pak aktivně podílejí na správě rodinného majetku.

„Vypadá to, že se dostáváme do fáze, kdy české rodinné firmy nemá kdo převzít. Připravenost mladší generace na předání je jedna z nejhůře hodnocených podmínek v naší zemi pro udržitelné rodinné podnikání,“ říká Helena Svárovská.

Na nepřipravenost nastupující generace však poukazují také správci rodinného majetku v zahraničí. Více než třetina představitelů zahraničních family office, spatřuje u nástupnické generace nedostatečnou kvalifikaci k řízení rodinného bohatství. Zároveň je podle nich příští generace v současné době buď poněkud (29 %), nebo velmi (18 %) nepřipravená na budoucí nástupnictví. „Školení či mentorství by se tak mohlo ukázat jako velmi prospěšné,“ doporučuje Svárovská.

Na novou roli správce rodinného majetku může dle zahraničních expertů připravit nastupující generaci oblast filantropie. Právě rozdělení části svěřeného bohatství a volba podpořených projektů může být vhodným způsobem, jak vzdělávat mladší členy rodiny o způsobech finančního plánování. Naučí se získat dostatek informací o jednotlivých projektech, plánovat či rozpočtovat, a také pilovat své manažerské dovednosti. I díky filantropii se mohou naučit základním rodinným hodnotám – co znamená být součástí rodinného bohatství a o obecné potřebě vracet něco zpět do společnosti, ve které působí. K dalším prostředkům získávání zkušeností patří poskytování manažerských nebo výkonných funkcí v rodinných společnostech právě zástupcům nové generace.