Adam Ruschka: Stárnutí populace už mění ekonomiku. Největší dopady ale teprve přijdou

・7-minutové čtení・
J&T specialista
j&t logo
sdílení
J&T Redakce



Adam Ruschka: Stárnutí populace už mění ekonomiku. Největší dopady ale teprve přijdou
Ekonomika

Žijeme déle, rodí se méně dětí a populace stárne. Dopady už dnes pociťují především zaměstnavatelé, kteří nedostatek domácí pracovní síly stále častěji řeší zaměstnáváním lidí ze zahraničí. Ti dnes tvoří zhruba pětinu zaměstnanců. Demografické změny se postupně promítnou do celé ekonomiky, veřejných financí i podnikání. Podle ekonoma J&T Banky Adama Ruschky nás ale ty nejzásadnější důsledky teprve čekají. Dokážou úbytek pracovní síly vyvážit technologie a umělá inteligence? A jak se připravit na společnost, která bude žít stále déle?


Pokud bude lidí v produktivním věku ubývat, jak se s tím může ekonomika vypořádat?

V zásadě máme tři možnosti. První je zvýšení produktivity. Pokud mám méně pracujících, musí každý z nich za stejnou dobu vyprodukovat více. Druhou možností je, že lidé budou pracovat déle. A třetí je doplňovat pracovní sílu ze zahraničí, tedy prostřednictvím migrace. Naštěstí historicky rostla produktivita relativně solidním tempem, což vedlo i k tomu, že dnes pracujeme méně než před padesáti nebo šedesáti, neřkuli sto šedesáti lety. Z dlouhodobého pohledu ale bude nedostatek pracovní síly pro ekonomiku představovat problém.


Mohou být řešením roboti, umělá inteligence nebo automatizace?

Automatizace funguje především v rovině produktivity. Díky umělé inteligenci, novějším strojům nebo rychlejším počítačům může být konkrétní zaměstnanec produktivnější. Je tu ale ještě jeden problém. Představme si extrémní situaci, kdy ve firmě nahradím všechny zaměstnance dokonalými stroji. Zaměstnanci ovšem nikam nezmizí. Budou dál stárnout a jednou budou potřebovat důchody. V současném systému se důchody financují především ze sociálního pojištění, které se odvádí z lidské práce. Pokud by pracovaly jen stroje, tyto odvody by nikdo neplatil. Museli bychom tedy přemýšlet i o změně daňového systému.


O zdanění robotizace se už diskutuje. Je to správná cesta?

Je to problematická záležitost. Když jako investor zvažujete, zda investovat do nového zařízení, které zvýší produktivitu, a současně musíte počítat s tím, že se vám kvůli tomu může zvýšit zdanění, vytváří to nejistotu. Navíc existují činnosti, v nichž stroje pravděpodobně lidskou práci ještě velmi dlouho nenahradí. Typickým příkladem je hospicová péče o seniory, kde si úplnou náhradu člověka strojem dovedu představit jen velmi obtížně.


Kdyby za nás velkou část práce převzaly stroje, mohli bychom mít více volna a pobírat například nepodmíněný základní příjem?

Nepodmíněný základní příjem byl již historicky testován, šlo ale o omezený vzorek lidí, nikoliv o celou společnost. Z mého pohledu experiment spíše nevyšel. Navíc si myslím, že práce je činnost, která člověka rozvíjí. Nebylo by proto dobré od ní úplně upustit.


Jak zásadně tedy může robotizace proměnit ekonomiku a pracovní trh?

Lidstvo už několikrát prošlo zásadními technologickými změnami, které proměnily způsob práce i každodenní život. A tyto změny byly zpravidla k lepšímu. Zvýšila se kvalita života a současně bylo potřeba méně práce k vytvoření většího bohatství.

Vezměme si průmyslovou revoluci. Když se do továren zaváděly stroje, někteří dělníci je ničili, protože měli pocit, že jim berou práci. Do určité míry měli pravdu, některá pracovní místa skutečně zanikala. Výsledkem ale byl vznik nových profesí. Robotizace a širší zapojení umělé inteligence mají potenciál vyvolat podobnou změnu. To, že si dnes nedokážeme představit všechny její důsledky, ještě neznamená, že musejí být negativní.


Další možností, jak řešit nedostatek zaměstnanců, je migrace. Jak velký význam má pro českou ekonomiku?

Zásadní. Nebýt migrace, česká populace, a zejména její ekonomicky aktivní část, by se už několik let zmenšovala. Z ekonomického pohledu migrace doplňuje pracovní sílu, která by tady jinak nebyla. Velmi dobrým příkladem jsou důsledky dobyvačné ruské invaze na Ukrajinu. Česká republika přijala velké množství lidí, z nichž se zhruba sto tisíc zapojilo do pracovního trhu. Původně panovaly obavy z růstu nezaměstnanosti, ale ekonomika dokázala takto velké množství pracovníků během relativně krátké doby absorbovat.


O pracovníky ale budou soupeřit i další evropské země. Může se boj o zaměstnance vyostřit?

Poptávka po lidech nepochybně bude. Už dnes například absolvent české lékařské fakulty, který dobře ovládá němčinu, má velkou motivaci odejít pracovat do Německa. Podobně slovenští studenti často přicházejí studovat a následně pracovat do České republiky. Jsou to dlouhodobé trendy, které vycházejí z hlubších ekonomických a společenských faktorů.

Nemyslím si, že by je samotná robotizace zásadně změnila. V zemích, kde technologie výrazně promění pracovní trh, budou mít podle mě zaměstnavatelé spíše tendenci své lidi rekvalifikovat než propouštět. Najít a najmout nového zaměstnance je totiž často složitější než si udržet toho stávajícího.


Migrace tedy pomáhá pracovnímu trhu. Dokáže ale dlouhodobě vyřešit i problémy důchodového systému?

Musíme si uvědomit, že také migranti jednou zestárnou a budou pobírat důchody. Aby migrace trvale vyrovnávala nepříznivý poměr mezi pracujícími a důchodci, musel by být příliv nových migrantů stále větší. Jenže atraktivita jednotlivých zemí má své hranice. Veřejné finance se proto budou muset s důsledky stárnutí vypořádat. Z účetního hlediska máme v zásadě tři možnosti. Buď zvýšíme odvody pracujících, snížíme důchody, nebo prodloužíme dobu, po kterou lidé pracují. Žádná z těchto možností samozřejmě není jednoduchá.


Vedle důchodů bude stárnutí populace vytvářet tlak také na zdravotnictví a péči o seniory. Kde vidíte největší problém?

Ve zdravotnictví nemusí být dopad stárnutí až tak zásadní, jak se někdy předpokládá. Výrazně větší problém ale může představovat dlouhodobá péče o seniory. Český systém je už dnes do značné míry založen na neformální péči blízkých. Vedle rodinných příslušníků se na ní podílejí neziskové organizace, hospice nebo soukromé domovy pro seniory. Pokud bude starších lidí přibývat, tlak na tyto služby poroste. Pravděpodobně se dostaneme do bodu, kdy stát bude muset problém řešit mnohem intenzivněji. A to samozřejmě bude stát peníze.


Žijeme sice déle, ale znamená to také, že budeme déle zdraví a soběstační?

To je právě zásadní otázka. Z dat vidíme, že se prodlužuje očekávaná délka života, ale délka života prožitého ve zdraví se nezvyšuje stejným tempem. Pokud budou lidé ještě v 95 letech soběstační, žádný velký problém nevznikne. Realita je ale často jiná. A péče o stárnoucí rodiče představuje dvojí ekonomickou zátěž. Člověk, který by jinak mohl pracovat, musí část svého času věnovat péči o blízkého. Nejenže tedy rostou náklady na péči, ale současně přicházíme o část pracovní síly a s ní spojené daňové příjmy.


Dostáváme se tak i k osobní odpovědnosti. Jak důležité je finančně se připravovat na delší život?

Myslím si, že je to jedna z oblastí, kde každý člověk může svým malým dílem přispět k tomu, aby se celé společnosti dařilo lépe. Včasné spoření na stáří a dlouhodobé finanční plánování mohou významně pomoci.

Pokud máme vedle průběžného důchodového systému také vlastní kapitálové rezervy, situace se mění. Spořím a investuji vlastní peníze, které zůstávají mým majetkem. A až budu starý, mohu je využít na financování svého života. Tím na sebe přebírám část odpovědnosti, kterou bych jinak přenesl na budoucí generace. A myslím si, že právě to je důležité.


Ještě je tu jedna možnost, jak nepříznivý demografický vývoj zvrátit. Vyšší porodnost. Mohou ji státy skutečně ovlivnit?

Velmi zajímavým příkladem je Maďarsko. Tamní vláda za Viktora Orbána vydávala na tzv. prorodinnou politiku až pět procent HDP. To jsou obrovské prostředky, a přesto se porodnost dostala na historická minima. Podle mě je to důkaz, že pokud někdo nechce mít děti, můžete mu nabídnout prakticky jakékoliv peníze, ale stejně je mít nebude. Důležitější je vytvořit podmínky, aby lidé měli pocit, že si děti mohou dovolit a že pro ně mají v životě prostor.


Co to znamená konkrétně?

Především flexibilnější pracovní podmínky. Například zkrácené úvazky, díky kterým se matky mohou po narození dítěte rychleji vracet do zaměstnání. Je to výhodné pro zaměstnance, zaměstnavatele i stát. Podobně důležitá je možnost práce z domova nebo obecně lepší sladění pracovního a rodinného života.

Česká republika má jednu z nejdelších rodičovských dovolených a poměrně štědré rodičovské příspěvky. Z mého pohledu by ale pravděpodobně mělo větší přínos zefektivnění a zpružnění pracovních podmínek. Právě možnost skloubit kariéru a rodinu je totiž jednou z klíčových otázek současného demografického vývoje.


Adam Ruschka

Do J&T Banky přišel s několikaletými zkušenostmi z České národní banky, kde působil postupně jako analytik a hlavní analytik se specializací na makroekonomickou analýzu a krátkodobé prognózování, především za účelem poskytování analytických podkladů pro rozhodování bankovní rady o měnové politice. Paralelně s praxí v centrálním bankovnictví vyučoval ekonomické a ekonometrické kurzy na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde v současnosti působí jako externí spolupracovník.

Ekonom J&T Banky Adam Ruschka

Upozornění

Uvedené informace představují názor J&T Banka, a.s., který vychází z aktuálně dostupných informací v čase jeho zhotovení k výše uvedenému dni. Uvedené informace nepředstavují nabídku, investiční poradenství, investiční doporučení k nákupu či prodeji jakýchkoliv investičních nástrojů ani analýzu investičních příležitostí. Uvedené prognózy nejsou spolehlivým ukazatelem budoucí výkonnosti. J&T Banka, a.s., nenese žádnou odpovědnost, která by mohla vzniknout v důsledku použití informací uvedených v tomto materiálu. O případné vhodnosti investičních nástrojů se poraďte se svým bankéřem, investičním zprostředkovatelem nebo jeho vázaným zástupcem.