Stále se hledají nové důvody, proč ekonomika USA spadne do recese. Ta se přitom opakovaně odsouvá na další půlrok. Je to mimo jiné tím, že jsou při činu strukturální posuny, které jsou mnohem rozsáhlejší než přechodné zaváhání v rámci hospodářského cyklu. Proces geopolitické fragmentace není bezobsažným pojmem, nýbrž pohybem ekonomických litosférických desek, který nese významný růstový potenciál. Silný trh práce a obnovený růst reálných mezd utváří podklad pro solidní ekonomický výkon.
Expanze, vrchol, kontrakce, dno – dokola se opakující fáze hospodářského cyklu. Obvykle se nicméně zaměřujeme na fázi sestupnou, zejména na uhadování, kdy se přetáhne struna a věci se začnou sypat. To je zcela srozumitelné, neboť lidé mají obecně averzi k riziku, zvláště mají-li dlouhodobější závazky a zájmy. Finanční trhy zase hledají možnosti, jak minimalizovat ztráty, případně jak na výrazných pohybech vydělat. Zároveň vědí, že věci se odehrávají relativně rychle a často s předstihem. Kdo chvíli stál, už stojí opodál. To vše a mnohé jiné činí recesi tak sexy.
Na druhé straně mají období hospodářského oživení v souhrnu výrazně delší trvání než období útlumu, přičemž někdy se rozprostírají na horizontu dekád. To vše se zároveň děje v širším rámci, od nějž se profil hospodářského cyklu odvíjí. Jaká bude povaha případných recesí v USA v následujícím desetiletí? Budou spíše mělké, ohraničené a krátké, nebo naopak hluboké, rozsáhlé a vleklé? Geopolitické a strukturální změny, které se daly do pohybu relativně nedávno, nicméně již jsou bezesporu při činu, jdou spíše ve směru druhé z obou alternativ.
Nedávno rozvinutá snaha Číny o získání vojenské základny na Kubě je dalším potvrzením, že se dříve spolupracující průmyslový obr stále vehementněji proměňuje v bezpečnostní hrozbu nejen pro USA. Tato metamorfóza bude mít dlouhodobé a rozsáhlé ekonomické implikace. Převaha ve vleklých konfliktech se získává mimo jiné na poli hospodářské výkonnosti a technologických inovací. Snaha o posílení dodavatelské odolnosti, návrat strategických odvětví průmyslu nebo obnova infrastruktury tak pro americkou ekonomiku představují impulzy nastupující dlouhodobé expanze. Navýšení hodnoty výstavby ve výrobním sektoru je enormní (cca 0,5 % HDP od roku 2022). O zmírnění obav z bezprostřední recese svědčí odeznění volatility na akciových trzích.
I proto je ekonomika USA schopna ustát restriktivní nastavení měnové politiky a stále ještě očekávaná recese nyní dostává přízviska jako mělká, krátká, technická. Skoro to vypadá, že jeden ekonomický obr se řízením osudu a strany vydal na minové pole závažných problémů, zatímco druhý obr se začal rozvzpomínat, kde jsou jeho priority a slabiny. Tak jako byl proces globalizace mohutnou a setrvalou silou s ekonomickými důsledky, bude jím i současný proces geopolitické a hospodářské fragmentace.
Silný trh práce a utažení kreditu
Stalo se již koloritem, že v USA překvapuje silný trh práce, přestože je přece ekonomický propad již za rohem. Zaměstnanost je přitom obecně považována za zpožděný ukazatel. Toto zpoždění je nicméně ovlivněno stavem, z něhož trh práce vychází. Pokud se ekonomika zvedá z hluboké, rozsáhlé a vleklé recese, lze vskutku předpokládat, že zaměstnanost se bude ode dna odrážet se zpožděním a poněkud váhavě. Dlouhodobě nezaměstnaní totiž mohli ztratit kvalifikaci, ochotu přizpůsobit se strukturálním změnám či obecně motivaci naskočit do pracovního procesu.
To však není současná situace americké ekonomiky. Poslední recese byla sice intenzivní, avšak velmi krátká. Pracovní síla se tak neustále zvyšuje, tím pádem si bude více domácností užívat štědřejší rozpočet. Statistická analýza navíc indikuje, že v Americe je zpoždění trhu práce oproti HDP velmi obtížně doložitelné. Mezi zaměstnaností a HDP je prokazatelně dlouhodobý i krátkodobý vztah. Nicméně že by dynamika zaměstnanosti systematicky zaostávala za změnami HDP se spolehlivě nepotvrzuje. Nyní to spíše vypadá, že tvorba pracovních míst spolu se zaměstnaností úspěšně dohání pandemické ztráty.
Zároveň v květnu překonal nominální růst mezd (4,3 %) meziroční spotřebitelskou inflaci (4 %). Domácí reálná kupní síla dolaru se tak po dvouleté pauze začala zvedat z popela. Spotřebitelé zároveň stále ještě nezvládli zcela utratit nadměrné úspory nastřádané z pandemických balíčků, přestože je míra úspor nyní pod dlouhodobým průměrem. Stále jim v rozpočtech zbývá odhadem přes 500 mld. USD, tedy okolo 2 % nominálního HDP. Spotřebitelé tak budou moci dělat to, co dělají nejlépe, což ekonomický výkon jen podpoří.
Potenciálně závažný zádrhel představuje probíhající utahování úvěrových podmínek. Odborníci z oblasti kreditu uvádějí, že tok úvěrů je nyní skřípnut tak jako před významným průšvihem. V opačném směru se vyvíjí tvorba pracovních míst, investice a akciové trhy. Uvidíme, zda úvěrový tok rozproudí další zpomalení inflace a dosažení vrcholu zpřísňování měnové politiky. To by případně přivedlo další vodu do ekonomického mlýna.