Co se v článku dozvíte:
Více než šest dekád vznikala sbírka Oldřicha Uttendorfského – lékaře, honorárního konzula Monackého knížectví a celoživotního sběratele, který se při jejím budování neřídí cenou ani zavedenými hranicemi mezi uměním, přírodninou a historickým artefaktem. Její část je v Galerii Magnus Art k vidění od poloviny září.
Starověká egyptská mumie kočky vedle poválečného českého umění, dílo Federica Díaze v sousedství japonského pohřebního roucha. Galerie Magnus Art v sídle J&T Banky představí výběr z rozsáhlé sbírky Oldřicha Uttendorfského, který se narodil v roce 1945 českým rodičům v Indonésii a jenž se během života stal bytostným sběratelem. I proto expozice přístupná od poloviny září v galerii Magnus Art nese název Kabinet života a návštěvníci mohou zhlédnout desítky artefaktů z celého světa.
„Nevím, jestli to byl začátek sběratelství, ale klíčová podle mě byla má zvědavost. Už asi ve čtyřech letech jsem se v Indonésii začal zajímat o přírodu a to, co se kolem děje. Mohl jsem si hrát s autíčky, a to jsem také dělal, ale víc mě přitahovalo něco živého,“ popisuje Uttendorfský počátky své sběratelské vášně.
„Později jsem studoval na katolické internátní škole v Holandsku. Bylo nás tam celkem pětapadesát a pět nebo šest z nás založilo sběratelský kroužek, který jsem vedl. Tehdy se mé sběratelství začalo více rozvíjet,“ dodává.
Výstava Kabinet života v Galerii Magnus Art. Foto: Anna Pleslová
Začalo to Edisonem
První věc, kterou si podle svých slov cíleně pořídil ze sběratelského zájmu, byl Edisonův fonograf. Bylo to v prvním ročníku medicíny, potřeboval si koupit stůl a v jednom obchodu s nábytkem objevil na jednom stole tento neobvyklý přístroj.
„Nakonec jsem nekoupil stůl, ale právě fonograf, který mám dodnes. Tam si myslím, že to skutečně začalo,“ vzpomíná. A fonografem to rozhodně neskončilo. Oldřich Uttendorfský sbíral vše, s čím se setkal a zanechalo to v něm nějakou stopu. Nejprve to bylo africké umění, které jej fascinovalo abstrakcí, anonymitou a divokým expresivním výrazem. Následovala Oceánie, později Čína a Japonsko: kaligrafie, básně, kameny učenců i kresby tuší.
„Líbilo se mi především písmo a kaligrafie. Na japonském a čínském umění mě přitahovala čistota. Někdy na obraze není skoro nic – vynechají celé jezero a je tam jen prázdnota, zen a také představa, že život nekončí,“ popisuje.
Po roce 1989, kdy se sběratel poprvé vrátil do Československa, rozšířil svou sbírku také o české umění, například práce Jiřího Černického, Jakuba Špaňhela, Krištofa Kintery nebo Karolíny Rossí, a zároveň přírodniny, preparovaná zvířata, nejrůznější schránky, lebky a kosti.
Ve sbírce má stovky artefaktů, sám přiznává, že je nepočítá. Zároveň nikdy nečinil rozdíl mezi uměleckým dílem koupeným v galerii, ateliéru nebo artefaktem, který objevil za pár korun na bleším trhu.
„Sběratelství není vždy o penězích. Dnes už mezi věcmi skoro nedělám rozdíl, ke všem mám úctu. Když se člověk blíží ke konci života a přemýšlí, co by si vzal do hrobu, nebudou to nutně nejdražší věci. Mohou to být právě první levné předměty z blešího trhu,“ vypráví.
V Uttendorfského sbírce se potkávají historické artefakty s přírodninami a současným uměním. Foto: Anna Pleslová
Unikátní příležitost
Za více než šedesát let se jeho sbírka stala pojmem i mezi znalci umění po celém světě. Její části se představily například v pražské galerii Kvalitář nebo ve White Gallery v Osíku u Litomyšle, ale také v Benátkách, Londýně, Paříži, Nizozemí a Belgii. Výstava v Galerii Magnus Art přitom může být jednou z posledních příležitostí spatřit takto rozsáhlý výběr pohromadě.
Je to původním slova smyslu kabinet, což ostatně reflektuje i název výstavy Kabinet života. „Dějiny sběratelství v sobě skrývají řadu pokladů, zcela výjimečné místo v nich ale zaujímají takzvané kabinety kuriozit. Rozmanité sbírky nejen umění, ale i dalších cenností, historických i etnografických artefaktů nebo přírodnin budovali od renesance především zástupci šlechty, panovníci nebo zcestovalí a dobře situovaní měšťané. A právě kabinety kuriozit nevyhnutelně vytanou na mysli při setkání s obdivuhodnou sbírkou Oldřicha Uttendorfského,“ vysvětluje kurátorka Valérie Horváth.
„Mimořádná šíře témat, oborů, geografického původu i období vzniku může na první pohled budit zdání nahodilosti. Ve skutečnosti je ale odrazem hlubokého zájmu o lidský život. A skutečně, jakkoliv rozmanitá sbírka Oldřicha Uttendorfského je, jedno téma se neodbytně vrací: koloběh života. Jako bývalý porodník má majitel sbírky vcelku přirozeně zvláštní cit pro motivy odkazující ke zrození, ale i samotnému životu a jeho konečnosti. U Oldřicha Uttendorfského totiž nezáleží na tom, jakou má který předmět cenovku ani zda ho běžně označujeme za umění. Vše je nositelem vlastní hodnoty, paměti i estetické kvality,“ dodává kurátorka.
Výstavu můžete v Galerii Magnus Art navštívit až do poloviny prosince zdarma díky podpoře J&T Banky.