Zhodnocení uměleckého díla nepřijde ze dne na den

Nevsázet jen na jednoho autora nebo na jedno období, ale zamyslet se nad tím, jak nakombinovat například meziválečnou modernu se současným uměním. Nebo se zaměřit na autory, kteří jsou v posledních letech na vzestupu, ale nedosáhli ještě omračujících částek, doporučuje Valérie Dvořáková, která zastřešuje aktivity J&T Banky v oblasti výtvarného umění.

Co investory nejčastěji vede k založení umělecké sbírky?

Z mé zkušenosti je často hlavním impulzem opravdu upřímný zájem o umění, ať už jde o investiční sbírku uloženou v depozitářích nebo o několik cenově přístupnějších děl vystavených doma. Umělecká scéna je mimořádně obohacující prostředí, a je tak velkou přidanou hodnotou k obvyklým grafům a tabulkám, na které jsme ze světa investic zvyklí. Ostatně, u umění jde pořád o investici emoční.

Co byste poradila těm, kteří by rádi nakoupili umělecká díla, ale nevědí, jak začít?

Umělecká scéna se zvenku může jevit jako nepřehledná, a proto vždy doporučuji chodit po výstavách, případně sledovat aukční výsledky, dohledávat si informace o umělcích, kteří mě zajímají, a především se nebát zeptat. Umělci, galeristé i obchodníci s uměním jsou vždy otevřeni diskusi a rádi zájemcům poradí.

Základem pro každou sbírku je potom jasná představa, co od nákupu uměleckých děl očekávám, a samozřejmě i to, co se mně osobně líbí. Rozdílně bude vybírat investor, který od své sbírky čeká co nejvyšší zhodnocení v nějakém určeném časovém horizontu, a sběratel, který se svou sbírkou žije a denně se na ni dívá. Tyto dva přístupy se přitom vzájemně nevylučují. Stejně důležité je dát prostor osobnímu vkusu, preferencím různých období, stylů, ale i jednotlivých uměleckých médií.

Pokud bych tedy byla investorem, kterému jde o rychlé zhodnocení, jaká díla bych měla kupovat?

V krátkodobém horizontu jsou obecně jistější investicí prověřená jména, především ta českých modernistů. Důmyslné je zaměřit se na autory, kteří jsou v posledních letech na vzestupu, ale nedosáhli ještě omračujících částek, jako pozorujeme například u Františka Kupky nebo u Toyen. K tomu je třeba nejen sledovat aukční výsledky, ale i rozumět umění jako takovému. Odhadnout, který z umělců má potenciál takového růstu, není totiž vůbec snadná disciplína.

Předpokládám, že určitým vodítkem pro nákup může být také J&T Banka Art Index, který mapuje vývoj současné výtvarné scény podle aktivní účasti umělce ve výtvarném životě.

Přesně tak. Náš J&T Banka Art Index vznikl jako pokus o co nejobjektivnější měřítko toho, jak jsou čeští současní umělci na scéně aktivní i přijímaní odbornou kritikou. Index neměří prodejní ceny ani míru zhodnocení, místo toho je opravdu dobrým průvodcem po umělecké scéně. Reflektuje výstavy u nás i v zahraničí, velké přehlídky typu bienále, publikace nebo oborová ocenění. A ukazuje se, že právě tato měřítka jsou funkčním vodítkem i pro investory. V první stovce žebříčku je skutečně řada umělců, kterým se daří i na trhu.

Jak tvořit sbírku, aby byla co nejhodnotnější?

I v oblasti umění je důležitá diverzifikace. Nevsázet jen najednoho autora nebo najedno období, ale zamyslet se nad tím, jak vhodně nakombinovat hodnotově stabilnější kategorie, jako je unás především meziválečná moderna, s kategorií současných umělců, která se vyvíjí mnohem dynamičtěji. I proto k sobě sbírka vždy potřebuje odborníka, který má o aktuální scéně a vývoji natrhu podrobný přehled. Někdy je jím sám sběratel, jindy sbírku spravuje kurátor nebo za ní stojí odborný poradce. Také je nutné si uvědomit, že ne každá sbírka má za cíl finanční zhodnocení. Některé kolekce jsou hodnotné především kulturně, umělecky, dokládají vývoj nějakého uměleckého směru, techniky nebo třeba vybraného autora.

Setkáváte se při tvorbě investičních sbírek s nějakými typickými chybami investorů?

Velkým tématem jsou falza. Čas odčasu se v médiích vynoří nějaká kauza padělku, což pochopitelně působí jako velká bariéra pro nové investory. Aby se této chyby vyvarovali, měli by se obracet naprověřené prodejce, radit se sodborníky, nebát se zeptat navíce názorů apracovat sdostupnými informacemi.

Nákupem ale celý proces nekončí. Co vše péče o sbírku obnáší?

Ano, po nákupu teprve přichází řada otázek. Uvažovat je nutné třeba nad umístěním díla, a to zejména u prací na papíře, které jsou velmi náchylné na sluneční světlo. Některá díla vyžadují zásah restaurátora a některé sbírky jsou zase tak početné, že je potřeba zajistit další prostory a pronajmout si uložení v depozitáři, nebo si dokonce vybudovat depozitář vlastní. Pro orientaci a správu větších sbírek je také vhodné sbírku katalogizovat. Využít k tomu lze řadu nástrojů a v dnešní době i několik pohodlných mobilních aplikací. O vystavení některých uměleckých děl také mohou projevit zájem galerijní instituce. Taková zápůjčka pak zahrnuje řadu organizačních úkonů, jako jsou zápůjční dokumentace, pojistka nebo vhodný transport. Zapůjčení na výstavu se ale rozhodně vyplatí. Kromě toho, že veřejnost získá možnost obdivovat dílo, ke kterému by jinak neměla přístup, přináší to výhody i sběratelům. Každá výstava nebo publikace jsou důležité pro budoucí zhodnocení díla. A to nás vede k další kapitole péče o sbírku, kterou je potenciální prodej díla.

Kdy je tedy nejvhodnější doba na přemýšlení o prodeji?

Je velký rozdíl mezi vlastnictvím současného umění a starších děl, typicky autorů první poloviny 20. století, kteří v současnosti táhnou. U nich se vyplatí sledovat aukční výsledky, ale i velké monografické výstavy u významných institucí. Ukázkovým příkladem z nedávné doby je třeba výstava Mikuláše Medka, kterou uspořádala Národní galerie veValdštejnské jízdárně. Tedy odborně připravená výstava, která umělce také povznese do veřejného mínění. To je přesně ten moment, kdy se obvykle díla mohou začít zhodnocovat. U současných umělců je to jinak, tam je to běh na delší trať, i v řádu desítek let.

S jakým největším zhodnocením jste se zatím setkala?

Bombastických zhodnocení jsme svědky poměrně často, a to hlavně na aukčním trhu. Příkladem za všechny může být nedávná dražba malby Divertimento II. Františka Kupky z roku 1935, kterou v listopadu Galerie Kodl prodala zavíce než 90milionů korun včetně aukční přirážky. Obraz přitom trhem prošel v minulých pětadvaceti letech už potřetí a za posledních deset let se jeho hodnota zpětinásobila. Kupka je sice případ sám pro sebe, i na něm je ale vidět, že zhodnocení nepřijde ze dne na den ani z roku na rok. U současných umělců to pak platí dvojnásob.

Tvorba umělecké sbírky, ve které chci mít současné autory, také zahrnuje setkávání, návštěvy v jejich ateliérech, pozorování umělců při práci, ale i naslouchání, jak vnímají svoji tvorbu. O to vše jsme v době pandemie přišli. Promítlo se to nějak do zájmu o současné autory?

Máte pravdu, že budování sbírky současného umění závisí na setkávání se s umělci a jejich galeristy. To se díky pandemii významně zkomplikovalo, především kvůli zrušeným veletrhům a zavřeným výstavám. Současní umělci se tak podobně jako jiná povolání dostali do bezprecedentně nestabilní situace, alespoň za posledních několik desetiletí. Drtivá většina galeristů a umělců je ale ochotná setkávat se s klienty individuálně, samozřejmě po předchozí domluvě a zadodržení aktuálně vyhlášených opatření. Je to ale mnohem náročnější a hodně závislé na odhodlání umělců a galeristů i ochotě sběratelů. Od některých umělců mám zprávy, že se jim daří prodávat srovnatelně jako před krizí, jiným loni příjmy dramaticky klesly.

Do čeho nyní vaši klienti nejvíce investují?

Každý zklientů má ke sběratelství trochu jiný přístup, ale všem vždy radím, aby přemýšleli dlouhodobě a vybírali především podle svého vkusu. A ten se krizí nemění. Obecně je z loňských dat z trhu umění patrné, že investoři jdou v krizi hlavně po bezpečném uložení svého jmění, jako je časem i trhem prověřená česká moderna. Dokazují to výsledky loňských aukcí, kdy na podzim padal jeden rekord za druhým. V zahraničí se ale loni objevil ještě jeden zajímavý trend, a totiž vstup mladých investorů z řad mileniálů.Tato generace slibuje trochu jiný, odvážnější přístup k investování do umění i využívání online technologií a nových médií. Těším se, jestli podobný trend v blízké budoucnosti dorazí i k nám.