Téměř dvě dekády se Daniel Schönauer stará o majetek úspěšných a movitých Čechů. V rozhovoru jsme se ho zeptali nejen na to, jak se dolaroví milionáři proměňují a co je důležité při práci s nimi.
V průzkumu českých a slovenských dolarových milionářů, J&T BANKA Wealth Reportu, vychází, že český dolarový milionář je muž, podnikatel, kolem padesátky. Je tomu tak?
Na základě svých zkušeností bych spíš tvrdil, že bude o něco starší, a to i vzhledem k tomu, že nejsilnější skupinou budou porevoluční podnikatelé. Na druhou stranu průměrný věk může být ovlivněn nejen mezigeneračním předáváním, ale také tím, že v Česku roste skupina movitých, kteří nejsou majitelé nebo spoluvlastníci firem, ale jsou to vysoce postavení manažeři a ti budou zase mladší. Myslím však, že důležitější než věk je fakt, že složení skupiny bohatých se proměňuje, a i přesto, že tu stále vznikají nové firmy a rostou zde noví milionáři, nikdy už jich z řad podnikatelů nebude tolik, jako před patnácti dvaceti lety, kdy každý šikovný člověk s nápadem měl šanci, že se mu jeho byznys podaří. Dnes vidíme v této skupině mnohem více manažery a také ženy, zejména u nich je pak předpoklad, že procentuální zastoupení poroste zejména díky manažerským pozicím a předávání majetku z otců na dcery.
Zmiňujete nástupnictví, jak aktuální je tato otázka? Řešíte ji se svými klienty?
Aktuální je velmi, pro majitele firem je to velké téma, hlavně proto, že nástupci nejsou na převzetí vedení připraveni. Otcové zakladatelé se tak bojí řízení vzdát. Uvědomují si, že udělali velkou chybu, když své potomky, kterým vytvořili dobré zázemí a poskytli to nejlepší vzdělání, do byznysu nezapojili dříve a více v nich nepodporovali nadšení do rodinného byznysu. Ve výsledku tak mnoho z nich zvažuje firmu raději prodat a rozdělit mezi potomky peníze než se dívat na potenciální krach pracně vybudované firmy. S novým majitelem, který nadšení pro odvětví či daný byznys sdílí se zakladatelem, je pravděpodobnější, že firma bude vzkvétat či rozvíjet. Máme tedy před sebou období velkých změn, které se samozřejmě propíší i do složení a směřování ekonomické elity Česka.
Liší se přístup k penězům, resp. k investicím, u „první generace“ dolarových milionářů, kteří zbohatli díky vlastnímu byznysu, a u manažerů?
Určitě ano. Jen nevím, zda je tím zásadním rozdílem ta ekonomická aktivita – tedy zda jde o podnikatele, či manažera, nebo je to prostě otisk doby a zásadně narůstající investiční gramotnost a hlubší chápání finančních trhů a investičních nástrojů, které se za odlišnostmi investičních portfolií skrývají. Po revoluci byla portfolia hodně založená na bankovních produktech, nemovitostech, možná směnkách a akciích. Od těch pak kvůli burzovním krizím odešlo na dlouhá léta hodně investorů a finanční trhy si u těchto prvních investorů musely zase získat důvěru. S vývojem trhů ale začaly přicházet zcela nové investiční nástroje, jako třeba dluhopisy, trh s podílovými fondy se stal podstatně barvitější, objevily se investice do private equity či venture kapitálu. A na druhé straně přibylo mnohem více investorů, a to nejen z řad těch nejmovitějších. Touha po zhodnocení tak možná více investory nutí hledat progresivnější řešení a čím dál častěji i mimo veřejné trhy, například moji klienti už do J&T ARCH nainvestovali přes miliardu korun. A upřímně tohle si na počátku své kariéry neumím představit. Zkrátka trh i investoři museli dospět.
Rozdílnost v portfoliích je pak také dle věku, čím je investor starší, tím má odlišnější požadavky na výnosy. Starší člověk chce mít výnosy spíše jako rentu. Alespoň část investic by jim tedy měla přinášet pravidelný příjem. Preferují proto dluhopisy s kupónem nebo dividendou. Připravují se tak vlastně již na důchod, kdy chtějí mít zajištěný pravidelný měsíční příjem. Důležitější než procentuální zhodnocování je pro ně absolutní číslo, které jim přistane na účtu.
Změnili klienti své investiční chování během covidové pandemie?
Když se dnes klienti ohlížejí za dobou pandemie, hodnotí ji jako dobu investičních žní. Po jejím vypuknutí zhruba třetina mých klientů na čas přestala komunikovat a čekala, co bude, druhá třetina tak nějak normálně fungovala a zbytek byl úplně nadšený a číhal na vyplašené investory, kteří se zbavovali v panice úplně všeho, co si oni pak za levné peníze nakupovali.
Obecně by se dalo říct, že pandemie donutila všechny investory revidovat svá portfolia a lépe vyvážit jednotlivé složky, tak aby nepřepadávaly například jen do nemovitostí nebo do jednoho sektoru.
Zohledňují klienti podle vašich zkušeností ve svých investicích aspekt ESG třeba tím, že neinvestují do zbrojařských firem? Podle průzkumu do zbrojního průmyslu v důsledku zhoršené bezpečnostní situace hodlá investovat téměř polovina respondentů.
Žádné zásadní změny v postojích investorů jsem nezaznamenal. Myslím si však, že ESG téma rezonuje více u obecné populace nebo mladších investorů.
Podle Wealth Reportu čeští dolaroví milionáři stále věří zlatu. Proč si myslíte, že to tak je? Souvisí to s nestabilním prostředím v Česku i ve světě?
Zlato je bráno hlavně jako uchovatel hodnoty, investoři vědí, že na něm nic moc nevydělají, ale kupují jej prostě pro jistotu. Někde je v nás zakořeněno, že pokud máš majetek, je dobré mít zlato, tedy to fyzické, které si můžeš s sebou vzít, kdyby se cokoliv stalo. Fyzické zlato tedy kupují dlouhé roky bez ohledu na jeho cenu. Dnes ho jen kupují ve větším množství – z gramů přešli na kilogramy. Pořizují si jen investiční zlato v podobě cihel, investice do mincí je neoslovují, ty přenechávají spíše numismatikům.
Mají klienti ve svém portfoliu i sběratelská aktiva? Podle průzkumu je považuje za nejzajímavější investice 12 procent českých dolarových milionářů.
Někteří mají ve svém portfoliu alternativní investice, například veterány nebo umění. Částečně to berou jako investici, částečně si tím prostě dělají radost. Auta třeba ani na veteránských akcích nepředvádějí, mají jen radost, když můžou vzít návštěvu do garáže a předvést jim zvuk motoru.
Existují i v nákupech pro radost nebo v investicích nějaké trendy?
Určitě. Spousta úspěšných mužů touží pořídit si Porsche, protože ho považují za statusovou věc. Po půl roce ale zjistí, že je nepraktické, a tak ho buď strčí do garáže a čekají, až nabude na hodnotě, nebo ho rovnou prodají a pořídí si něco praktičtějšího. Pak tu bylo okouzlení Teslou, to už také pominulo. Trendy zaznamenávám i v pořizování nemovitostí. Před třemi lety byl zájem hlavně o Španělsko, dnes moji klienti nejvíce staví v Chorvatsku. Rakouské Alpy pak v pořizování apartmánů vystřídala o pár desítek kilometrů vzdálená severní Itálie. Trendem může být i investice do kryptoměn. Já nejsem tak úplně příznivcem kryptoměn, protože tam je podle mě velmi malá míra regulace, ale to se právě mladým investorům líbí, a proto do nich investují. Někdy kupují klienti kryptoměny přímo pro své děti.
Preferují klienti investičně některý region?
Preferují Spojené státy americké, protože jim věří. Kupují americké akcie, pořizují si tam nemovitosti a posílají tam studovat své děti. Počítají s tím, že potomci tam pak můžou zůstat a rozjet si vlastní byznys. Ameriku považují za etalon stability.
Často se nyní v médiích objevuje kritika ekonomické elity. Podle některých úplně chybí, podle jiných tu je, ale nikterak veřejnosti nepomáhá. Jak to vnímáte vy, umí bohatí pomáhat?
Všichni moji klienti pomáhají soustavně, akorát o tom nemluví. Nestojí o poplácávání po ramenou, záři reflektorů a veřejnou diskusi o tom, jak jsou bohatí a jestli si to odepíšou z daní. V Česku neumíme docenit pomoc, pořád moc jako společnost závidíme. Na rozdíl třeba už od zmiňované Ameriky, kde média o aktivitách a pomoci referují pozitivně a společnost to vítá a váží si toho. Nikdo nikoho nelynčuje, což tady bohužel stále ještě neplatí. A protože o tom nemluví, tak to vypadá, že nic nedělají, ale to je velký omyl. Velmi často jsou aktivní v regionu, ve kterém působí, a svými aktivitami suplují roli státu, ať už jde o oblast vzdělávání, podporu sportovní výchovy, ochranu přírody, či její rozvoj. Jsou lokálními patrioty, kteří se aktivně starají o místo, kde žijí. Nicméně pomoci umí i v zahraničí.
Daniel Schönauer Do J&T Banky nastoupil před 15 lety s cílem nastartovat v rámci privátního bankovnictví spolupráci se statni správou, především s municipálním segmentem. To se mu podařilo, a tak ke klientům banky v současnosti patří většina významných měst, řada krajů a také jejich příspěvkové a dceřiné společnosti. Více než deset let řídil jeden z nejúspěšnějších týmů privátního bankovnictví, poslední tři roky se věnuje největším klientům banky, což obnáší nejen práci s významnou klientelou, ale i vyhledávání zajímavých příležitostí pro celou skupinu J&T. Před příchodem do světa financí působil jako obchodní ředitel ve světě datového velkoobchodu ve společnostech Sloane Park Property Trust a CD Telematika. |  |