Čtyři dny jako oslava současného umění. To přinesl druhý ročník akce nazvané J&T Banka Art Index Pop-up, která se počátkem září konala v jednom domě číslo 11 na pražském Újezdě. Jeho šest bytů se pro tuto akci proměnilo na výstavní prostory, v nichž se představilo osm desítek děl od 44 umělců včetně superhvězd, jakými jsou Krištof Kintera, Anna Hulačová, Lubomír Typlt či Ivan Pinkava.
„Příprava byla opravdu náročná, zvláště času jsme zdaleka neměly tolik, kolik bychom potřebovaly. Ale jak se říká: pod tlakem vznikají diamanty, tak jsme s výsledkem nadmíru spokojené,“ říká jedna z kurátorek Anna Pulkertová, odbornice na umění z J&T Banky, a dodává: „Je to ideální projekt ve smyslu noblesse oblige, který J&T Banka dlouhodobě prosazuje a z pozice mecenáše se snaží podporovat současné umění," připomíná Pulkertová.
A spokojeni byli zjevně i návštěvníci. Těch během čtyř dní přišlo více než 4300, což je zhruba o tisícovku více než v roce 2019 na první ročník této nevšední výstavní akce. I další statistiky pak vyjadřují úspěch akce. „Prodala se zhruba třetina děl, navíc další jednání stále pokračují. Na prvním ročníku to přitom byla přibližně čtvrtina,“ dodává Pulkertová.
Pop-up totiž je výstava prodejní a všechna díla, která byla k vidění, si mohli zájemci rovnou koupit. Zjistili, že ceny za umění nemusí být vždy nedosažitelné, což platilo například o prácích na papíře Josefa Bolfa.„I díky tomu se všechny prodaly,“ prozrazuje druhá kurátorka Valérie Dvořáková, také z Art Servisu J&T Banky. Vedle Bolfových zneklidňujících kompozic byl zájem ale i o další umělce, jako jsou Michal Pěchouček a Rudi Koval tvořící pod jménem unconductive trash, Vendula Chalánková a mnoho dalších hvězd žebříčku Art Index, z něhož se tvůrci pro tuto výstavu rekrutují.
Kdo dřív přijde…
„Několikrát se stalo, že o jedno dílo mělo zájem více sběratelů. Pak jsme museli respektovat právo prvního, licitování v takovém případě nepřichází v úvahu,“ vysvětluje Dvořáková. Ten, kdo přišel později, však nemusí smutnit. „Zájemce propojujeme s galeristy či přímo umělci, pokud se zastupují sami. I proto předpokládáme, že ona třetina děl v hodnotě více než tří milionů korun zdaleka není finální údaj,“ doplňuje Anna Pulkertová. Ta si zároveň cení i toho, že se akce líbila také galeristům a umělcům, což je podmínka pro případné další ročníky.
„Oceňuji jak výběr kvalitních umělců, tak především konkrétních děl, které kurátorky dokázaly velice originálně zakomponovat do tematických bytů. Celkové vyznění působilo velice příjemně a dokázalo zprostředkovat představu o tom, jak žít se současným uměním,“ prozradila galeristka Lucie Drdová.
Podle dvojice Pěchouček-Koval alias unconductive trash byla hlavním trumfem výstavy zejména sdělnost. „Oba jsme se shodli na tom, že není obvyklé udělat výstavu současného umění takovýmto srozumitelným a přitom nápaditým a profesionálním způsobem, moc se nám líbila, gratulujeme,“ komentovali výstavu nevšední umělci.
A sdělnost si pochvalovali i „běžní“ návštěvníci. Například podnikatelka Tereza si oblíbila byt číslo 5 označený jako Carpe Diem. „Místní sbírka podle popisu nemá řád a ladí s duší bohéma. Přiznávám, že tady se mi líbilo opravdu úplně všechno od lebek Matyáše Chocholy po netradiční prázdné rámy Petra Duba.“
Právě horní byty Carpe Diem a Sonda do lidské duše si pro jejich „lehce dekadentní atmosféru“ oblíbila také Markéta Eliášová ze společnosti Konsepti, která byla partnerem celé akce. „Na celé výstavě mě nejvíc bavilo propojení umění, designu, netradičních prostor a vůní, návštěvník díky tomu dostal komplexní a jedinečný zážitek. Možnost představit náš nábytek trochu jinak a ukázat, že některé kusy mohou samy o sobě být umění, nás na projektu zaujala hned na první schůzce,“ dodala Eliášová.
Začínající sběratel, který nechtěl uvést své jméno, zase obdivoval velkoformátové fotografie Ivana Pinkavy či zvláštní objekt Richarda Loskota doplněný o rámeček fotografie, jejíž obraz divák vidí pouze v odrazu desky stolu.
Prodávají se i multimédia
Obě kurátorky měly největší radost ze dvou skutečností, které výstava přinesla. První byla, že si díky tomuto výstavnímu projektu hned několik lidí pořídilo své vůbec první umělecké dílo. Druhá pozitivní zpráva pak byla ta, že se vedle tradičnějších formátů, jako jsou obrazy a sochy, prodalo hned několik multimediálních instalací, především od držitelů Ceny Jindřicha Chalupeckého Romana Štětiny a Martina Kohouta, již zmíněný netradiční objekt Richarda Loskota nebo jeden z nesmírně fascinujících videoobjektů Jakuba Nepraše.
Multimediální rozměr pak celé akci dodala také zajímavá inovace, která se již prosazuje ve světových muzeích a galeriích, ale v Česku se s ní zatím často nesetkáte. A to je vůně jako zážitkotvorný element výstavy. Každý ze šesti bytů byl doplněn vlastní vůní, za kterou stojí parfumérský dům Pigmentarium.
„Krásnému obrazu nebo hudbě vůně sama o sobě nechybí. Tvůrci s interpretací ve spojení s vůní nepočítají. Když si ale představíte krásu kostela plného umění „s“ anebo „bez“ vůně kadidla, rozdíl najednou vystoupí. Pokud přidáte další smysl výstižně a harmonicky, výsledný dojem je ještě mocnější. Stojí za to, zkusit jít touto cestou,“ vysvětluje spoluzakladatel a CEO Pigmentaria Tomáš Ric. „Nejvíc nás paradoxně, nebo možná pochopitelně, inspirovala finální interakce. Ostrý provoz, kdy již instalace plně žila instalovanými díly, vůní a prvními návštěvníky. Diváky, kteří neviděli proces a vše vnímali až jako celek. Reagovali a sdíleli s námi pocit z projektu. Bylo to skvělé,“ připomíná Ric. Podle něj se pak návštěvníci na vůně opravdu velmi často ptali. „Oni si opravdu nejčastěji ověřovali možnost koupě. Zní to velmi materiálně, ale na nás to udělalo jen ten nejlepší dojem,“ uzavírá šéf Pigmentaria.