Nová protierozní vyhláška z dílny ministerstva zemědělství má sice ambiciózní cíl chránit půdu před erozí, ale přehnanými regulacemi může způsobit nečekané škody. Jak? Označit téměř polovinu zemědělské půdy za erozně ohroženou a plošně na ní omezit, co mohou zemědělci pěstovat, postrádá logiku a ignoruje realitu zemědělské praxe.
Například zákaz pěstování kukuřice v rizikových oblastech povede k výrazným ekonomickým ztrátám. Kukuřice je základní krmnou plodinou pro chovatele skotu, a její omezení tedy představuje méně krmiva nebo nutnost jej draze nakupovat. A co to znamená dál? Možná méně mléka, a tím pádem vyšší ceny mléčných výrobků, které už nyní rostou bez ohledu na plánovanou regulaci.
Nepomůže ani přesunout chov krav a pěstování kukuřice do nížin s nižším erozním rizikem, což jsou nejúrodnější oblasti, kde se pěstují jiné potřebné plodiny. Skot na mléko je tradičně doménou lokalit se střední nadmořskou výškou.
Omezení pěstování kukuřice zasáhne i bioplynové stanice, které jsou na ní rovněž silně závislé. Regulace ochraňující půdu tedy ohrožuje podporu produkce energie z obnovitelných zdrojů.
Doposud neřešeným problémem je skutečný dopad vyhlášky na hodnotu půdy. Pokud stát jednostranně rozhodne o tom, co se smí a nesmí pěstovat, dojde tím fakticky ke snížení hodnoty pozemků. Taková regulace pravděpodobně vyvolá kapitálové ztráty pro majitele půdy, což je pro mnohé vlastníky přímý zásah do jejich majetku. Stát jim zkrátka omezením možností, co na svých polích pěstovat, bere z kapsy peníze, což může mít fatální dopady na trh s půdou.
Nová vyhláška přináší i doporučení na metody hospodaření. Snaha minimalizovat orbu a ponechávat posklizňové zbytky na poli je správný a moderní přístup, který používá i naše společnost, má však také svou odvrácenou stránku. Vytváří podmínky pro rychlé množení škůdců, jako jsou hraboši, které by normálně limitovala orba a nedostatek potravy. Ti se rychle množí a pro zemědělce to znamená zvýšenou spotřebu chemických prostředků, což opět nepodporuje snahu o šetrné hospodářství.
Vyhláška bohužel působí dojmem, že ji sepsali úředníci, kteří realitu života na polích neviděli ani z rychlíku. Místo toho, aby stát hledal cestu, jak zlepšit péči o půdu společně se zemědělci, vnucuje jim administrativní nařízení, která jsou odtržená od praxe a dopadů na zemědělský sektor. Například označování celých polí za erozně ohrožená jen proto, že malá část pozemku je svažitá, je další ukázkou této nesmyslné regulace. Protože vyčlenit tento kus pole je rovněž administrativně velmi náročné.
Je proto třeba, aby se ministerstvo zaměřilo na podložené a smysluplné kroky. Bohužel současná vyhláška je zatím ukázkou toho, že státní správa nebere v potaz ekonomické dopady na podnikatele, kteří se snaží přežít v neustále se měnících podmínkách. Pokud se přístup rychle nezmění, může tato vyhláška způsobit více problémů, než kolik jich původně chtěla řešit.