Centrální banky dodávají bezprecedentní záplavu likvidity do systému. Peněžní zásoba roste v eurozóně přes 10 % meziročně, v USA dokonce přes 20 %. Vlády přistoupily na fiskální injekce, které byly k vidění naposledy ve válečných letech, a poslední rozpočtový balíček Spojených států činí cca 9 % HDP. Dohromady to s sebou přináší oprávněné obavy ohledně růstu cenové hladiny (inflace), v důsledku čehož se během tří měsíců výnos desetiletého amerického státního dluhopisu téměř zdvojnásobil (byť z velmi nízkých hodnot) na 1,7 % p. a. Samotná výše této úrokové sazby však stále nijak závratná není.
Dluhopisy jsou pro akcie konkurenčním aktivem. Čím vyšší sazba, tím větší lákadlo spokojit se s touto sazbou než investovat do akcií, kde může být výnos více nejistý. Jenže ne na všechny akcie tento vztah působí stejně. Od začátku roku přidal americký index S&P 500, který je označován jako reprezentant tamního trhu, 5,8%. Struktura růstu je ale jiná než minulý rok. Nově se dostávají do popředí tzv. hodnotové akcie (+10,5%), které jsou mnohdy díky silným hotovostním tokům schopny akcionářům hotovost pravidelně vracet např. v podobě dividend. Jejich výkon letos zatím kontrastuje se zhodnocením růstových akcií (+1,7%) a technologických společností (+2,4%).
Ve zkratce vadí nejvíce růst výnosů dluhopisů firmám, které výsledky teprve slibují. Ty, které výsledky akcionářům již dodávají (dividendy, zpětný odkup akcií), stojí až dále v prodejní řadě. To není argument proti všem růstovým akciím, mnoho z nich je cennou složkou portfolia. Je to však argument pro důkladnější selekci, protože dluhopisy se stávají optikou finanční matematiky větší konkurencí. Jak hlásá Warren Buffett: teprve odliv ukáže, kdo plaval nahý. Tím pomyslným odlivem může být právě růst tržních sazeb dluhopisů.