Inflace je na historických maximech, stát svádí boj s energetickou krizí a ekonomové se obávají recese. Investory logicky zajímá, zda si již finanční trh sáhl na dno a je čas nakupovat.
Řada ukazatelů již naznačuje, že česká ekonomika míří do recese, tedy k postupnému zpomalení ekonomické aktivity a poklesu HDP. „Jedná se o cyklický, krátkodobě negativní vývoj ekonomiky, kdy se zvýší nezaměstnanost, část firem upadne do ztráty, a některé dokonce recesi nemusí přežít. Ze střednědobého a dlouhodobého hlediska je to však pro ekonomiku ozdravný proces, kdy se napraví některé nerovnováhy, například inflace,“ vysvětluje hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Minimálně nad několika evropskými ekonomikami však v tuto chvíli visí pomyslný Damoklův meč v podobě energetické krize, která „normální“ recesi může překlopit v hlubší strukturální problém, ze kterého by se ekonomika dostávala podstatně déle než z běžné recese. „Bohužel toto riziko nejde dobře kvantifikovat, neboť je ve hře řada neznámých parametrů. S rizikem je tedy nutné pracovat, ale nelze jej považovat za nevyhnutelný jev,“ uvádí Petr Sklenář.
Měnové krize se obávat nemusíme
Čeho se však Česko nemusí obávat, je měnová krize, jak ji ve své zprávě predikovala společnost Nomura. Podle ní má letos Česká republika deficit běžného účtu, schodek rozpočtu a současně se snížily devizové rezervy při nárůstu krátkodobého zahraničního dluhu, což vyhodnotila jako rizikový vývoj. Podle Petra Sklenáře však Nomura aplikovala svoji metodiku mechanicky, ale vůbec nezjišťovala příčiny tohoto vývoje a hlavně nezohlednila celkovou výši devizových rezerv.
Určitě může nastat situace, že při hlubším ekonomickém zpomalení v příštím roce koruna oslabí, Česká republika má ale k HDP jedny z nejvyšších devizových rezerv na světě (cca 60 % HDP). Ovšem i v absolutní výši má ČNB devizové rezervy 131 miliard, což nás řadí mezi TOP20 (!) zemí na světě. Na úplně jiné úrovní je i rating České republiky než u ostatních rizikových zemí.
„Uvědomme si, že koruna je na desetiletých maximech k euru a na historických maximech k maďarskému forintu a polskému zlotému. Toto nejsou charakteristiky, které by naznačovaly začátek měnové krize,“ ujišťuje hlavní ekonom.
ČNB s cílem posílit korunu intervenovala v květnu a na přelomu června a července. Od poloviny července intervenuje kosmeticky a od poloviny srpna téměř vůbec. Koruna tedy posiluje již bez ohledu na aktivitu národní banky.
Měnové zajištění? Závisí na měně
Investory samozřejmě zajímá i další vývoj koruny, aby si včas stihli své investice měnově zajistit. Petr Sklenář nevidí důvod pro výraznější oslabení koruny k euru, a tedy ani pro měnové zajištění. „Česká národní banka bude držet sazby tam, kde jsou, a bude bránit výraznějšímu oslabení koruny přes 24,70 Kč,“ vysvětluje. Zároveň však nevylučuje další výrazné výkyvy dolaru, který může ještě dále posilovat a korigovat vývoj, k němuž dochází poslední měsíce. „U některých investic tedy může dávat smysl zajistit si měnové riziko, buď eliminovat kurzové výkyvy, nebo využít stále výrazného úrokového diferenciálu.,“ dodává.
Úrokové sazby zatím na stabilní úrovni
Rada České národní banky rovněž signalizuje, že bude držet úrokové sazby kolem 7 % pravděpodobně po celý příští rok, a pokud je bude snižovat, bude to velmi pomalý proces. A jak hodnotí kroky ČNB ekonomové? „Zatímco v minulosti ČNB řadu trendů přebírala odjinud ze světa, nyní se stala lírem globálního vývoje. V budoucnu budou mít její kroky jistě speciální prostor v učebnici hospodářské politiky, protože začala jako první zvyšovat úrokové sazby, jako první toto zvyšování zastavila a udržuje je delší dobu na stabilní úrovni,“ říká Petr Sklenář.
Dalším bedlivě sledovaným makroekonomickým údajem je hodnota inflace. Ta se dostala na svůj vrchol v září, kdy dosáhla meziroční hodnoty 18 %. V říjnu sice „papírově“ klesla, ale za tím stály spíše administrativní zásahy do cen elektřiny. „Počítejme s tím, že vrchol inflace nebude ostrý, máme před sebou velmi mírné klesání inflace. Letošní průměrná inflace bude někde kolem 15 %, což je hodnota, kterou jsme v České republice nikdy nezažili. Příští rok dojde ke zpomalení inflace, v první polovině roku však bude mít stále dvoucifernou hodnotu a i celoroční průměr se bude pohybovat kolem 8 až 9 %. Pro rok 2024 zatím pracujme se scénářem, že inflace bude kolem 4 až 5 %,“ predikuje Petr Sklenář.
Investiční fundament se vrací ke kořenům
Prudké výkyvy na trzích zahýbaly i s chováním investorů. „Uplynulé dva tři roky byly pouze o roztleskávání toho, kdo nakoupí a vydělá víc, protože trhy letěly jen nahoru, což bylo způsobeno větším množstvím peněz v ekonomice a dostupností úvěrů. Toto chování však skončilo s tím, jak se zvýšily úrokové sazby,“ popisuje chování investorů v uplynulých letech Michal Semotan, portfolio manažer J&T Investiční společnosti.
Investoři tedy jen pasivně nesledují index, ale znovu rozlišují, jestli firma vydělává a jestli je zadlužená. V současné době je to mimořádně důležité, protože poptávka může klesat kvůli cenám úrokových sazeb i cenám energií. Mění se i náhled na sektory a případně v rámci světa i na jednotlivé země. „Rozhodně bychom ještě před rokem neřekli, že ruské akcie budou mít nulovou hodnotu. Na druhou stranu by ještě nikdo nedávno nesázel na opomíjené sektory, jako jsou těžaři ropy, které za sebou mají nejlepší rok. Kdo v nich byl, tak mu to do portfolia přineslo cenné zisky, které se v současné době na trhu dělají velmi obtížně,“ konstatuje Michal Semotan.
Jak nahlížet na různé druhy aktiv
Letošní rok je velmi specifický v tom, že zlevnily nejenom akciové trhy, ale i dluhopisy (ty možná i výrazně víc). „Příležitosti tedy najdeme i na dluhopisových trzích, a to výrazně větší, než jsme si dokázali představit, což souvisí právě se změnami úrokových sazeb. Investoři nyní mají skvělou volbu, jestli si koupí akcie, nebo se spíše zaměří na investice do dluhopisů, případně vytvoří mix obou,“ uvádí Michal Semotan a dodává, že doba pro investice je nyní mnohem příznivější než před rokem.
Dluhopisy přestaly být otloukánkem
Podle Asociace pro kapitálový trh narostly ve třetím čtvrtletí masivně investice do dluhopisových fondů. Důvodem je výhled na atraktivní zhodnocení, kterého by tento typ investic mohl dosáhnout v příštích letech.
„Dluhopisy byly dlouho otloukánkem, nyní jsme však v situaci, kdy se vracíme k učebnicím klasických financí. To znamená, že dluhopisy dokážou nabízet výraznější výnosy, které tady kvůli nízkým úrokovým sazbám dlouho nebyly. Když narostly úrokové sazby, propadly se ceny dluhopisů. Nyní jsme se ale dostali do situace, kdy už centrální banky začínají říkat, že jsme na vrcholu zvyšování úrokových sazeb, a dluhopisy začínají nabízet ve střednědobém horizontu atraktivní výnos. České státní dluhopisy například nesou kolem 5 % i u delších durací, a proto se staly zajímavou investicí,“ vysvětluje Petr Sklenář. Zároveň přiznává, že nikdo nedokáže načasovat trh a najít, kde je přesně dno a kde vrchol, ale domnívá se, že právě nyní nastává čas vracet se do dluhopisových investic. Tedy těch bezpečných v podobě státních dluhopisů nebo vybraných korporátních dluhopisů.
Investoři si mohou nejenom pořídit samotné dluhopisy, ale své peníze mohou vložit i do dluhopisových fondů, jejichž výhodou je, že již přecenily svá portfolia na aktuální ceny. „To znamená, že potenciál výnosu je tam vyšší. Nyní mají investoři možnost vstoupit do fondů za ceny, o kterých by se nám předtím ani nesnilo,“ říká Michal Semotan.
Čas akcií ještě přijde
Trochu jiná je situace na akciovém trhu, kde se ještě dají očekávat určité výprodeje v souvislosti s tím, jak bude Fed hýbat úrokovými sazbami. „Investiční příležitost podle mého ještě přijde, nákupy je tedy vhodné rozložit v čase. Něco si koupit teď a něco si nechat na příští rok,“ popisuje Michal Semotan.
Poptávka po nemovitostech klesla
Češi obecně rádi investují do nemovitostí, dokonce se říká, že pro Čecha je cihla totéž co pro Američana akcie. V posledních měsících však poptávka po nemovitostech výrazně klesla, což je následkem zvyšování úrokových sazeb. „České národní bance se tedy povedlo to, o co usilovala. Zvýšené úrokové sazby začaly ochlazovat trh,“ konstatuje Petr Sklenář.
Jako první oslabila poptávka po rezidenčních nemovitostech. Šanci uspět na trhu mají jen ty kvalitní, odděluje se tedy zrno od plev. „Při posuzování investic bych zmínil, že nemovitosti mají jednu výhodu: dokážou se přizpůsobovat inflačnímu prostředí. Efekt úrokových sazeb je nyní negativní, ale v delším časovém období se ceny nemovitostí umí přizpůsobovat inflaci a také se to odráží v rostoucích cenách nájmu, jež budou kompenzovat negativní dopad, který přináší nárůst úrokových sazeb. Proto i v prostředí o něco vyšších úrokových sazeb a zvýšené inflace mohou mít nemovitostní investice své místo v portfoliu,“ vysvětluje Petr Sklenář.
Podle Adama Tomise, člena investičního výboru J&T Arch Investments, může zajímavé výnosy stále přinášet třída nemovitostních aktiv, jako jsou regionální maloobchodní centra. „My věříme regionálním retailovým parkům, které jsou dobře dostupné a mají poměrně nízké náklady na stavbu i na provoz prostor,“ uvádí.
Energetická krize nás jen tak neopustí
Podle Michala Šnobra, poradce J&T v oblasti energetiky, tu energetický problém s námi bude dlouhé roky. Nepřekonáme ho v řádu měsíců nebo jednotek let. „Občas proskakují zprávy, které vytvářejí iluzi, že jsme už všechno vyřešili, ale já můžu s jistotou říct, že jsme v Evropě nevyřešili vůbec nic,“ říká a předkládá důvody. Německo jako klíčový spotřebitel plynu ročně spolkne 90 miliard kubíků této komodity. Z toho jednu třetinu bude v následujícím roce schopno odebírat přes plovoucí terminály na zkapalněný zemní plyn (LNG). Německo však doposud žádný terminál nepostavilo a v následujících letech nepostaví, potřebné terminály si zatím pronajímá. Ty však mají velmi omezenou kapacitu a problém nedostatku plynu v horizontu několika let nevyřeší.
„Napjatou situaci nevyřeší ani uzavření dlouhodobých kontraktů s Katarem či dalšími zeměmi, protože problém není v nedostatku plynu, této komodity je dostatek, ale v jeho logistice do Evropy. Evropa aktuálně nemá způsob, jak sem plyn dopravit,“ konstatuje.
Podle Michala Šnobra Evropa situaci dlouhodobě neřešila a nyní za to sklízí ovoce. Ceny plynu budou kvůli liknavosti starého kontinentu delší dobu vysoké, což bude představovat problém pro průmysl a další odvětví v energetice. Elektřina je totiž hlavní funkcí ceny plynu – bude-li vysoká cena plynu, bude i vysoká cena elektřiny.
„V tomto prostředí se budeme muset naučit chovat. Myslím si, že sláva Evropy v následující dekádě výrazně poklesne, a to ne kvůli válce na Ukrajině, ale kvůli tomu, že jsme dvacet let v energetice vůbec nic neudělali. V řádu jednotek let teď není možné dohnat to, co jsme dvě desítky let zanedbávali,“ vysvětluje. Poslední velká vlna investic do energetiky se v Evropě odehrála v 70. letech minulého století, kdy se postavilo či začalo stavět kolem 200 jaderných bloků.
O něco optimističtější je Adam Tomis, který věří, že Evropa se zmobilizuje a v horizontu pěti let výrazně posílí vnitřní propojení a schopnost přijímat plyn, který sice bude dražší než ruský, ale nebude dosahovat současných extrémních cen. „Zatím trochu neznámou skutečností, která může vším zamíchat, je, jak moc skutečně nastoupí obnovitelné zdroje v Evropě. Myslím si, že dnešní situace přispěje k akceleraci jejich výstavby, a jakkoli to není řešení pro base load sítě, mohlo by to pomoci,“ upřesnil.
| Video záznam z J&T BANKA Live na téma příležitostí a hrozeb současnosti můžete zhlédnout zde |