Za minulou dekádu vzrostl akciový trh USA o 257 %, včetně dividend. Ztrátu zaznamenal pouze v roce 2018. O tomto růstu se mluvilo jako o nejvíce nenáviděném býčím (růstovém) trendu v historii. Analytici se shodovali, že trh je drahý, minimálně ne levný, v podstatě celou dekádu. Ale trh neposlouchal. Měl za sebou téměř neustále masivní podporu centrálních bank, které přišly i s novými nástroji, jak dodávat trhu likviditu. Někdo mluvil, nepřesně, o tištění peněz. V tom bodě jsme znovu a tyto peníze si musí někam najít cestu. V objemu bilionů USD a EUR už nejsou účty, kde by je institucím a investorům přijaly. A tak si hledají, mimo jiné, cestu k akciím.
Pokud se mluví o drahém trhu, je třeba se ptát, z čeho se skládá. 41 % amerického trhu akcií (indexu) tvoří sektory IT a zdravotnictví. Energetika a nemovitosti tvoří dohromady 5 %. Ať už tyto „malé“ sektory udělají cokoliv, na agregátní valuace to téměř nemá vliv. Naopak stačí, aby o několik procent vzrostly akcie Applu a Googlu a píše se o „dalším ziskovém dni“. Oficiálně trh USA vloni vzrostl o 16 %. Největší firmy mají v indexu největší váhu. Pokud by však každá společnost měla v indexu váhu stejnou, byl by loňský výkon 10 %. Už tento rozdíl indikuje, že ne každé akcii se podařilo vzrůst na ceně tak, jako těm největším (a některým vůbec). Pro investora, který je ochotný příležitosti hledat, to už tedy nezní tak beznadějně. K podobným závěrům dojdeme i analýzou dluhopisového trhu.
Pokud přesto investor volí prodej, měl by vědět, kam prostředky dále umístit. Prodej aktiva a nákup jiného je standartní investiční rozhodnutí. Prodej a přesun hotovosti na účet je však kvůli inflaci zcela jistě ztrátové rozhodnutí. Dvakrát měř (počítej), jednou řež (prodávej). Vše není beznadějně drahé.