Stará biblická moudrost, že nikdo není doma prorokem, se letos přiléhavě hodí na českou korunu. Ač uplynulý rok 2022 byl na devizových trzích bouřlivý, domácí měna si v rozjitřených dobách připsala řadu úspěchů. Přesto místo oslavných článků česká média plnily titulky, že krach koruny či měnová krize jsou za dveřmi.
Koruna k euru za rok 2022 posílila skoro o 3 % a dostala se na 11leté maximum 24,15 CZK/EUR. V Evropě lepší výsledek měl jen švýcarský frank, který k euru přidal 5 %. Všechny ostatní evropské měny naopak ztrácely, maďarský forint propadl k euru skoro o 8 % a klesl na historické minimum. Polský zlotý ztratil 2 % a během roku otestoval dekádní minima. Norskou korunu před 4% oslabením neuchránily ani vysoké cen ropy a plynu. Na globální úrovní měl výrazné zisky také americký dolar, který k euru přidal přes 6 %.
Navíc rok 2022 nebyl pro korunu výjimečný. Koruna posilovala i předchozí rok. Za posledních 5 let koruna k euru přidala přes 5 %, a to i přes hluboké ztráty, které přinesl covidový rok 2020. Pro srovnání maďarský forint za 5 let k euru ztratil 23 %, polský zlotý 11 %. Kvůli těmto protichůdným pohybům koruna k forintu i zlotému posiluje opakovaně na nová historická maxima.
Domácí obchodní bilanci výrazně na jedné straně zatížil dovoz drahých surovin, hlavně energií, a současně na začátku roku došlo k výpadkům ve vývozu aut. I přes obtíže se českému exportu relativně daří, roční přebytek obchodu s eurozónou směřuje k rekordní hodnotě 1400 miliard korun. Skoro trojnásobek toho, co před 10 roky.
Koruně pomáhá svými kroky i ČNB, a to jak přímými intervencemi v polovině roku, tak předchozím zvyšováním úrokových sazeb. Poslední půlrok ČNB sazby již nezvyšovala a od konce září ani neintervenuje na trhu, ale koruna posiluje dál. Stále platí, že rozdíl v úrokových sazbách mezi korunou a eurem nebyl za poslední dvě dekády nikdy tak vysoký. Silnou korunu přímo označil za prioritu ČNB i guvernér Michl. Silnější kurz koruny totiž zpětně pomáhá centrální bance tlumit inflační tlaky v ekonomice.
Pozitivním faktorem pro korunu je i dlouhodobě stabilní domácí bankovní a finanční systém. Banky mají vysoký stav kapitálu, současně rekordně nízké úrovně problémových úvěrů a jsou v zisku. Domácnosti a domácí firmy mají úvěry v korunách, jen vybrané firmy, jako jsou exportéři, mají úvěry v eurech. Celkové zadlužení domácností a firem je relativně nízké. Důvěru ve vlastní měnu všichni vyjadřují i tím, že spoří v korunách. Vcelku logicky, když posiluje k ostatním měnám a nese i vyšší úroky. Měnová krize obvykle vypadá přesně naopak.
Výrazným nepříznivým faktorem je určitě vysoký schodek veřejných financí (asi 300 miliard korun = cca 4,5 % HDP). Ovšem celkové zadlužení zatím není dramatické (asi 43 % HDP), státní dluh je téměř výhradně v korunách a kupují ho hlavně domácí subjekty, jen český bankovní sektor drží dvě pětiny státních dluhopisů. Tomu odpovídá i rating ČR (od Moody’s na stupni „Aa3“ a od S&P „AA−“), který je nejvyšší v celém regionu, na úrovni Británie či Irska, a je vyšší, než má půlka eurozóny.
Pro případ nepříznivého vývoje jsou tu navíc devizové rezervy centrální banky, které máme jedny z nejvyšších na světě (cca 60 % HDP). Ovšem i v absolutní výši má ČNB devizové rezervy 135 miliard dolarů (data ke konci listopadu), což nás řadí mezi TOP 20 (!) zemí na světě. Podle metodiky MMF máme v absolutní výši větší devizové rezervy než Velká Británie a zhruba stejně vysoké jako Polsko, přitom jde o násobně větší země než ČR.
Koruna má samozřejmě před sebou řadu rizik, která mohou vést k oslabení koruny v letošním roce. Na tento seznam můžeme zařadit riziko hlubší recese, dopad drahých energií, výši inflace a také stav veřejných rozpočtů. Klíčovou otázkou je, zda jsou tato rizika jinde dramatický nižší, aby vedla k prudkému pádu kurzu. Navíc část těchto rizik dokáže tlumit svými nástroji domácí hospodářská politika, a to včetně použití vysokých devizových rezerv.
Ovšem prorokům se často doma nevěří. Bude i na konci roku 2023 panovat velké překvapení z dalšího posílení koruny?