Pod pojmem finanční gramotnost se rozumí nejen schopnost rozumět financím, ale i správně tyto znalosti v různých životních situacích použít. Obvykle se u finanční gramotnosti rozlišují tři různé úrovně.
Prvním krokem je pochopení základních principů řízení vlastních financí, které nevyžaduje žádnou vysokou matematiku. Jde například o elementární znalosti fungování slev, jak se tvoří konečná cena zboží a služeb, či že je třeba myslet na zadní kolečka. Právě tento krok podle mnoha ukazatelů Češi zvládají velmi dobře. Dlouhodobě si Češi ze svých příjmů v průměru dávají stranou asi 12 procent. Podobnou míru úspor mají třeba domácnosti v Rakousku, a je naopak víc než dvojnásobná než v sousedním Polsku.
Druhým stupněm finanční gramotnosti je pak znalosti aplikovat v souvislostech. Tuto úroveň už Češi zvládají v lepším případě napůl. Průzkumy ukazují, že více jak třetina Čechů investuje pravidelně, či to alespoň někdy dělala. Další čtvrtina populace o tom uvažuje. Ovšem pozitivní vyznění těchto čísel sráží fakt, že nejčastějším nástrojem investujících Čechů je spořicí účet. Na dalších místech je penzijní spoření a stavební spoření. Akcie do svých investic zahrnuje jen každý 7. spořící Čech a celkově ve finančním majetku českých domácností hrají okrajovou roli. Mimo finanční nástroje jsou nejoblíbenější investicí nemovitosti. S nadsázkou lze říct, že český střadatel zná buď spořicí účet nebo cihly.
A v tom je první rozdíl, který ve finanční gramotnosti odlišuje průměrného českého milionáře od průměrného Čecha. Čeští milionáři samozřejmě také do svého portfolia zahrnují různé depozitní nástroje a reality, ovšem podobně jako jejich protějšci jinde ve světě za klíčový stavební kámen svého finančního majetku považují akcie.
Vysvětlení dávají suchá čísla. Pokud bychom v lednu 2017 uložili peníze v bance na úročený účet, tak po 6 letech můžeme mít až o 9 procent navíc, to je průměrné zhodnocení asi 1,5 % ročně. Pokud stejné peníze uložíme do akcií, tak měřeno PX indexem pražské burzy, včetně dividend, dnes máme asi o 95 % víc. Průměrné zhodnocení je skoro 11 % ročně, a to i přes řadu výkyvů, včetně hlubokého propadu, který přinesl covid na jaře 2020.
Důležitým prvkem je systematické vzdělávání, které může pomoci, jak správně přistupovat k diverzifikaci a nakládání s rizikem. Jeden z důvodů, proč průměrný český střadatel volí mezi spořicím účtem a cihlou, je právě obava z případné ztráty. Paradoxně vědomá snaha vyhnout se jednomu riziku, které jde ošetřit, vede k nevědomému vystavení se jiným rizikům a omezením, které třeba přináší investice do nemovitostí. I ceny bytů můžou někdy klesat, navíc velkým limitem může být likvidita. Když potřebuji použít část úspor na pokrytí výdajů, tak kus investičního bytu, třeba balkón či jeden pokoj, nejde uprodat.
Ovšem nejvyšším stupněm finanční gramotnosti je schopnost aplikovat klíčové principy i ve složitých situacích a souvislostech. Tento třetí stupeň nyní prokazují čeští milionáři. I když finanční trhy prošly v roce 2022 jedním z nejhorších výprodejů za několik dekád, přestonelámou nad investicemi do akcií hůl, ale považují je za nejatraktivnější investiční třídu. Výkyvy na trzích u nich nevyvolávají paniku, nerozprodávají akcie, spíše drží více hotovosti, aby mohli dokupovat. Pokračují v dříve stanovené strategii, například dál investují. K akciím přistupují jako k dlouhodobé investici, nikoliv jen krátkodobé spekulaci, proto polovina z dotazovaných českých milionářů považuje výběr akcií za důležitější než samotné načasování okamžiku nákupu.
I v české kotlině, na Moravě a ve Slezsku jde přistupovat k úsporám na nejvyšším stupni a mít širší obzory než jen spořicí účet a cihly. Je to jen na každém z nás.
Vyberte, které kroky jste v poslední době učinil/a ke změně investiční strategie? (údaje v %)
Zdroj dat: Perfect Crowd