Tommaso Pezzato: Letos čekám skvělý ročník

„Bordeaux je stále pojem a tento region produkuje nesrovnatelně víc prvotřídního vína než kterýkoli jiný. Navíc už samo slovo Bordeaux vám zaručí prodeje úplně všude na světě. Ale všichni se teď musí daleko více snažit, aby uspěli,“ vypráví Tommaso Pezzato, šéf distribuce vinařství JCP Maltus, které spoluvlastní Patrik Tkáč.

Jsme uprostřed sklizně. Jaký ročník ten aktuální tedy bude? Prý ten loňský byl kvůli počasí velmi špatný…

Pro Bordeaux byl rok 2021 velmi problematický, to je pravda. Ale v současnosti díky pokročilým technologiím a stále hlubším znalostem o víně, jeho chování a o tom, jak s ním pracovat ve vinicích i sklepech, je každý ročník Bordeaux přinejhorším dobrý. Mluvil jsem s majitelkou jedné proslulé vinice o ročníku 2013, který je považován za nejhorší v posledních desetiletích. Kdyby taková úroda nastala před dvaceti lety, nebylo by vůbec možné vyrobit víno. Ale nyní to možné je a lze i v problematických letech získat velmi dobrá vína.

To tedy platí i pro loňský rok?

Podle mě byl ročník 2021 velmi zajímavý, protože bylo nečekaně chladné počasí, kvůli němuž bobule získaly netradiční chuť. Respektive velmi mi to připomíná vína, která se v Bordeaux dělala v devadesátých letech. Takže pro mě to žádná katastrofa nebyla. Ačkoli ano, z pohledu kvantity to katastrofální ročník byl. To letos neplatí, v roce 2022 bude vína dostatek. Navíc bylo hodně slunečno, teplo, naopak málo pršelo, a to dokonce tak málo, že vinaři dostali povolení za striktního dohledu dodávat vodu. Nicméně opět se potvrdilo, že dobrý terroir toto umí řešit.

Jak tedy působí terroir při tak různých podmínkách, které panovaly v roce 2021 a 2022?

Ideální terroir dokáže kompenzovat nedostatek vody při suchu, když naopak prší moc, tak zase vodu vypudí nebo absorbuje. I proto čekám, že i letošní ročník bude skvělý.

Zmínil jste, že se technologie výroby vína za posledních dvacet třicet let značně proměnily. Co doznalo největších změn?

Ony to jsou vlastně detaily, ale podstatné detaily. Dříve jste v jednu chvíli vše sklidil a pak nechal víno pracovat. V posledních letech se ale vinaři rozhodli daleko více studovat vlastní vinice, sklízejí postupně, protože na svůj vrchol se keře dostávají v různé okamžiky. Ale tomu zase museli podřídit sklepy, aby tímto způsobem mohli pracovat. Někdo pro změnu sází na velmi malou produkci, keře daleko více zastřihává a získává pak nejlepší bobule. Ale je jich málo. Jak jsem říkal, zdánlivě to jsou detaily, ale výsledkem je skoková změna.

Takže znalost vlastního produktu je na prvním místě.

Samozřejmě. Ale ono to je logické, protože tu můžete ovlivnit. Počasí ovlivnit nemůžete.

Když se některý rok urodí méně vína, jako třeba ve zmíněném roce 2021, je to dobré pro sběratele vín? Či možná lépe pro investory?

Tak v Bordeaux i malé ročníky jsou vlastně obrovské. V Bordeaux vzniká ohromné množství velmi kvalitního vína. Je to třeba pětkrát více než v Burgundsku. Takže cena se určuje spíš kvalitou a ta přichází spíše během dobrých ročníků.

Ve vinařství také probíhá spousta trendů a vln. Co je nyní žhavý trend?

Bordeaux je tradiční, takže tam nečekejte žádné revoluce. Ale když se díváme třeba širší perspektivou, tak Burgundsko je hodně na vzestupu a má až neuvěřitelný úspěch. Odráží se to na cenách na primárním i sekundárním trhu. Itálie prožívá ohromný vzestup, Champagne také roste. Ale pozorujeme růst zájmu třeba i o německá vína. Takže trendem je asi celkový výrazný nárůst prodejů na sekundárním trhu a větší konkurence z různých zemí. Bordeaux tak má trochu problém, protože většina vín se prodává zastaralým způsobem.

Co tím myslíte?

V Bordeaux to funguje tak, že vinařství, tedy châteaux, prodávají vína místním prodejcům nazývaným „negociants“. Na volném trhu po celém světě pak vína prodávají právě tito dealeři. Problém ovšem je, že již châteaux nastavují vysoké ceny a pro ostatní nezůstává dostatečný prostor pro marže. Tím se vína z Bordeaux mohou pro některé trhy stát nekonkurenceschopná. Jenomže konkurence je taková, že negocianti si nemohou dovolit žádat snížení cen, protože châteaux velmi dobře vědí, že se vždy objeví někdo další, kdo ta vína koupí.

A prodá. Bordeaux se tedy prodá vždycky?

Bývalo to tak, bývalo to „snadné“, sázka na jistotu. Dneska je to mnohem více konkurenční prostředí, takže se všichni musejí daleko více snažit. Zase můžu dát konkrétní příklad jedné firmy. Před dvaceti lety měla jednoho negocianta, který prodával do celého světa. Jeden stačil, protože mu neustále zvonil telefon s poptávkou. Dnes má stejné vinařství negociantů deset a musejí se opravdu snažit, aby prodávali do celého světa.

Přejděme k vinicím Patrika Tkáče. Ty mají docela neobyčejný příběh.

Patrik investoval do společnosti Château Teyssier. Ta byla založena v roce 1994 a její příběh je opravdu netradiční. Stojí za ním Angličan Jonathan Maltus, který se narodil v Nigérii a působil v ropném byznysu. V jeden moment však všechno prodal a se ženou se odstěhoval do Francie. Původně vůbec neměl v plánu dělat víno. Nicméně přestěhoval se do vinařského kraje a jeho soused si jej jednou pozval a řekl: Podívej, já dělám dobré víno, ale neumím ho prodávat. Jonathan na to odvětil, že je docela dobrým obchodníkem a že by mohl zkusit oprášit své kontakty v Londýně. A povedlo se mu prodat veškerou úrodu. Pak se rok u svého souseda učil, jak vyrábět víno. A pak koupil pětihektarovou vinici v Saint-Émillion a stal se plnohodnotným vinařem.

Foto: Château Teyssier

Vsadil na klasiku, nebo se rovnou snažil nějak vymezit vůči ostatním místním vinařům?

Měl malý pozemek, takže zkusil rovnou něco trochu jiného. Víte, do té doby bylo docela obvyklé, že vinaři dělali víno z velkých částí vinic. Jonathan na to ale šel jinak a vždy vybral jen určitou část a z ní udělal víno. A povedlo se, tvořil skvělá vína a v roce 2010 uvedl své nejslavnější víno Le Dôme, které získalo 100 bodů v katalogu Roberta Parkera. A to se bavíme o době, kdy byl Parker na absolutním vrcholu! Dopad to mělo vskutku neuvěřitelný.

Kdy se do příběhu dostane Patrik Tkáč?

V roce 2017 Jonathan potřeboval investici, setkal se s Patrikem a ten koupil 80 procent společnosti. To celou společnost nakoplo do zcela nových dimenzí. Máme novou vinici s hlavní budovou od Normana Fostera, máme vlastní distribuční větev, což byl Patrikův nápad. Vlastně když o tom tak mluvíte, je to docela typický příběh z oblasti Bordeaux, protože navzdory zažitým představám Bordeaux a jeho úspěch vytvořili cizinci. Nejprve to byly vztahy s Brity, poté s Nizozemci, posléze Němci a vlastně s celým světem. Chlapík, který není Francouz a který vydělal v jiném odvětví peníze, které chce investovat v Bordeaux do vína, je naprosto klasický příklad člověka investujícího v Bordeaux. Bankéři, hoteliéři, pojišťováci, vlastníci luxury brandů nebo třeba prodejce vepřového. Ti všichni v Bordeaux mají vinice.

Žil jsem v tom, že to jsou naopak starobylé rody, které po stovky let dělají víno na jedné hroudě…

Tak ty tam samozřejmě také jsou, ale je jich jen hrstka.

A jak tedy přijímají tyto „outsidery“ z vnějšího světa?

Dobře, pokud nově příchozí respektují nepsaná pravidla světa Bordeaux. A ani tak nejde o tvorbu vína jako o onen zmíněný systém distribuce postavený na negociantech. Ten musíte respektovat, ačkoli čistě z ekonomického hlediska možná není nejracionálnější.

Říkal jste, že to byl Patrikův nápad, abyste se vedle tvorby vína začali věnovat právě oné distribuci. Jak těžké to je?

Když jste vinař, vaší jedinou starostí je udělat skvělé víno. A pak je prodat. Když jste negociant, vaší hlavní starostí je přesvědčit vinaře, aby vám vína prodal v ten správný okamžik a za dobrou cenu. U těch nejlepších châteaux to je hodně těžké. Naší výhodou jsou kontakty v České republice a na Slovensku. Kdybych za někým přišel s tím, že chci jeho víno prodávat třeba v Číně nebo v Londýně, pravděpodobně mi ukáže, že támhle jsou dveře. Nezajímal bych ho, protože na to má spoustu lidí. Ale střední a východní Evropa s těmito kontakty je pro ně zajímavá. Jsou to pro ně noví zákazníci. Díky tomu se nám během čtyř let povedlo uzavřít partnerství se zhruba 30 châteaux, což je neuvěřitelný úspěch.

Foto: Le Dome

Je tu prostor pro růst?

Samozřejmě ano. Châteaux, která fungují na tomto principu, je kolem dvou set. Nicméně nechceme mít všechna, zajímají nás zejména ta exkluzivní, kterých je mnohem méně. Kdybychom v následujících letech získali v průměru dvě další vinařství, bylo by to skvělé.

Směřují vaše kroky i mimo Bordeaux? Ať už pro nákup vinic, nebo i pro distribuci.

Ano, koukáme se i jinde, Patrik by rozhodně chtěl něco v Burgundsku a Champagne, ale v dohledné době žádnou velkou akvizici neplánujeme. Raději se soustředíme na distribuci vín i z těchto regionů.