Japonská centrální banka letos na jaře zvýšila své úrokové sazby na 0,1 procenta. Původní hodnota přitom činila -0,1. Japonské sazby tak definitivně opustily záporné hodnoty, čímž ve světě skončila éra záporných sazeb trvající déle než dekádu. „Negativní úrokové sazby přinesly spoustu problémů do finančního systému a spíše oslabily stabilitu bankovního systému, než aby mu pomohly,“ myslí si hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář.
Představte si, že si od někoho půjčíte peníze. A on vám zaplatí za to, že si je půjčíte právě od něj. Že to je absurdní představa? Přitom tato absurdní představa panovala déle než desetiletí na úrovni centrálních bank v podobě záporných úrokových sazeb. Tyto sazby se staly jedním z receptů velkých centrálních bank na oživení ekonomiky po velké finanční krizi v roce 2008. A také se staly vyjádřením míry složitosti situace, kdy centrální banky byly ochotny udělat cokoliv a porušit jakýkoliv princip, aby našly řešení problémů.
Se zápornými sazbami experimentovaly některé centrální banky na evropském kontinentu včetně Evropská centrální banka. Mimo Evropu dalším případem bylo Japonsko, které je navíc drželo mnohem déle než ostatní. Až do letošního roku.
„Míra inflace v Japonsku poslední 2 roky kolísá kolem úrovně 3 procent a centrální banka Bank of Japan se rozhodla, že už nepotřebuje provádět mimořádné kroky k stimulaci ekonomiky. V polovině března tak japonská centrální banka Bank of Japan (BoJ) ukončila éru záporných sazeb, když sazby zvýšila z -0,1 % na 0,10 %,“ vysvětluje důvody konce záporných sazeb v Japonsku hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář. „BoJ také zrušila některé své nástroje, kterými ovlivňovala dluhopisový trh a ukončí programy kvantitativního uvolňování, ve kterých nakupovala do své bilance riziková aktiva jako akcie, realitní trusty a dluhopisy,“ dodává Sklenář.
Kontroverzní opatření
S Japonskem se tak uzavřel svého druhu experiment, který měl při svém zavedení řadu příznivců, ale přinejmenším stejný počet odpůrců. Na konci éry už ovšem žádné velké obhájce nemá.
Záporné sazby přitom většinou nebyly osamoceným nástrojem, ale byly součástí balíčku opatření pro podporu růstu ekonomiky, kde vedle nich hrálo významnou roli také kvantitativní uvolňování, vytváření nové likvidity v bankovním sektoru „ze vzduchu“. Jednou z cest byly nákupy dluhopisů ze strany centrálních bank.
Covidová éra přinesla globálně další mimořádné stimuly ze strany vlád a centrálních bank, výsledkem se stal mohutný rozjezd inflace, který ještě zesílily nákladové šoky jako byla energetická krize v Evropě. Nakonec cenová hladina mezi roky 2020-2023 třeba u nás vzrostla téměř o třetinu.
Hořká pachuť
Logickým lékem na vysokou inflaci se tak stal růst úrokových sazeb. Ty z nulových, či dokonce záporných hodnot vzrostly na nejvyšší úrovně za déle než dekádu. A navzdory poklesu inflace a opětovnému nastartování růstu se ekonomové shodují, že k nule, natož pod ni již sazby neklesnou.
Co tedy přinesla éra záporných sazeb? Naplnila svou funkci? Podle Petra Sklenáře po nich zůstává negativní pachuť.
„Experimenty se zápornými sazbami nepřenesly asi žádný výrazný kladný přínos, spíše jen řadu problémů a kontroverzí. Jednou z nich je otevřené přerozdělování od věřitelů k dlužníkům, kteří nejen že neplatí žádný úrok, ale naopak dokonce dostávají úrok na svůj dluh. Negativní úrokové sazby současně přinesly spoustu problémů do finančního systému a spíše oslabily stabilitu bankovního systému, než aby mu pomohly. To je jeden z dalších faktorů, že se experimenty se zápornými sazby už v dohledné době nevrátí,“ myslí si Sklenář.
Naproti tomu některé z původně nestandardních nástrojů, které centrální banky v posledních letech ozkoušely, se vrátit mohou. „Například nákupy aktiv do bilance centrální banky se postupně přijaly jako standardní nástroj měnové politiky a v budoucnu se mohou zopakovat. Naopak na experiment se zápornými sazbami raději všichni chtějí zapomenout než ho znova opakovat,“ uzavírá hlavní ekonom J&T Banky.