Tomáš Martinec: Hledá se nový Semotan či Kujal

„Pokud má někdo vlastní investiční strategii a zmiňovaný talent a chce se stát novým Michalem Semotanem nebo Martinem Kujalem, může nás kontaktovat a promluvíme si o možnostech, jak toho odhodlání zkusit využít,“ říká s úsměvem Tomáš Martinec, předseda představenstva a generální ředitel J&T Investiční společnosti.

Ve světě investic se pohybujete přes tři dekády, jak se tento svět proměnil? Platí v něm stále stejná pravidla?

Fíha, to už jsem tak starý? No, vypadá to tak, pamatuji si časy, když skončila v Česku a na Slovensku kupónová privatizace a v Bratislavě fungovaly tři burzy cenných papírů. Ta první byla ještě analogová, a když chtěl někdo něco zobchodovat, asi tak dvě hodiny denně, tak dupl na takový nožní zvonek a tím dal vědět, že by chtěl něco zobchodovat. Cenný papír se měnil každých 10 minut. Minulé století.

Opční burza, kde se obchodovaly papíry až za zítřejší cenu, fungovala klasicky po telefonu, kde si specialisti zapisovali ceny na tabuli fixou. Poslední burzou byl na tu dobu technologicky mimořádný RM-SYSTÉM, kde validace i vypořádání probíhalo v reálném čase. Technologie, která předběhla dobu. Dnes je to instantní, trh se zkrátka rychle mění. Základní pravidla, tak jak byla nastavena se vznikem kapitalismu, však stále platí. Co se mění, jsou nástroje, které jednotliví účastníci mají k dispozici.

Rozhodně se změnila hloubka znalostí, pokrytí vědeckého či aplikovaného analytického výzkumu i sofistikovanost těchto nástrojů, změnila se rychlost, kterou lze obchodovat, a finálně i dostupnost pro zcela běžného člověka. Každý, kdo má chytrý telefon, může obchodovat po celém světě. Trh však je a bude stále místo, kde se „objevuje“ cena, která se determinuje na základě nabídky a poptávky, ať už při úrocích, měnách, nebo při ekvitním kapitálu.

Co se také zásadně změnilo, je množství instrumentů, které lze obchodovat a jak je lze obchodovat. A hlavně jejich odvozenin, derivátů. Těmito permutacemi vzniklo z pohledu běžného investora nekonečně mnoho možností, jak alokovat volné zdroje. Samozřejmě velcí hráči mají z krátkodobého hlediska neuvěřitelnou výhodu, nicméně z dlouhodobého hlediska musí, nebo by alespoň měly, vyhrát fundamenty. Trh, respektive někteří jeho účastníci, podléhají módním vlnám stejně jako v jakékoli jiné oblasti. Máme jiné účesy, jiné šaty, nosíme jiné šperky a brýle, tak proč bychom „jinak“ neinvestovali, čas od času?

Vznikají nové a zajímavé možnosti, jak alokovat kapitál, aby nebyl úplně korelovaný s akciovými trhy. Jsou strategie soustředící se na absolutní výnos, které cílí na výnos za každého počasí. Demokratizují a zpřístupňují se možnosti, jak investovat do privátních trhů. Je možné koukat se na svět přes různé tematické brýle, různé systematické strategie nebo faktorové modely. Když klient ví, čeho chce dosáhnout, a zná svou toleranci k riziku, dá se mu namixovat pestré portfolio s nižší kolísavostí.

Podstata trhu však je a bude o dvou stranách, jedna chce či musí kupovat a druhá chce či musí prodávat. V ideálním případě, pokud by měly obě strany stejný názor, by neměla nastat žádná transakce. Podstatou alokace kapitálu je však mít názor – na to, co se děje nyní, i odhad toho, co by se mohlo dít v budoucnosti. Pravidla se nemění, jenom se adaptujeme na nové prostředky, jak se v tom pohybovat. A to chce talent, lidi, kteří se toho nebojí a prostě to umí.

Jak se má investor s neustálými změnami na trhu vyrovnat?

Nedávno proběhla médii zpráva, že již více než polovina finančních aktiv v USA se investuje pasivně. Zde je třeba udělat malou odbočku k tomu, jak vlastně funguje pasivní investování. Existují firmy, jejichž byznys je postaven na tom, že konstruují a dennodenně přepočítají různé indexy, klasickým příkladem je Standard & Poor' MSCI nebo i velké banky jako JP Morgan, UBS nebo Barclays, které mají mnoho svých vlastních indexů. Původní podstatou bylo, aby se jednoduše daly porovnávat investice v rámci sektoru, regionu, třídy aktiv apod., protože získat zdrojová data není vždy zcela elementární. Vsadím své hodinky, že aktuálně existuje na světě více indexů než kotovaných akcií. John Boogle, zakladatel Vanguardu, postavil své podnikání a zbohatl právě na tom, že vyrobil fondy, kde jen replikoval některé populární indexy. I když mnozí mají pocit, že je to „zadarmo“. Pro malého investora koupit si dvě tři ETF je asi v pořádku, ale sofistikovaný by měl od svého správce žádat víc.

Víme, jak funguje běžný investor, významným kritériem pro něj je minulá výkonnost. Potvrzuje to i průzkum AKATu zde u nás v České republice. Jak říká Charles Gave z Gavekalu, známé výzkumné společnosti, pasivní investování je ve své podstatě glorifikovaná verze momentum nákupů. Kupuji to, co funguje, a čím více kupuji, tím více to funguje, bez rozmyslu, jestli je ta cena správná. Nejen on však varuje, že právě tato aktivita může z dlouhodobého hlediska zlikvidovat kapitalismus, protože narušuje právě tu podstatu hledání rovnováhy na trhu, indexové ETF kupují mechanicky a mnohdy jen na základě tržní kapitalizace. Ad absurdum by nakonec zůstala jen jedna jediná firma. Jeho provokativní sdělení zní, že pokud by stále manažoval peníze, říkal by klientům, aby ignorovali ty populární indexy a měřili výkonnost svého portfolia růstem 4 procenta ročně v reálných cenách na pětileté periodě. Dlouhodobě naprostá bomba. Umí někdo víc? Kouzlo složeného úročení – dle Einsteina osmý div světa.

Behaviorálně však mnozí chtějí být součástí stáda, ne stranou. A peníze nerovná se matematika, peníze rovná se emoce. Častokrát je rozhodování líbí či nelíbí. Jemu už je 80 let a tvrdí, že jeho se to už skutečně netýká. Jak se nakonec k tomu i naši klienti postaví, uvidíme.

Táhnou stále stejné příběhy, ať již sektory, či regiony?

Trh se obvykle nedokáže soustředit na spoustu témat najednou, vždy dominuje jedno klíčové, kolem kterého se to všechno točí. A samozřejmě svět se mění, aktivní kapitál hledá nejvyšší potenciální zhodnocení a objevuje ať už místa, či témata, kde nastává změna paradigmatu nebo nastane nějaký neočekávaný šok. Viz poslední volební překvapení v Jižní Africe, Indii a Mexiku. Reakce trhu je vždy deltou mezi očekáváním a realitou. Čím větší překvapení se děje, tím je obvykle silnější reakce.

Poslední dekádu, od velké finanční krize v letech 2008/2009, dominuje US exceptionalism neboli americká výjimečnost. Samozřejmě výkonnost, speciálně jejich technologického sektoru, přitahuje pozornost investorů z celého světa. Tyto výsledky byly ještě umocněny ZIRP – Zero interatest rate policy, kdy cena peněz byla dlouhodobě extrémně nízko. Dlouhodobé statistiky ukazují, že mimořádné výsledky v tisícinásobcích dosahují jen cca 1 až 2 procenta veřejně obchodovaných firem. Je to fenomén winner-takes-all, tedy vítěz bere všechno, známý z oblasti pop zpěváku, sportovců, herců nebo autorů literatury. Zbytek firem se jenom veze, množství jich po cestě zkrachuje a navzdory tomu některé indexy dosahují i tak v průměru zajímavého zhodnocení. Ale jak najít tu jehlu v kupce sena?

Tématům jednoznačně bude dominovat demografie a s tím spojená zvyšující se průměrná doba dožití. S tou souvisí zdravotnická péče i pokusy o řešení dlouhodobých, chronických problémů, jako je například obezita, kardiovaskulární choroby, deprese a podobně.

Ještě můžete zmínit další konkrétní témata?

Podobně je na tom energetická transformace. Struktura trhu se mění, co fungovalo desítky let, částečně pod tlakem politiků v některých zemích akcelerovalo, naopak v některých zemích zpomaluje. Zásadně se však zvyšuje podíl zelených a tím pádem nestabilních technologií, otevírá se mimořádný prostor a potřeba investic, inovací a kapitálu na financování technologického pokroku. Bude renesance nukleární energie, bude jaderná fúze, uchytí se vodíkové technologie, objevíme něco jiného? Za jaké ceny koupit? Samé otázky…

V neposlední řadě je to samozřejmě i generativní umělá inteligence založená na jazykových modelech. Tady je asi možné demonstrovat, že když všichni honí jedno téma, tak věci s tím související jdou nahoru. Stará pravidla pro hodnotového investora platí i nadále, neexistují špatná aktiva, jen špatné ceny, za které si ta aktiva dlouhodobě koupím. Samozřejmě populární témata se objevují každý rok dva, manažeři je zviditelní, klienti naskočí a obvykle až realita světa ukáže, zda to byl dobrý nápad.

Z hlediska dlouhodobého výnosu celkového portfolia jednoznačně dává smysl nevěnovat se jenom módním věcem, které se propírají na prvních stránkách novin, ale i jiným. Umění poskládat portfolio je tedy klíčové.

V posledních letech jsou na vzestupu private equity investice – čím si to vysvětlujete?

Důvodů je celá řada, ale mezi ty nejdůležitější z mého pohledu patří určitá svoboda firem, které se nemusejí „svlékat“ před širokým okruhem investorů, auditorů a regulátorů. Firmy také nemusejí nutně tlačit na ziskovost a brzkou návratnost investovaného kapitálu, jejich kroky a výsledky nejsou rozebírány na CNBC.

Nicméně klíčová změna je také na straně investorů. Vzniká stále více soukromých institucí a fondů, které disponují stále větším objemem peněz, jež mohou do firem vkládat. Pokud jste tedy firma, která hledá růstový kapitál a nyní si může vybrat mezi veřejnými nebo soukromými penězi se všemi jejich popsanými výhodami, častěji zvolíte variantu B.

V poslední době se hodně mluví o tematickém investování. Co konkrétně to znamená a vidíte v něm budoucnost?

Tematické investování je jen jiná forma poskládání portfolia kolem nějakého nosného tématu. Typicky historicky se modelově pracovalo s portfoliem poskládaným z akcií a dluhopisů v poměru 60 ku 40. Akciová neboli růstová složka měla nějaké charakteristiky podle toho, jak moc klient bral riziko averzně a požadoval diverzifikaci a rozložení rizika mezi jednotlivé sektory či regiony světa. Ta výnosová měla doplňovat ve správné alokaci rizikový profil.

Tematický přístup ignoruje tato pravidla a kombinuje investice podle toho, zda se rýmují s nosnou myšlenkou. Teoreticky umí být poskládán z více tříd aktiv, častokrát z více sektorů a definitivně z více regionů. Prostě ten řez, co v tematických fondech je, či není, je výrazně volnější. Častokrát se tam však objeví věci, které s daným tématem souvisí jenom okrajově nebo možná budou souviset v budoucnosti, a to je častokrát problém, protože ta expozice není úplně dokonalá.

J&T Investiční společnost je a bude aktivní správce, a tak vyrábění eklektických nebo skoro až indexových fondů není náš šálek kávy. Jinak si nemůžeme dovolit účtovat naše poplatky. Určitě lze na základě nějaké předem definované metodiky poskládat index a následně už jen alokovat do velmi širokého portfolia. Ale jak jsme si již řekli, naše hlavní přidaná hodnota je zkoušet vybrat a načasovat ty správné investice.

Takže zatím jsme v J&T Investiční společnosti udělali jeden čistě tematický fond, a to realitních akcií a dluhopisů. Avšak tento fond není postaven na tom, že bychom vzali index a replikovali jej nákupem jednotlivých akcií. Jeho portfolio manažer udělal podrobnou analýzu z toho, co je k dispozici, a vybral podle našeho názoru, to „správné“. Následně je portfolio koncentrovanější, ale až výnos ukáže, jestli jsme měli pravdu. Zatím to funguje.

Druhý nový fond, který je tematicky laděn, je Naše Česko, avšak ten má také hybridní charakter, dle názvu soustřeďující se na Českou republiku. Aktiva přesahující z veřejně obchodovaných likvidních aktiv až po ty privátní mimo J&T. V tom je jeho jedinečnost, když umožňuje participovat na růstu Česka jako země. Novinkou je i fond NextGen, u něhož návrhy a investiční myšlenky předkládá portfolio manažerovi fondu investiční výbor, který je složen ze zástupců nastupující investorské generace, a přináší tak svůj vlastní pohled na to, jakým směrem v současné době investovat.

V podstatě i naše vlajková loď J&T Arch Investments by se dala charakterizovat jako tematický fond. To dominantní téma je historie a know-how J&T, 30 let sbírané zkušenosti, budovaní partnerství a obchodních platforem a vytříbené investice zkoncentrované do unikátního portfolia, které není přístupné jinde a jinak.

To nosné téma prostě může být košaté a různobarevně poskládané. A přispívá k investičnímu řešení klientských potřeb nad rámec klasického mixu akcie a dluhopisy svou dynamikou.

Jste otevřeni i dalším příležitostem?

Samozřejmě hledáme další nové lidi, kteří mají vlastní investiční strategii. Hledáme talentované portfolio manažery i v oblasti alternativních investic. Díváme se na to, jak investovat hedgeové fondy, systematické strategie, fondy s absolutním výnosem, takové, které by uměly splnit doporučení od Charlese Gava. Takové, které nejsou přímo korelovány s výkonem akciových nebo dluhopisových trhů. A pak se je budeme snažit správně poskládat z hlediska strategické alokace. Když portfolio funguje jako celek, jako tým, tak ta cesta je hladší a nejsou tam velké propady. Pokud někdo, kdo čte tyto řádky, má pocit a odhodlání, že se chce stát novým Michalem Semotanem či Martinem Kujalem, může nás kontaktovat a promluvíme si o možnostech, jak tohoto odhodlání zkusit využít.

Samozřejmě to neznamená, že budeme otevírat jeden fond za druhým, ten proces bude velmi pomalý.  S novým aspirujícím manažerem se nejprve budeme dlouho setkávat a diskutovat, kde je jeho edge a také talent. Následně budeme tvořit nový produkt s tím, že nadefinujeme, které třídy aktiv vůbec může a jak obchodovat, stanovíme koncentrační limity, poté určíme riziko i to, jak jej budeme měřit a vyhodnocovat. Současně se dohodneme na maximální možné míře toho, o kolik procent tento fond může klesnout od zakládající investice, a transparentně stanovíme reakční funkci, likvidace rychlé či postupné a finální zavření fondu, pokud by některá z výše uvedených pravidel byla porušena nebo porušována. Kromě disciplíny však nabízíme i konzultace, koučink a v neposlední řadě i zázemí dobře naolejovaného stroje.

Pokud takový manažer projde prvním, dvěma roky fungování, tak o dané strategii začneme informovat a prezentovat ji navenek a vysvětlovat její výhody i rizika. Samozřejmě ho budeme benchmarkovat vůči jeho peers, a pokud nakonec usoudíme, že má přidanou hodnotu a nastal čas ji ukázat klientům, tak to uděláme. První ze zainvestovaných talentů je Ondra Klečka, manažer Event Driven strategie, kde jsem poskytl seed kapitál. Nicméně v naší „investiční laboratoři“ máme talentů víc a hledáme další.

V zahraničí jsou investiční laboratoře běžné, na českém trhu zatím takováto síť s nejen finanční, ale i metodickou podporou pro začínající portfolio manažery neexistuje.

Stojíte v čele investiční společnosti, co je klíčové pro kvalitní investiční nabídku?

Z mého pohledu transparentní a pravidelná detailní komunikace. Existuje jakýsi světový standard, že portfolio manažer řídí fond, jednou za měsíc napíše komentář do infolistu a tím to pro něj často končí. U nás v „investičce“ platí, že hlavním komunikátorem fondu je jeho portfolio manažer. Pravidelně se setkává se svými klienty či jejich zprostředkovateli, protože fyzicky potkat všechny klienty asi už není a nebude možné. Neúnavně vysvětluje, co se na trzích děje, jak funguje jeho portfolio, co dělá a jak přemýšlí, kde se daří a zda, případě proč, se někde nedaří. Prostě je k dispozici.

Jaký dopad mohou mít na investiční strategie technologie – nenahradí portfolio manažery chytří roboti?

Asi ne. Toho robota musí někdo naprogramovat a pozorovat, zda vykonává svou činnost správně, ale to už mluvíme ne o generativní, ale o silně umělé inteligencí, která je, obávám se, zatím pouze teoretickým konstruktem, aby robot vymyslel a také zrealizoval investiční produkt. Uvidíme, jak to dopadne. To já ale asi už budu znovu v plenkách (směje se).

Co dělá investiční společnost investičním odborníkem?

Jednoznačně procesy. Nudné, repetitivní vyhodnocování aktuální situace, vyhodnocování příchozích informací a mudrování o budoucnosti, možných scénářích a alternativních možnostech vývoje. A samozřejmě o druhé derivaci toho, jak stejnou informaci vyhodnotí tisíce ostatních účastníků trhů. Interní kolaborace. A pak už jenom zkušenosti, rozvaha, odvaha a troška i intuice.

Velkou pozornost věnujeme sledování konkurence. Velmi pravidelně benchmarkujeme své fondy vůči ostatním, sledujeme i nové produkty nejen lokálně, ale i globálně, kdo co dělá a jestli tam umíme najít inspiraci.

Říkám to často, že správa peněz by měla být nudná, ale zodpovědná činnost. A mnohdy je to až neuvěřitelné pro stážisty, kteří k nám přicházejí s představou vzrušující, dynamické, emotivní, či dokonce gamblerské, sázkařské aktivity. Většina fondů má však jasně definovaný mandát, své investiční i rizikové limity i svého manažera. Samozřejmě, že jsou rozdíly v reakční funkci každého jednotlivého manažera i jeho osobním přístupu. Řemeslo skoro jako každé jiné. A když nás to ještě baví, je to úplně nejvíc.

Také možnost a jistota opřít se o dokonale funkční soukolí provozních lidí, které není navenek vidět. Ale jsou tam. Právní a compliance podpora, co musíme nebo nemůžeme dělat dle legislativy, back-office schopný vypořádat tisíce transakcí ročně včas, ve správných sumách na správných účtech se správnými protistranami, middle-office schopný připravit ocenění fondů, mnohé z nich denně, risk manažeři jako další linie ochrany nás a klientů, jakož i finanční oddělení, které všechno spojí a udělá finanční závěrky, podklady pro audity, připraví reporty k akcionářům, regulátorům, konsolidátorům, zaplatí daně. Bez nich bychom se nemohli soustředit na to podstatné… Zázemí zajišťující nutnou procesní podporu je velkým přínosem zejména pro ty mladé, nadějné talenty.

V neposlední řadě je to i o trvalém vzdělávání a osobním růstu, odhaduji, že naši portfolio manažeři tráví více než polovinu času tím, že se v něčem vrtají. Máme přístup k analytickým platformám globálních bank a platíme si i nezávislý research vícero firem. Studujeme, hledáme, zkoumáme, analyzujeme, vzděláváme se v nových věcech. Revidujeme své procesy a rosteme jako lidé. Postupně posilujeme tým i o analytiky, jejichž náplní práce to bude na 90 procent, zbylých 10 procent budou komunikovat nám manažerům závěry toho, co objevili.