Betonový skok

Beton jako typický materiál industriální éry, beton jako symbol přeměny krajiny moderním průmyslovým zemědělstvím. Právě současný stav zemědělství, jehož cílem je zvyšování produkce a nasycení rostoucí spotřeby a jehož důsledkem je vyčerpání a poškozování půdy a životního prostředí, si vybrala jako hlavní téma aktuální tvorby sochařka Anna Hulačová. Úspěch s betonovými sochami, které zobrazují zvláštní symbiózu a hybridní spojení člověka a zemědělského stroje, slavila loni nejen v Domě umění města Brna na výstavě nazvané Eating Planet (viz. obrázek níže).

Podobné téma zvolila i pro svou první samostatnou výstavu v Polsku v galerii Arsenal v Bělostoku. Výstavou Alienbees, save us, please! navíc upozornila na dopady moderního zemědělství na populaci hmyzu v krajině. Ta se za posledních 26 let snížila zhruba o tři čtvrtiny. Sochařka, která studovala na Akademii výtvarných umění Praha u Jaroslava Róny a Jiřího Příhody, důsledky zemědělské výroby prezentuje v podobě nehostinné krajiny. „Mutantní formy života jako z jedovaté bažiny vystupují z průhledné fólie, jejíž oranžová barva připomíná varování před nebezpečnými chemikáliemi,“ napsali kurátoři polské výstavy.

K brněnské a bělostocké přidala Hulačová ještě další dvě zahraniční sólové výstavy v Lisabonu a španělském Santanderu. A v žebříčku nejzajímavějších a nejaktivnějších českých současných umělců J&T Banka Art Index se stala skokankou loňského roku. S nejvyšším bodovým přírůstkem za účast na výstavách poskočila ze 13. na 6. místo. Ještě před pěti lety přitom v žebříčku figurovala na 95. příčce. Na její potenciál server Artplus.cz, který se na sestavování indexu podílí, upozornil už před pěti lety, kdy ji vyhlásili Osobností roku 2016.

Pomocník na umělecké scéně

Vznik Art Indexu iniciovala v roce 2014 J&T Banka. Mapuje, jak se umělci narození po roce 1960 pohybují v posledních deseti letech v tuzemském a světovém výtvarném provozu. Boduje tuzemské a světové výstavy, veletrhy a další akce, kterých se zúčastnili, podle toho, v jak významné instituci svá díla prezentovali. Více bodů získávají za výstavy v zahraničí a za samostatné výstavy. Z tuzemských institucí si žebříček nejvíce cení výstav například v Galerii Rudolfinum, Galerii hlavního města Prahy nebo Domě umění města Brna.

J&T Banka Art Index vychází z předpokladu, že aby umělec byl úspěšný, musí se pohybovat v mezinárodním prostředí. I při pohledu na současné aukce obrazů je zjevné, že na nich dosahují nejvyšších cen právě ti autoři, kteří ve své době působili v mezinárodním kontextu. Ať už je to František Kupka, Josef Šíma, nebo Toyen.

Index v sobě skrývá ještě jeden aspekt dnešního současného umění. Jde o vliv a roli galeristů, kteří umělce zastupují. Je na nich, aby dobrému umělci zprostředkovali cestu na prestižní veletrhy a do uznávaných galerií. Klíčové jsou kontakty galeristů s kurátory a sběrateli. Těm musí umělcovo dílo vysvětlovat a připomínat. Galerie platí i účast umělce na výstavách, dopravu a pojištění děl. Svým způsobem se chovají jako investoři do startupů.

Podobný zahraniční index, který sestavuje server Artfacts.net, vychází z práce německého ekonoma a architekta Georga Francka a jeho teorie ekonomie pozornosti. Podle Francka se kurátor nebo majitel galerie chová jako finanční investor. Zapůjčuje svůj majetek, výstavní prostor, umělci, od něhož očekává výnos z této investice v podobě větší pozornosti či zvýšení reputace. Žebříček nemůže hodnotit dílo konkrétního umělce. Může ale seřadit umělce podle pozornosti profesionálů, která je na ně upřena a kterou do nich investují. Zohledňuje proto aktivitu umělce, kterou si pozornost galeristů získává.

Tato pozornost se pak přetavuje do ceny děl umělců. Není neobvyklé, když po podařené sólové výstavě galerie, která umělce zastupuje, zvedne ceny jeho děl až o desítky procent. Za deset let se u některých autorů mohou ceny bez problémů zdvojnásobit. Právě aktivita v uměleckém provozu vyjádřená v J&T Banka Art Indexu je proto dobrým signálem pro sběratele, že díla, do nichž vložili peníze, nemají pouze estetickou a intelektuální hodnotu, ale jsou i výnosným aktivem.

J&T Banka Art Index nehodnotí kvalitu děl jednotlivých umělců. Neříká, že práce autora na prvním místě jsou lepší než umělce na desáté či padesáté příčce. Je jen jedním z pohledů na současné umění, který může sloužit sběratelům nebo investorům jako užitečný pomocník v orientaci na dnešní umělecké scéně. V ročence představených sto jmen je jen zhruba 6 procent aktivních umělců, které při sestavování žebříčku sledujeme.

Stálice Koťátková

Už čtvrtým rokem vévodí J&T Banka Art Indexu absolventka malířského ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy na pražské AVU Eva Koťátková. Nezměnilo se ani pořadí na dalších třech příčkách, které obsadili Kateřina Šedá, Zbyněk Baladrán a Krištof Kintera. Koťáková ovšem svým pronásledovatelům bodově výrazně odskočila. Po Anně Hulačové získala za své výstavy druhý nejvyšší počet bodů.

Bodovala zejména výstavou v bratislavské Kunsthalle LAB a v pražské MeetFactory. V Bratislavě se představila výstavou Zvykněte si na mé tělo, mně se v něm žije dobře. „Koťátková se zajímá o marginalizované hlasy, hlasy lidí, kteří nezapadají nebo schválně nechtějí zapadat do zavedených kategorií. Bojují o své místo ve společnosti, či dokonce ve svém těle,“ napsal o výstavě její kurátor Jen Kratochvíl.

V pražské MeetFactory se představila s projektem Rozhovory s monstrem. „Naše společnost je postavena na nerovnosti a vyčleňování. Od dětství je v nás cíleně budován strach z jiného, neznámého. Na odlišnost není čas, pro systém představuje hrozbu. To, co je jiné, je často označováno jako nefunkční, neúplné nebo nemocné, něco, co potřebuje opravu nebo vyřazení z chodu. Sociální monstrum je ztělesněním našich naučených obav a strachů. Roste, čím víc rostou nerovnosti a útlak, je kolektivním tělem našich emocí. Ve výstavě vypráví, protože nemůže přestat. Má tam svůj pelech, v noci se možná prochází městem a vrací se vždy o něco větší,“ řekla o výstavě autorka.

Skokani

Kromě Anny Hulačové loni výrazně vylepšili své postavení v žebříku také Jaromír Novotný a Jan Kaláb. Novotný se díky třetímu nejvyššímu bodovému přírůstku posunul z osmého na šesté místo. Nejvíce bodů si připsal za sólovou výstavu s názvem Ostatní se nemění v Domě umění města Brna a účast na bienále Laconica v Tsekh gallery v litevském Vilniusu. Pomohla mu také účast na skupinové výstavě Silence & Space v belgickém Wijnegenu.

Foto: Sólová výstava Jaromíra Novotného s názvem Ostatní se nemění v Domě umění města Brna

Brněnská výstava představila autorův nový soubor abstraktní monochromní tvorby. Paralelou k  tématu výstavy byla metoda používaná v matematice, ekonomii i dalších společenských vědách, nazývaná ceteris paribus (lat. jsou-li ostatní stejné). Jde o zkoumání vlivu změny jedné veličiny na výsledek za předpokladu, že ostatní veličiny zůstanou neměnné.

Malíř a sochař s počátky na tuzemské graffiti scéně, Jan Kaláb, poskočil do první dvacítky. Z 22. místa v roce 2020 se loni dostal už na 14. příčku. Jeho abstraktní geometrické obrazce zaujaly diváky mimo jiné na zahraničních výstavách v pařížské a šanghajské Danysz Gallery a bruselské Macadam Gallery. Loni se představil i v americkém Miami.

Být ve stovce

Bodový náskok první Evy Koťátkové před druhou Kateřinou Šedou je 598 bodů. Stejný rozdíl dělí šestého Jaromíra Novotného a stou Lenku Vítkovou. Už od druhé desítky jsou rozdíly mezi jednotlivými autory v jednotkách bodů, takže větší výstava je může posunout na vyšší příčky. Takový posun se loni povedl 35 umělcům. Nejvíce si polepšil malíř Martin Lukáč, a to ze 71. na 50. místo. Větší význam než konkrétní umístění tak má samotné zařazení do první stovky.

Pokud se autoři jako Eva Koťátková, Kateřina Šedá nebo Zbyněk Baladrán drží na předních příčkách, znamená to, že aktivně tvoří a o jejich díla je mezi galeristy a kurátory zájem. Ten se pak snadněji přetaví i v zájem sběratelů, což zvyšuje hodnotu jejich děl. Čím déle se na čelných místech žebříčku udrží, tím je větší šance, že jejich díla i za deset či dvacet let budou získávat na ceně. Stejná logika platí i pro umělce na dalších místech z první stovky.

Více než dvě pětiny umělců v první stovce se věnují malbě v kombinaci s další technikou. Sochařů je mezi stovkou nejzajímavějších umělců čtrnáct. Dvanáct umělců se vyjadřuje fotografií. Na video se zaměřuje desítka autorů.

Už na třicet vystoupal počet umělkyň, což je nejvyšší zastoupení žen v dosavadní historii J&T Banka Art Indexu. Tři z nich figurují v první desítce.

Úspěchy na aukcích

Přestože J&T Banka Art Index má pomáhat sběratelům a investorům v orientaci na trhu, nezohledňuje prodejní úspěšnost jednotlivých autorů. Nemůže tak činit přímo z povahy současného umění. Díla se prodávají na primárním trhu z galerií, které umělce zastupují. Neexistují tak veřejně dostupné databáze, z nichž by se dal objektivně vývoj cen zhodnotit.

Jediné dostupné údaje pocházejí z aukčního trhu. Nicméně aukce nejsou hlavním způsobem prodeje současného umění. Prodej v dražbách musí autoři či galeristé volit opatrně. Nepovedená aukce může umělci v dalších prodejích ublížit stejně jako nečekaný cenový úspěch, který cenu ostatních děl může zastínit a nastavenou cenovou hladinu zpochybnit.

Z žebříčku je v posledních deseti letech na tuzemských aukcích měřeno celkovým obratem nejúspěšnější Krištof Kintera. Celkem 144 jeho děl se prodalo za necelých 14 milionů korun. Aukční rekord drží Mluvič, který se v roce 2018 prodal za 1,5 milionu korun. Loni prošlo aukcemi dvacet Kinterových prací. Sběratele nejvíce zaujal na listopadové aukci Adolf Loos Appartment and Gallery objekt Astra Apocalyptica z rozsáhlého souboru Postnaturalia (viz. obrázek níže). Vítěz dražby za něj dal necelých 218 tisíc korun.

Druhým nejprodávanějším umělcem z J&T Banka Art Indexu na aukcích je Pasta Oner. Za 118 jeho prací v uplynulých deseti letech kupci zaplatili dohromady 10,3 milionu korun. Loni se nejdražší z 33 položek stala malba Backstage, kterou Galerie Kodl v listopadu vydražila za 456 tisíc korun. Na květnové benefiční výstavě Galerie Kodl pro Nadaci Bátor Tábor bodovaly také práce Federica Díaze (Outside Itself, No. 1 za 360 tisíc korun), Jakuba Špaňhela (Bělásek zelný za 276 tisíc korun) či Lubomír Typlt a jeho Fialová hranice, která se prodala za 210 tisíc korun. Platí, že cenový rozptyl děl těchto autorů na aukcích se pohybuje od několika tisíc až po stovky tisíc korun.