Bezpečnost, vzdělání, věda a výzkum a také dopravní infrastruktura. To jsou podle ekonomů klíčové oblasti, v nichž budou muset soukromý kapitál i veřejné rozpočty v dalších dekádách proinvestovat biliony korun, aby se Česká republika nevzdalovala dalším úspěšným zemím.
Především investice do obrany přitom jsou velkou příležitostí také pro české společnosti i běžné investory. České firmy totiž v nových geopolitických podmínkách definovaných stále větší nejistotou hrají důležitou roli dokonce na celosvětové úrovni, jak upozornilo setkání investorů a ekonomů J&T Banky věnované právě českému kapitálu, jeho budoucnosti a možnostem jeho expanze do zahraničí.
„České firmy jsou v posledních třech čtyřech letech mimořádně úspěšné. A nesouvisí to jen s válkou na Ukrajině. Již předtím se staly významnými hráči ve svém segmentu, a dokonce patří k nejaktivnějším českým firmám v zahraničních expanzích. A nejde jen o expanzi v přímých investicích do zahraniční výroby, ale české zbrojní firmy dokonce hojně nakupují zahraniční konkurenty,“ uvedl na setkání analytik J&T Banky Pavel Ryska.
„Legendární Colt se dostal před několika lety do problémů kvůli zadlužení a jeho operace v USA a Kanadě koupila Česká zbrojovka. Velké akvizice se podařily také největšímu českému zbrojaři, kterým je Czechoslovak Group Michala Strnada. Ten nakupoval například velké společnosti v Itálii, Velké Británii i USA a stále ještě zůstává otevřená možnost, že uskuteční největší zahraniční akvizici české firmy v USA v celé historii, když usiluje o společnost Kinetic Group za částku převyšující dvě miliardy dolarů, “ dodal Ryska.
Obranný průmysl je pak podle hlavního ekonoma J&T Banky Petra Sklenáře sektorem, kde budou i nadále zajímavé investiční příležitosti, a to ať už ve formě investic do akcií (na pražské burze se obchodují akcie Colt CZ, mateřské společnosti České zbrojovky), nebo do dluhopisů. Sklenář pak upozorňuje, že pohled fondů na zbrojní průmysl se v posledních letech dočkal zásadní proměny a zhruba od začátku letošního roku do zbrojařských firem investují i firmy, jejichž investiční strategie jsou motivovány kritérii ESG.
Na burzu, nebo soukromá investice?
Proměny investičního klimatu probíhají neustále a v posledních letech se vedle výraznějších pohybů úrokových sazeb pozornost investorů zaměřila také na skutečnost, že příležitostí na veřejných trzích ubývá.
Znatelné to je například na americkém trhu, kde počet veřejně obchodovaných firem dosáhl vrcholu v prosinci roku 1996. Tehdy mohl investor vybírat z 8090 společností, s jejichž akciemi se veřejně obchodovalo. V roce 2023 to bylo již jen 4572. A podobná situace nastala také na pražské burze, připomíná zkušený investor a portfolio manažer J&T Investiční společnosti Michal Semotan.
„Důvodů to má více. Na pražské burze byla řada zajímavě naceněných firem, které generovaly skvělé zisky. Zároveň tu ale byl i dostatek investorů s velkým kapitálem, pro něž bylo výhodné koupit majoritu a následně třeba i stáhnout danou společnost z burzy. Druhým důvodem určitě byla také situace, kdy velmi nízké úrokové sazby dovolovaly společnostem jít si pro kapitál jiným než ekvitním způsobem, tedy prostřednictvím dluhopisů, což pro ty firmy je jednodušší, a navíc nemusejí tak často reportovat tolik údajů jako veřejně obchodované firmy,“ uvedl Semotan.
Významnou roli pak také hraje fenomén Private Equity. Do veřejných firem, ale právě i do soukromého kapitálu investuje Martin Cakl, který pro J&T Investiční společnost řídí fond Naše Česko.
„Private Equity otevírá investorům svět, ve kterém se dnes pohybuje naprostá většina firem. Je potřeba si uvědomit, že v současnosti na veřejně obchodované trhy chodí stále méně firem a zároveň na ně chodí výrazně později – tedy ve fázi, kdy mají podstatnou část svého růst za sebou. Pokud tedy chceme dále investovat do vlastnických podílů firem, a já si myslím, že bychom měli, bez soukromých firem a fondů se neobejdeme. Jinak vám hrozí, že to nejlepší, co česká ekonomika, respektive celosvětová ekonomika, vyprodukuje, se odehraje bez vás,“ říká Cakl.
Podle Cakla v poledních letech počet transakcí v sektoru Private Equity výrazně narostl, což je bylo do velké míry motivováno zejména nízkými úrokovými sazbami. Globální objem transakcí postupně rostl a v roce 2021 dosáhl rekordní úrovně 2,2 bilionu dolarů. Od roku 2022, kdy v celém světě kvůli zvýšené inflaci centrální banky přistoupily ke zvýšení úrokových sazeb, však tento objem klesl na 1,7 bilionu, vloni činily veškeré transakce Private Equity již „jen“ 1,3 bilionu dolarů.
Příležitosti stále jsou
Podle Michala Semotana hovoří pro Private Equity také právní prostředí, které v posledních letech není v Česku příliš pozitivně nakloněno veřejným investicím, což zesílila nejprve pandemie covidu-19 a následně začátek války na Ukrajině a enormní nárůst cen energií.
„Vlády například ve střední Evropě na to musely nějak reagovat, takže sahaly k různým kompenzacím, a aby na to měly, přistoupily k zavádění různých nesystémových daní, což značně pokřivilo trh. U nás to byla především windfall tax, která parametricky nebyla dobře nastavena, ať už se týká toho, za jaké roky měla být vybírána, tak také celým postupem zavedení. To investory třeba na domácím trhu odrazuje, proto vidíme pokles objemů obchodování. Při současném zdanění ČEZ budou investoři logicky hledat jiné společnosti, do kterých budou investovat,“ dodává Semotan.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) přitom počítá s tím, že tuto daň z neočekávaných zisků bude stát vybírat i v příštím roce, který je podle zákona posledním rokem výběru této daně. Přitom se původně spekulovalo, že by tato daň mohla být již v letošním roce zrušena. A donedávna byl pro také ministr Stanjura, který dříve uváděl, že by podpořil zkrácení platnosti windfall tax o rok, pokud by se ukázalo, že mimořádné příjmy, tedy windfall tax a odvod z nadměrných příjmů při výrobě elektřiny, plně pokryly mimořádné výdaje státu. Podle aktuálních propočtů ministerstva financí ale bude bilance na konci letošního roku pro stát záporná zhruba o 35 miliard korun. Loni stát vybral na windfall tax 39,1 miliardy korun, dalších 18,5 miliardy korun přinesl odvod z nadměrných příjmů. Letos do konce července byl výnos windfall tax 18,2 miliardy korun a Stanjura řekl, že očekává za celý rok inkaso 33 až 34 miliard korun.
Ačkoli má tato nesystémová daň podle odborníků negativní dopad na investory, zejména minoritní akcionáře ČEZ, jejichž zisky jsou výrazně kráceny, i tak ale příležitosti na pražské burze zůstávají. Jedním z důvodů je vedlejší trh START, na který vstupují zejména menší a mladší firmy, často z technologického sektoru. Podle Semotana patřila donedávna k nejzajímavějším firmám trhu START společnost Gevorkian. Té se mimořádně daří, díky čemuž se posunula na hlavní trh. „Dá se očekávat, že tam půjdou značně nahoru také objemy obchodování s akciemi Gevorkianu,“ odhaduje Michal Semotan.